značky
ochutnávky
aktuality

skotská whisky, irská whiskey, americký bourbon      jednosladová, obilná, míchaná i žitná whisky

» teorie » láhev whisky » jsou stejné? 

  tisk textu

Jsou ty whisky stejné ?

Tak jsem četl, že tahle whisky ABCD ve stáří X let je úplně, ale úplně skvělá. Když jsem ji viděl v obchodě, tak jsem neodolal, koupil ji a hned večer doma nalil do skleničky. Těšil jsem se na veliký whisky zážitek. A on nepřišel. Jak to? Znovu jsem našel ty recenze a všichni ji strašně chválili, skvělý popis chutí, jenže já je tam prostě necítím. Asi tomu nerozumím :(

Všude se přece říká, že všichni výrobci se snaží, aby kvalita, chuť a všechny další vjemy jejich whisky byly stále stejné. Když koupíte stejnou láhev jako před deseti lety, tak na vás bude čekat stejná whisky jako tehdy. (Jen vsuvka - bavíme se o plněních, která jsou prezentována např stářím - 10letá apod, stejným názvem, .. U stáčení z jediného sudu to samozřejmě čekat nemůžete.)
Vždyť přece znáte ty historky, že jistý pán chodil pravidelně do klubu a pravidelně pil stejnou whisky. A jednou se rozčílil, že to není whisky, kterou chtěl. Nechal si zavolat majitele klubu, spolu zkontrolovali láhev, vše vypadalo v pořádku, ovšem dotyčný stále trval na svém. I tedy majitel klubu zavolal řediteli palírny a historku mu vyprávěl. Tomu se to nezdálo a tak hledal příčinu - suroviny stejné, postup stejný, kotle stejné. Kde by se to jen mohlo stát. Až tu nejstarší zaměstnanec palírny, starý to děd si vzpomněl, že před mnoha a mnoha lety se jim stalo něco podobného. Po usilovném hledání zjistili, že starý pavouk, co bydlel za kotlem a soukal tam své sítě zemřel, jeho sítě byly potrhané a plné prachu. Sítě vyčistili a než sehnali nového pavouka, tak sami zaměstnanci tam poctivě soukali nové sítě. A vše skončilo happy-endem - opět plnili do láhví tu správnou dobrou whisky, "nepovedené" láhve vylili a pán v klubu opět spokojeně popíjí svojí oblíbenou whisky.

Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát, já jsem potkal jednu whisky a do dnešního dne ji mám rád. Když si báječnou whisky najde báječnej chlap, tak má báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celej den jen tak sedí a popíjí, že každý je z toho paf, když si báječnou whisky najde báječnej chlap.

No dobře, je v té historce pár logických chyb, třeba chybějící hodně dlouhá časová prodleva mezi vypálením a lahvováním. A také by to nevylili, ale prodali pod novým názvem s hezkou přidanou historkou.
Ale podíváme se na pár příkladů.


•  porovnání "stejných" láhví, ale z jiné doby


A na koho se dostalo?
Benriach 10letá 43%
Talisker 10letá 45,8%
Lagavulin 16letá 43%
Ben Nevis 10letá 46%
Laphroaig 10letá 40%
Isle of Jura 10letá
Ardbeg 10letá 46%
Glenfarclas 10letá 40%
Dalmore 12letá 40%
Laphroaig 10letá 40% (znovu)
Laphroaig Quarter Cask 48%

Další ještě čekají na svojí příležitost se projevit.


Benriach 10letá 43%

Benriach 10letá 43%

Když budete hledat informace o desetileté whisky Benriach, tak můžete najít zcela, ale fakt hodně, rozdílné. Tohle je ten případ, kdy se opravdu od sebe liší whisky lahvovaná okolo roku 2000 a stejně stará lahvovaná v roce 2018. A bylo to i záměrem výrobce. Palírna Benriach byla založena v roce 1898 a v roce 1900 už byla zase uzavřena. Znovu otevřena byla v roce 1965 a v říjnu 2002 opět uzavřena. Od roku 2004 začala opět fungovat a to ve spojení s velmi známým jménem - Billy Walker. Název palírny změnil styl zápisu na BenRiach a asi všichni se shodnou, že kvalita produkce šla silně nahoru.
Jeden příklad, že starší nemusí být lepší. A že když čtete poznámky a recenze, tak je třeba si dát také pozor z jaké doby jsou a k whisky z jaké doby se vyjadřují. Což ovšem většinou nemáte šanci poznat.

První Benriach byl lahvován odhadem někdy v roce 200x, kód na láhvi je LL30297 a zatím jsem ho nerozklíčoval. Pochází tedy z produkce před uzavřením v roce 2002.

Benriach 10letá 43% (lahvováno cca 200x)Když bych to chtěl říct hezky, tak bych řekl, že aroma je lehké, ale ono to moc nejde, takže na rovinu - je slabé. Hodně slabé a nevýrazné. Není bez vůně, to ne, ale je to celkově slabá vůně a člověk se musí snažit, aby mu došla až do nosu. Sladová sladkost, med, sladká vůně hodně voňavých květin, sladká vůně čokoládového bonbónu z bonboniery. Zní to možná hezky, ale je to tak nevýzné a slabé, že to člověka vůbec nebaví. Chuť je obilná, mouka, kvas a strašně nudná a nijaká a ještě jednou nudná. A když už té nudy vypadá až dost, tak se projeví kořenitost působící až štiplavým dojmem. Ona vlastně není až tak výrazná a štiplavá, ale po té nudě to vynikne. V dokončení trochu perníku, trocha sladkosti a zase ta kořenitost, která dlouho zůstává až přejde do lehké suchosti. To je tak nudné a nijaké, že si člověk po chvíli ani nepamatuje jestli se už napil nebo ne. Což je alespoň malé plus, že nezanechá po sobě ani pachuť.

Druhý byl lahvován 21.8.2018, takže jsou od sebe odhadem nejméně 15 let. Na láhvi je datum a kód LM11335.

Benriach 10letá 43% (lahvováno 21.8.2018, LM11335)Aroma je sladké, med, droždí, vánoční pečivo, příjemné. V pozadí se tam pak objevuje čerstvé dřevo sudu a záblesky pomerančové kůry. Stalo se z toho příjemně čuchatelné aroma v porovnání s tím, jak jsem ji hodnotil před rokem. Skoro bych řekl, že jí odvětrání a kus upité láhve docela pomohl. Chuť je taková řídká, prázdná s lehkou sladkostí, která při dalších doušcích (ovšem možná to není dalším douškem, ale časovým odstupem od nalití a prvního napití ze skleničky) působí čím dál tím výrazněji, až bych řekl sladká. Ale furt pod tím řídká až naředěná. Není to ale taková nuda a beznaděj, jako ve starší verzi. V závěru chuti přijde ořechová hořkost. Dokončení se nese v duchu té hořkosti, dřeva a přechází do suchosti. Oproti minulému ochutnávání mi přišla pitelnější, takové nenáročné bezmyšlenkové popíjení, když si u toho člověk povídá. Je to takové lehké, nenáročné pití.


Talisker 10letá 45,8%

Talisker 10letá 45,8% (2000 - 2012 - 2019)

Tentokrát jsou tu dokonce 3 láhve a vše je 10letý Talisker. Starší etiketa je jiná, ale v základu by se mělo jednat o stejnou whisky. Když to vezmeme zleva, tak první byla lahována v roce 2000 (kód na láhvi je L15N00004963) a má ještě starší etiketu. Prostřední s již aktuální etiketou byla lahvována v roce 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000) a zcela vpravo byla lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007). Ani startovní podmínky nejsou stejné, první dvě jsou již načaté, třetí je zatím nenačatá a u každé proběhla od lahvování jiná doba. První dva jsem již jednou porovnával, ale rozhodl jsem se udělat to znovu a přidat tam třetího, i mezi druhým a třetím je rozdíl už pár let: 2000 - 2012 - 2019.

Starší mají přednost - lahvována 2000 (kód na láhvi je L15N00004963).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2000, L15N00004963)Použil jsem svoje poznámky z roku 2019 a shodnul se s nimi. Aroma je hned na první dojem výrazné a silné. Hořící rašelina, kouř, sladká hořká čokoláda, ovoce ovoněné kouřem. Přivonět musíte opatrně nebo vám vlna lávy prolétne celým nosem a čichové buňky se začnou blaženě a opile usmívat. S trochou opatrnosti cídíte, že aroma je vlastně relativně jemné (teda dle možností na tu sílu a složení) a příjemné. Chuť začíná sladkou vlnou, cítíte rašelinu, kouř, trochu spáleného ovoce, trochu nevýrazné štiplavosti. Zažíváte určité zklamání. Vůně na vás udělala dojem, nástup chuti byl velký, ale pak jakoby se najednou ztratila, znevýrazněla, zobyčejnila. A tak ji rezignovaně polknete. A teď to přijde. Poprvé je to šok, kdy nevěříte vlastním dojmům, to se vám asi jen zdálo, mozek jen přehrál vaši představu. Ale při druhém doušku je to tu znovu. Najednou vám hrdlem protéká žhavá láva, ze které se uvolňují další chutě - rašelina, kouř, ovoce a sladkost. Uvoňují se ale již uvnitř a tak je vnímáte zcela jinak. Jak kdyby jste uprostřed těla měli dlaší chuťové buňky. A láva ve vašem těle stále vře a hřeje. Dokončení (to vlastně celou dobu od toho polknutí popisuji) je dlouhé, hodně dlouhé a hřejivé. Po ne moc výrazné chuti také překvapivé. Tak dlouhé, že i když se těšíte na další doušek, tak ho oddalujete, abyste do dokončení nechali co nejdéle doznít, tohle si nechcete zbytečně zkrátit. Tohle je ten Talisker, kde se psalo o tekoucí lávě.

Z druhé je už celkem upito a tak jsem zvědavý jak si bude stát vůči obou dvoum, lahvována 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 2012, L23 7CM000)Tady se už bude více porovnávat. Aroma je také silné a bohaté, ovšem chybí mu určitá hutnost a mohutnost, co měla starší verze. Oproti starší verzi je jemnější. Jinak splňuje rašelinový dým, přidává ovšem nepřehlédnutelnou jódovost nemocnice. Nakyslé a ovocné tóny. Jak to porovnávám, tak určitou nakyslost citím i v té staré, kde jsem ji předtím díky výrazné hořící rašelině přehlédl/přečuchl. Tohle také není špatné, to první bylo silnější, hutnější a působilo mohutnějším dojmem. Úvodní sladkost chuti je velmi krátká a následuje rašelinový výbuch v puse. Jako fakt se mi to líbí, tohle mi u té starší chybělo. V roce 2019 jsem k ní napsal: Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí. Je to trochu posunuté. Obě jsou dobré, obě jsou skvělé, ale každá je jiná.

Třetí je ještě neotevřená se stejnou etiketou jako druhá, lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007).

Talisker 10letá 45,8% (lahvováno 3.1.2019, L9003CM007)V aroma je velmi podobná dvojce. V prvním dojmu bych řekl stejná, jenže intenzívnější. Je to také první panák z nově otevřené láhve. Je tam podstatně výraznější ta nakyslost s ovocem. Po chvíli se dostává ke slovu i ta nemocnice s rašelinou, přidá se i sladké lehce spálené ovoce (jablka opékaná na ohni). Chuťově souhlasím s dvojkou - Úvodní sladkost chuti je velmi krátká. Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí (v porovnání s cca 20 let starším plněním).
Talisker 10letá 45,8% (2000 - 2012 - 2019)

A výsledek porovnávání? Rozdíl mezi dvojkou (2012) a trojkou (2019) je malý a může být dán tím, že dvojka je v poloprázdné láhvi, kdežto trojka byl první panák z nově otevřené láhve (nechce se mi načínat další láhev, abych porovnal rozdíl čerstvě otevřené láhve z roku 2019 a 2013). Alespoň z mého pohledu dvojka za tu dobu neutrpěla výrazné škody, stále je dobře pitelná. Větší znalci by v tom se mnou asi nesouhlasili a těch "škod" by tam našli více. Obsah láhve se už dostal pod polovinu a tak je určena k brzkémi dopití (stejně tu teď stojí připravená nová).
Co se týče dojmu, tak by to vyhrála první. Sice jsem u ní měl určité zklamání v úvodu, ale dokončení to zcela vynahradilo. (Napadlo mne jedno přirovnání, ale zjistil jsem, že zcela stejné jsem už u ní napsal minule. Kdo chce, ať si najde.) Kdybych neměl s čím porovnávat, tak bych s aktuální produkcí byl také spokojen. Je jiná, ale také dobrá.
Čím je daný ten rozdíl? Tady bych se asi nejvíce přikláněl ke změně vstupních surovin - ječmen pro slad a možná i sudy při zrání. Ale to už jsou jen moje domněnky.


Lagavulin 16letá 43%

Lagavulin 16letá 43% (2001 a 2019)

O šestnáctileté whisky Lagavulin se také říká, že se změnila. Porovnával jsem ho nedávno a tak použiji původní poznámky. U značky je najdete i včetně přirovnání, které jsem sem nedával.

První byla lahvována v roce 2001 (kód na láhvi je L15P830573).

Lagavulin 16letá 43%Výrazné aroma, ale nepraští. Hned po nalití se na mne vyvalila vlna rašeliny a kouře, jak bylo aroma vytlačováno ze skleničky nalévanou whisky. Očekával jsem, že až přičichnu, tak dostanu jednu do nosu. Ale to se nekonalo. Velmi příjemně mě přivítal sladký kouř s vůní uzeného masa. Sladké ovocno-sherry tóny, doplněné kombinací suchého studeného kouře a krásně vyuzeného masa. Evokuje mi to táborák či posezení u krbu. Pak se vrátí opět ty sladké tóny, čerstvé dřevo, zemitost a suchá rašelina. Úplně se v té vůni rochním. Hledám na láhvi, zda není zakázáno to používat jako pánský parfém. Těším se na ochutnání, ale nechce se mi opouštět to očichávání. Kouřová večerní chvilka poezie. Chuť se nese v duchu kouře, ten kouř, co dávala přivonět, má také v tekuté podobě. Chuť je velmi plná, všeobjímající kouř, který se převaluje na jazyku. Chuť kouře i když je dominantní, tak díky své charakterističnosti stále nechává dost prostoru i dalším chutím. Sladkost rašeliny, střídající se s příjemnou slaností, lehké ovocné tóny a lehká pálivost, protože není kouře bez ohně. Poezie pokračuje, udivuje sladěnost chutí, protože kdybych to jen četl, tak bych nevěřil, že dohromady to může být takhle skvělý. Dokončení bohaté a dlouhé korespondující s chutí, kdy cítíte, jak kouř pomalu odchází a zůstává dlouhá sladko-slaná chuť.

Tohle je whisková poezie, jedna z dokonalostí whisky světa. Je to skvělé, ale současně je to dosažitelné. K čemu skvělá věc, která by byla dosažitelná pouze pro někoho. A protože tisíc lidí tisíc chutí, tak existují i další dosažitelné dokonalé a takhle mezi ně nezpochybnitelně patří.

Druhá byla lahvována v roce 2019 (lahvováno 4.9.2019, kód na láhvi je L9247CM007).

Lagavulin 16letá 43%Čersté kouřovo-rašelinné aroma. V prvním dojmu uvolnilo ten kouř, který se vznášel na čerstvě nalitou skleničkou, následně dominuje ta rašelina, ke které se přidává jód. Každá s vůní dominuje pouze chvíli, při svém nástupu a uvolňuje místo dalším a dalším. První již odvanuly a nyní jsou vystřídány ovocnou a výraznou vinnou a to vše podbarvené sladkostí, kterou právě přebila sůl, která je doplňována vrátivším se kouřem. Aroma je celkem jemné, nijak nepraští do nosu a dobře se vychutnává. Je bohaté a své tóny uvolňuje postupně, je to takový aroma koncert. Chuť se prvotně nese v duchu sladkosti, medové sladkosti, až zbytečně výrazné a trochu ploché. Naštěstí po chvíli se probudí a ukáží další chutě, kdy největší část pro sebe si bere kouř, který vše zahalí, dá vyniknout sladké rašelině s medem a vosku. Chuť je plná, olejnatá a krásně se postupně táhne a rozlévá dál do krku, hřejivá. Dokončení se nese v duchu toho vosku, který jako by po cestě zasychal a zůstával, kouře, který se na tím vším vznáší, sladké rašeliny a slanosti. Je dlouhé.

Celkově je to hodně dobrá whisky, krásně provedený koncert vůní a chutí, ale "něco" mu chybí. Užiju si chvíli popíjení, vychutnám si ji, jsem spokojený a uspokojený, ale chvíli po té je to bez vzpomínek. Prostě si ji nevybavím a přitom to není nudná a nezajímavá whisky. Zůstává dobrý dojem ze skvělé whisky, ale nedokázal bych ji zpětně popsat. Je to dojem z dobrého celkového zážitku, který ale neumíte vyprávět, jen víte, že byl fakt dobrý. Jako by byla určená, jen pro tu chvíli vychutnávání, pro ten přítomný okamžik.

Lagavulin 16letá 43% (2001 a 2019)

A porovnání 16letých Lagavulinů?
Mám tu dvě sklenky a v obou je nalitý 16letý Lagavulin. Když ten první šel v roce 2001 do láhví, tak ten druhý ještě nebyl ani na světě, ten šel do láhví až v roce 2019 (destilace tedy vychází cca na rok 2003). Oba jsou 16leté, láhve i etikety stejné a nejvíce mne zajímá, zda i whisky jsou stejné. Samozřejmě, že to porovnání není úplně odpovídající, protože ten první v té láhvi strávil už 19 let, ale jiné láhve k porovnání nemám a časem cestovat neumím, abych mohl porovnat tehdy čerstvě koupený Lagavulin s novým čerstvě koupeným Lagavulinem v dnešní době.

Aroma toho staršího je intenzivnější, znatelně kouřové, hustý dlouho trvající kouř, s vůní uzeného masa, ovocné a sherry tóny, bohaté, držící. Z aroma mladšího kouř velmi rychle utekl a dominantní se stala sladká rašelina, pokračující do ovocnosti a vína (myšleno víno k pití), v závěru se kouř se sladkou rašelinou vrací, ale chybí mu určitá intenzívnost, hutnost a velikost. Obě voní dobře, ale každá jinak. Ve vůni mi ta mladší připadá, jako by ještě potřebovala dozrát, jako by měla sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Chvili tu obě stojí, než to napíšu. Starší si stále drží nádech kouře se sladkou rašelinou, mladší je nyní hlavně o sladké rašelině doplněné slaností. Ve vůni zcela jistě vyhrála ta starší.
Chuť té starší se nese hodně v režii kouře, rašeliny, trochu sladkosti, slanosti, ovocnosti, lehké pálivosti, zajímavá bohatá, ukazující co vše dokáže a své rozmanitosti a přednosti. Mladší má výrazný sladce medový nástup, trochu do vosku a až pak se objeví kouř se sladkou rašelinou. Oproti starší je méně výraznější, méně bohatší, méně rozmanitější, je taková uhlazenější, ale chybí jí určitý charakter. Opět jakoby ještě potřebovala dozrát i v chuti je to stejné jako v aroma - sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Není špatná, ale nenašel bych ní to, proč se o 16letém Lagavulinu mluvilo jako o absolutně skvělé whisky, proč mu Michael Jackson dal 95 bodů. Prostě je jiná a bohužel horší. Vedle sebe to vynikne opravdu výrazně a pokud to ochutnává člověk s dobrou pamětí, tak to musí poznat také. Ostatní asi rozdíl přičítají špatné paměti, protože přece tehdy tráva byla zelenější, sníh bělejší, whisky lepší nebo si to alespoň tak nějak pamatujeme a zkreslujeme.


Ben Nevis 10letá 46%

Ben Nevis 10letá 46%

Na FB brněnského Whisky Shopu okomentovali rozdíl mezi starším a novým stáčení desetileté whisky Ben Nevis. Osobně jsem bohužel neměl možnost to porovnat.

Dnes jsme proti sobě postavili starší a nové stáčení legendárního Ben Nevis 10YO. První ohlasy byly rozporuplné, a proto jsme byli velmi zvědaví. Čekali jsme dlouho a čekali jsme hodně...
Náš verdikt: Pokud jste příznivci Ben Nevisu tak, jak ho znáte z dřívějška, a hledáte láhev vhodnou na popíjení v karanténě při ztrátě čichu a chuti, nebudete zklamáni.
To, co jsme měli na tomto Ben Nevisu tak rádi, se v novém stáčení vytratilo a nám se bude hodně stýskat. I tak doufáme, že si najde své příznivce.

Na Netharově fóru podobně komentoval J.K.Ch:

Staré versus nové plnění, dostatečné množství na srovnání láhev staré vs. 1dl nové.

2017:
Aroma: Meruňková marmeláda, sherry, vanilka koření, lipo, pomeranče, doutník, kov, hubba bubba.
Chuť: Koření, ovoce, měď a med. Hřejivé příjemné sladké tóny. Ale zároveň svěží a trochu travnatá.
Dozvuk: Dozvuk je plný starého sherry až balzamikového octa a vlašských ořechů. Dřevo koření a kovové tóny. Asi nejsilnější stránka této whisky.
Shrnutí: Plná, vrstevnatá whisky. Opravu hodně mě baví a je škoda, že nové plnění nedosahuje kvalit toho starého.

2019:
Aroma: Sherry je trošku do kysela, margarín, vlašské ořechy, a drsnější alkohol, med a štěrk a přezrálé broskve.
Chuť: Svěžejší trochu méně sladké a ostřejší. Nektarinky a lékořice. Slad a med. Bylinky.
Dozvuk: Káva vanilka a trochu dřeva a koření.
Shrnutí: Příjemná pitelná whisky, ale není to ta pecka, jakou bylo staré plnění. Je vrstevnatá, ale méně komplexní a chybí ji to staré sherry až balzamikový ocet. Tady to na nákup láhve nevidím. Ale zas dostat ji tak se zlobit nebudu.

. . . .

O těch prvních (Benriach, Talisker a Lagavulin) jsem věděl, že rozdíl bude. Už jsem je dříve ochutnával a komentoval. A protože mě ta myšlenka rozdílů zaujala, tak se pustím do porovnávání dalších, u kterých to ovšem dopředu nevím. Pár jich tu mám připravených a uvidím, zda třeba formou vzorků nepřibudou další.


Laphroaig 10letá 40%

Laphroaig 10letá 40% (200x a 2019)

Čekají mě tu dvě láhve desetileté whisky Laphroaig, první má bottle kód LS84003 a lahvování odhaduji na 200x, možná tak okolo 2002, druhá má kód L93 38 981, což by mohl být rok 2019 a 338.den v roce, tedy 4.12., kupovaná byla v říjnu 2020. Myslím si, že minimálně 15 let je dělí.

Tak první, odhadem lahvovaná okolo roku 2002, kód LS84003.

Laphroaig 10letá 40% (200x)Po nalití do skleničky krásně zavoní a hned je jasné, co ve sklenici je. Vzduchem se nese intenzívní rašelino-kouřová dezinfekce. Tohle je její poznávací znamení, ale chce to vůně hledat dále a pak tam i cítím sladkost jablek mísenou s kouřem, sladká v ohni opečená jablka, pak se přidá i slanost moře a mořských řas. Občas i vanilkové tóny. V chuti je jednodušší, ale taková správně přímočaře prostá. Úvod je oproti očekávání z aroma velmi mírný, sladová sladkost, až skoro do medové, následované kouřovostí, trochou štiplavé pepřivosti a do dokončení přejde přes lehkou spáleninu a dehet. Dokončení je celkem dlouhé, příjemně doznívá, co bylo v aroma, rašelina s kouřem, dezinfekční pocit nemocnice, sladkost mísící se se slaností.
Trochu tápu, zda ve vzpomínkách je intenzivnější, bohatší a ztratila v láhvi časem nebo zda je ve vzpomínkách intenzívnější, bohatší jen proto, že to byla první takhle kouřovo-rašelinná whisky.

Druhá, koupená v říjnu 2020 a podle kódu L93 38 981, odhaduji lahvování na 4.12.2019.

Laphroaig 10letá 40% (2019)Po nalití do sklenky aroma nemocnice-dezinfekce tvrdě dominuje. Po chvíli vydýchání se ještě přidá hutná rašelina a spíše v pozadí kouř. Aroma je dost jednoduché, jednostranné a nijak moc zajímavé, aby stálo za dlouhé zkoumání. První dojem z chuti je řídkost, která ovšem dlouho přetrvává, trochu se v ní objevuje rašelina a až po chvíli dorazí lehká kouřová nemocnice, ale taková povrchní. Dali by se tam hledat některé další slabé chutě, ale ani se mi nechce. Dokončení je stejně řídké jako chuť a tak i rychle vymizí.
Tahle láhev pro mne byla zklamáním, chutnalo to jako něco, co dozrávalo ve vyjetých sudech po Laphroaigu a místo ve skladišti to bylo v nemocnici, aby to chytlo tu vůni. Určitou roli v tom zklamání hraje i fakt, že byla ochutnávána v rámci porovnávání se starším plněním.

A jejich porovnání? Hodně smutné. Kdybych to ochutnával úplně naslepo a nevěděl co, tak ten první tipnu na jasný Laphroaig, to druhé buď na lehkou italskou verzi, tak 5letou nebo něco, co dozrávalo ve vyjetých sudech po Laphroaigu. Kdybych naslepo věděl, co to je, ale nevěděl, který je který, tak bych ten druhý prohlásil za jasnou ukázku toho, jak se některá whisky po letech v láhvi zničí, ztratí aroma, vůni, charakter, prostě ze z ní stane nudný alkohol. Ani o té starší si nemyslím, že je to extra bohatá záležitost, ale na základní desítku je to (bylo) dost dobré.
Jsem se u toho zklamání furt nevzpamatoval. Tohle mi fakt rozhodilo večer. Tajně jsem doufal, že budou stejné, byl jsem smířený, že budou jiné, ale tohle jsem nečekal. Fakt je to tak hrozné v porovnání se starou produkcí? Přišlo mi to řídké, odfláklé. Se divím, že se nikdo neozval, jak jsem mohl v Laphroaigu najít tolik věcí, když on v tom novém, to fakt nevidí. Nebo je to jen můj pocit?
Skoro přemýšlím jestli se mi chce porovnávat dále nebo jen postupně dopíjet starší whisky, co mám doma.

Laphroaig 10letá 40% (200x a 2019)


Isle of Jura 10letá

Isle of Jura 10letá 43% (dostal jsem cca 1996)Jura 10letá 40% (2019 - L9310 5:28)

Desetiletou whisky Isle of Jura jsem dostal odhaduji v roce 1996 a určitě to byla jedna z mých prvních single malt whisky, možná i první. Palírna se stále jmenuje Isle of Jura, ale název jejich whisky zkrátili na Jura. Stejně ovšem bývá občas dále někde označována jako Isle of Jura a tak jsem si řekl, že je také zařadím do porovnání. Druhým důvodem bylo, že mi ta stará Jura nikdy moc nejela. Na jednu stranu v sobě měla nezvyklé tóny, které mi jako začátečníkovi dělaly problémy jak v chuti, tak v pojmenování a úplně se mi netrefily do noty, na druhou stranu mě občas lákalo ji zkusit a zda se mi ji podaří lépe rozklíčovat. Mezi mé oblíbené nidky nepatřila. Proč tu tedy je? Řekl jsem si, že je to správný důvod jí dát po tolika letech opět šanci. Přecejen mě přivedla do světa whisky.

Tu první jsem dostal odhadem v roce 1996, takže už je to hodně dávno. Láhev byla v mezičase "zaarchivována" (obsah přelit do menší), ale nevím nakolik už to bylo těsně před dvanáctou nebo až po dvanácté. A tak k ní budu trochu schovívavý a pomůžu si případně svými staršími poznámkami.

Isle of Jura 10letá 43% (dostal jsem cca 1996)V aroma je zatuchlý les, zemitost, trocha slanosti, závan hnijícího ovoce, mořské řasy už nějakou chvíli vyvržené na pláži. Po chvíli vydýchání se mi tam objevuje čerstvé dřevo, vosk a "něco", co jsem za těch pár let stále nedokázal pojmenovat. Chuť zprvu jemná, krémovitá, není hustá, ale líně se převaluje na jazyku. Smetanovost, sladová sladkost, obilí. Ale furt je to takový nijaký, teoreticky to zní dobře, ale prakticky jako by to nesedlo dohromady. Slané tóny mořských řas. A furt se tam motá to "něco". Do dokončení se přenesou ty slané tóny, trocha štiplavosti a v závěru pak i ta smetanovost, obilnost a sladová sladkost. Ale jako celek mi nic neříká a nepamatuju si, že by se mi někdy trefila do nálady.

Druhá byla koupená v říjnu 2020 a podle kódu L9310 5:28, odhaduji lahvování na 6.11.2019. Podle popisu dozrávala v sudech po sherry.

Jura 10letá 40% (2019 - L9310 5:28)V aroma je hodně znát ten vliv sherry sudů. Dostalo určitou plnost, ovocnost do pomerančů, sladkost bonbonů z hořké čokolády. Voní to docela příjemně, až to trochu převoňuje tu whisky, co by měla být pod tím. První dojem z chuti je takový plochý. Aroma přepakalněné a naředěné. Nudí mě. Nemám náladu se s ní dále zabývat. Připadá mi to, jako by zkusili prázdnou whisky zachránit v čerstvých sherry sudech. Jako postupně se to vypít dá, když člověk nebude moc řešit co pije. A nebo nabídnout návštěvám, těm by to možná mohlo i chutnat.

Tak asi skoro nerozhodně a vede ta první (starší). Ta nová je plochá, prázdná a vypadá, jako by zachraňovali v čerstvých sherry sudech co se dá. Nedoporučil bych ji kupovat. Tu starší bych taky nedoporučil, nesedli jsme si, ale bylo na ní něco zajímavého. Něco, o čem jsem se nemohl rozhodnout, zda mi to líbí nebo ne, měla určitou přitažlivost.


Ardbeg 10letá 46%

Ardbeg 10letá 46% (2002 a 2018)

A čeká tu další základní 10letá kouřovka. Tentokrát Ardbeg. První má bottle kód L22624ML21 a lahvována by měla podle toho být 19.9.2002, druhá byla kupována v říjnu 2020, kód má L70131 a také uvedené datum lahvování 12.7.2018. Takže je dělí skoro 16 let.

První je lahvovaná 19.9.2002 s kódem L22624ML21 je už samozřejmě otevřená, ale stále z větší části plná.

Ardbeg 10letá 46% (L22624ML21 - 19.9.2002)Bohaté a výrazné aroma, sladký kouř rašeliny, mísí se se slaností a ovocem. Chvílema ostrost alkoholu. V chuti nejdříve sladký nástup, následovaný kouřem, nakouřenou rašelinou, sladkostí ovoce jablka a hrušky, vanilkové tóny, v závěru chuti se přidá trocha pepřovistosti, slanosti a kyselosti. V dokončení doznívá rašelina s kouřem, sladkost se slaností a přidá se mentolový bonbón. Už v základu je to skvělá whisky. Dá se v ní celkem příjemně hledat, ale je lepší si jí užívat jako celek, vychutnávat si ji.

Druhá je lahvovaná 12.7.2018 s kódem L70131, kupována byla v říjnu 2020 a zatím nebyla otevřená.

Ardbeg 10letá 46% (L70131 - 12.7.2018)Sladko-slanné aroma, dřevo ze staré lodě nasáklé mořskou vodou a rybinou, sladká rašelina. Celkem jemné. V chuti se nejdříve objeví ty sladké tóny, po chvíli následované slanými, dřevo sudu s nádechem kouřem z rašeliny, vanilkové tóny až zpět do sladka. Bohužel na mně působí celkem řídkým dojmem. Dokončení se nese s těmi sladkými vanilkovými tóny, hořkou čokoládou a trochou té slanosti.
Pít se to celkem dá, ale žádné užívání si, to oproti té starší desítce není. Celkem zklamání, možná i dost ovlivněné porovnáváním s jinou desítkou. Ze skvělé whisky spadla do průměru.

A zase prožívám velké zklamání. Když jsem si četl svojí recenzi staršího desetiletého Ardbegu a porovnal ji s tím aktuálním, tak si někdy říkám, že si hodně lidí musí myslet, že je opisuju ze starých knížek, protože to tam není. A ono to tam opravdu v té nové bohužel není. To by byl starý Ardbeg pro dnešní konzumenty moc drsný (podobně jak starý Laphroaig)? Nebo to už prostě neumí udělat tak dobře? Původně zajímavé porovnání se začíná zvrhávat v utrpení (hlavně psychické) a já se bojím, co mě čeká u další dvojice. Vždyť já ještě nejsem tak starej, abych tu volal, že chci zpátky dobu, kdy tráva byla zelenější, whisky lepší a byla pro chlapi, co se snaží něco vědět, něco mít hlavě, něco umět a nevadí, že se u toho umažou. A ne tu dnešní whisky, která se snaží být umírněná, jemná, aby chutnala i těm jemným chlapům u kterých je podstatný co mají na hlavě (zda je účes správně nagelovaný) a oblečení správně vyladěné a podle módy, aby chutnala všem 125 (nebo kolik jich zrovna je) pohlavím a žádné se u toho necítilo odstrčené. Dobu, kdy se mohlo flirtovat, dělat dvojmyslný poznámky a neříkalo se tomu obtěžování a když se to přehnalo, tak prostě jedna přilétla a bylo jasno. A žádný problém. Asi jsem prostě už moc starej.

Ardbeg 10letá 46% (2002 a 2018)


Glenfarclas 10letá 40%

Glenfarclas 10letá 40% z 90. let a současné plněníGlenfarclas 10letá 40% z 90. let a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako první se porovnával Glenfarclas.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v 90. letech.

Glenfarclas 10letá 40% (z 90. let)Aroma krásně silné, robustní, plné, současně krásně zaoblené. Velká síla sherry, těžké tmavé pomeranče, ovocná, sladkost jablek, oříšky, sladkost hořké oříškové čokolády, postupně se mi tam zesiluje vůně jablečného kompotu. Robustnost a plnost má i v chuti, zaoblená, postupně v puse uvolňuje jablečné tóny, sladkost až do jablečného medu, lehké hořské čokolády s oříšky, v závěru trochu ořechové hořkosti a přidávají se krásně zralá jablka.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Glenfarclas 10letá 40% (současné plnění (2020))Aroma je znatelně lehčí a v prvním dojmu upoutá alkoholem a dřevem, kdybych nevěděl, co to je, tak bych tipoval mladší ještě nevyzrálou whisky. Když se nechá chvíli vydýchat, tak tam mám sladkost jablečného kompotu a připadá mi tam bylinkové koření. V chuti je také lehčí, chybí jí robustnost starší verze, je tam znatelný alkohol. Je taková ještě neuhlazená, podobně jako ve vůni bych tipoval mladší whisky. Dřevo s lehkým jablečným nádechem. Celkově je spíše pro takové popíjení než pro mlsání.

V porovnání ta starší vyšla znatelně lépe, novější má podobný charakter, ale chybí jí ta robustnost. Hodně to vynikne jak jdou po sobě, bez ohledu na pořadí.


Dalmore 12letá 40%

Dalmore 12letá 40% z 90. let a současné plněníDalmore 12letá 40% z 90. let a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako druhý se porovnával Dalmore.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v 90. letech.

Dalmore 12letá 40% (z 90. let)Aroma krásně silné a mohutné, husté, hodně výrazné sherry a jím nasáklé dřevo, sladké v alkoholu naložené a pořádně uleželé meruňky, zaoblené, veliké, ještě jsem se nenapil a mám pocit, jak když se mi v puse rozpouští velmi dobrý sherry bonbon. Chuť za aroma nezaostává, krásně mohutná, robustní, velmi příjemný nástup sherry, ucelená, jak když si vychutnáváte skvěle udělaný bonbon, který se jen lahodně rozpouští v puse a užíváte si tu jeho komplexnost. Dlouho příjemně doznívá, přidá se suchost, tmavá čokoláda přecházející v hnědou, sladkost.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Dalmore 12letá 40% (současné plnění (2020))Aroma není tak silné a robustní, je silné spíše z hlediska alkoholu, chce tedy nechat trochu vydýchat. Po vydýchání se projeví jen lehké sherry, vůně nezralých jablek, dřevo. Chuť je spíše lehčí, proti starší působí až nařeději, postupně se uvolňuje sladké sherry, ovocnost, lehká hořká čokoláda, trocha rušivé dřevěné štiplavosti, která doznívá i v závěru, kde se k ní opět přidá sherry, čokoláda.

V porovnání ta starší vyšla opět znatelně lépe, novější má podobný charakter, ale chybí jí ta robustnost a mohutnost. Hodně to vynikne jak jdou po sobě, bez ohledu na pořadí. Novější je dobře pitelná, ale oproti starší jednodušší, méně výrazná a plošší.


Laphroaig 10letá 40%

Laphroaig 10letá 40% z roku 2004 a současné plněníLaphroaig 10letá 40% z roku 2004 a současné plnění

Myšlenka porovnávat stejné whisky, ale s velmi vzdálenou dobou plnění mezi nimi zaujala nejen mně. Vašek v lednu 2021 dělal online ochutnávku na stejné téma - Staré versus nové - porovnávací ochutnávka whisky. Drobnou nevýhodou pro mne je to, že se musím snažit toho stíhat více najednou - sledovat ochutnávku, ochutnávat a vychutnávat, psát si poznámky a ještě si trochu vzorku nechat na přeochutnání při dopisování textu. Dvojnásobné dávky bohužel nefasuji. Jako třetí se porovnával Laphroaig.

První vzorek je z láhve, co byla lahvována v roce 2004 (k 10. výročí založení Friends of Laphroaig).

Laphroaig 10letá 40% (z roku 2004)Hned po nalití do skleničky se vzduchem nese krásná vůně hořící rašeliny, uzená vůně a dezinfekce. Prostě, to co si pamatuju a u čeho věřím, že při prohibici to zvládli vydávat za dezinfekci nebo lék. Když si přivoním, tak se krásně projeví ovocná sladkost, nad ohněm opečená jablka, že si hned vzpomenu na kdysi řečené - jak když sedíte v jablečném sadu a zapálíte ho. Když si nos zvykne na kouř a dezinfekci, tak se objeví i slané tóny moře a mořských řas. Chuť začne neočekávanou sladkostí, až sladkostí uzeného medu, následovaná kouřem a zemitostí, pak se přidá i trocha pepřovité štiplavosti. Dokončení je krásně dlouhé, začínající lehkou spáleninou a dehtem, pak přidává kouř, rašelinu a dezinfekci, jako připomenutí, co jsme cítili na začátku a v závěru se mísí uzená sladkost s mořskou slaností.

Druhý pak ze současného plnění (2020)

Laphroaig 10letá 40% (současné plnění (2020))Chybí mu ta úvodní vůně, která by se linula všude okolo, je třeba si přivonět až do skleničky. V aroma je více ovocné sladkosti, doplněné kouřem a v pozadí tomu sekunduje nemocnice. Opět se na konci přidává lehká slanost moře. Aroma je velmi podobné té starší verzi, ale chybí mu síla, mohutnost, kopanec do koulí přes čichové buňky, je to takové zjemnělejší, uhlazenější, pro dost lidí asi také přijatelnější. V chuti také začne sladkostí, ale ne až tak velkou, postupně se mění v uzenou sladkost, jenže působí trochu naředěným dojmem. O to překvapivější je pak výrazný nástup kouře, pořádné kouřové vlny, která sebou přinese i lehce tu rašelinu a nemocnici. S rašelinným kouřem se převalí k dokončení, kde postupně doznívá, doplněný o sladko-slané tóny.

Při online ochutnávce mi ten rozdíl přišel menší, což mě trochu překvapilo, protože podobné porovnání jsem dělal před necelým čtvrtrokem a z novější jsem byl velmi zklamán. Když jsem to teď dopisoval a přeochutnával, tak už tam ten velký rozdíl zase byl. Raději si budu vychutnávat tu první a nechám si dát tu ránu do koulí, než se nudit nad tou novější. Nemůžu říct, že se to nedá pít, ale mně celkový dojem u té současné prostě kazí vzpomínky na tu starou. Ovšem v letošním vaječňáku se ta nová fakt neztratila, kromě mě to doma nikdo jiný nepil.


Laphroaig Quarter Cask 48%

Laphroaig Quarter Cask 48% (2005(6)? a 2019)

Po nedávném porovnávání desetiletých Laphroaig tu mám Laphroaig Quarter Cask, první je přibližně z roku 2005-6, kód má LF 105R1K 04:04, druhý má na sobě kód L9305 SB1 234/09:52 a podle něj bych předpokládal plnění 1.11.2019, kupován byl v roce 2020.

Laphroaig Quarter Cask 48% (LF 105R1K 04:04 - 2005(6)?)Oproti staré klasické desítce je znatelně méně mediciální. Je voňavější, do určité míry bych řekl, že i bohatší. Aroma je svěží, sladké, rozkvetlé květiny na hořícím rašeliništi, i když už né hořícím, ale spíše jen doutnajícím a obě vůně se tam krásně mísí. Sladkost ovocného kompotu. V dálce o sobě dává vědět i ta nemocnice. Příjemně čuchatelné. V chuti je určitá trpkost, ale není problém si na ni rychle zvyknout, kombinuje se sladkostí ovocného kompotu, s nádechem rašeliny a kouře a pak se ukáže výrazná slanost, se kterou to přejde do dokončení, kde doznívá i ten kouř s rašelinou, suchost na patře a postupně klesající pálivost na horním rtu. Je to celkem příjemné popíjení, na jednu stranu jí chybí ta mediciální drsnost desítky, na druhou stranu je taková popíjitelnější.
Laphroaig Quarter Cask 48% (L9305 SB1 234/09:52 - předpokládám 1.11.2019)V aroma zpočátku štiplavá hořkost dřeva. Nechal jsem ji chvíli vydýchat, aroma výrazně zjemnilo, na Laphroaig až moc. Čerstvé dřevo, sladkost se slaností, trocha toho uzeného kouře. On tedy celé rámuje, ale moc se neprosazuje, kdybych ho tam kvůli Laphroaigu nehledal, tak bych ho možná přehlédl. Víc se začíná prosazovat sladkost ovocného kompotu, u kterého již začíná být cítit, že byl nějakou dobu rašelinném kouři a zcela v pozadí lehká nemocnice. V chuti zprvu znatelná slanost, lehčí trpkost, měnící se ovocný kompot s nádechem kouře, pak se více prosadí kouř z ohořelého dřeva a do dokončení přejde kouř společně s kořením, zakončeném střední suchostí. Nepije se to špatně, ale chybí tomu "to", proč to pít. Není co vyprávět, není na co vzpomínat.
Laphroaig Quarter Cask 48% (2005(6)? a 2019)Laphroaig Quarter Cask 48% (2005(6)? a 2019)

Od Quarter Casku jsem čekal trochu víc, vím, že se mi v letech 2005-6, když se objevil na trhu dost líbil. Starší verze je hravější, zábavnější, bohatší. Není to ta drsná desítka, je to příjemnější sladší popíjení, i když né pro každého. Tomu novějšímu chybí proč ho pít. U obou mi připadá, že šli dolů, stejně jako desítky, kdy ty starší měly koule, uzeno-rašelinnou-nemocniční drsnost před kterou začátečníci utíkali a říkali: na tohle ještě nemám. Jako by se chtěli zavděčit i těm začátečníkům, aby jim neutekli jinam.

Teď, když je mám vedle sebe. Starší aroma je bohatší, sladší, zábavnější, lákavější. Nové je slabé a nijaké. Staší chuť trpí na trpkost, ale i tak poskytuje variaci chutí s nepřehlédnutelnou rašelinou a kouřem. Nová má trpkosti méně, ale i méně těch variací.


Ještě nekončíme, ještě tu něco na porovnání zbývá a doufám, že se ještě další objeví.

na začátek stránky


•  vypadají skoro stejně, ale nejsou stejné


Zatímco v levé části jsem porovnával láhve, které pod stejným názvem najdete tehdy i nyní, tak zde v pravé budu porovnávat láhve, které vypadají skoro jako stejné, ale při bližším zkoumání zjistíte, že se liší. Může se jednat o různá ročníková plnění, různé verze edic, různé batche a vejde se sem třeba i revival.

A na koho se už dostalo v této části?
Glenfarclas Premium Edition
Kilchoman Loch Gorm


Glenfarclas Premium Edition

Glenfarclas Premium Edition

Na jedné online ochutnávce od brněnského Whisky Shopu se porovnávala dvě plnění whisky Glenfarclas Premium Edition, jedno bylo destilované v roce 2000 a lahvované v roce 2015, druhé destilované v roce 2007 a lahvované v roce 2018. Obě měla 46% a obě zrála v sudech pro Oloroso Sherry. Cílem ochutnávky bylo dát si odpověď na otázku, jak moc se liší. Nestačilo by, kdybych si koupil jen jedno z nich? Nejsou nákup obou vyhozené peníze? Můžu vybrat špatně?

Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%
Aroma příjemné, jemné, sherry, pomerančová ovocnost, sladkost sladu, hořká čokoláda, hebké, smetanové, zaoblené. Příjemné pohlazení čichových buněk. V chuti také příjemně zaoblená a komplexní, odpovídá aroma, sladkost sladu, čokoláda, ovocnost, příjemný vliv sherry. Do dokončení se přenáší tóny z chuti, v závěru pak lehce dřevitě zhořkně, ale nic, co by kazilo celkový dojem. Ten je velmi dobrý, celkově příjemné pití, kterému nic neschází ani nic nepřebejvá a tak po něm zůstane ten dobrý celkový dojem, ale nic, proč by si ho člověk zapamatoval.
Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%
Aroma výrazné, výrazná ovocnost a citrusy, až citrusová hořkost, sherry s hořkou čokoládou sekunduje až v pozadí, chvílema alkoholové tóny, které ovšem neodpovídají jejímu stáří. Po cvhíli vydýchání se prosazuje koření. V chuti už tak "ostrá" a nevyvážení jako v aroma není. Chuť výrazně ovocná, zprvu sladkost klasického ovoce, pokračující k citrusům, pak se přidává pepřovitost až k lehké pálivosti a větrovému bonbonu. Do dokončení přejde pepřovitost s klesající pálivostí, přidá se sladová sladkost, trocha čokolády a uzavře to ten větřový bonbon z chuti.
Glenfarclas 2000 Premium Edition 2000/2015 46%Glenfarclas 2007 Premium Edition 2007/2018 46%

Samořejmě jsem předpokládal, že každá z nich bude jiná. Osobně se mi více líbila verze z roku 2000, byla taková uhlazenější, celkově příjemnější. Ročníkové láhve se budou vždy lišit, tady ten rozdíl byl i výrazný. Přesto se nedá říct, že by ta z roku 2007 byla špatná, to ne, ale když bych vybíral, tak bych bral tu starší. Jestli ji pomohla delší doba v sudu, měla štěstí na sudy, kdo ví? Otázka, zda můžu vybrat špatně byla trochu nadnesená, pokud v tom ještě nemáte tolik zkušeností, tak ročníkové láhve nedoporučuji kupovat, minimálně proto, že jsou dražší. Spíše bych se zajímal o další core whisky z této palírny a na nich se s palírnou seznamoval.


Kilchoman Loch Gorm

Kilchoman Loch Gorm

Na jedné online ochutnávce od brněnského Whisky Shopu se porovnávala dvě plnění whisky Kilchoman Loch Gorm, jedno bylo plněné v roce 2018 a druhé v roce 2019. Obě měla 46%. Sudy u obou jsou z podobné doby, ale whisky byly lahvované rok po sobě. Láhve mají stejný název Loch Gorm, na první pohled by mohly být zaměnitelné, ale liší se uvedeným rokem plnění. Zajímavé tedy bylo porovnání, rok od sebe vzdálených plnění.

Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)
V aroma hodně nakouřený slad s rašelinou, sladké čokoládové tóny tmavé čokolády, v pozadí připálený cukr změněný v karamel a vůně ohořelého dřeva. V chuti rubustní tmavá nakouřená čokoláda, k ní se přidává výrazná sladkost, lehká chuť spáleného dřeva a tekutá načouzenost, lehký nádech mořské soli. V závěru mi doznívá nakouřený čokoládový kouř z tmavé hořké čokolády. Příjemní nakouřená čokoládová bonboniéra.
Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)
V aroma nakouřená mléčná čokoláda s rašelinou, rašelina je oproti té čokoládě výraznější, sladkost čokolády a uzenost s kouřem. Chuť celkem bohatá, mísí se tu sladkost mléčné čokolády, uzenost, kouř, sladkost nakouřeného sladu, ovocnost, působí docela uhlazeným dojmem, v dokončení doznívá sladká nakouřená rašelina s čokoládou.
Kilchoman Loch Gorm 2018 46% (plnění sudů 2007, 2008, 2011)Kilchoman Loch Gorm 2019 46% (plnění sudů 2006, 2007, 2008, 2009, 2011)

Každá jiná a obě mi chutnaly, každá měla svoje, čím se mi líbila víc


A proč to tak je?

Tak to nevím. Někdy asi záměr a někdy by to výrobci asi rádi věděli taky.

V některých případech je to o tom, že předchozí produkce nebyla zrovna dobrá a po změně majitele či některého z lidí, kteří mají výrazný vliv na kvalitu vyráběné whisky, došlo ke změnám. Většinou to provázela i změna etikety a prezentace whisky, protože bylo třeba vyrobit nový mediální obraz značky. Tady je to jasné, jenže to má i svůj háček. Když se podíváte do knížek nebo tady na WOL, tak najdete recenzi 10leté whisky EFGH, ale už nevíte, ze kdy ta recenze je a z kterého roku je plnění, které hodnotí. Bohatě stačí, že každý máme jiné chutě, ale také každý můžeme mluvit o zcela jiné láhvi. Byť tady je ta změna kvality pochopitelná, protože se jí snažili zvednout.

A pak tu máte dvě zcela stejné láhve nebo s jinou etiketou, ale prezentované jako stejné a máte pocit, že je každá jiná. Různě se pak dočtete, že to plnění před 15 lety bylo lepší. Jo, když jsem byl mladší, tak tráva byla zelenější, sněhu bylo více, holky jsem balil mladší, rohlíčky byly vypečenější, mléko mlékovatější, kilometr kratší a tak vůbec. Jenže až na ty holky, kde to je pravda, protože kdybych se dneska zajímal o stejně staré holky jako v patnácti, tak bych mohl mít problém se zákonem a hlavně bych je ani nezajímal já. To ostatní jsou pouze zidealizované vzpomínky.
Je tomu tak ale i u whisky?

Začnu tím jednodušším vysvětlením. Základní surovinou pro výrobu whisky je ječmen. To je takové obilí, co roste na poli, nahoře má taková zrníčka a čím víc zrníček z toho pole odvezu, tím mám víc suroviny pro výrobu. Takže vedle vhodnosti pro výrobu whisky je pro mne také podstatný výnos z hektaru. Protože ale nechci péct chleba, musím z těch zrníček dostat alkohol, takže potřebuji ječmen s největší výtěžností alkoholu. A to už je jednoduchá matematika. Když budu vyrábět draho, musím prodávat draho, když budu vyrábět levněji, můžu prodávat levněji a více vydělat. A tak se odrůdy ječmene používané pro výrobu whisky mění. A když se mi mění vstupní suroviny, tak se mi možná i změní výsledný produkt. Ať to přiznám nebo ne, ať to popírám nebo ne.
K odrůdám použiji dva přehledy z nidanovi prezentace o ječmenu. Ukázka, jak se měnilo zastoupení jednolivých odrůd ječmene a i proč tomu tak bylo.

A ve stejném duchu se můžeme bavit o sudech, kvalitě sudů, ale také o sherry sudech až třeba k Paxarettu. Tady bych se ale dostal na moc tenký led, takže tím chci jen říct, že je víceméně nemožné mít všechny suroviny a další součásti výroby stále zcela stejné. Také z toho důvodu je například 10letá smíchána z více různých whisky stejné palírny a nejmladší, kterou lze použít, musí být 10letá.

K sherry sudům vyšel článek na Poznej whisky:

To vše má svoji logiku, ostatně o Macallanu z dob ječmene Golden Promise kolují legendy a vliv sudů na whisky známe dnes také.

A třeba další celkem logická úvaha, jen ji nikdo nahlas nepřizná. Dříve byla produkce single malt whisky v láhvích menší, než je dnes. A tak nebyl problém vybírat ty "lepší" sudy, ze kterých se stočí single malt whisky, co půjde na trh. Ostatní půjde do blendů. A jako u každého výběru si to seřadíte od nejlepšího k horším a čím víc kusů musíte vybrat, tím hlouběji se dostáváte. Před rokem 1980 šlo do single malt cca 1% vyrobené whisky, zatímco dnes se mluví o více než 15%.
A ostatně whisky je produkt pro lidi a ti mají různé chutě. Buď musím být natolik zajímavý, že prodám, i když jsem jiný než je většinová preference a nebo se té většinové preferenci musím trochu přiblížit.

Jenže u některých recenzí těžko poznáte ze které jsou doby a pravidelně to podněcuje diskuse o tom, jak se whisky změnila.
V základu to není tak těžké ověřit, potřebujeme dvě neotevřené láhve stejné značky, jednu lahvovanou nedávno, druhou lahvovanou například před 15 lety a s tím, že obě koupíme hned poté, co se dostanou na trh. Pro první zajdeme do slušného obchodu hned (nebo objednáme z internetu), pro druhou se pomocí stroje času vrátíme o 15 let zpátky a zajdem do krámu. Jednoduché a prosté, má to jen malou drobnou chybku, nemáme stroj času.

Tak tedy použijeme neotevřenou láhev, co se na ní tady 15 let práší v baru. Ale porovnáváme opravdu stejnou whisky? Je dáno, že whisky zraje pouze v sudu a jakmile sud opustí, tak končí doba zrání, která se počítá do jejího stáří. I kdyby ležela ještě rok v nerezovém tanku. A v láhvi také nezraje. Tolik říká zákon. (Byť známe oblíbené - Mám doma už 12 let 12letou whisky, takže už je 24letá. Kolik za ní dostanu?) Ale co když whisky ten zákon ignoruje a v té uzavřené láhvi se mění (a co pak, když ta láhev byla otevřená a bylo malinko upito)? Když nám whisky reaguje ve sklenici se vzduchem, s kapkou vody velmi znatelně, jak víme, že v té láhvi neprobíhá nějaká další malá vzájemná mikroreakce. Co když dnes koupenou whisky nechám taky 15 let stát v polici? Třeba bude pak lepší, než je dnes, třeba horší a třeba úplně stejná. Jenže, když připustíme, že bude stejná, proč je whisky lahvovaná před 15 lety lepší/jiná? Jenže připouštět můžeme co chceme, ověřit to nejde. Můžeme pouze spekulovat o vlivu surovin a sudů (viz výše), o vlivu času, o vlivu vzájemného působení jednotlivých složek.
To mě zaujalo. Klasická single malt whisky (zvláště velká produkce) se vyrábí smícháním single malt whisky z té palírny tak, aby výsledek byl ideálně stále stejný. I když teoreticky vypálím velké množství whisky najednou a budu mít jeden velký stejný new-make, tak ho dám do fyzicky různých sudů a i když byly sudy "stejné", tak mi z každého vyteče jiná whisky. A když to ve správném poměru pomíchám, tak budu mít ten klasický výsledek co chci. Jenže v příští várce můžu mít malinko jiný new-make, zase mi ze sudů vyteče zcela jiná whisky, v jiném správném poměru to pomíchám a opět dostanu ten klasický výsledek. Jsem zastáncem toho, že se v té láhvi může něco dít. A tady teď máme i jiné poměry v té láhvi, takže každá várka může reagovat jinak. Na druhou stranu, bude ta reakce tak velká, aby změnila obsah láhve natolik výrazně? Pak se vracíme k tomu, že některé whisky byly před pár lety lepší. Ostatně nejen u vína, ale i u whisky se mluví o dobrých ročnících. Jenže ke skutečnému porovnání nám opět chybí stroj času. Koupit dnes 2 láhve, jednu tu nechat čekat 15 let a druhou strojem dopravit rovnou o 15 let dopředu, abychom mohli porovnat zcela stejný zdroj, kdy na jeden působil čas a na druhý ne.

A přišla na mě další myšlenka - zrání whisky. Jak definovat zrání? Asi jako dobu, kdy se whisky mění z vypáleného destilátu ve finální produkt. Standardně předpokládáme v sudu, ostatně podle toho se i uvádí věk whisky. A když se tedy whisky mění i v láhvi, můžeme to také nazvat zráním? Hodně lidí vám potvrdí, že u některých značek není první panák ten nejlepší. Po otevření láhve a nalití prních panáků, ubyde trochu whisky v láhvi, přibude tam trochu nového vzduchu, whisky se "odvětrá" a pak je lepší. Řekněme tedy oxidace whisky. Nedalo by se taky říct, že zraje?

Tolik zatím k otázce "stejných" whisky, ale z různé doby lahvování.

Berte to spíše jako zamyšlení, než "odborný" text. Navíc s každou další myšlenkou mám pocit, že se do toho zamotávám čím dál tím víc.

Abych nebyl obvniněn z nevyváženosti, tak se rozloučíme písničkou:

Když si báječná žena najde báječnou whisky, tak má báječnej život a neschytá od něj třísky, celej den jen tak sedí a popíjí, že je každý z toho paf, tu její báječnou whisky jí závidí kdejakej chlap.

Prozatím je konec filozofování a brzy už přijde na řadu nalití si do skleničky a konečně i nějaká ta whisky.

na začátek stránky

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 23.02.2021