» teorie » láhev whisky » jsou stejné?
Jsou ty whisky stejné ?
Tak jsem četl, že tahle whisky ABCD ve stáří X let je úplně, ale úplně skvělá. Když jsem ji viděl v obchodě, tak jsem neodolal, koupil ji a hned večer doma nalil do skleničky. Těšil jsem se na veliký whisky zážitek. A on nepřišel. Jak to? Znovu jsem našel ty recenze a všichni ji strašně chválili, skvělý popis chutí, jenže já je tam prostě necítím. Asi tomu nerozumím :(
Všude se přece říká, že všichni výrobci se snaží, aby kvalita, chuť a všechny další vjemy jejich whisky byly stále stejné. Když koupíte stejnou láhev jako před deseti lety, tak na vás bude čekat stejná whisky jako tehdy. (Jen vsuvka - bavíme se o plněních, která jsou prezentována např stářím - 10letá apod, stejným názvem, .. U stáčení z jediného sudu to samozřejmě čekat nemůžete.)
Vždyť přece znáte ty historky, že jistý pán chodil pravidelně do klubu a pravidelně pil stejnou whisky. A jednou se rozčílil, že to není whisky, kterou chtěl. Nechal si zavolat majitele klubu, spolu zkontrolovali láhev, vše vypadalo v pořádku, ovšem dotyčný stále trval na svém. I tedy majitel klubu zavolal řediteli palírny a historku mu vyprávěl. Tomu se to nezdálo a tak hledal příčinu - suroviny stejné, postup stejný, kotle stejné. Kde by se to jen mohlo stát. Až tu nejstarší zaměstnanec palírny, starý to děd si vzpomněl, že před mnoha a mnoha lety se jim stalo něco podobného. Po usilovném hledání zjistili, že starý pavouk, co bydlel za kotlem a soukal tam své sítě zemřel, jeho sítě byly potrhané a plné prachu. Sítě vyčistili a než sehnali nového pavouka, tak sami zaměstnanci tam poctivě soukali nové sítě. A vše skončilo happy-endem - opět plnili do láhví tu správnou dobrou whisky, "nepovedené" láhve vylili a pán v klubu opět spokojeně popíjí svojí oblíbenou whisky.
Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát, já jsem potkal jednu whisky a do dnešního dne ji mám rád. Když si báječnou whisky najde báječnej chlap, tak má báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap, celej den jen tak sedí a popíjí, že každý je z toho paf, když si báječnou whisky najde báječnej chlap.
No dobře, je v té historce pár logických chyb, třeba chybějící hodně dlouhá časová prodleva mezi vypálením a lahvováním. A také by to nevylili, ale prodali pod novým názvem s hezkou přidanou historkou.
Ale podíváme se na pár příkladů.
A na koho se dostalo?
Benriach 10letá 43%
Talisker 10letá 45,8%
Lagavulin 16letá 43%
Ben Nevis 10letá 46%
Laphroaig 10letá 40%
Isle of Jura 10letá
Další ještě čekají na svojí příležitost se projevit.
Benriach 10letá 43%
Když budete hledat informace o desetileté whisky Benriach, tak můžete najít zcela, ale fakt hodně, rozdílné. Tohle je ten případ, kdy se opravdu od sebe liší whisky lahvovaná okolo roku 2000 a stejně stará lahvovaná v roce 2018. A bylo to i záměrem výrobce. Palírna Benriach byla založena v roce 1898 a v roce 1900 už byla zase uzavřena. Znovu otevřena byla v roce 1965 a v říjnu 2002 opět uzavřena. Od roku 2004 začala opět fungovat a to ve spojení s velmi známým jménem - Billy Walker. Název palírny změnil styl zápisu na BenRiach a asi všichni se shodnou, že kvalita produkce šla silně nahoru.
Jeden příklad, že starší nemusí být lepší. A že když čtete poznámky a recenze, tak je třeba si dát také pozor z jaké doby jsou a k whisky z jaké doby se vyjadřují. Což ovšem většinou nemáte šanci poznat.
První Benriach byl lahvován odhadem někdy v roce 200x, kód na láhvi je LL30297 a zatím jsem ho nerozklíčoval. Pochází tedy z produkce před uzavřením v roce 2002.
 | Když bych to chtěl říct hezky, tak bych řekl, že aroma je lehké, ale ono to moc nejde, takže na rovinu - je slabé. Hodně slabé a nevýrazné. Není bez vůně, to ne, ale je to celkově slabá vůně a člověk se musí snažit, aby mu došla až do nosu. Sladová sladkost, med, sladká vůně hodně voňavých květin, sladká vůně čokoládového bonbónu z bonboniery. Zní to možná hezky, ale je to tak nevýzné a slabé, že to člověka vůbec nebaví. Chuť je obilná, mouka, kvas a strašně nudná a nijaká a ještě jednou nudná. A když už té nudy vypadá až dost, tak se projeví kořenitost působící až štiplavým dojmem. Ona vlastně není až tak výrazná a štiplavá, ale po té nudě to vynikne. V dokončení trochu perníku, trocha sladkosti a zase ta kořenitost, která dlouho zůstává až přejde do lehké suchosti. To je tak nudné a nijaké, že si člověk po chvíli ani nepamatuje jestli se už napil nebo ne. Což je alespoň malé plus, že nezanechá po sobě ani pachuť. |
Druhý byl lahvován 21.8.2018, takže jsou od sebe odhadem nejméně 15 let. Na láhvi je datum a kód LM11335.
 | Aroma je sladké, med, droždí, vánoční pečivo, příjemné. V pozadí se tam pak objevuje čerstvé dřevo sudu a záblesky pomerančové kůry. Stalo se z toho příjemně čuchatelné aroma v porovnání s tím, jak jsem ji hodnotil před rokem. Skoro bych řekl, že jí odvětrání a kus upité láhve docela pomohl. Chuť je taková řídká, prázdná s lehkou sladkostí, která při dalších doušcích (ovšem možná to není dalším douškem, ale časovým odstupem od nalití a prvního napití ze skleničky) působí čím dál tím výrazněji, až bych řekl sladká. Ale furt pod tím řídká až naředěná. Není to ale taková nuda a beznaděj, jako ve starší verzi. V závěru chuti přijde ořechová hořkost. Dokončení se nese v duchu té hořkosti, dřeva a přechází do suchosti. Oproti minulému ochutnávání mi přišla pitelnější, takové nenáročné bezmyšlenkové popíjení, když si u toho člověk povídá. Je to takové lehké, nenáročné pití. |
Talisker 10letá 45,8%
Tentokrát jsou tu dokonce 3 láhve a vše je 10letý Talisker. Starší etiketa je jiná, ale v základu by se mělo jednat o stejnou whisky. Když to vezmeme zleva, tak první byla lahována v roce 2000 (kód na láhvi je L15N00004963) a má ještě starší etiketu. Prostřední s již aktuální etiketou byla lahvována v roce 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000) a zcela vpravo byla lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007). Ani startovní podmínky nejsou stejné, první dvě jsou již načaté, třetí je zatím nenačatá a u každé proběhla od lahvování jiná doba. První dva jsem již jednou porovnával, ale rozhodl jsem se udělat to znovu a přidat tam třetího, i mezi druhým a třetím je rozdíl už pár let: 2000 - 2012 - 2019.
Starší mají přednost - lahvována 2000 (kód na láhvi je L15N00004963).
 | Použil jsem svoje poznámky z roku 2019 a shodnul se s nimi. Aroma je hned na první dojem výrazné a silné. Hořící rašelina, kouř, sladká hořká čokoláda, ovoce ovoněné kouřem. Přivonět musíte opatrně nebo vám vlna lávy prolétne celým nosem a čichové buňky se začnou blaženě a opile usmívat. S trochou opatrnosti cídíte, že aroma je vlastně relativně jemné (teda dle možností na tu sílu a složení) a příjemné. Chuť začíná sladkou vlnou, cítíte rašelinu, kouř, trochu spáleného ovoce, trochu nevýrazné štiplavosti. Zažíváte určité zklamání. Vůně na vás udělala dojem, nástup chuti byl velký, ale pak jakoby se najednou ztratila, znevýrazněla, zobyčejnila. A tak ji rezignovaně polknete. A teď to přijde. Poprvé je to šok, kdy nevěříte vlastním dojmům, to se vám asi jen zdálo, mozek jen přehrál vaši představu. Ale při druhém doušku je to tu znovu. Najednou vám hrdlem protéká žhavá láva, ze které se uvolňují další chutě - rašelina, kouř, ovoce a sladkost. Uvoňují se ale již uvnitř a tak je vnímáte zcela jinak. Jak kdyby jste uprostřed těla měli dlaší chuťové buňky. A láva ve vašem těle stále vře a hřeje. Dokončení (to vlastně celou dobu od toho polknutí popisuji) je dlouhé, hodně dlouhé a hřejivé. Po ne moc výrazné chuti také překvapivé. Tak dlouhé, že i když se těšíte na další doušek, tak ho oddalujete, abyste do dokončení nechali co nejdéle doznít, tohle si nechcete zbytečně zkrátit. Tohle je ten Talisker, kde se psalo o tekoucí lávě. |
Z druhé je už celkem upito a tak jsem zvědavý jak si bude stát vůči obou dvoum, lahvována 2012 (kód na láhvi je L23 7CM000).
 | Tady se už bude více porovnávat. Aroma je také silné a bohaté, ovšem chybí mu určitá hutnost a mohutnost, co měla starší verze. Oproti starší verzi je jemnější. Jinak splňuje rašelinový dým, přidává ovšem nepřehlédnutelnou jódovost nemocnice. Nakyslé a ovocné tóny. Jak to porovnávám, tak určitou nakyslost citím i v té staré, kde jsem ji předtím díky výrazné hořící rašelině přehlédl/přečuchl. Tohle také není špatné, to první bylo silnější, hutnější a působilo mohutnějším dojmem. Úvodní sladkost chuti je velmi krátká a následuje rašelinový výbuch v puse. Jako fakt se mi to líbí, tohle mi u té starší chybělo. V roce 2019 jsem k ní napsal: Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí. Je to trochu posunuté. Obě jsou dobré, obě jsou skvělé, ale každá je jiná. |
Třetí je ještě neotevřená se stejnou etiketou jako druhá, lahvována 3.1.2019 (kód na láhvi je L9003CM007).
 | V aroma je velmi podobná dvojce. V prvním dojmu bych řekl stejná, jenže intenzívnější. Je to také první panák z nově otevřené láhve. Je tam podstatně výraznější ta nakyslost s ovocem. Po chvíli se dostává ke slovu i ta nemocnice s rašelinou, přidá se i sladké lehce spálené ovoce (jablka opékaná na ohni). Chuťově souhlasím s dvojkou - Úvodní sladkost chuti je velmi krátká. Chuť začne rašelinovým výbuchem, tekoucí rašelinná láva, následovaná jódem, jako kdyby se nemocnice snažila přispěchat na pomoc, těm co nezvládli úvodní útok rašeliny. Stejně jako v aroma následuje nečekaný sladký tón, s trochou ovocnosti a trochou ostrosti. A to celé následované novou vlnou v plné síle, kdy se ceká ta přehlídka chutí opakuje. Chuťové pohárky si užívají extázi. Dokončení je dlouhé, hluboké a nese sebou dozvuk té přehlídky rašeliny, lávy, kouře, jódu a opět to uzavře ta sladkost. Dokončení je dlouhé a hřejivé, ale zase mu chybí ten výbuch při polknutí (v porovnání s cca 20 let starším plněním). |
A výsledek porovnávání? Rozdíl mezi dvojkou (2012) a trojkou (2019) je malý a může být dán tím, že dvojka je v poloprázdné láhvi, kdežto trojka byl první panák z nově otevřené láhve (nechce se mi načínat další láhev, abych porovnal rozdíl čerstvě otevřené láhve z roku 2019 a 2013). Alespoň z mého pohledu dvojka za tu dobu neutrpěla výrazné škody, stále je dobře pitelná. Větší znalci by v tom se mnou asi nesouhlasili a těch "škod" by tam našli více. Obsah láhve se už dostal pod polovinu a tak je určena k brzkémi dopití (stejně tu teď stojí připravená nová).
Co se týče dojmu, tak by to vyhrála první. Sice jsem u ní měl určité zklamání v úvodu, ale dokončení to zcela vynahradilo. (Napadlo mne jedno přirovnání, ale zjistil jsem, že zcela stejné jsem už u ní napsal minule. Kdo chce, ať si najde.) Kdybych neměl s čím porovnávat, tak bych s aktuální produkcí byl také spokojen. Je jiná, ale také dobrá.
Čím je daný ten rozdíl? Tady bych se asi nejvíce přikláněl ke změně vstupních surovin - ječmen pro slad a možná i sudy při zrání. Ale to už jsou jen moje domněnky.
Lagavulin 16letá 43%
O šestnáctileté whisky Lagavulin se také říká, že se změnila. Porovnával jsem ho nedávno a tak použiji původní poznámky. U značky je najdete i včetně přirovnání, které jsem sem nedával.
První byla lahvována v roce 2001 (kód na láhvi je L15P830573).
 | Výrazné aroma, ale nepraští. Hned po nalití se na mne vyvalila vlna rašeliny a kouře, jak bylo aroma vytlačováno ze skleničky nalévanou whisky. Očekával jsem, že až přičichnu, tak dostanu jednu do nosu. Ale to se nekonalo. Velmi příjemně mě přivítal sladký kouř s vůní uzeného masa. Sladké ovocno-sherry tóny, doplněné kombinací suchého studeného kouře a krásně vyuzeného masa. Evokuje mi to táborák či posezení u krbu. Pak se vrátí opět ty sladké tóny, čerstvé dřevo, zemitost a suchá rašelina. Úplně se v té vůni rochním. Hledám na láhvi, zda není zakázáno to používat jako pánský parfém. Těším se na ochutnání, ale nechce se mi opouštět to očichávání. Kouřová večerní chvilka poezie. Chuť se nese v duchu kouře, ten kouř, co dávala přivonět, má také v tekuté podobě. Chuť je velmi plná, všeobjímající kouř, který se převaluje na jazyku. Chuť kouře i když je dominantní, tak díky své charakterističnosti stále nechává dost prostoru i dalším chutím. Sladkost rašeliny, střídající se s příjemnou slaností, lehké ovocné tóny a lehká pálivost, protože není kouře bez ohně. Poezie pokračuje, udivuje sladěnost chutí, protože kdybych to jen četl, tak bych nevěřil, že dohromady to může být takhle skvělý. Dokončení bohaté a dlouhé korespondující s chutí, kdy cítíte, jak kouř pomalu odchází a zůstává dlouhá sladko-slaná chuť. |
Tohle je whisková poezie, jedna z dokonalostí whisky světa. Je to skvělé, ale současně je to dosažitelné. K čemu skvělá věc, která by byla dosažitelná pouze pro někoho. A protože tisíc lidí tisíc chutí, tak existují i další dosažitelné dokonalé a takhle mezi ně nezpochybnitelně patří.
Druhá byla lahvována v roce 2019 (lahvováno 4.9.2019, kód na láhvi je L9247CM007).
 | Čersté kouřovo-rašelinné aroma. V prvním dojmu uvolnilo ten kouř, který se vznášel na čerstvě nalitou skleničkou, následně dominuje ta rašelina, ke které se přidává jód. Každá s vůní dominuje pouze chvíli, při svém nástupu a uvolňuje místo dalším a dalším. První již odvanuly a nyní jsou vystřídány ovocnou a výraznou vinnou a to vše podbarvené sladkostí, kterou právě přebila sůl, která je doplňována vrátivším se kouřem. Aroma je celkem jemné, nijak nepraští do nosu a dobře se vychutnává. Je bohaté a své tóny uvolňuje postupně, je to takový aroma koncert. Chuť se prvotně nese v duchu sladkosti, medové sladkosti, až zbytečně výrazné a trochu ploché. Naštěstí po chvíli se probudí a ukáží další chutě, kdy největší část pro sebe si bere kouř, který vše zahalí, dá vyniknout sladké rašelině s medem a vosku. Chuť je plná, olejnatá a krásně se postupně táhne a rozlévá dál do krku, hřejivá. Dokončení se nese v duchu toho vosku, který jako by po cestě zasychal a zůstával, kouře, který se na tím vším vznáší, sladké rašeliny a slanosti. Je dlouhé. |
Celkově je to hodně dobrá whisky, krásně provedený koncert vůní a chutí, ale "něco" mu chybí. Užiju si chvíli popíjení, vychutnám si ji, jsem spokojený a uspokojený, ale chvíli po té je to bez vzpomínek. Prostě si ji nevybavím a přitom to není nudná a nezajímavá whisky. Zůstává dobrý dojem ze skvělé whisky, ale nedokázal bych ji zpětně popsat. Je to dojem z dobrého celkového zážitku, který ale neumíte vyprávět, jen víte, že byl fakt dobrý. Jako by byla určená, jen pro tu chvíli vychutnávání, pro ten přítomný okamžik.
A porovnání 16letých Lagavulinů?
Mám tu dvě sklenky a v obou je nalitý 16letý Lagavulin. Když ten první šel v roce 2001 do láhví, tak ten druhý ještě nebyl ani na světě, ten šel do láhví až v roce 2019 (destilace tedy vychází cca na rok 2003). Oba jsou 16leté, láhve i etikety stejné a nejvíce mne zajímá, zda i whisky jsou stejné. Samozřejmě, že to porovnání není úplně odpovídající, protože ten první v té láhvi strávil už 19 let, ale jiné láhve k porovnání nemám a časem cestovat neumím, abych mohl porovnat tehdy čerstvě koupený Lagavulin s novým čerstvě koupeným Lagavulinem v dnešní době.
Aroma toho staršího je intenzivnější, znatelně kouřové, hustý dlouho trvající kouř, s vůní uzeného masa, ovocné a sherry tóny, bohaté, držící. Z aroma mladšího kouř velmi rychle utekl a dominantní se stala sladká rašelina, pokračující do ovocnosti a vína (myšleno víno k pití), v závěru se kouř se sladkou rašelinou vrací, ale chybí mu určitá intenzívnost, hutnost a velikost. Obě voní dobře, ale každá jinak. Ve vůni mi ta mladší připadá, jako by ještě potřebovala dozrát, jako by měla sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Chvili tu obě stojí, než to napíšu. Starší si stále drží nádech kouře se sladkou rašelinou, mladší je nyní hlavně o sladké rašelině doplněné slaností. Ve vůni zcela jistě vyhrála ta starší.
Chuť té starší se nese hodně v režii kouře, rašeliny, trochu sladkosti, slanosti, ovocnosti, lehké pálivosti, zajímavá bohatá, ukazující co vše dokáže a své rozmanitosti a přednosti. Mladší má výrazný sladce medový nástup, trochu do vosku a až pak se objeví kouř se sladkou rašelinou. Oproti starší je méně výraznější, méně bohatší, méně rozmanitější, je taková uhlazenější, ale chybí jí určitý charakter. Opět jakoby ještě potřebovala dozrát i v chuti je to stejné jako v aroma - sud po starší sestře, kde toho zbývá k předání méně a méně. Není špatná, ale nenašel bych ní to, proč se o 16letém Lagavulinu mluvilo jako o absolutně skvělé whisky, proč mu Michael Jackson dal 95 bodů. Prostě je jiná a bohužel horší. Vedle sebe to vynikne opravdu výrazně a pokud to ochutnává člověk s dobrou pamětí, tak to musí poznat také. Ostatní asi rozdíl přičítají špatné paměti, protože přece tehdy tráva byla zelenější, sníh bělejší, whisky lepší nebo si to alespoň tak nějak pamatujeme a zkreslujeme.
Ben Nevis 10letá 46%
Na FB brněnského Whisky Shopu okomentovali rozdíl mezi starším a novým stáčení desetileté whisky Ben Nevis. Osobně jsem bohužel neměl možnost to porovnat.
Dnes jsme proti sobě postavili starší a nové stáčení legendárního Ben Nevis 10YO. První ohlasy byly rozporuplné, a proto jsme byli velmi zvědaví. Čekali jsme dlouho a čekali jsme hodně...
Náš verdikt: Pokud jste příznivci Ben Nevisu tak, jak ho znáte z dřívějška, a hledáte láhev vhodnou na popíjení v karanténě při ztrátě čichu a chuti, nebudete zklamáni.
To, co jsme měli na tomto Ben Nevisu tak rádi, se v novém stáčení vytratilo a nám se bude hodně stýskat. I tak doufáme, že si najde své příznivce.
Na Netharově fóru podobně komentoval J.K.Ch:
Staré versus nové plnění, dostatečné množství na srovnání láhev staré vs. 1dl nové.
2017:
Aroma: Meruňková marmeláda, sherry, vanilka koření, lipo, pomeranče, doutník, kov, hubba bubba.
Chuť: Koření, ovoce, měď a med. Hřejivé příjemné sladké tóny. Ale zároveň svěží a trochu travnatá.
Dozvuk: Dozvuk je plný starého sherry až balzamikového octa a vlašských ořechů. Dřevo koření a kovové tóny. Asi nejsilnější stránka této whisky.
Shrnutí: Plná, vrstevnatá whisky. Opravu hodně mě baví a je škoda, že nové plnění nedosahuje kvalit toho starého.
2019:
Aroma: Sherry je trošku do kysela, margarín, vlašské ořechy, a drsnější alkohol, med a štěrk a přezrálé broskve.
Chuť: Svěžejší trochu méně sladké a ostřejší. Nektarinky a lékořice. Slad a med. Bylinky.
Dozvuk: Káva vanilka a trochu dřeva a koření.
Shrnutí: Příjemná pitelná whisky, ale není to ta pecka, jakou bylo staré plnění. Je vrstevnatá, ale méně komplexní a chybí ji to staré sherry až balzamikový ocet. Tady to na nákup láhve nevidím. Ale zas dostat ji tak se zlobit nebudu.
