» whisky
[bana-havrn/búna-havrn] 
BUNNAHABHAIN
Palírnu Bunnahabhain založili v letech 1881 až 1883 místní farmáři bratři Greenleesovi jako Islay Distillery. Od roku 1887 byla palírna v majetku Highland Distilleries, kdy společnost Islay Distillery spoluzakládala společnost Highland Distilleries. Nyní je v majetku CL Financial Ltd. Na ostrově Islay leží nejseverněji ze všech zde stojících palíren. Palírna leží přímo u moře v malé zátoce, což usnadňovalo dopravu. Na komínu palírny prý visí lodní zvon zachráněný z nedalekého vraku lodi. Kdysi se prý používal, bylo-li třeba, k přivolání ředitele. Jméno palírny je možné přeložit jako ústí řeky. Vodu bere z Loch Stainsha a z říčky Margadale.
Místní vyslovují jméno palírny buď bana-havrn či búna-havrn. Palírna používá téměř nerašelinovitý slad a vodu, která vyvěrá z vápence, vede z malého jezera potrubím, takže do ní neproniká příchuť z četných okolních rašelinišť. Whisky vyráběná v této palírně je nejméně rašelinová whisky z oblasti Islay, téměř nemá charakter whisky z Islay. Čas od času se ovšem objevuje jako rašelinovitá. Zajímavostí je, že whisky se ředí před stáčením ještě v sudech, kde pak 6 měsíců dozrává.
Svojí občasnou rašelinovitostí potrápila whisky Bunnahabhain dva americké milovníky whisky - Jamese Harrise a Marka Waymacka. V roce 1992 psali knihu Skotská sladová whisky (ve které je prý plno nepřesností), kde popsali Bunnahabhain jako "slušná sladová whisky z ostrova Islay, velmi rašelinovitého charakteru", za což si vysloužili opovržení mnoha znalců. Tento rok se ovšem na trh dostala velmi nezvyklá várka whisky Bunnahabhain. Nejpravděpodobnější vysvětlení, proč měla whisky silně rašelinovitý charakter, zní takto: před dvanácti lety palírně pravděpodobně došla zásoba jejího vlastního nerašelinovitého sladu a vypomohla si jistým množstvím ze sladovny Port Ellen, přičemž došlo ke smíchání obou druhů.
Typy
Palírna standardně vyrábí 12-ti a 17-ti letou whisky. Specialitou je 30-ti letá Bunnahabhain Family Silver 1968 a 33 letá Auld Acquaintance. Část produkce byla také stáčena firmou Gordon & MacPhail jako The MacPhail´s Collection from Bunnahabhain.
Pro obchody El Vino je zde plněna 13-ti letá s názvem El Vino Islay Malt, Signatory dává na trh 13-ti letou On the Road.
Část produkce zraje v sudech po sherry a část v sudech po bourbonu, kde se ředí a následně pak ještě 6 měsíců dozrává.
Až do roku 1960 byla tato whisky určena převážně do míchaných whisky, je základem míchané Famous Grouse. Je možné se s ní setkat i v dalších míchaných, např. Cutty Sark či Black Bottle.
Článek na PoznejWhisky.cz:
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1717214719208407/:
Zdeněk CZ napsal (6.2.2025):
Bunnahabhain #001.
Užitečné informace o Bunnahabhain pro začínající objevovatele.
Většina whiskařů na počátku své cesty má problém správně přečíst výslovnost palírny, ani ti zkušenější napoprvé správně nenapíšou spelling jejího názvu. Dnes v rukách nového majitele však palírna zažívá rozvoj jak kvality, tak produkovaného množství destilátu a představuje cenově dostupnou a přitom senzoricky hutnou a intenzivní nabídku pití. Jenom musíme poodhrnout její závoj.
V začátcích byla palírna zastíněna známějšími palírnami na ostrově (např. Ardbeg) a předposlední majitel posedlý budování "luxusních" značek (skupina Edrington) ji nechal zase živořit ve stínu luxusněji vypadajících brandů (Highland park, The Macallan).
Nový majitel Burn Steward (Distel) převzal palírnu v r. 2003 a začal (opět) používat nakouřený slad, jak bylo typické v začátcích palírny, byť tenkrát sloužil jako součást mnoha blendů. Také zvyšuje podíl jednosladových destilátů vůči náplni pro míchanou whisky (z historické nuly na 5% a stále roste, za 10 let nárůst o 160% na nějakých 600 tis. lahví). Atraktivní je politika cenové dostupnosti u základních plnění. Ano přiznávám, v týmu Bunna nadšence Martina Mayera, si užíváme zážitky z lahví s cenovkou 300-800 Eur, různými finiši a festivalovými kousky, protože je sdílíme dohromady a vzoreček nás nezardousí.
Nabídka základních plnění s cenovkou pod 100 Eur (někdy i výrazně) je také velmi široká a uspokojí různorodé chuťové preference i různé finanční možnosti. Jedná se o část core range doplněné travel retail edicemi, dohromady rovnoměrně rozdělená na kouřové a nekouřové krásky.
V roce 2006 byly přidány zralejší kousky (18letá a 25letá). Rok 2010 zaznamenal další historickou událost. Whisky Bunnahabhain se začala vyrábět bez filtrace za studena, s přirozenou barvou, navíc v typické síle alkoholu pro Bunnu 46,3 % - přesně tak, jak ji znali předkové.
Životopis palírně založila DC (Distillery Company), když vystavěla palírnu v r. 1881 na ostrově Islay, v zátoce s krasným výhledem na ostrov Jura a musela také založit celou vesnici stejného jména (silnici, domy pro dělníky, školu). Destilérka původně vyráběla jen pro blendy a když v 80´letech vstoupila na trh jednosladových whisky, nepatřila k nejpopulárnějším. V roce 1979 byla poprvé představena klasická (nekouřová) 12letá whisky, která tvoří dodnes základ portfolia Bunnahabhain. I dnes vyrábí hlavně pro blendy
Aktuální produkce ji řadí mezi středně velké (3 mil. litrů alkoholu ročně), podíl kouřového vůči nekouřovému destilátu roste z původních 30% na současných 45% a také stupeň nakouřenosti sladu z Port Ellen sílí z 35 ppm v r. 2003 na současných 40-45 ppm. Bunna se prostě kouře nebojí! V r. 2022 proběhnula ekologická investice ve výši 6,5 mil liber, na snížení kouřové stopy, ale to je jiná pohádka. My whiskaři ji budeme muset jenom připlatit na ceně lahví.
Ve skladech zraje cca 30 tis. sudů v stylovém poměru bourbon hogshead : sherry ve výši 3:1 (převaha bourbon).
Destilát palírny je hutný, vazký, lehce olejovitý až sirupovitý. Svým hutným tělem tvoří ceněné jádro blendů (v nenakouřené variantě, s kouřovou se musí opatrně, aby nezastínila ostatní složky blendu) a současně jí slušní finiše zejména po sherry. S charakterem destilátu lze široce pracovat. Nezapře Islay (častečně rašelina, vždy slanost), má hutné jádro (pro někoho masité, pro jiného sirupovité), nemůže překmitnout do jednoduché líbivosti Speyside díky náznaku florálnosti i lehounké medicimálnosti, Při rozkápnutí nebo v nižším alkoholu můžeme najít oříšky/cereálie, ve středním ABV vystupuje jednoznačně karamelka, finiše ji dodávají často ovocnou, šťavnatou příchuť a nesmíme zapomenout na lehké mořské řasy či slanost, přítomné v této ostrovní whisky i u variant z nenakouřeného sladu.
Degustační poznámky a návěstidlo k výběru té správné Bunny právě pro každého z vás v příštím pokračování.
z diskuze pod textem:
Peca Thor:
Super popis Zdenku!:) A kdyby nekoho zajimalo, jak to tam vypada, tak tady ten vyhled na Juru:) (bohuzel se do komentare neda vlozit vic fotek najednou, tak aspon jedna:)
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1719410225655523/:
Zdeněk CZ napsal (9.2.2025):
Bunnahabhain #002, poodhaleni receptur a degustační rozdíly.
Jak to všechno začalo?
První a tradiční kousek s hodně dlouhou historií (již od r. 1979 ve standardní nabídce) je nekouřový Bunnahabhain 12yo, aktuálně lahvovaný při typickém obsahu alkoholu pro Bunnu, 46,3% (původně 43%). Vzniká kombinací zrání v ex-sherry sudech a bourbonu v přibližném poměru 1:3. Díky hutnému charakteru základního destilátu již po 12 letech zrání vykazuje sirupovitou hustotu senzorického vjemu, není filtrovaný zastudena a můžeme v něm najít tóny červeného ovoce sherry stylu, lehké ťuknutí soli, řas, ale i náznak karamelky. Časový postup zážitku je velmi vyrovnaný, bez prchavého waw efektu či zklamaně krátkého zakončení. Od většiny 12-ti letých konkurentů (Glenfiddich, Glenlivet, Glen Moray apod.) se liší větší hutností. V cenách okolo tisícovky představuje pro mne mnoho let skvělou volbu denního dramu.
Již čtyři roky je v nabídce novinka, sudová síla základní Bunny, 12yo CS, 55,1% (2021). Cenově skoro dvojnásobek, ale zážitek tomu odpovídá, doporučuji zkusit alespoň vzoreček. Všechno je zde prostě silnější.
Vyzrálejší sestra Bunnahabhain XVIII, byla zařazena do základní nabídky mnohem později, až v r. 2005, lahvovaná na 43%, od 2009 označovaná jako 18yo a lahvovaná při 46,3%. Je nejen výrazně zralejší (Bunna nikdy neměla v základní nabídce 15ti letou), ale používá i obrácený recept s vyšším využitím sherry vůči bourbonovým sudům (prameny uvádí od 45:50 až po 60:40). To se samozřejmě projevuje na ceně, která je jejím jedinným problémem (první edice stojí na sekundárním trhu 300-500 Eur, minulé plnění je 200 Eur a aktuální nabídka palírny dokonce mírně pod 200). Bunna neklesá s časem na ceně a palírna sama nešroubuje následnická plnění neustále nahoru, jako některé jiné konkurentky. Pro mě Bunna 18yo představuje úžasně plný zážítek, ve vůni najdeme sladké karamelky, ale objevuje se i leštěná kůže, v chuti přichází nezbytné štípnutí bunnovské soli, karamelky se rozpouštějí do medu a objevuje se náznak červeného ovoce, fakt jen náznak, celé je to obalené vyzrálou kůží. Luxusní dozvuk bez rušivých vlivů, žádné hořké štípnutí, prudké vysušení do dřeva. Líbivé lacinnosti a přeslazenosti zabrání slabá přítomnost soli. Je to hodně, hodně vylepšená dvanáctka. Ještě o level výše leží 25yo (XXV), která stojí zhruba dvojnásobek 18ky. Připadá vám Bunna cenově nedostupná? Mám řešení!
Základní ročníkovou řadu doplňuje několik kousků bez udání věku (NAS) s cenovkou pod 100 Eur nebo dokonce hluboko pod 100 Eur, kterým statečně sekunduje nabídka travel retail série. Začněme těmi nenakouřenými.
An Cladach 50% je sice mladší, ale se zvýšeným alkoholem a poctivým využitím sherry sudů. Vzniká iluze bonbonu typu bonpary - dvojsložkový bonbon s pevným sladkým obalem a měkčím středem, hodně do sladka, jasně patrné 2 vrstvy (bourbon a sherry) schválně oddělené, ohromíte s ní začátečníky a přítelkyně (skoro sudová síla, přitom jednoduše pitelná a poznatelná). Prodává se v litru, protože? Ano, TR série.
Stiuireadair se narodil v r. 2017 (myslím že znamená kormidelník) leží od standardní 12ky na druhé straně než sudová 12ka CS. Je sice lahvovaný při stejné alkoholové síle 46,3% a používá 1st fill a re-fill sherry, ale celkově vyznívá jemněji. Jedná se o dobrou "entry level" do Bunny, aby někoho neodradila její hutnost a síla, je také levnější. Přesto nezapře charakter Bunny, když si dáte pozor, zjistíte, že je taky lehce slaná i vazká (olejovitá) na rozdíl od ovocně lehkého, tekutého charakteru Speyside třeba. Přišel na svět v r. 2017 spolu s rebrandingem lahví a nakouřeným sourozencem Toiteach A Dha.
Eirigh na Greine 2014, TR, 46,3%, bourbon, sherry, red wine watting. Vliv vína není hořký ani taninově vysušující díky šikovné kombinaci se sherry sudy, v kontrastu s An Cladachem, který sází na wow effekt sherry a první dojem v intenzivní vůni a nástupu chuťového vjemu, Eirigh sází na druhou půlku vjemu a dozvuk. Delší a ušlechtilejší, svádí k přemýšlení a rozjímání. Za ty peníze hodně solidní zážitek, cenově srovnatelný.
Jaké jsou kouřové kousky ?
Všechno začalo mladou sudovkou jako šťastné rozhodnutí nového majitele vrátit se ke kouřovým kořenům Bunny po "nekouřovém období" (podrobně část #001). Později začal ubývat alkohol, ale přibývaly roky zrání a stupeň nakouření a co je nejpříjemnější, cena stagnovala nebo klesala !
První peated v r. 2003 se nazýval Moine CS, měl pouhých 6 let, ale výrazných 58,4% alkoholu. V překladu znamená "rašelina".
Další v pořadí Toiteach, v překladu "kouřový", od roku 2008 v nabídce, ABV klesnulo na 46%, NAS zrající 10 let. Ve vůni převládá suchý kouř žhavých uhlíků vyndaných z krbu, v chuti se doplňuje typickou sirupovitou šťavnatostí Bunny a v závěru se souboj opakuje. Chvíli vítězí jeden, chvíli druhý.
Jeho pozdější nástupce Toiteach A Dha, je tu od od r. 2017, (znamená "kouř podruhé"), ABV zvýšen na typický Bunna poměr 46,3%, prodává se levněji a přitom je více spicy, více žhavého suchého popele. Stále ho lze koupit hluboko pod 50 eur !
Předtím (2010) ještě přišel (přišla?) v rámci travel retail Cruach-Mhona, odlišující se od core range obvyklým způsobem. Takže lahvováno při vyšším ABV 50% do litrových lahví, heavily peated (55 ppm), v překladu znamená "cihličky rašeliny".
Následoval za mě úžasný Ceobanach 46,3% (čti Kajobanach), v nabídce od r. 2014. Představuje dokonale vyváženou kombinaci bourbonu a lehce středního kouře plně integrovaného do celku. Skvělou vyváženost ocenila palírna i sekundární trh a tak, pokud ho vůbec seženete, připravte si zhruba dvojnásobek aktuálního Toiteachu. Přitom neobsahuje zrání po sherry.
Přijemným zpestřením určeným v rámci TR pro Nordic market, ale sehnatelným ještě v některých e-schopech je Moine 46,3%. Stylově se podobná základním Ardbegům, není laděn do suchého, ale do šťavnatého kouře, vliv sherry sudů je výrazný.
Vyznáte se někdo v těch názvech? Vzbuzují ve vás konkrétní senzorické očekávání? Já ne.
Takže shrnu: pro milovníky suchého kouře a sherry je Toiteach, Toiteach A dha a Cruach-Mhona, šťavnatý kouř prezentuje Moine a kdo chce čistý bourbon, tak potřebuje sehnat Ceobanach.
Přeji šťastnou ruku při výběru té správné Bunny, právě pro vás!
z diskuze pod textem:
nejenže se nedá vyslovit název palírny, ale ony se nedají vyslovit ani názvy plnění :)
super Zdeňku :) jen pro doplnění, Bunna dělala peat už za přechozího majitele před Edringtonem v letech 1991 a 1997, veškerá produkce šla do blendu, ale z těch let existují lehce nakouřené Bunny které vznikly po peatové kampani než se "vyčistili" od peatu kotle.
naprostý souhlas, "nekouřové období" bylo pouze za Edringtona. Proto taky píšu, že se nový majitel vrátil "ke kořenům" :)
nj ale stejný vlastník Highland Distillers v roce 1963 s navýšením kapacity a ukončením sladoven ukončil nakuřování aby si v ty dva roky zkusil něco nakouřit.
Mas tam chybu Ceobanach 46,3% (čti Kajobanach) - správne sa to vyslovuje kyaw-ban-ach
jak bys přepsal do českého/slovenského spellingu kyaw-ban-ach ?
kjóvbanach, ale s tak slabým v, že to mi nedokažeme vysloviť, takže by som išiel asi kjóbanach
S tím se dá souhlasit.
Parádní popis, jako vždy. Jen bych chtěl trochu vyvrátit jeden rozšířený omyl. 12 cs není sudovou verzí standardní core 12. Jde o cílený blend limitovaného množství sudů určených jen pro to konkrétní ročníkový vydání s tím, že se to komplet finišuje v sherry sudech. I to uvádějí jen jako sherry casks, narozdíl od mixu bourbon a sherry u normální 12. Není snaha vytvářet stejný chuťový profil jako u běžné 12. Přijde mi to podobné jako u Laphroaigu, kde u 10 cs se také vždy vybírá mix sudů určený pro ten konkrétní batch a nevychází se z běžné desítky.
díky za doplnění. Ano, sudová 12yo CS není jen zvýšení alkoholu, ale jak píšeš. Bude zajímavou alternativou k 18yo 46,3%, která cenově neroste, ale klesá.
Bystré oko našeho skvělého fotografa Petera Praženky připomnělo, jak se liší starší (před r. 2017) a novější plnění. Písmo se změnilo drobně, číslovku římskou nahrazuje arabská a hlavně - kormidelník přestal salutovat a začal se plně věnovat kormidlu.
