» informace » zajímavosti
Ochutnávky whisky
11.2014 - Malá ochutnávka českých whisky
Poslední dobou nemám na whisky ani na Whiskyonline moc času. I když v první půlce letošního roku jsem čas na psaní našel. Pokud píšu o značce, kterou mám doma, tak ji i ochutnávám a píšu k ní svoje poznámky. Většinou je to tak jedna, dvě láhve. Tentokrát to bylo více vzorků v několika dnech, tak jsem se rozhodl to napsat jak ke značkám, tak tomu věnovat i větší povídání tady.
Udělal jsem si malou ochutnávku celkem starší české produkce, většinou koupeno okolo roku 2000, láhve skoro plné, protože jsem nikdy neměl potřebu to ochutnávat znovu. Teď v rámci psaní jsem na to dostal chuť (spíše odvahu). Ochutnávalo se: GWC Whisky z Likérky Fleret, Printer´s od Stocku, King Barley 6-ti letá z Likérky Dolany, Gold Cock v různých verzích také z Likérky Dolany a závěr patřil skotské míchané whisky Wyzour určené pro český trh.
První v pořadí byla GWC Whisky z Likérky Fleret. Koupil jsem ji pouze pro doplnění své domácí sbírky, ale neplánoval jsem ji pít :) Ono, když na etiketě vidíte: "Řezaný destilát 1:1,5. Složení: sladový destilát, jemný rafinovaný líh, voda, E150", tak se vám do toho moc nechce. Aroma mi připadá jako líh s whiskovou trestí. Chuť i zakončení jsou zcela nijaké. Celkový dojem je nula a po přečtení složení se divím, že jsem to vůbec zkoušel. To by se dalo pít tak možná s kolou v poměru 5:1 ve prospěch koly a to mi kola vůbec, ale vůbec nechutná.
Druhá byla Printer´s od Stocku opět cca z roku 2000. Tehdy mne Printer´s zaujala nejen tím, že je to česká "whisky", ale také (a to podstatně více) textem na etiketách a víčku: Na zadní etiketě se dočteme: "jemná sladová whisky, whisky řezaná" a "Whisky Printer's je bez nadsázky nejpůvodnější česká whisky. Zlatavá barva a ušlechtilá chuť této jedinečné whisky Vám napoví, že zraje ve zvláštních dudových soudcích nejméně po dobu tří let. Složení: voda, líh, whiskový destilát s bonifikátorem, barvivo-karamel". Na Přední etiketě: "jemná sladová whisky". A na víčku: "Finest Blended Malt Whisky" (v tu dobu se pro míchané sladové použivalo označení vatted malt, dnes se používá blended malt). Aroma je celkem jemné whiskové, ale v pozadí mi tam připadá "ředidlo"?/lihovina?. Ničím zajímavé. Chuť jemná nevýrazná, závěr štiplavější a pocit nic moc. Celkový dojem nijaký, spíše špatný.
Dalším setem jsme se přesunuli do Likérky Dolany. První byl King Barley 6-ti letá. Aroma je whiskové, připadá mi tam ovoce, citrusy, trochu sladkost. Chuť je sladká, trochu ovocná, banány ale jinak nijak moc zajímavá. Závěr lehce štiplavý, ale nezajímavý. Je sice označena jako blended, ale uvedené složení (líh, whisky destilát, voda, desertní víno, barva E150a, cukr) mi připadá podezřelé. Druhý byl Gold Cock z téže likérky, který měl ovšem hodně společného s první ochutnávanou whisky v tomto setu. Aroma je jemné, lehce sladké, ovocné, lehce dřevo, docela příjemné. Chuť je primárně celkem sladká, lehce obilná, v závěru pak zůstává sladkost a cítím lehké ovoce. Celkově mi ale připadá docela chudá a nezajímavá. Pít se to dá, ale zmizí z očí zmizí z mysli. V paměti zůstane jen díky popisu na etiketě. Je označena jako řezaná, což je podle složení asi správné označení (nejsem si ovšem jist, zda řezaná whisky smí být ještě vůbec označována jako whisky), uvedené složení (whisky destilát, líh, voda, víno dezertní, cukr, barva E150a) ve mně ale velkou důvěru nevyvolává.
V Likérce Dolany jsme zůstali. Dnešní produkce Gold Cock je už v režiji firmy Rudolf Jelínek. Ochutnávala se ale produkce z Dolan z přelomu let 2000/2001. Začali jsme nejnižší z jejich tehdejší série Gold Cock Red Feathers - 3 letá blended. Aroma jemné, sladově sladké, lehké ovoce, celkem příjemné, ale nijak zvlášť bohaté a zajímavé. Chuť je lehce sladká, po medu, s rušivým tónem "nečeho" (nepovedlo se mi pojmenovat), a to "něco" doznívá i v závěru. Kazí mi to celkový dojem z whisky. Ani bez toho ani s tím mne nijak nezaujala. Druhou byla Gold Cock Black Feathers - 6-ti letá malt. Aroma je výraznější, sladové, lehce trpké. V chuti převládá sladová sladkost, trochu tráva, zaoblenější a vyváženější. V závěru trochu štiplavosti a hořkosti. Ale stále nezapamatovatelná whisky.
Návštěvu českých luhů a hájů uzavírala Gold Cock Green Feathers - 12-ti letá malt. V aroma je stále sladová sladkost, vřesový med, přidalo se dřevo a lehký kouř. Z pohledu celé řady to má vzestupnou tendenci. V chuti jemná, sladká, medová táhlost, uzený med, v závěru lehká hořkost a dlouhý táhlý uzený med stékající do krku. Docela slušné pití, ale ničím zvlášť zapamatovatelné. Z Gold Cocků zatím nejlepší a jediná zapamatovatelná (z nich) hlavně pro ten uzený med a jeho dlouho trvající chuti (stále mám ulepenou pusu :). Pro porovnání/spravení chuti jsme zamířili do Skotska, za skotskou míchanou whisky Wyzour vyrobenou pro český trh na jejíchž etiketách jsou kresby Honzy Vyčítala. Mám už jen jedinou láhev, ne že by mi tolik chutnala, ale byla mi vypita (stála dole v baru a doufalo se, že si toho nevšimnu). Aroma sladké, med (medovina), ale nijak hluboké či zajímavé. Chuť velmi jemná, sladká, med, nudná, nezajímavá. Chudá whisky. O tom se nedá ani nic napsat. (tak vlastně zpětně děkuji tomu, kdo ji vypil :) To nemá cenu dopíjet a na celé whisky je asi nejlepší ten obrázek. A to jsem původně čekal, že to zachrání.
A když to skončilo, tak jsem nalil panáka Taliskeru, abych zachránil večer :)
24.5.2012 - Ochutnávka whisky v Praze - Whisky polární expedice Ernesta Shackletona
Ve čtvrtek 24.5.2012 se konala v příjemném prostředí hotelu Hoffmeister ochutnávka whisky - repliky whisky z výpravy polárníka sira Ernesta Shackletona (více o této výpravě a whisky najdete také na WOL v části zajímavosti). Ochutnávala se nejen tato whisky, ale také některé ze základních whisky, z nichž Richard Paterson, Master Blender společnosti Whyte and Mackay, tuto repliku vytvořil.
Vzhledem k velmi zajímavé historii této whisky, se úvod této ochutnávky nesl v duchu výletu do minulosti. Ale i informací z dnešní doby, týkajících se vyzvednutí této staré whisky, vzniku repliky a samozřejmě i dalších věcí okolo whisky. Ochutnávky se účastnili lidé, kteří již o whisky něco vědí a tak byla přeskočena pro všechny známá část, co vlastně whisky je a jak se vyrábí. Povídání o Shackeltonově whisky bylo doplněno i krátkým filmem, ve kterém bylo vše shrnuto. Ve filmu bylo vidět věci, které většina z nás na vlastní oči asi nikdy neuvidí - originální láhve, jejich rozmrazování i master blendera Richarda Petersona (ten sice žije v současnosti, ale většina z nás nebude mít možnost se ním někdy potkat). Na film se můžete podívat také, po kliknutí na níže uvedené odkazy (má délku necelých 5 minut, není to tedy ten krátký úvodní, musíte si ho tam najít, ale není to těžké).
Jako první se ochutnávala Glenfarclas 25-ti letá 43% (Speyside), následovaná ostrovní Isle of Jura 21 letá 44% (ostrovy), která je také nepřehlédnutelně označena číslovkou 200, dávající na vědomí, že výročí 200 let od založení palírny. Druhou půlku single malt whisky otevřela Dalmore 15-ti letá 40% (Highland) a následovala Bruichladdich 18-ti letá second edition 46% (Islay). Zlatým hřebem večera byla samozřejmě MacKinlay´s Rare Old Highland Malt Whisky - British Antarctic Expedition 1907 47,3%. Podle informace na láhvi jsem zjistil, že se jedná o Blended malt whisky, je tedy namíchána pouze ze single malt whisky. Ochutnávané single malt whisky byly vybrány podle dostupných informací přímo od master blendera Richarda Petersona, tak aby nám co nejvíce přiblížily některé z částí repliky této historické whisky. Přesné informace jaké tam jsou použité whisky nikde samozřejmě dostupné nebudou.
Jen doplním, abych zabránil občasnému nepochopení této repliky (i jiných) - whisky nebyla vyrobena přesně stejně jako ta historická, nejsou k dispozici tehdejší suroviny/whisky, postup se již také liší, nebylo by to možné časově, původní whisky zrála cca 10 let a i kdyby se o to někdo pokusil, tak výsledek by byl podle mne zcela jiný, než tyto nalezené whisky. Master blender na základě možnosti prozkoumat a ochutnat původní whisky, dokázal namíchat takovou whisky, která má stejnou charakteristiku (aroma, chuť a další) jako whisky původní. Mohou se objevit pochybnosti, zda to tak opravdu je, protože nalezené whisky ochutnalo absolutní minimum lidí, ale vzhledem k celosvětovému renomé Richarda Patersona, lze věřit, že to tak opravdu je.
Doufám, že mi dorazí slíbené Vaškovi poznámky k této ochutnávce, tak jim zde "držím místo". Budou určitě mnohem zajímavější, než těch pár mých stručných.
A pár mých poznámek k ochutnávaným whisky.
Měl jsem dlouhou pauzu nejen ve psaní WOL, ale i obecně ve whisky, takže teprve startuji buňky a pamět (ono to nikdy nebylo žádná velká sláva a teď ještě méně, tak mne jako vždy berte s rezervnou). Úvodní Glenfarclas jsem již pil, měl jsem tedy představu, co od něj očekávat a věděl jsem, že určitě nezklame (jako snad žádný z této řady Glenfarclasu). A nezklamal, příjemná komplexní Speyside whisky, sladké vůně, kde jsem našel med, trochu rozinek, oříšků a dřevo. I chhuť byla sladká, lehká sherry, s lehce výrazným nástupem a malou štiplavostí/kořenitostí a suchým dokončením.
Další byla Isle of Jura. K této značce mám kladný vztah, protože to byla jedna z mých prvních single malt (možná úplně první), na druhou stranu, u jejich whisky mám často problém pojmenovat nalezené chutě. Tato byla popsatelná i lépe než jiné, co jsem od nich pil. Aroma bylo Výrazně kořenité až trochu štiplavé, v pozadí jsem našel trochu sladkosti, ořechy. Chuť byla měkká, suchá, dlouhá suchost, celkem jemná, zvláště po tom, co člověk očekával po tom výrazném aroma, trochu štiplavosti tam bylo, závěr byl až slaný. Pár kapek vody štiplavost otupilo a zjemnilo whisky, asi bych je u této whisky doporučil. Whisky byla zajímavá, ale až moc štiplavosti v aroma.
Dalmore se mi celkem líbil. Byla to příjemně zabalená lehká hořkost hořké čokolády v tekutém stavu. V aroma jsem cítil hořkou čokoládu, lehkou sladkost, ovoce. Chuť byla hořká, ale v jemném a příjemném balení, objemná whisky, lehké dřevo a lehká sladkost, závěr byl dlouhý, lehce štípnul a dlouhý dozvuk sladkosti v pozadí.
Bruichladdich je tak trochu problém, tedy ne tato whisky, ale obecně jejich řady whisky. Co edice, to něco jiného, nevíte pořádně co čekat v dané láhvi, protože i u stejného stáří se od sebe liší jednotlivé edice. Tuto whisky bych osobně při ochutnání naslepo na Islay nezařadil, tím, že nevím co čekat, k ní člověk přistupuje trochu rozpačitě. V aroma jablka, karamel, citrusy, pomeranče, chuť měla mohutný překvapivý sladký nástup, po kterém se dostavila slanost, lehká kořenitost a možná trochu toho jódu, v závěru pak lehce doznívá směs všech chutí. Z určitého pohledu mi přišla zajímavá, ale současně taková neujasněná, jaká by vlastně chtěla být a to celé doplněné obecným pocitem z Bruichladdichu. Vlastně přesně nevím, jaký z ní mám celkový dojem, chtělo by to více času, abych si v ní buď něco našel nebo měl jasnější důvod, proč se příště podívat spíše po jiné.
Vrcholem večera byla MacKinlay´s Rare Old Highland Malt Whisky - British Antarctic Expedition 1907, kvůli té jsme tu všichni byli, kvůli té se ochutnávali předchozí whisky a dost možná už nebude příležitost ji znovu ochutnat. Necítím se na velké hodnocení této whisky. U všech těchto "významných a mimořádných" whisky se mísí očekávání "něčeho" a současně ji obklopuje určitá vyjímečnost (zde daná historií této whisky). S odstupem noci se můj dojem na ní zlepšil, získal jsem určitý odstup. Je třeba si uvědomit, že se nesnažili vyrobit vyjímečnou whisky, nějakou bombu, co nás posadí, ale udělat repliku toho, co se pilo před více než sto lety (dá se řici bez ohledu na to, zda nám to bude chutnat nebo ne, je to prostě okénko do historie, tak bylo, vemto to jako fakt). Celkový dojem je dobrý, byla to příjemná whisky s nádechem historie. Nedokázal jsem tedy v aroma ani chuti nalézt ty náznaky whisky, ze kterých je udělaná a to ani když jsem je chvíli předtím ochutnal. Aroma mi připadlo komplexní, trochu medu, hořké čokolády, ovoce. V chuti hořká čokoláda s lehkou kávou, lehká pepřovitost, lehká slaskost, lehké ovoce, závěr potom se dřevem a sladký. Nekoupil bych si jí. Jako investici to pro mne nemá význam, protože bych ji stejně otevřel a současně mne nevzala tolik, abych ji za ty peníze koupil. Pokud časem názor změním, tak budu mít bohužel smůlu.
