» informace » ochutnávky » archiv 2009-11 

Ochutnávky whisky 2009-11

19.5.2011 - Ochutnávka whisky v Praze - Putování po Skotsku se sklenkou whisky a skotskou hudbou

Od Vaška Routa jsem dostal pár fotek z proběhlé ochutnávky whisky.

19.5.2011 se konala v pražském hotelu Christie řízená ochutnávka whisky. Ochutnávalo se: Famous Grouse - nejpopulárnější skotská blended whisky ve Skotsku, Auchentoshan 12 let - třikrát pálená single malt whisky ze skotské Nížiny, Macallan 12 let - whisky nazývaná perla Speyside, Highland Park 12 let - whisky z nejsevernější skotské palírny, Laphroaig 10 let - výrazně rašelinová whisky z ostrova Islay

3.2.2011 - Ochutnávka whisky v Praze - Procházka po skotském rašeliništi

Vyrazil jsem na ochutnávku s tím, že konečně zase po roce udělal Vašek nějakou ochutnávku. Pak jsem si vzpomněl, že na tu minulou jsem vlastně ze zdravotních důvodů nemohl, předtím se to sešlo s rodinným termínem (doma mi moje koníčky do určité míry tolerují, ale jen do určité míry) a předtím... Prostě chyba byla u mne. Jsem rád, že tentokrát to konečně vyšlo, protože "rašeliniště" v názvu znělo opravdu lákavě. Ani mi nevyšel čas zjišťovat předem, co se bude ochutnávat a tak jsem se nechal překvapit. Někdy je to tak lepší, protože se člověk vyhne přehnanému očekávání. Taky bohužel musím souhlasit s Vaškem, že delší pauza v pití whisky se projeví z hlediska vlastního hodnocení whisky a ztráty cviku. (a nevážně dodám, že svět se sice ustálil a přestal se houpat, ale je najednou okolo více té ošklivé reality)

Raději se vrátím k tématu ochutnávky, která se konala ve Whiskérii v pražské Jindřižské věži. Pod pojmem rašelinná whisky si většina z nás vybaví Islay a whisky z místních palíren a dost z nás přímo značky Laphroaig a Ardbeg, ale tentokrát se na to nešlo takto přímočaře. To by bylo jednoduchý. Samozřejmě tam byly zástupci z Islay a to v převaze oproti ostatním oblastem, ale zastoupena byla i Speyside a Highland.

A co konkrétně se ochutnávalo? Glengoyne Burnfoot 40% (Highland), Tomintoul Peated 40% (Speyside), Smokehead 43% (Islay), Bruichladdich Peat 46% (Islay), BenRiach Curiositas Peated 10letá 46% (Speyside) a Octomore Orpheus Edition 2.2 140ppm 5letá 61% (Islay).

Začínalo se whisky Glengoyne Burnfoot z Highland. Tuto značku mám v paměti vedenou jako spíše jemnou, sladkou, sladovou, ovocnou, ale určitě ne rašelinovou. Byl jsem tedy zvědav, proč byla vybrána na tuto ochutnávku. Ještě doplním informaci k názvu této whisky - Burnfoot je původního název palírny Glengoyne v 1. poloviny 19. století.
Aroma odpovídalo tomu, co jsem od Glengoyne čekal - slad, sladkost, ovocné a velmi lehký kouř. V chuti byla za klasickou Glengoyne - sladová, sladká, jemná, lehká s trochou štiplavosti. Závěr byl ořechový a taktéž s trochou štiplavosti. Na jednu stranu chápu, že byla brána jako úvodní whisky pro nastartování chuťových pohárků, ale z mého pohledu, bych do toho raději skočil rovnou. Nijak zvlášť u mne nezabododovala, částečně i proto, že jsem se těšil na ty rašelinové.

Druhou byl Tomintoul Peated ze Speyside. Po dojmu z první whisky jsem neměl velké očekávání od další whisky ze Speyside. Ovšem první dojem z aroma byl překvapující - nemocniční jód. Nebyl tak silný, jak ho známe z whisky z Islay, ale i tak výrazně přebíjel další vůně v pozadí - lehkou rašelinu a sladkost. To bylo ovšem jen také klamání tělem. Aroma se po krátké chvíli více otevřelo, nemocnice ustoupila do pozadí, zejmnilo se a zpříjmenilo a přišla na řadu ovocnost, sladkost a rašelina. Chuť už následně byla spíše Speysidová - příjemná, ovocná (švestky), sladká. V závěru trochu jódová, sladká a lehce štiplavá. Z tohoto pohledu to byla zajímavá whisky, příjmená na pití, ale na natolik, abych měl potřebu se k ní, stejně jako té první vracet.

Pak přišel na řadu tak trochu anonymní Smokehead, který byl vyrobený na Islay, ale palírna původu nebyla uvedená. Aroma bylo typické Islay - kouř, v pozadí rašelina a jód. Chuťově jsem byl ovšem zklamán, i když to byla taková skoro typická Islay whisky, tak mi připadala taková chudší, bez hloubky s lehkou štiplavostí. Závěr byl spíše krátký. Zazněla domněnka, že by mohla být vyráběná v Caol Ila. A zatímco já byl spíše zklamán, tak Vašek ji chválil. To do světa whisky patří, každému chutná něco jiného.

Půlka ochutnávky za námi a už jsem začínal pomalu přemýšlet, co si dám doma rašelinného. Ovšem už začátek druhé půlky byl natolik zajímavý, že úvahy "doma" hned zmizely. Postaral se o to Bruichladdich Peat z Islay. Zatímco aroma nebylo skoro ani z Islay - vonělo po vanilkových rohlíčkách, bylo velmi příjmené, jen elmi jemný kouř, sladké, ovocné, jemné, smetana, člověk by nevěřil ani Islay ani 40ppm. Tak chuť ukázala, jak whisky klame tělem v dobrém smyslu slova, podle aroma by člověk čekal zcela jinou chuť. Chuti dominoval silný rašelinový nástup, bohatá chuť, suchost a trochu slanosti. V závěru pak byla trochu pepřovitá. Velmi dobrá a zajímavá whisky s velkým kontrastem mezi aroma a chutí.

A zatímco minulá whisky byla z Islay a aroma klamalo, tak další, která klamala tělem, byla BenRiach Curiositas Peated 10letá ze Speyside, kde byl v aroma cítit kouř, sladkost a pomeranč. U whisky ze Speyside by člověk v aroma kouř nečekal. Znalý ovšem vědí, že v palírně Benriach rašelinovou whisky vyrábějí už od roku 1972 společně s nerašelinovou, kterou vyráběli dříve. Chuť ovšem měla velký sladký nástup, po jeho odeznění bylo možné nalézt ve stále přetrvávající sladkosti trochu dřevistosti, v pozadí lehkou rašelinu, byla to velmi příjemná a bohatá a krásně vyladěná whisky. V závěru doznívaly citrusy.

Bombou večera byla 5letá Octomore Orpheus Edition 2.2 140ppm. Aroma by se dalo shrnout do slova uzené, zkapalněné uzené. Na pozadí bylo možné nalézt i ovoce. Chuť má opravdu težkotonážní nástup, přijde velká nečekaná rána zkapalnělého kouře s rašelinou. Není to ale rána smrtelná, spíše velmi příjemná, navíc ani nepoznáte, že to má přes 60%. Po odeznení této expoloze chuti se prodere do popředí i sladkost. Závěr je potom suchý, rašelinový a sladký. Síla chuti této whisky byla znát ještě ráno, kdy si na ní člověk jen vzpomněl a hnes se mu v puse ta chuť vybavila.

1.4.2010 - Ochutnávka whisky Ardbeg v Praze

Tato ochtunávka pořádaná Single Malt Whisky Clubem byla nezvyklá a z mnoha pohledů. Ochutnávkou neprovázel Václav Rout, ale Davinia Small, která je ambasadorkou palírny Ardbeg a protože ne každý ovládá angličtinu, tak do češtiny překládal (a překládal dobře) Sámer Selbak, který je ambasadorem palíren Ardbeg a Glenmorangie pro ČR (pro ty, co nevědí, tak palírna Glenmorangie kdysi koupila palírnu Ardbeg). Je to přece jen jiný zážitek z ochutnávky, kdy nejenže pijete výbornou whisky, ale současně ochutnávku vede krásná žena. (I když zaslechl jsem tam v pozadí nějaké Vaškovi úvahy o operaci a změně pohlaví. Měl bych ovšem obavy, zda by výsledek nevypadal jěště hůře než současnost a tak doufám, že si to ještě rozmyslí.)

Celá ochutnávka se nesla v duchu příměru palírny Ardbeg k rockové kapele. Podobně jako u rockových kapel, tak i v palírně Ardbeg najdete studio, kde se tvorba a nápady ladí k dokonalosti. Baskytaru, která dává kapele základní zvuk. Kapela i palírna mají svého maskota i věrné fanoušky. Těch podobností byste našli mnohem více.

Při ochutnávce zaznělo i mnoho dalších zajímavých informací o palírně a whisky Ardbeg. Palírna používá slad z Port Ellen, který jen silně nakouřený. Kdysi (do roku 1977) si palírna vyráběla slad sama, nyní již slad nakupuje. Kupovaný slad ovšem dosahuje parametrů požadovaných palírnou. Používaný slad je velmi kouřový a sušený nad rašelinou (dosahuje 54-65 ppm). Tento slad jsme měli možnost ochutnat a kouř poznáte nejen po čuchu, ale i v chuti. Nakouřenost sladu se při výrobě postupně ztrácí, při první destilaci až 60%, v láhvi tak nakonec zůstává cca 25% z původní nakouřenosti sladu.

Destilovaná whisky je ještě dočišťována a to pomocí Cooper Purifieru, kdy vydestilované těžké páry se vrací zpět do destilačního procesu. Můžeme tak skoro říci, že whisky je destilována 2,5 krát :)

Destilační kotle se musí pravidelně kontrolovat a při jedné z kontrol se také měří tloušťka měděného pláště. Při kontrole v roce byla 6mm. Například ale u již vyřazeného starého kotle byla necelý jeden 1mm. Nemusíte se ovšem bát, že by whisky obsahovala až tak velké množství mědi, abyste do sebe dostali měď obsaženou v jedné minci, tak byste museli vypít cca 7 tisíc lahví Ardbegu.

V palírně Ardbeg se vyrábí pouze whisky určená k prodeji jako single malt. Od roku 2004 se nedává k dispozici ostatním výrobcům whisky a tak se s ní nemůžete potkat v žádné aktuální míchané whisky.

Když byla palírna po dlouhé odstávce znovu zprovozněna po roce 1997 nastal samozřejmě problém s nedostatkem 10-ti leté whisky. Aby se nemuselo čekat přes 10 let na novou whisky, využila palírna starší zásoby 17-ti leté whisky, které dávala postupně do prodeje a používala ji i jako základ 10-ti leté whisky.

Pár kapkám vody do whisky se také říká "vypustit hada (ďábla)". Nejen proto, že pár kapek uvolní další vůně a aroma whisky, ale pokud se podíváte do sklenky, tak vidíte, jak se voda ve sklence kroutí, táhne, roztahuje do stran a postupně proniká do whisky.

Jako všude, tak i na Islay se nejdříve pálila whisky načerno, což se také jako všude nelíbilo výběrčím daní. A tak první písemné zmínky o pálení whisky v Ardbegu (tehdy to samozřejmě ještě nebyla palírna Ardbeg) jsou z roku 1794, kdy výběrčí daní zde zabavil nelegální destilační soupravu a udělal o tom zápis do příslušných knih.

V Ardbegu se používají sudy pouze 2x (první a druhé plnění), pak se prodávají dalším výrobcům whisky, kteří je ještě využijí. Když ovšem dříve (70. léta) vlastnila palírnu Ardbeg společnost Allied, tak se používali ke zrání whisky i sudy z palírny Laphroaig (která byla též ve vlastnictví Alliedu). Glenmorangie vrátilo zpět pravidlo používání sudů pouze dvakrát. Whisky Ardbeg měla tehdy velmi vysoké hodnocení a podle některých byla lepší než nyní. V té době si palírna také sama vyráběla slad. Vedle diskuse zda v této době vyráběná whisky byla lepší než nyní, lze také diskutovat o tom, že Allied vlastně porušil původní pravidla pro výrobu whisky Ardbeg a Glenmorangie vše zase vrátilo do toho správného stavu.

Ardbeg New Make 8.3.2010 69.1% není vlastně ještě whisky, ale čerstvě vypálený destilát ze kterého se teprve whisky postupným zráním stane. Přestože člověk má skoro pocit, že po druhé destilaci už musí z kotle vytékat snad jen čistý líh bez barvy, vůně a chuti, není tomu tak. Bezbarvý tedy opravdu byl, barvu získá až zráním v sudech, ovšem bez vůně a chuti nebyl. Aroma bylo až překvapivě bohaté, sladké, ovoce, grep, skořice, v pozadí kouř, ale opravdu až v pozadí. Chuť byla překvapivě sladká, ovocná a závěr ovocný až marmeládový, ovšem těch 70% tam bylo cítit a popravdě řečeno, podle mne se to teda moc pít nedalo. Musím přiznat, že jsem to čekal více bez chuti a vůně, takže jsem byl velmi a příjemně překvapen, kolik toho v sobě čerstvě vypálená whisky již má.

Ardbeg Blasda 40% je experimentem s nekouřovou whisky. Slad použitý při výrobě měl 25ppm. Ovšem se slovy "nekouřová whisky" je třeba zacházet opatrně. I tak je slad nakouřen více než v ostatních palírnách mimo ostrov Islay a i více než se uvádí u palírny Bowmore na Islay. Aroma je sladké, trochu ovocné, vanilka a lehký vzdálený kouř. Na Ardbeg je chuť velmi jemná, sladká, ovocná, trochu suchost, mentol a lehký kouř s rašelinou. V závěru lehce doznívá rašelinová chuť. S pár kapkami vody se aroma zjemnilo, více se projevilo ovoce a sladkost. Chuť to na jednu stranu trochu potlačilo a na druhou trochu rozvinulo a jednotlivé chutě byly lépe cítit. Celkově bych to ale označil za takový "dámský" Ardbeg. Oproti klasickému Ardbegu je jemný a nezvyklý, má v sobě ovšem jeho charakter a mohl by být zajímavou vstupní bránou do světa whisky Ardbeg.

Ardbeg Ten (10y) 46% je vlajkovou lodí palírny. Určitým způsobem se dá říci, že další plnění vycházejí z něj a snaží se více zdůraznit některý z jeho charakterů (a některá jiná plnění zase vycházejí z tamtěch plnění, takže toho raději necháme, než se do toho zamotáme). Aroma je sladké, slané, ovoce, kouř, rašelina, v chuti najdeme sladkost, trochu ostrosti, rašelinu, ovoce a závěr je spíše sladký, ovocný, s dlouhým postupným rašelinovým ocasem.

Ardbeg Uigeadail 54,2% byl vytvořen na základě podnětu Michaela Jacksona (jen pro jistotu - toho znalce whisky a piva, nikoliv té vyhaslé popové hvězdičky). Uigeadail je tvořen z whisky zrající ze 60% v sudech po bourbonu a ze 40% v sudech po sherry. Líbilo se mi přirovnání vůně k "vánocům ve skleničce", kdy tam cítíte rozinky, puding, skořici, kořeni a "hořící vánoční stromeček". Chuť je velmi lahodná, komplexní, vyvážená, sladkost, puding, kořenitost, rašelina a v závěru doznívá ta rašelina a sladkost. Skvělá to whisky.

Ardbeg Rollercoaster 57,3% je "výroční" whisky určená pro členy Ardbeg Committee (určená je sice pro všechny, ale je jich pouze omezené množství a je přednostně nabídnuta právě členům Ardbeg Committee a zatím se u podobných lahví nestalo, že by nějakých zbylo tak velké množství, aby byly nabízeny i jinak). Je vyrobena k 10. výročí Ardbeg Committee a obsahuje whisky z let 1997 až 2006, každý z roků je v této whisky zastoupen. Vůně je komplexní, jemná, čokoláda, vanilka, rozinky, lékořice, skořice a je natolik vyvážená, že tam tu sílu 57.3% necítíte. Chuť je bohatá, trochu pálivá, papričky, sladkost, ovoce, kořenitost, anýz, lékořice. Závěr je dlouhý s doznívající rašelinou.

Zajímavost závěrem:
Víte, že v jednom panáku single malt whisky je víc antioxidantů než ve dvou sklenkách červeného vína? A navíc má jen 55 kalorií.

Zazněly zde dvě zajímavé myšlenky na oblíbenou otázku "kdo vyráběl whisky dříve, zda Skoti nebo Irové?".

Výroba whisky přišla do Skotska z Irska. Nejblíže Irsku je ostrov Islay a proto se zde vyráběla první malt whisky ve Skotsku.

Irové možná whisky vymysleli, ale Skoty napadlo první to pít.

29.3.2010 - Ochutnávka whisky v Praze v restauraci Sonora

Tentokrát jsem šel na ochutnávku trochu s obavou. Minule mi připadla velmi nepovedená a tak jsem měl již předem docela strach. Hned při příchodu jsem zjistil, že bude opět dvoupatrová a navíc začala s více než půlhodinovým zpožděním. Docela obstojně jsem kolem sebe šířil paniku. Jak se ovšem následně ukázalo, tak jsem se zcela mýlil.

Ochutnávka sice byla dvoupatrová, ale udržovala si odpovídající tempo, takže to ani nebylo znát. Skoro by se dalo říci, že to bylo vyhovující. Dozvěděli jsme se informace k ochutnávané whisky, následně nám byla nalita a přednášející odešel říct stejné informace i druhé skupině. Vlastně tak vzniknul klid pro vychutnání dané whisky. Tempo bylo tak akorát, pokud jste ochutnávali dvě whisky jdoucí za sebou, tak se vám na stole netvořila fronta a pokud jste nějakou tu whisky vynechali, tak jste neseděli příliš dlouho nasucho.

Zatímco minule se ochutnávka do jedenácté hodiny dostala kousek za půlku, tentokrát se do jedenácti stihnulo vše. Minule jsem i kritizoval výběr whisky, což bylo ovlivněné jak tím, že mne tam žádná nezaujala, tak tím, že se vše nestihlo, tak nyní jsem si celkem nemohl stěžovat. Nebyly všechny whisky samozřejmě top-ten, ale alespoň já osobně jsem byl spokojený.

Co jsem se ptal i dalších lidí u stolu, tak hodnotili velmi podobně minulou i tuto ochutnávku. Tím, že trochu chybí zpětná vazba, tak jsem minule nevěděl, zda jsem nebyl se svým kritickým názorem osamělý. Pokud by se dnes zopakovalo to co minule, tak bych příště již nejspíše nepřišel, takhle přijdu znovu a rád. Vypadá to, že minule se zkusil nápad, jak umožnit ochutnávku více lidem a hned při té první se vychytaly všechny chyby.

Whisky představené na ochutnávce: Van Winkle 12y 45,2%, Tyrconnell 15y Single Cask cask no. 1852/92 46%, Bushmills 1608 Anniversary Edition 46%, Connemara Single Malt 40%, Macallan Twenties 40%, Linkwood 1985 The Secret Treasures Single Cask 26.11.1985/9.2007 Cask no.4548 Bottle no.263 (celkem 348) 43%, Macallan Fifties 40%, Teaninich 1984 The Secret Treasures Single Cask 15.11.1984/9.2007 Cask no.5950 Bottle no.583 (celkem 774) 43%, Edradour 13y Straight from the Cask Chardonnay Finish 30.1.1996/24.4.2009 56,1%, Edradour 11y Straight from the Cask Chateau Neuf Du Pape Cask Finish 19.11.1997/20.10.2009 56,6%, Laphroaig 18y 48%, Edradour 11y Straight from the Cask Bordeaux Finish 14.9.1998/12.10.2009 56,6%, Springbank 1970 The Secret Treasures Single Cask 26.5.1970/9.2007 Cask no.1344 Bottle no.354 (celkem 489) 43%, Port Ellen 22y Signatory VIntage Silent Stills 16.11.1979/9.11.2002 cask no. 6792 Bottle no. 489 (celkem 518) 59,3%

Pár mých poznámek k ochutnávaným whisky:

• americký bourbon a irská whiskey

Začínání bourbonem a irskou whiskey má svoji logiku, po závěrečných skotských whisky by nejspíše zcela zapadly a možná i propadly a člověk by jim nevěnoval tolik pozornosti, kolik si zaslouží. I když já osobně bych je klidně vynechal, rád ochutnám zajímavý bourbon, ale této oblasti se moc nevěnuji a tak se z mého pohledu nic nestane, ani když ho neochutnám. Irská whiskey to má u mě rozházený už dávno a s přibývajícím počtem ochutnaných irských whiskey se její pozice nezlepšuje.

Van Winkle 12y jsem vynechal, protože jsem ho ochutnával minule. I když jsem ho minule hodnotil celkem dobře, tak jsem si raděj nechal místo na jiné plánované vzorky. Je to celkem bohatý, vyvážený a příjemný bourbon.

Tyrconnell 15y Single Cask I když stále brojím proti irským whiskey, tak jim dávám šanci. A tento irský úvod byl opravdu podařený. Sladká, ovocná, jemná a příjemná whiskey, která by se dala nenáročně popíjet celkem dlouho. Takto bych si představoval základ irské whiskey, jak by ji měli prezentovat do světa.

Bushmills 1608 Anniversary Edition mě zase vrátila opět na zem. Tušil jsem, že se bude jednat nejspíše o běžnou Bushmills 1608 (tu jsem tedy předtím nepil, ale jiné Bushmills ano) a celé Anniversary Edition bude o etiketě a zdobené krabici a "oslavě 400 let něčeho", ale zkusil jsem jim dát šanci. Byla to obyčejná jednoduchá Bushmills, trochu nasládlá, trochu kořenité chuti, ale stejně jako jiné jejich základní (včetně 10leté single malt) nezajímavá a oželitelná.

Connemara 12y Single Malt byla mnou očekávaná. Minule ochutnávané Connemary patřily k tomu nejlepšímu a tak jsem byl zvědavý a natěšený. Bohužel překvapení bylo spíše horší, oproti výbornému plnění Cask Strength, byla tahle Connemara celá taková v pozadí. Byly tam její správné chutě, ale tak nějak upozaděné a vpřed se prodíralo takové velké bezchuťové nevýrazné něco. Jako kdyby ji naředili více vodou než chtěli a ještě ta voda byla nějak divná.

• skotská whisky

Po úvodním bloku bourbonu a irské whiskey přišla na řadu konečně skotská whisky. Pohled na seznam plánovaných whisky byl opravdu lákavý a už první z nich udělala velmi vydařený úvod.

Macallan Twenties znám již z jiné ochutnávky, která se věnovala celé Dekádě. O to více jsem se na něj těšil a byl rozhodnutý ho nevynechat. Velmi příjemný, sladký, medový, lehce sladový a krásně vyvážený Macallan samozřejmě nezklamal a zahnal vzpomínky na nepovedené irské whiskey a rozjasnil mou tvář i vnitřnosti.

Linkwood 1985 v plnění The Secret Treasures Single Cask ve mně nevzbuzoval přílišné naděje. Již minule se whisky z těchto plnění ochutnávaly a dosahovaly tak maximálně průměru té značky. Aroma tohoto Linkwoodu slibovalo více, bylo příjemně sladové, sladké, klasické Speyside. Chuť už ovšem byla zcela nevýrazná a zabitá. Udělali by skoro lépe, kdyby to nestáčeli.

Macallan Fifties stejně jako Twenties znám a stejně tak jsem si ho nenechal ujít. Velmi příjemná whisky, tak komplexní a zaoblené chuti, že i když nenajdete žádnou vyčnívající chuť, kterou byste si zapamatovali, víte, že jste pili skvělou whisky.

Teaninich 1984 bylo opět plnění The Secret Treasures Single Cask a opět mi připadlo nepovedené. Svět by nebyl ochuzen, kdyby to nestáčeli. Samotné aroma bylo nevýrazné, ovšem chuť velmi kořenitá, která tvrdě přebyla ostatní chutě krčící se v pozadí, i když jste je tam cítili, tak nedostaly šanci se pořádně projevit.

Edradour 13y Straight from the Cask Chardonnay Finish byla první ze série připravených whisky Edradour. Aroma bylo velmi silné, ostré, trochu po víně a ovoci. Ovšem chuť přinesla pořádné překvapení, po krátkém vínovém úvodu dorazila velká vlna suchosti, celkem zajímavá, příjemná a překvapující, zůstalo mi po ní v puse úplně sucho, až bylo potřeba se před dalším douškem trochu napít vody. Vydestilovaná a zkapalnělá suchost. Opravdu mne zaujala, ale jinak přiznám, že neodpovídá mému vkusu a láhev do mého baru nepřibude.

Edradour 11y Straight from the Cask Chateau Neuf Du Pape Cask Finish byla pro mne také překvapením, ovšem trochu jiným. Aroma mi tak nesedělo, že jsem se musel hodně dlouho odhodlávat, než jsem ji ochutnal. Chutnala naštěstí lépe než voněla, chuť byla taková hutná a nepodařilo se mi jí popsat. Vím, že k tomuto plnění se vracet nebudu, aroma mne odradilo natolik, že jsem z chutě skoro nic neměl anebo tam nic nenašel.

Laphroaig 18y aroma ze sklenky Laphroaigu ovonělo celý stůl a to jsem byl možná jediný, kdo si ji u našeho stolu dal. Díky silnému, klasicky medicínskému aroma, kouřovému a lehce ovocnému aroma si ji alespoň nosem mohli vychutnat všichni. Vzpomněl jsem si na Vaškovo přirovnání - vůně hořícího ovocného sadu. Chuť mi při prvním ochutnání připadla až moc medicínská, při druhém se už objevila ta rašelina i v pozadí ovoce. Byla dobrá, ale 15y či Quarter Cask mi připadly lépe vyvážené.

Edradour 11y Straight from the Cask Bordeaux Finish mi nepřipadl jako whisky. Kdybych neviděl, že ho nalévali z láhve whisky, tak bych si myslel, že je to nějaký chyták - "Uvidíme, kolik lidí se ozve, že jsme jim nenalili whisky". Aroma mi připadlo spíše sherry (bordeaux ovšem neznám, takže jsem si musel vystačit s přirovnáním k něčemu co znám) a chuť spíše koňaku či těžkého sherry. Fakt to nebyl chyták?

Springbank 1970 byl opět plnění The Secret Treasures Single Cask a já neměl odvahu to anizkoušet, takže jsem ho vynechal. Z pěti lahví tohoto plnění mě pět zklamalo, tak proč to zkoušet po šesté.

Port Ellen 22y Signatory Vintage Silent Stills byl zlatým hřebem večera. Doufal jsem, že ho stihnu, že se to neprotáhne. Aroma bylo krásně rašelinové, ovocné, lehce sladké, lehký kouř, nijak rušivě silné. V chuti dominovala rašelina, takhle bych si představoval, že chutná, když by chutnala dobře, prostě jsem si trochu požvýkal rašelinu, následovanou lehkým kouřem a uzeností. V závěru jakoby mi zůstal ležet v krku kamínek (myšleno chuťově, nikoliv jako fyzický pocit), společně s pomalu odcházející rašelinou a kouřem. Opravdu krásný závěr ochutnávky. Nechápu proč zrovna u této palírny byl ukončen provoz, věčná škoda pro lidstvo. Copak to jde, abych ve svém mladém věku už teď říkal "jo, tenkrát se ale dělala skvělá whisky".

Pár doplňujících poznámek:

Rok 1608 je v Bushmills oblíbený. Mně tedy osobně uvádění tohoto roku spíše vadí. Není to rok založení palírny, ale rok kdy byla hrabství, ve kterém se palírna nyní nachází, tehdy ovšem ještě ne, uděleno povolení na pálení alkoholu. Budiž jim alespoň uznáno, že se snad už nesetkáme s údajem, že v tomto roce byla palírna založena a i datech uvedených na krabici k této edici to bylo správně. Kdyby Bushmills nepoužívala rok 1608 tak často, tak by se 400 let od udělení "nějakého" povolení dalo považovat za určitý důvod, proč udělat speciální edici.

Macallan a jeho série Decade - Jedná se o whisky, které byly vyrobeny tak, aby odpovídaly duchu doby, kterou reprezentují, tedy tak jak tehdy vyráběná whisky Macallan chutnala. Součástí série Macallan Decade jsou: Macallan Twenties 40% (dvacátá léta, 1920 a dále), Macallan Thirties 40% (třicátá léta), Macallan Forties 40% (čtyřicátá léta) a Macallan Fifties 40% (padesátá léta). Často samozřejmě zaznívá otázka - a jak vědí, že to bylo zrovna takhle a jak to vůbec dokážou znovu vyrobit. Nezbývá než věřit, že to vědí a zrovna Macallanu jsem ochoten klidně věřit i bez důkazů. Palírna má svoje staré zásoby z nichž se některé lahve občas objeví na trhu, případně koupí lahve z té doby na aukcích. A mistři v palírně, pak už dokáží připravit z aktuálních whisky takovou, aby vůní, chutí i charakterem odpovídala té historické.

The Secret Treasures Single Cask - vedle originálních plnění vyráběných přímo palírnou jsou na trhu i plnění nezávislá. Tato plnění mají na trhu s whisky veliký význam. Zatímco dost palíren se zaměřuje na přesně dané portfolio své značky, tak právě tyto nezávislá plnění přinášejí často zajímavé whisky, které by se jinak na trh nemusely dostat. Přinášejí i whisky, které by se na trh jinak vůbec nedostaly, protože palírna se věnuje výrobě single malt whisky pro míchané whisky a nemá zájem se starat o propagaci a prodej své whisky jako single malt jednotlivých zákazníkům. A existují i palírny, které si hlídají, abych jejich whisky nebyla nabízena v nezávislých plněních, protože ji tak nemají pod kontrolou a bojí, že by na trh mohla přijít whisky s jejich jménem, která by ovšem neodpovídala jejich představě. Existuje několik velmi známých nezávislých plníren, které si již své jméno na trhu vydobyly (např Gordon & MacPhail, Signatory, Cadenhead, Blackadder), existuje i ovšem mnoho dalších a nových, přičemž někteří nejspíše nemají tolik zkušeností a šťastnou ruku při výběru sudů, které nakupují. Právě do této druhé skupiny patří podle mně plnění The Secret Treasures Single Cask.

Edradour Straight from the Cask "něco" Finish - hodně palíren nechává své whisky zrát nejdříve v dubových sudech po bourbonu, kde získají ten správný základ a pak dozrávat v sudech po jiném nápoji, aby whisky získala další vlastnosti. Mám pocit, že Edradour aktuálně v těch experimentech vede. Tyto experimenty mohou přinést světu mnoho nových a zajímavých whisky, ovšem taky ukázat "tak tudy přátelé, tudy ne". Nepatřím mezi velké příznivce až tak velkého experimentování, kdy skoro co plnění to něco jiného a kdyby se některé z nich povedlo tak, že by svět volal po tomto jediném, tak je otázka, zda by se jim to povedlo znovu a tak dobře. Velkou zajímavostí je, že na etiketě se přesně dozvíte jak dlouho to zrálo v jednom sudu a jak dlouho v druhém.

5.3.2010 - Ochutnávka whisky v Brně: Whisky a čokoláda

Od Marvina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 5.3.2010 v Brně.

Po několika letech jsme měli v Brně opět příležitost vychutnat si spojení skotské single malt whisky a nejkvalitnější čokolády. Ochutnávka „Whisky a čokoláda“ se uskutečnila v pátek 5. března v salonku hotelu Avanti a pořádal ji The Whisky shop ve spolupráci s Čokobankou.

Ochutnávané whisky:
1) Edradour Caledonia 12yo
2) Tobermory 15yo
3) Glenfiddich Distillery Edition 15yo, Cask Strenght
4) Benriach Birnie Moss

V průběhu ochutnávky bylo servírováno celkem 9 vzorků čokolád a vzorek praženého kakaového bobu. Konkrétně to byly čokolády od firmy Michel Cluizel - Noir Infini 99%, Vila Gracinda Noir Forastero 67%, Maralumi Noir Trinitario 64%, Mangaro Noir Criollo 65%, Mangaro Lait Criollo 50%, Grand Lait 45%. Od firmy Bonnat - Chuao Criollo 75% a od firmy Domori ochucené solí a chilli papričkami - D-Fusion Latte Sal 45% a D-Fusion Peperoncino 60%. Obecně whisky po čokoládě měla zaoblenější hrany, chuť byla příjemná a vyrovnaná, trochu až stejnorodá se ztrátou některých podtónů. Příjemným překvapením bylo spojení mléčné čokolády a mladé rašelinové whisky Benriach. Naopak nevhodná byla kombinace 99% čokolády a whisky v sudové síle, ta byla až skoro žíravá.
Po skončení ochutnávky jsme pokračovali v ochutnávce několika dalších whisky a rovněž jsme si mohli zakoupit jak ochutnávané, tak i některé další čokolády z nabídky Čokobanky.

Kolektivní poznámky k ochutnávaným whiskám (všechny originální plnění):
Edradour Caledonia 12yo, 46%: Barva tmavého zlata, vůně: svěží citrus, hrušková povidla, tóny vína. Chuť je trochu nakyslá, atypická, ke konci nahořklá. Přezrálé citrusy, po víně. Závěr suchý a krátký.
Tobermory 15yo, 46,3%: Barva tmavá mosaz, vůně - bílá káva, fíky, lesní med. Chuť: mladé nesušené vlašské ořechy, výraznější. Střední závěr, příjemný. Na konci - zrnková káva.
Glenfiddich Distillery Edition,15yo, Cask Strenght, 51%: Barva je zlatá, vůně sladká, hrušky, jarní květiny. Chuť - zralá jablka, sledové karamely, na konci dřevitá. S kapkou vody - lehce smetanová.
Benriach Birnie Moss, 48%: Barva světlé víno, vůně slaná, rašelina, jablka. Chuť: mladá, sladká rašelina, obilná, čočka na kyselo. Konec je krátký, kouřový.

29.1.2010 - Ochutnávka whisky v Brně

Od Marvina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 29.1.2010 v Brně.

V pátek 29.ledna se v suterénu kavárny „Trojka“ v Domě pánů z Kunštátu na Dominikánské ulici v Brně konala první letošní ochutnávka whisky, pořádaná tentokrát už bez zázemí kamenného whisky shopu. Byla zde také, s jistou nostalgií, vyhodnocena loňská docházka na pravidelné whiskové pátky. Obě vítězky byly odměněny láhví kvalitní whisky, respektive whiskey.

Program ochutnávky byl:
1) Vzpomínka na Roberta Burnse
2) St. George Chapter 4, (anglická whisky)
3) Glenrothes Robur Reserve
4) Dalmore Gran Reserva
5) Tomatin 18yo

Ochutnat whisky se zde sešlo přes třicet účastníků, kteří se tak mohli seznámit s první anglickou whisky za více než sto let. Dozvěděli se, jaké pobouření vyvolala mezi Skoty (tedy přesněji mezi Skoty žijícími v Americe a fanoušky národního fotbalového týmu - což nejsou úplně reprezentativní zástupci) a jaké plány s ní mají její výrobci.

Poznámky k ní od našeho stolu:
St. George Chapter 4 (rašelinová) - barva velmi světlá, vůně nakyslá s tónem kouře. Chuť ostřejší, trochu jako bílý zemědělský rum, anýz, ke konci mírná rašelina, závěr - hořké mandle. Skotové se zatím moc nemusí bát konkurence.

Všichni účastnící zároveň dostali pěknou 20 stránkovou barevnou brožurku, kde byly jak informace o ochutnávaných whiskách, tak další novinky a zajímavosti. Po skončení ochutnávky mohli ještě zájemci na místě pokračovat v popíjení, kromě zopakovaní dojmů z degustace zde byla i menší nabídka dalších značek kvalitní whisky.

27.11.2009 - Ochutnávka whisky v Brně: St Andrews Night Celebration

Od Marvina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 27.11.2009 v Brně.

V pátek 27.listopadu 2009 jsme v Brně oslavili svátek svatého Ondřeje, patrona Skotska. A jak jinak než skleničkou single malt whisky a haggisem!

Ochutnali jsme tyto whisky:
1) Aberfeldy 12yo, 40%
2) Bowmore 26yo, 53,7%, stáčení Duncan Taylor
3) Ardbeg Corryvreckan, 57,1%
4) Port Charlotte PC8, 60,5%

Ochutnávka se konala prostorách kavárny „Trojka“ v Domě pánů z Kunštátu. Vzhledem k velkému počtu zájemců o ochutnávku byly nakonec zcela zaplněny, což v kombinaci s podáváním haggisu způsobilo trochu nepohodlí. Také jsme se na začátku dozvěděli špatnou zprávu - koncem roku z ekonomických důvodů končí provoz Whisky shopu v Domě pánů z Lipé. Bude fungovat jen e-shop, který bude nadále organizovat pravidelné měsíční ochutnávky. Snad v budoucnu dojde k nalezení jiných prostor.

Po ochutnávce se tradičně větší část přítomných přesunula do Whisky shopu, kde v nostalgické náladě degustace pokračovala.

Komentáře Pet k jednotlivým vzorkům:

Aberfeldy 12yo: Vůně červený rybíz, pomerančová kůra, slad. Chuť ovocná, olejnatá. Pomeranče, koření, kvasnice. Moc dobrý kousek.

Bowmore 26yo, stáčení Duncan Taylor: Ostrá alkoholová vůně, máta. Chuť brambory v popelu, pepř, rašelina. S vodou chlebová, v chuti vystoupí citrónová kůra, zázvor.

Ardbeg Corryvreckan: Vůně rašelina, sklep, červené pomeranče. Chuť výborná. Rašelina, pomeranče, grilované maso, povidla, hořká čokoláda. S vodou je víc cítit popel, mátové bonbony, rašelina trochu ustoupí.

Port Charlotte PC8: Mastná, uzená vůně, uzená makrela, sůl. Chuť čerstvě vyloupaných lískáčů. Chaluhy, sůl. Mentolové bonbony.

19.10.2009 - Ochutnávka whisky v restauraci Sonora

19.10.2009 se v restauraci Sonora uskutečnila ochutnávka whisky. Článek o této ochutnávce píšu s neplánovaným hodně velkým zpožděním a zatímco fotky z ochutnávky tu byly už 2 dny po ní, tak text až 2 měsíce po té. Omlouvám se těm, kteří na něj museli tak dlouho čekat. Bohužel ani čas moc nezlepšil celkový dojem z této ochutnávky a ten je bohužel špatný. Nejvíce bych vytknul myšlenku dvou ochutnávek současně. Přesněji řečeno - byla to pouze jedna ochutnávka, ale probíhala najednou v obou patrech restaurace a průvodce ochutnávkou tak neustále přebíhal z místa na místo, opakovat to samé té druhé půlce lidí.

Toto skoro nejvíc podle mně zkazilo dojem z celé ochutnávky. A bohužel to mělo několik průvodních jevů - bylo to odbyté, protože ochutnávka tak vlastně trvala skoro polovinu času než dříve (odříkám whisky tady u vás, zatim si ji sami ochutnejte a já to letím říkat nahoru, tak tam hotovo a teď další značku a já zase letím nahoru).

Nebyl čas na diskusi o whisky, na další povídání, takové celé odosobněné, navíc přechodama z místa na místo se ztrácela nit a nenavazovalo se na to, co se říkalo před odchodem za druhou půlkou. A zatímco dříve byl problém těchto ochutnávek, že byly příliš rychlé a občas jsem nestíhal držet krok s ostatními (což mi nevadilo) a ochutnával vzorky déle než ostatní a nové se mi mezitím stavěly do fronty, tak tentokrát byly zase prodlevy moc velké a i když ochutnávám dost pomalu a ještě si píšu poznámky, tak jsem musel stále čekat. Toto samozřejmě celou ochutnávku protáhlo a tak v závěru většina lidí odešla, aby se zvládla dostat mhd domů.

Příště bych zcela určitě doporučil nedělat dvě ochutnávky současně, ale raději udělat ve dvou termínech tu samou. A nedělat tak velkou směs druhů whisky, raději udělat menší ochutnávku zaměřenou na irskou whiskey, další na ameriku a další na ostatní. I když se člověk snaží, tak se určitému porovnávání ostatních whisky vůči skotské single malt whisky neubrání.
Drobnou výtkou, dříve jsem si jí nevšiml, což ale bylo i tím, že nebyl čas se tolik věnovat okolí, je že se během ochutnávky podává jídlo i pití. Chápu, že se to koná v restauraci, ale na druhou stranu silná vůně jídla či kávy může rušit ostatní v ochutnávání a mne tentokrát rušila.

Původně jsem Vás chtěl vyzvat, abyste se podělili o svůj názor na tuto ochutnávku a to zvláště, pokud jste na ní byli. Díky časovému odstupu to už ztrácí trochu smysl, ale uvítám i jiný pohled na celou ochutnávku. Je už přecejen možné, že jsem moc ovlivněný a pokud ochutnávka nesplńuje mojí představu, tak se mi nelíbí i když všem ostatním ano.

Whisky představené na ochutnávce: Evan Williams Single Barrel Vintage 1999 Barrel no.87 22.3.1999/14.1.2009 43,3%, Van Winkle 12y 45,2%, Nikka Whisky from the Barrel 51,4%, Tyrconnell 10y single malt Madeira Cask 46%, Greenore 15y single grain 43%, Connemara Single Cask 4.9.1992/24.6.2008 Cask no. K92/35 4330 Bottle no.046 46%, Connemara Cask Strength 57,9%, Longmorn 1994 The Secret Treasures Single Cask 26.5.1994/9.2007 Cask no.74881 Bottle no.338 (celkem 444) 43%, Glenrothes 1993 The Secret Treasures Single Cask 7.5.1993/9.2007 Cask no.6771 Bottle no.338 (celkem 442) 43%, Caol Ila 1990 The Secret Treasures Single Cask 10.4.1990/9.2007 Cask no.4721 Bottle no.312 (celkem 443) 43%, Linkwood 1985 The Secret Treasures Single Cask 26.11.1985/9.2007 Cask no.4548 Bottle no.263 (celkem 348) 43%, Teaninich 1984 The Secret Treasures Single Cask 15.11.1984/9.2007 Cask no.5950 Bottle no.583 (celkem 774) 43%, Springbank 1970 The Secret Treasures Single Cask 26.5.1970/9.2007 Cask no.1344 Bottle no.354 (celkem 489) 43%, Dallas Dhu 24y Old Malt Cask 10.1976/1.2001 50%, Port Ellen 20y Rare Malts Selection 1978/10.1998 60,90%

Přestože celkové hodnocení vyznívá spíše negativně, tak tou dobrou věcí byla možnost opět ochutnat whisky, které jsem zatím nepil.
Celkově ke vzorkům určených pro ochutnávku nemůžu mít výhrady, ochutnávky jsou zde vždy s velkým počtem vzorků často i méně známých whisky, ale tentokrát mi zde chyběla nějaká "bomba", všechny whisky byly kvalitní, ale spíše se držely průměru. Takže nakonec by to vyhrály ti Irové i když hlavně kvůli mé zvědavosti na ně a smutné bylo, že k Port Ellenu jsem se ani nedostal. Díky pomalému tempu ochutnávky jsem nestihl všechny vzorky a i když jsem si chtěl požádat o Port Ellen mimo pořadí a vychutnat si ho sám, tak nebylo komu říci a tolik drzosti, abych si ho sám nalil a napsal na účet jsem neměl.

Pár mých poznámek k ochutnávaným whisky:

• americké whiskey a japonská whisky

Začínalo se americkou whiskey. Obecně americká produkce nepatří mezi mnou preferovanou oblast, čímž ji ovšem ani tolik neznám a možná ji vynechávám neoprávněně. Dosavadni zkušenost mě ale zatím moc nepřesvědčila, abych se jí věnoval více. A nepovedlo se to ani vzorkům na této ochutnávce.

Evan Williams mě moc neoslovil, připadl mi trochu dřevitý, trochu štiplavý, voňavý a lakový a celkově spíše chudší. Prostě zcela jiný styl whisky, než mi vyhovuje.

Van Winkle dostál své dobré pověsti a jako reprezentant ameriky obstál podstatně více, příjemný a celkem bohatý bourbon, dobře vyvážený i když jsem se neubránil vzpomínce na 20letou verzi, která byla ještě komplexnější.

Nikka Whisky, zástupce Japonska, byla míchanou whisky, která překvapila svými 51,4%, což není u míchaných zvykem. Ale mezi ostatními si ostudu neudělala. Byla to poctivě vyrobená whisky, dobře namíchaná, dobře vyvážená, opravdu dobře udělaná míchaná whisky, mezi míchanými bych ji zařadil i na dobré místo, ale výše zase nedosahuje.

• irská whiskey

Na Irské zástupce jsem byl zvědavý. Irsko nepatří mezi mé oblíbené oblasti. Nepopírám, že vyrobili několik opravdu skvělých whiskey, ale bohužel podstatně větší množství balastu, který se snad snaží sám sebe utopit v reklamním tvrzení že irská whiskey musí být až přehnaně jemná, nevýrazná a nudná. Takže bohužel pokud sáhnete do irské produkce náhodným výběrem, tak s největší pravděpodobností to bude špatný výběr. Pokud vás ovšem bude provádět ten správný průvodce irskou whiskey, tak ta cesta bude zcela jistě stát za to a velmi rádi si ji zopakujete. (Berte to jako můj osobní názor, prostě jsme si s Irskem nepadli do oka.)

Tyrconell splnil klasické irské očekávání - jemný, příjemný, dá se toho vypít litr, protože se to dá stále bezmyšlenkovitě popíjet, nemá to právě čím ty myšlenky upoutat a tak se příjemně pronudíte až na dno láhve. Pokud vám chutná irská whiskey, tak vám jistě chutnat bude, řekl bych, že je to dobré irské pití a v tom průměru to lepší.

Greenore byla zajímavá, bylo na ní vidět, že je jiná. Což ona je, jedná se o single grain whiskey. Dojem z té whiskey byl zajímavý, ale ovšem ne natolik, abych se k ní znovu vracel.

Connemara Single Cask na Irsko překvapila lehkým kouřem a rašelinou a tak trochu nakyslostí a přitom tam byla stále cítit ta irská jemnost. V celkovém dojmu mám stále pocit, jakoby jí prostě něco chybělo, na něco při výrobě zapomněli, není to dodělané.

Connemara Cask Strenght jako by ten minulý dojem potvrdila. Krásné silné aroma s trochou rašeliny a přitom jemností, že byste těm uváděným 57,9% neveřili. V chuti nastoupí rašelina a kouř, která překvapí, protože podle aroma by člověk čekal méně. Velmi povedená kombinace irské jemnosti a rašelinové a kouřové whisky. Z mého pohledu to nejlepší z večera.

• skotská whisky

Pak přišly na řadu skotské single malt whisky z plnění The Secret Treasures. Jednalo se o Single Cask whisky se 43%.

Longmorn předvedl standardní Speyside, bohužel jako mnoho a mnoho jiných již před ním. A někteří to zvládly lépe. Takže zapadl do průměru ze Speyside.

Glenrothes na tom byla skoro stejně. O něco málo lepší, ale celkově nevýrazná. Originální plnění mi přijde lepší a zajímavější.

Caol Ila předvedla opět klasiku značky. Více bodů navíc získala oproti dvoum předchozím pouze proto, že Islay je má oblíbená obast. Alespoň trochu se snažila zachránit závěrečný dojem, ale bohužel to se jí nepovedlo.

Na ostatní whisky už nevyšel čas a protože doprava domů taxíkem by mne stála skoro stejně co celá ochutnávka a tuto částku jsem do této ochutnávky nebyl ochoten investovat, tak jsem odešel domů. A tak se nedozvím, zda další plnění z řady The Secret Treasures držely průměr těch značek nebo již ukázaly, že se v nich skrývá i něco více. Plánované byly ještě dvě značky - Dallas Dhu a Port Ellen. Dallas Dhu jsem znal již z dřívějších ochutnávek zde a na Port Ellen nebyl, kdo by mi nalil.

Oblíbený dodatek:

Při čtení nezapomeňte na to, že chutě jsou individuální, takže whisky, co jsem já označil za skvělou, vám nemusí vůbec chutnat a obráceně. Posouzení chuti a celkového názoru na whisky ovliňuje také spousta různých věcí, od jídla, které jste jedli před ochutnávkou, přes předtím ochutnávanou whisky, dříve ochutnávanou whisky a vzpomínkou na ní, až po náladu a celkové rozpoložení. Také trvá několik let, než se člověk naučí whisky ochutnávat, takže první dojmy zapsané před několika lety se mohou výrazně lišit od dojmů aktuálních. Navíc ochutnávkové množství není zcela ideální, protože whisky která neupoutá na první dojem, se může po druhém doušku stát vaší oblíbenou. Nelze ale od každého plnění koupit celou láhev a tak whisky dostanou většinou jen jednu šanci.

18.3.2009 - Ochutnávka whisky - Hledání ztracených pokladů - Ochutnávka whisky ze zaniklých palíren

Březnová ochutnávka, která se konala již standardně ve Whiskérii v pražské Jindřišské věži, se věnovala whiskám, které nejspíše již znovu neochutnáte. Nejenže palírny již nevyrábějí a nejspíše nikdy znovu vyrábět nebudou, takže zásoby této whisky se stále tenčí a tenčí. Navíc se jednalo o plnění od nezávislých stáčíren, takže pravděpodobnost, že narazíte na whisky ze stejného sudu, je velmi malá. Označení "ztracený poklad" tedy opravdu sedí a to bez ohledu na to, zda vám ochutnávaná whisky zachutnala či ne.

Ochutnávalo se: Linlithgow (Lowland) - 1982, Carn Mor - Celebration of the Cask, 6.10.1982/2.6.2008, 61,8%, Cask sherry butt (refill) no. 2220, láhev 141/582, Dallas Dhu (Speyside) - 27y, Duncan Taylor, 4.1981/9.2008, 55,1%, Cask Strength, oak cask no. 389, láhev 232/324, Brora (Highland) - 1982, Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice, 1.1982/2.2006, 43%, Refill Sherry Butts, Port Ellen (Islay) - 25y, Signatory Vintage - Cask Strength Collection, 11.11.1982/20.12.2007, 57%, Refill Sherry Butt cask no.2847, láhev 88/417.

Ochutnávané whisky spojuje nejen to, že palírny dnes již nevyrábí, ale i rok plnění je skoro stejný - 1982: Linlithgow, Brora a Port Ellen, 1981: Dallas Dhu. Palírny také spojuje rok ukončení jejich provozu - 1983. Stáří ochutnávných whisky bylo od 24 let do 27 let.

Když jsme u toho stáří whisky, tak přidám dvě myšlenky, které mě v této souvislosti napadly.

U whisky neplatí, že čím starší tím lepší. Po určité době se může stát, že pobyt v sudu přestává whisky prospívat a začíná jí spíše škodit. Při zrání v sudu se whisky postupně odpařuje a klesá také procento alkoholu. V nejhorším případě se tak může stát, že po dlouholetém zrání je v sudu ke stočení jen pár lahví destilátu, který již nemá v "sudové síle" ani povinných alespoň 40% (proto jsem nepoužil slovo whisky) a chutí připomíná vylouhované dřevo. To je už pesimistický pohled, ale i takováto whisky se může ocitnout na trhu, její cena bude velmi vysoká, možná se i všechna prodá, ale většina lahví nebude nidky otevřena a skončí v různých sbírkách a aukcích. Abych nebyl jen takový pesimista, tak samozřejmě existují i výborné staré a velmi staré whisky (i když neočekávám, že někdy budu mít možnost je ochutnat). Obecně se hovoří o "maximálním doporučené stáří" 25 až 30 let. Je třeba ale nezapomenout, že každá whisky má svůj vrchol jinde a tak whisky skvělá v 15 letech může být jako 25letá již horší.

Druhou myšlenkou je vzpomínka, jak člověk tomu číslu či datu přiřazuje vysokou hodnotu. Když jsem s whisky začínal, tak si člověk hodně považoval těch 12letých blendů a starší považoval skoro za nedostupné. Později u single malt, kde už je stáří 12 let celkem běžné, se začíná člověk dívat po hranici 20 a 30 let. Další číselné řady jsou již moc drahé a tak hledá další "magické" číslo - whisky starší než já (stárnu a tloustnu ovšem rychleji, než tloustne moje bankovní konto) či whisky destilovanou (narozenou) dříve než já (taky ovšem platí stejná myšlenka o stárnutí mém a tloustnutí mého konta). Naštěstí postupem času člověk přijde na to, že stáří není na whisky to nejpodstatnější.

Moje dojmy z této ochutnávky byly poněkud smíšené. Na jednu stranu víte, že ochutnáváte whisky, kterou již nikdy neochutnáte, víte že je to whisky ze skvělých palíren. Současně si uvědomujete, že se jedná o nezávislá plnění, která mohou na jednu stranu ukázat to nejlepší z dané palírny, ale na druhou takováto whisky nemusí odpovídat standardnímu charakteru palírny. Zatímco od těchto faktorů se lze při ochutnávce odprostit, tak velký problém mi činí odprostit se od mého očekávání, když danou whisky znám, sice z jiného plnění a mám k ní nějaký vztah.

Linlithgow z Lowland byla první ochutnávanou whisky. Whisky z Lowland nepatří mezi mnou preferované, ale i v této oblasti mě už pár whisky zaujalo a příjemně překvapilo. Aroma ochutnávané whisky slibovalo klasickou dobrou whisky z Lowland. V chuti ovšem byla jistá kořenitost až pálivost, která mi nevyhovovala.

Dallas Dhu předvedla kvalitní reprezentaci oblasti Speyside. Příjemná, sladová whisky ze Speyside, dobře vyvážená a dobře pitelná, jemná, sladová, s lehkou mátou. Rád si dám velmi dobrou whisky ze Speyside, ale většinu si užiju při ochutnávce, ale v paměti mi natrvalo nezůstávají.

Brora pro mne byla trochu zklamáním. Což bylo škoda. Aroma krásně vyvážené, bohaté, lehké, s trochou moře, květinové. V chuti byla překvapivě jemná, v chuti má bohatost slibovanou od aroma, krásně vyvážená. Bohužel můj dojem byl ovlivněn tím, že jsem pil již jiné skvělé plnění této whisky a tak jsem měl předem určitá očekávání.

Port Ellen mělo také jiný charakter, než "klasická" plnění z této palírny. Bylo ale natolik zajímavé, že zaujalo. I když jsem pil už "lepší" Port Ellen, tak tento mi také zachutnal. Dal by se charakterizovat označením - krásně provedený, zkapalnělý, stočený a lahvovaný kouř s rašelinou. Aroma bylo silně rašelinové, ale příjemně a lákavě, byla tam cítit i trochu sladkost a možná medicínckost (ale ta je sporná, protože nevím, zda tam byla opravdu, či zda jsem ji tam čekal a tak jí tam i cítil). Chuť se nesla ve znamení kouře, zkapalnělého kouře, dlouhého a hlubokého. Celkově byla krásně zaoblená a nebyla tak drsná, jak by se u Port Ellenu očekávalo.

21.1.2009 - Ochutnávka whisky - Není Laphroaig jako Laphroaig

Ve Whiskérii v pražské Jindřišské věži se konala další ochutnávka pořádaná Václavem Routem. Ochutnávala se whisky Laphroaig a ochutnávka nesla název "Není Laphroaig jako Laphroaig", což plně vystihovalo ochutnávané vzorky. Úvod ochutnávky se jako vždy věnoval informacím o palírně, značce Laphroaig a zde vyráběné whisky.

Zatímco dříve se o Single Malt Whisky Clubu mluvilo předběžně, tak tentokrát již bylo možné i vyplnit příhlášky do klubu. Více informací si můžete přečíst na stránkách klubu či se zeptat na příští ochutnávce.

Před ochutnávkou jsem nevěděl, co si mám pod názvem "Není Laphroaig jako Laphroaig" představit. Samozřejmě, že se různé verze od sebe liší, ale rozdíly připravené pro tuto ochutnávku byly opravdu zajímavé. Opět jsem si potvrdil, že nezávislá plnění u značek, které jsou skvělé již v originálním plnění, se ne vždy povedou. (Je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale právě třeba u Laphroaigu mi nezávislá plnění, která jsem pil, připadla jako nepovedená, nebo třeba u Highland Park jsem potkal skvělá originální plnění, jedno skvělé nezávislé a několik nepovedených nezávislých, ale každý máme jiné chutě, tak to berme jen jako osobní postřeh. Zcela určitě to nedávali na trh jako nepovedené plnění.)

Plnění od Cadenhead´s bylo spíše horším překvapením, které vedlo až k diskusi, zda je to opravdu Laphroaig (diskuse o očekávané chuti a překvapení při ochutnání, nikoliv zpochybnění důvěryhodnosti firmy Cadenhead).

Laphroaig Duke of Rothesay - plnění pro prince Charlese bylo dalším překvapením. Ti co Laphroaig znají, tak vědí, že je to velmi výrazná whisky a mnoho lidí si k ní pro její drsnost a výraznost nikdy nezíská kladný vztah. Osobně mám Laphroaig rád (i když ne od první chvíle, trochu to trvalo, než jsem k němu našel cestu), k princi Charlesovi žádný vztah nemám (popravdě rečeno, maximálně vím kdo to je, tím mé znalosti o něm zcela končí), ale byl mi sympatický, že mu chutná stejná whisky. Po ochutnání plnění Duke of Rothesay již tyto mé sympatie skončily. To není whisky pro prince, ale spíše pro princezny. (Nyní je náš vzájemný vztah oboustranně neutrální, není zase důvod aby mi byl nesympatický, jen proto, že mu chutná jiná whisky než-li mně, jen s tím rozdílem, že on, na rozdíl ode mne, o mně nidky ani neslyšel. :)

Laphroaig LP1 Elements of Islay byla příjemným překvapení, abychom nekončili jen samým zklamáním. První dva vzorky neopomíjím, ale jedná se o známé whisky, takže moc překvapení přinést nemohly a trochu mi tam chyběl ten původně avízovaný Quater Cask, který patří k mým oblíbeným.

Laphroaig je moje oblíbená whisky. Sice poprvé mi opravdu nezachutnala, ale po delším čase, nových vědomostech, dalších poznaných značkách, jsem ji potkal znovu a už jsme si padli do oka. Začínal jsem jako většina na 10leté.

Desítka je taková přímočařejší, trochu jednodušší a vyvalí to prostě všechno natvrdo. Kouřová medicínská vůně s trochou ovoce a rašeliny , přejde v odpovídající chuť - rašelina, sůl, kouř a skončí dlouhým koncem. Na pozadí toho všeho se i při těchto ostrých a výrazných vůních a chutích drží trochu ovocné sladkosti. Při diskusi o aroma této whisky, o kouři a ovoci padlo hezké přirovnání - jako když si sednete do ovocného sadu a zapálíte ho.

10letá Cask strength mě překvapila už v prvním dojmu, aroma bylo oproti 10y jemnější (díky sudové síle jsem spíše očekával ránu do nosu), sice trochu uzavřené, ale jinak klasicky Laphroaigové. V chuti jsem již tu očekávanou ránu dostal, po odeznění se vynoří rašelina, ovoce, trochu té sladkosti i slanosti. Zvláště v závěru se mi ta slanost projevila.

O zklamání z plnění od Cadenhead jsem psal již o odstavec výše. Samozřejmě v jeho neprospěch hrálo hodně věcí - byla to ochutnávka whisky Laphroaig, takže očekáváte Laphroaig, desítkama jste již dobře naladěn a očekáváte další příval kouře, rašeliny, nemocnice a ono nic. Ve velmi lehké medicínskosti, ale opravdu velmi lehké, k vám ze sklenice přijde slad, med, mořské řasy. Tohle prostě nebyl Laphroaig, tak jak ho čekáme, možná by na jiné ochutnávce mezi jinými whisky dopadl lépe, ale taky skončil v mém pomyslném žebříčku jako poslední. Nepomohlo mu ani zlepšení při druhém dojmu.

To, že Laphroaig LP1 byla příjemným překvapením už možná víte z horního odstavce, ale moje dojmy ještě neznáte. První dojem byl dobrý i když v něm byly trochu obavy. Ono to aroma bylo celkově jemné až trochu voňavé, ale naštěstí bylo Laphroaigové, byla tam rašelina i kouř, ovoce i trochu sladké, ovšem kouř a rašelina nebyly tak výrazné. Skoro docela dobrá voňavka s názvem Laphroaig. Je ovšem otázka, kdo by se tím voněl, spíš by to každý raději hned vypil. V očekávání tedy spíše jemnějšího pití, jsem byl probodnut tvrdým, ostrým, ovšem krásně čistým nárazem rašeliny. Síla s jakou to udeřilo mě zaskočila, po spíše jemnější vůni přišla nečekaně s velkou silou, ale byla v tom cítit ta ostrost i čistota. Dalším opět krásně provedeným dojmem byla dubová suchost s jakou přecházela po jazyku. Po vzpamatování se dalo v chuti najít i trochu té ovocné chuti a sladkosti, já ji tedy vnímal spíše až v dlouhém závěru s lehkou kořenitostí a všudypřítomnou rašelinou.

O Duke of Rothesay jsem zklamaně psal již výše. Na mne to působilo jako zjemnělý Laphroaig, kde prostě všechno bylo moc jemné a voňavé. Mě to tak rozladilo, že mi i unikly vůmě a chutě této whisky. Můj obyčejný jazyk a nos nejsou pro tuto whisky dostatečně jemné. Spíš než pro prince, bych ji doporučil pro princezny. V méně kritických hodnoceních zaznělo označení "Laphroaig pro aristokraty". Já se raději budu ale držet té "dřevorubecké" desítky a na "slavnostní chvíle" si ponechám Quater Cask.

Tasting notes Václava Routa:
(zatím nekompletní, snad bude doplněno)

Laphroaig 10 let 43%
Barva: plná, zlatá
Aroma: výrazně kouřová, nezaměnitelný „medicínský“ charakter, mořské řasy, lehký náznak ovocné sladkosti.
Chuť: mořská jodizovaná sůl, rašelina, dubová suchost, olejovitá, na pozadí lehce sladká s velmi jemným nádechem vanilky.
Dokončení: výrazně dlouhé, plné, suché a ostré.
Laphroaig LP1, 55,8%
Barva: světle zlatá
Aroma: na Laphroaig jemnější, dřevěný popel a kouř, čerstvé rostlinné tóny s náznakem sladkého sirupu, výrazná, ale nikoliv dominantní rašelina, přidáním vody vyniknou lehké citrusové tóny a mátové tóny a velmi lehce na pozadí skořice
Chuť: mohutná, komplexní, výrazně rašelinový charakter příjemně vyhlazený zralým ovocem, sladké a nakouřené cereálie, lehounce lékořice, marcipán, ale ve výsledku – destilovaná rašelina!
Dokončení: velmi dlouhé, teplé a kořenité a samozřejmě rašelinovité.

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 06.02.2022