» whisky
LINKWOOD
Palírnu Linkwood založil v roce 1821 Peter Brown. Palírna byla v letech 1963 až 1973 přestavěna a rozšířena. Původní část palírny označována také jako Old Linkwood skončila provoz v roce 1989. Vlastníkem palírny je United Disitillers a držitelem licence je John McEwan & Co. Vodu bere z pramenů u Milbuies Loch.
O řediteli palírny Rodericku Mackenziem, který vedl palírnu v poválečném období, se říká, že se domníval, že faktorem určujícím kvalitu whisky je prostředí, v němž zraje. Zakázal proto, aby se uvnitř skladiště s čímkoli hýbalo, takže se nevymetaly ani pavučiny.
Po rekonstrukci byly občas v provozu obě palírny (stará i nová Linkwood). Whisky z těchto palíren se nazývají Linkwood A a Linkwood B. Podnětem k souběžné výrobě byla skutečnost, že se v obou palírnách vyrábí téměř identická whisky. Pokud byly palírny v provozu současně, obě whisky se míchaly. Dle Jima Murraye produkují nové kotle ve srovnání se starými znatelně lehčí whisky.
Typy
Produkuje 12-ti, 15-ti, 18-ti, 21 a 25-ti leté whisky. United Distillers plní 12-ti letou s etiketou z řady Flora a Fauna, Gordon & MacPhail ji zase lahvuje jako 15-ti letou. 15-ti letá, kterou lahvovali na začátku osmdesátých let a byla ze starých kotlů, byla považována za jednu z nejlepších z této palírny, měla velmi silnou dubovou příchuť, což však nebylo nijak na závadu.
Společnost Fortnum & Mason zde plní část produkce pod značkou Old Malt. na zakázku je zde plněna 10-ti letá Baron´s Choice.
Whisky z této palírny jsou žádanou složkou do míchaných whisky, např. Chequer´s, Abbot´s Choice či Johnnie Walker.
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1051944965735389/:
Zdeněk CZ napsal (15.4.2022):
Čtení na Velikonoce.
Elgin je největší město v ráji skotské whisky, oblasti nazývané Speyside. Tato opěvovaná lokalita se pyšní více než 50 palírnami, ale přímo v Elginu jsou jen dvě. Kousek od centra města sídlí Glen Moray (La Martiniquaise), produkující cenově velmi dostupné lehčí single malt whisky finišované různými způsoby včetně vína a palírna Linkwood na jižním okraji města se zase usadila ve své vlastní ulici (Linkwood Rd). Nenechte se zmást uličkou Moray Rd, pojmenovanou podle katedrály. Přestože je dlouhá, nevede ani náhodou k palírně Glen Moray. Tato palírna láká četné návštěvníky, ale Linkwood je pro zájemce uzavřen. Na hlavní třídě Elginu kousek od katedrály St.Moray sídlí přes 100 let ráj skvělého pití a jídla, sídlo známé nezávislé plnírny Gordon & MacPhail. Jejich nezávislé plnění Linkwood 15yo patří k opravdovým lahůdkám.
Aby těch pojmových zmatení názvů a uliček nebylo málo, přidáme trochu jazykového koutku. Palírna Glen Elgin překvapivě nesídlí v tomto městě, ale můžete ji krátce zahlédnout při cestě po silnici A941 spojující Elgin a Rothes. Městem protéká řeka Lossie, velice členitými meandry, ale ani jedna popisovaná palírna ji nepoužila jako inspiraci pro svůj název. My již víme, že až později, v r. 1876 použil "volný název" bývalý manager palírny Glendronach, Juhn Duff, pro první vlastní palírnu, Glenlossie, taktéž člena rodiny Flora&Fauna. Poblíž zmíněné dnešní silnice A941 později založil také Longmorn, vzpomínáte ?
Kde se tedy vzal název Linkwood?
Jméno dostala palírna po budově Linkwood House na panství Seafield, jehož tehdejší správce Peter Brown v této lokalitě v r. 1821 vybudoval palírnu. Palírna představovala úplně soběstačný celek celého produkčního řetězce. Okolní ječné lány ji zásobovaly ječmenem, místní dobytek se krmil mlátem z palírny, palírna si sama fermentovala, destilovala i skladovala sudy s destilátem. Takhle samostatně fungoval svět před globalizací.
V soukromých rukách vydržela palírna až do r. 1933, když ji odkoupil tehdejší gigant, DCL, zárodek dnešního majitele, skupiny Diageo. Hodnota oznámeného obchodu překročila 80 tis. liber, což je výrazně více, než zaplatil ve stejném desetiletí Arthur Bell, za převzetí Inchgoweru (3 tis. liber !). Jaká tedy je, tahle vysoce oceňovaná a přitom trestuhodně neznámá whisky?
Do vlastností destilátu produkovaného palírnou Linkwood, se zamilovalo mnoho vyhlášených míchačů (master blender), protože přináší kombinaci dvou světů - svěží ovocnost i sušší trávovitost. A s překvapivě silnou intenzitou uprostřed tj. mezi začátkem chuťového vjemu a dozvukem. Taková whisky nevnucuje výsledné směsi svou dominanci, zato přináší nenápadnou, ale dlouhotrvající hloubku. Tajemství úspěchu se prý skrývá v delší době fermentace (70 až limitně 130 hodin) a užším destilačním rozmezí jímání jádra, což omezuje vstup některých aromatických i chuťotvorných složek do výsledného destilátu a udržuje tak nenápadný, chce se napsat britsky nevtíravý styl, výsledného produktu.
Ze stáje Diageo je používána zejména na výrobu JW green a White Horse. Nemá žádné agresivnější prvky: není nakouřená, není slaná ani výrazně sladká, nenabízí typický sherry styl. Ve slovníku Diageo je popisována jako floral a grassy. Ve vůni připomíná rozkvetlou louku, trochu květ rozkvetlé třešně. Chuťový zážitek je střídmě rafinovaný. Připadám si, že mě zpočátku nechali olíznout nakrojenou sladkou, přezrálou broskev, ale nesmím se zakousnout a naopak mi do pusy strčili nehořkou listovou zeleninu (polníček?, jetel ?). Náznaky jemné sladkosti opatrně vybublávají, ale jsou maskovány za tu trávovitě-bylinnou chuť, trochu olejnatosti to všechno propojuje a přechází do suchého, nikoliv pálivého finiše. Na úplný závěr, pro definitivní vyvrácení naděje na sladkou chuť broskve, si kousnu do lehce hořké (chyninové) slupky od citronu.
Moje senzory zjišťují, že je to jiný styl, než běžně znám, ale má svoje kouzlo. Tahle whisky se hodí jako zajímavý single malt v žíznivých horkých letních dnech.
