značky
ochutnávky
aktuality

skotská whisky, irská whiskey, americký bourbon      jednosladová, obilná, míchaná i žitná whisky

» praxe » učím se bodovat 

  tisk textu

Bodování whisky

Bodovat nebo bodovat whisky? Kdysi mi to přišlo zbytečné, že ty body nevyjádří to samé co recenze.
Po roce bodování zjišťuji, že jsem měl začít dříve. Nedávno jsem v diskusi o desetiletém Ardbegu z různé doby lahvování mohl říct, jak to vidím já, jaké mám pořadí. Bez bodů bych to nedal.
Zpočátku musí člověk na bodování myslet, dneska už to jde skoro samo a zvládám to stejně jako poznámky i během ochutnávky.

...........................

Při hodnocení whisky se často setkáte také s bodovým hodnocením whisky.
Zatím jsem ho nepoužíval, ale vážně o tom uvažuji. A tak tento text je takové přemýšlení nahlas, které mně pomůže srovnat si myšlenky a současně se třeba bude hodit i někomu dalšímu.

Navazuje to na text Pití, degustování a hodnocení whisky, kde jsem se více věnoval i hodnocení whisky. Občas z něj něco použiju, občas se na něj budu odvolávat a finál pak zase přidám do něj.

Učím se bodovat - díl první

Než začnu bodováním, tak trochu úvod o hodnocení whisky.

Pijeme whisky, chutná nám, jinak bysme jí nepili. Líbí se nám na ní její rozmanitost, že žádná whisky nechutná stejně. A abychom se v tom vyznali, tak si píšeme poznámky a tu whisky hodnotíme. Určitě je dobré si psát poznámky hned od začátku i když zprvu budou jen velmi stručné, občas jen chutná/nechutná. Čím víc se tím propíjíme, tím více ve whisky nacházíme vůní a chutí, takže poznámky jsou stále podrobnější. Cítíme tam ovoce. Dobrá poznámka, jenže ovoce je strašně moc druhů a chutí, takže to brzy chceme upřesnit. Jaké ovoce? Třeba jablka. Ale všechna jablka přece nechutnají stejně. Profíci v jabkách začnou vypisovat i odrůdy. Na jednu stranu fajn, poznámky si píšeme pro sebe. Na druhou stranu, po určité době se přestaneme stydět a podělíme se o své dojmy i s ostatními. Ostatní ale nejsou profíci přes jabka, takže jim to moc nepomůže. To je podobné jako když tam cítím "buchty od mojí babičky". To je ale úplně na prd. Nikdo další buchty od mojí babičky nejedl a já si vlastně vůbec nepamatuju jak chutnaly, ale přesto je tam cítím. Ono to celé vlastně není o přesném popisu chutí, ale o tom, co nám ta chuť připomíná. A to je strašně individuální.

Ale tím se člověk nesmí nechat odradit. Všechny recenze, které čtete jsou subjektivní. A tak je vlastně v pořádku, že kombinace vůní každému může připomínat něco jiného. Jak si s tím ale má poradit člověk, který s whisky začíná? Doporučil bych kombinaci dvou věcí. Jednat různá kolečka vůní/chutí, popisy vůní/chutí, která to za vás nevyřeší, ale mohou napovědět ve chvíli kdy člověk prostě neví "něco mi to připomíná, ale nemůžu si vzpomenout co". Tomu jsem se více věnoval v textu o hodnocení whisky. A když už tam něco najdu, tak si to pak můžu porovnat s ostatníma. Nesmí se ale zapomínat na to, že to každému může připomínat něco jiného, ale může to člověku pomoct nalézt to slovo/přirovnání, na které si nemohl vzpomenout. Není dobré číst cizí (i svoje) recenze předem, protože pak už jsem ovlivněn tím, že vím, co bych tam "měl" najít.

první diagram ve větším rozlišení, druhý diagram ve větším rozlišení, čtvrtý diagram vpdf k vytištění.

A tak se nelze divit, že se prostě často neshodneme. Tomuto tématu se věnoval i Jirka Šinogl ve své prezentaci Babylónská věž:

Na druhou stranu na některých vůních/chutích bysme se shodnout mohli. Protože můžeme vycházet z velmi podobného základu. Tím myslím třeba sherry.

Jak rád říká Marek Lopko: Ty v tom cítíš jasnou sherry?
Jo jo, cítím tam jasnou sherry.
A pil jsi vůbec sherry?
Ne, nepil.
Jak ji tam tedy můžeš cítit?

Ono, když se řekne sherry, tak to může být třeba Oloroso nebo také Pedro Ximenez a nebo Amontilado a další. Určitě doporučuju některé z nich ochutnat, minimálně Oloroso a PX. Dá se to brát jako taková kotva.

Když se ale vrátím k té první části textu, tak se vlastně shodneme, že se neshodneme.

Má tedy má smysl vůbec psát recenze? Určitě má alepoň pro sebe. Má je ale smysl zveřejňovat? Já si myslím, že má. Můžou pomoci ostatním třeba při hledání pojmenování, na které si nemohli vzpomenout. Pokud se s někým shodnete, že většina whisky, která chutná jemu, chutná i vám, tak se podle jeho recenzí můžete také trochu řídit. I když spíše v tom, že je šance, že když mu to chutnalo, tak vám bude taky.

Já třeba svoje recenze nepřepisuju, ale připisuju. Když piju nějakou whisky a mám náladu psát recenzi, tak ji napíšu znovu a přidám k té minulé. A taky se občas stane, že se dost liší od té předchozí. Ty dojmy ovlivňuje hodně věcí a tak vlastně nevím, která je ta "správná". Ta první nebo ta druhá? Ta lepší nebo ta horší? Třeba jsem byl předtím ovlivněn něčím, díky čemu jsem ji vychválil/zkritizoval a teď jsem neovlivněn. A nebo třeba obráceně.

Z diskuse na FB:

dotaz do pléna: píšete si pro sebe recenze?
má smysl dávat ty recenze do světa?
a proč?
proč většina ty recenze do světa nedává?
(to není výtka, spíš by mě zajímalo, proč nás tu píše tak málo)

píšu pro sebe, občas napíšu veřejně, ale hlavně pro sebe, veřejně píšu body na WB. Proč je nedávám? je to jednoduché, recenze si píšu ručně do knížky a přepisovat je do digitálu a ještě nekam postovat stojí víc času než vypít tu whisky :) ano sem stará škola, knihy se nezbavím :)

recenze si pisu poctive na papirky, ale proste nejsem tak vyrecny v popisu jak ty, tak by to bylo dost nudne

já recenze píšu a zveřejňuju. Je to hlavně pro mě, když potřebuju, tak vím, kam rychle šáhnout a nemusím přehrabovat deset notýsků z whiskyfestivalu. No a když to někomu jinému pomůže, tak to je pak už bonus. Navíc mi to vyhovuje víc než bodování, kde jsem se dodnes nějak mentálně nepřenesl přes stobodovou stupnici.

Já vidím mnoho důvodů proč recenze nezveřejňovat i zveřejňovat. Když píšu sám pro sebe, tak si píšu jen tasting notes, pokud se rozhodnu psát veřejně, tak hledám větší smysl než jen napsat něco, co třeba je už mnohokrát podobně všude možně. Takže vlastně nechci obtěžovat. Kdokoliv se mě zeptá na názor na libovolnou whisky, co jsem pil, bez váhání poskytnu, ale sám od sebe sdílím buď názory na něco, co třeba mnoho lidí nepilo, abych inspiroval k ochutnání nebo popostrčil k nákupu a nebo sdílel nějaký dojem, který většina lidí mít autenticky nemůže. A nebo spojím recenzi s nějakým příběhem.
Opačně jako čtenář mám radost z každé jedné recenze - od úplného začátečníka nebo zkušeného whiskaře, amatéra i profíka. Vše má svou váhu a smysl.


Učím se bodovat - díl druhý

Potřebuju vlastně vůbec bodovat, když si píšu recenze?

Teď jsem našel jednu láhev v akci za dobré peníze, uvažuju, že bych jí koupil. Už jsem ji pil, tak kouknu do své recenze a podle toho se rozhodnu.
Ve vůni sladová až medová sladkost, pomeranče, čokoláda. V chuti sladká, pomeranče, čokoláda, lehké dřevo v závěru. Dokončení se nese v duchu chuti, v závěru pak sušší.
A teď nevím. Mám ji koupit nebo ne? Chutnala mi?
Tak ke svým recenzím připisuji i celkové hodnocení a protože ani u toho občas nemám pocit, že je to vypovídající, tak občas přidávám i přirovnání.
Jenže i ta přirovnání naráží tak nějak na přírodní vývoj, kdy člověk nechápe, jak se z takového andílka mohla stát taková kráva.

Kdyby se mě někdo zeptal: Už jsi pár stovek whisky ochutnal, jaké máš pořadí dvaceti nejlepších?
Tak mu řeknu: Dej mi týden, projdu si recenze a pak ti dám odpověď. No a pak ho pošlu do háje, protože bych to dohromady nedal.
Asi by se nějaké to bodování hodilo.

Určitě stačí jednoduché. Budu je známkovat jako ve škole. Jednička nejlepší a pětka neprošla.
Nebo že bych hvězdičkoval (bodoval)? Pět je nejvíc a nejlepší a jedna je nejhorší.
U jedné whisky jsem teď našel "2", ale vůbec není špatná, dal bych jí tak 4 body (hvězdičky). Vůbec nevím, proč má 2 body.
Už vím, to nejsou body, ale známka - dvojka.
Známkování není dobrá cesta, bodování bude lepší.

Teď to na jedné zkouším a váhám.
Je to dobré, jako není to na pět bodů, ale zase je to lepší než ta, co jsem jí dal 4 body a i o něco lepší, než ta, co jsem jí dal 4,3 bodu, tak jí dám 4,35842 bodu.
To by možná šlo, koukám, ale že moc lidí bodování 1 až 5 bodů nepoužívá.
Mám tu i čtyři, co jsem jim dal 5 bodů, protože fakt byly dobrý. Ale už nevím, kterých 5 bodů je lepších, než jiných 5 bodů.
To taky není ono.

Řešení je jednoduché. Co více bodové hodnocení. Co třeba 100 bodové. A nebo tisíc. Nebuďme troškaři - milión.
Přestanu vymýšlet píčoviny/chujoviny (vyberte se dle preferencí) a raději se podívám, jak to dělají ostatní.
Ono by to chtělo způsob, který bude pochopitelný i pro ostatní, aniž by museli číst několikastránkový text "jak boduji".

Vždyť tu mám Whisky Bibli. To je skoro svatá kniha. A nebo ne?
Je to vlastně hodnocení jednoho člověka a to může být subjektivní. Tolik whisky na jednoho člověka, to zavání týmem lidí. Jenom subjektivní? No raději v tom nebudu šťourat a nechám jí dál zapadanou prachem.
Vždyť je doba moderní a máme tu internet. A na internetu Whiskybase.
To bude to pravé. No jestli to spíše nebude totální mrdník. Ideální to není, ale používat se to dá.

Na Whiskybase se podívám v příštím díle a v dalším se snad už dostanu k tomu bodování.


Učím se bodovat - díl třetí

Whiskybase, tam je přece všechno

Jsou tam všechny láhve, fůra hodnocení a taky bodování. Už jsem skoro doma, tady se budu učit.
Fakt?

Však je to jednoduché. Mám tu láhev, vím značku, stáří je uvedeno na etiketě a protože jsem už hodně poučený piják, tak mám i bottle kód. Stačí tedy tu mojí láhev najít a budu vědět.
Sakra zrovna ta moje tam není. A to je tu skoro bambilion láhví této značky a stáří.
Je tu láhev s bottle kódem L22-8053 041 09:01 a má hodnocení 86 a pak je tu láhev s kódem L22-8053 041 13:27 s hodnocením 75, ale zrovna ta moje s kódem L22-8053 041 11:13 tu není. :(
A teď nevím, mám ji tam zadávat? No, alespoň se mi potvrdilo, jak říkají někteří, že novější plnění jsou horší než ty starší. :)
Ještě kouknu, kolik lidí kterou z nich hodnotilo. U každé je jeden. Nevadí, každý názor se počítá.

Názor, je jak díra do prdele, tu má taky každý. A většinu fakt vidět nechceme. Ale třeba táhle u té slečny, bych se na její "názor" rád podíval blíže.

U single casků a různých limitek je to o něco jednodušší, těch láhví bylo lahvováno přecejen méně, takže jich tam nebude bambilion. Teda dokud se tam neobjeví zvlášt recenze láhve 53 ze 215 a vedle toho pak recenze láhve 127 z 215.
Single Casky a další jasně určitelné láhve (tedy různé limitky, jasné edice apod) jsou většinou v pohodě a mám pocit, že to tam občas i pročišťují od duplicit a chyb.

U core-range je to bohužel horší.
(A to se zatím bavíme jen o vyhledávání.)

Když hledám třeba Glenturret 1985 od Signatory u kterého vím jak datum destilace i lahvování, procenta a číslo sudu, tak je to hračka. Sice na dotaz "Glenturret 1985" mi jich WB najde víc, ale dohledat ten správný je otázka chvilky.
Jako příklad to není úplně ideální, protože je to stará láhev a v době lahvování ještě nebyla WB, takže ji moc lidí nehodnotilo. Ale jako příklad dobře a přesně nalezitelné láhve je to dobrý.

Jenže když hledám nějakou klasickou core-range, jako třeba klasiku klasik Glenfiddich 12letou, tak už je to horší.
Našlo mi jich 95, sice píše 98, ale přimíchaly se tam 3 jiné (https://www.whiskybase.com/search?q=Glenfiddich+12-year-old). A tady se už ta informace, co chci najít hledá hůře, protože dost často vím jen, že to byl právě třeba jen ten Glenfiddich 12. Ve kterém roce plněn netuším. Dobré je alespoň znát etiketu, u dost láhví tak alespoň trefíte časové období. Někdy to chce mít i fotku té etikety, protože rozdíly bývají malé. A u některých vám nepomůže ani to.
Je vlastně důležité vědět kdy byla lahvována? Je i není. Čím déle whisky pijete, čím víc se v ní orientujete, tak tím víc si uvědomujete, že "Naše whisky je už po století stejná." je jen marketingový kec. Více jsem se tomu věnoval v porovnávání láhví - Jsou ty whisky stejné ? a v textu - Stáří whisky ?.

Zpět k té GF12.
A těch 95 nalezených whisky, jsou i další méně běžná plnění. A taky různé stáří. Hledáme tu aktuální (tedy nějakých 2022). Seřadím podle data a mám tu nějakých 8 láhví klasické GF12 40% 700ml lahvované v roce 2022 (prý, do WB to zadávají lidé sami a občas netuším, kde ten údaj vzali). Proč jich je probůh tolik, v čem se liší?
No jasně v datumu lahvování, jedna byla lahvována třeba 24.1.2022 a druhá 25.1.2022, tak je určitě důležité tam každou zadat zvlášť, aby tu přece něco nechybělo (a blbě se v tom hledalo). A taky v počtu hodnocení a bodech (bodům se budu více věnovat později). A pak je tam taky spousta láhví bez udaného data lahvování.
Když tam dá bodování jeden člověk (nebo jen pár lidí), tak je to dost subjektivní. Když už bodovalo pár stovek, tak je to průměr a s tím se dá trochu pracovat. Takže pro zajímavost počty hodnocení u těch osmi láhví: 6, 0, 1, 0, 0, 1, 3, 10.
Hm, díky, ale to je u takového core-range úplně k prdu. Já chci nějaké průměrné číslo z většího vzorku.
To mám proklikat všech těch 95 láhví a přebrat si to sám? Naštěstí nemusím, je tu i rychlý odkaz na láhev s více hodnoceními (nemám ověřeno, zda na největší počet). Ale bum a mám tu láhev se stejnou etiketou, bez uvedeného data lahvování a také se 403 hodnoceními - https://www.whiskybase.com/whiskies/whisky/206635/glenfiddich-12-year-old - vpravo dole je nyní uvedeno "Default Bottling".
No jo, ale já tu přece píšu o tom, jak se whisky mění v čase (myšleno různé roky a desetiletí lahvování) a teď se tu raduji, nad obecně neurčitou láhví. Já bych to u core-range při určení přibližné doby třeba podle stejné etikety zas tak moc neřešil. Sice láhev s datem lahvování 22.3.2022 je přesně určená, ale jedno dvě tři hodnocení o ničem moc nevypovídá (u této velké produkce). Takže si to nedělejme zbytečně složitější než to je a než to za to stojí.

Kam teda zadávat své hodnocení a svoji láhev vám neporadím. Taky s tím občas bojuju, zda si svojí láhev s odpovídajícím bottle kódem kliknout u té přesné s minimem hodnocení nebo u té "obecné" s hodně hodnoceníma.
No, bojuju s tím více, než si to zaslouží. U většiny core láhví je to jedno, sice by třeba v desetiletém období této etikety mohl být rozdíl mezi první a poslední, ale když většina zadává k té láhvi - Default Bottling, tak pro průměr bodů z většího vzorku to tam zadám taky. Tím si jí vlastně označím, že je to ta, co jsem pil. U svých recenzí ale píšu i přesnější údaje (pokud je vím). Ale u láhví, kde je stejná etiketa už 20 let, to vidím jako problém, zvlášť když mám možnost ochutnat třeba láhev z 2003 a vedle ní pak láhev 2022. V tomto případě se snažím zadávat k nějaké časově bližší láhvi, kde je alespoň několik hodnocení. Vlastně ani nevím, jak jinak. Když té starší dám 86 bodů a té novější 82, tak je to velký rozdíl. A které číslo tam pak mám zadat?
A obráceně musíte počítat s tím, že jiný hodnotící taky mohl mít jinou láhev, než u které má body. A pokud od něj získáte třeba vzorek, tak na ten odkaz na WB moc sázet nemůžete. Je to škoda, ale prostě to tak funguje. Jinak bychom se taky mohli dostat sice k přesnější láhvi, ale malému počtu hodnocení (viz o pár řádků výše).


A ještě jedna klasika - Talisker 10letá

Na WB nalezeno 262 záznamů - https://www.whiskybase.com/search?q=Talisker+10-year-old
U většiny je alespoň rok lahvování (a v něm občas chyby). Hlavně Talisker má tu výhodu, že pustupně obměňuje etikety, takže jen podle etikety určíte i období. A kombinací roku a kódu i přesné datum. První číslo v kódu je poslední číslo roku.
Jednou se se mnou někdo právě u Taliskeru dohadoval, že má láhev z roku 2005, protože je tam kód L5xxx. Pak mi poslal fotku láhve s modrou etiketou. Napsal jsem mu, že je to z roku 2015, protože v roce 2005 byla jiná etiketa. Ale stejně je prý z roku 2005, protože si ji děda tehdy přivezl ze Skotska a dobře si pamatuje, že to byla právě tato.

Do roku 2004 byla tzv "Stone" etiketa, od roku 2005 do 2011 taková "vyblitá" s ostrovem Skye, od 2012 do 2021 modrá etiketa a od roku 2021 je oranžová.

Právě u desetiletého Taliskeru je podle mě veliký rozdím mezi desítkou z 2004 a desítkou z 2022. Podle je mě je veliký i mezi modrou (do 2021) a oranžovou (od 2021). Takže tady je vhodné se fakt dívat na tu správnou, když chci informace a hodnocení také zadávat k té správné "edici".
A tady musím hodně pochválit WB - když si kliknete u jednotlivých verzí na tu "doporučovanou" verzi láhve, kde je více hodnocení, tak vám ukáže verzi se stejnou etiketou. Ne jinou verzi, kde je více hodnocení, ale tu stejnou etiketu. Předpokládám, že to funguje i u ostatních láhví, ale tady jsem si to díky více jasně rozpoznatelným verzím i ověřoval.

Ve výsledcích si taky můžete filtrovat podle Bottlera, když vás zajímají jen láhve třeba od Signatory nebo jen plnění palírny (Distillery Bottling). Případně další filtry a řazení. To nemá smysl si do detailu popisovat.

Nejsem s Whiskybase až tak velký kamarád, ale Andrejova prezentace mi ukázala jiný pohled na ní a tak se s ní asi více zkamarádím.

Jak správně zadávat nové láhve do WB taky neporadím. Ještě jsem to nedělal a účet na WB mám taky jen chvíli. A vzhledem k tomu, že se teprve učím bodovat, tak tam ještě nenajdete ani body ode mne (psáno začátkem června 2023).

K WB asi vše. Teď mě víc nenapadá. Příště se vrátím zase k tomu bodování.

Z diskuse na FB:

Osobně u těch core nehledám konkrétní láhev protože větinou neznám bottle code ale ohodnotím tu láhev nadřazenou, "mateřskou", ta má stejně nejvíce hodnocení a tak se to tam za mne hodí nejvíce :) Jinak jo, WB má své chyby, tvoří jí lidi, je to jak s tou demokracií, zatím nikdo nic lepšího nevymyslel :)

Tímhle si asi musí projít každý - jenom takový drobný hack - pokud opravdu nehledám hodně speficiký bottling day apod., doporučuji lahev hledat přes Google stylem: "Whiskybase Glenfiddich 12" Díky stylu, jakým fungují vyhledávače, tak je mi nabídnuta ta s nejvíce hodnoceními, jelikož je nejnavštěvovanější a tak ji lidi nejvíce hodnotí a... (neplatí stoprocentně, ale u obyč lahví mi to pomáhá hodně). Jinak kdo nikdy neměl otevřených 10 tabů v prohlížeči se stejnou lahví a postupně je nezavíral, ať hodí kamenem :)


Učím se bodovat - díl čtvrtý

Kdy začít bodovat?
Oproti poznámkám/hodnocení bych s tím nezačínal hned od začátku. Aby se pak člověk nedostal lehce nad horní hranici.

První whisky - Johnnie Walker Red Label - moje první whisky, fakt je to něco lepšího než tuzemák, to je prostě nadprůměr, dávám 85 bodů.
Druhá whisky - Johnnie Walker Black Label - nemám rasové předsudky, ta je fakt lepší než ten Red, dávám 90 bodů.
(A vůbec není pravda, že Black & White piju z oddělených skleniček.)
Třetí whisky - Johnnie Walker Gold Label - to není "gold" jen tak, ještě lepší, vyváženější, jasných 95 bodů.
Čtvrtá whisky - Johnnie Walker Blue Label - teď se cítím jak král, teda mám pocit, že ten panák za ty prachy nestál, ale já tomu ještě tolik nerozumím, tak dávám 100.
Pátá whisky - první single malt - Talisker desítka - no ty vole, takových vůní, chutí, vjemů, už vím, co mi celý život chybělo - whisky. Dávám 130 bodů ze sta. - ZAMÍTNUTO - Jak zamítnuto, vždyť je lepší než ta, co jsem jí dal 100 - Maximum je 100
Aha :( tak jsem asi něco dělal blbě.

Takže až budete mít něco napito, nějaké ty zkušenosti a přehled. Kdy to je? To neumím říct. Když jsem před pár lety o bodování uvažoval, tak jsem měl pocit, že na tohle hodnocení ještě nemám. Zpětně vidím, že to bylo škoda. Minimálně jsem mohl bodovat pro sebe a při nejhorším to celé smáznout a začít znovu. Už bych to měl více zažité. Díky Andrejovi za jeho prezentaci a nové nakopnutí tímto směrem.

* fakt se k tomu bodování dostanu, snad už příště *

•  Co by nemělo ovlivňovat bodování.

Tak třeba čistě osobní sympatie k lidem-značce. Tenhle destilatér je dobrej, na akci mi nalil panáka zadarmo, tak mu přidám 5 bodů. Tenhle mi nenalil zadarmo, tak mínus pět (a jsme si kvit) a tohle je vůl, tak mínus deset (to jsem mu to nandal).

Exotika. Ta banánová whisky vypadá jak chcánky, ona teda i tak chutná. Ale je to exotický, celá láhev stála jak kilo banánů v sezóně. To by chtělo ocenit i bodama. Vždyť je z Banánové republiky, kde není nic jiného než banány. A armáda. A já vám říkám, že z toho zas nekouká nic dobrýho a já vám říkám, že banány teď budou zas o něco dražší. (jsem se trochu nechal unést)

Česká whisky. Jo, jasně, je naše, teda naše česká, ale to není důvod jim zdarma přidávat body navíc. Možná by jim to udělalo radost a možná pěkně naštvalo, kdyby pak zjistili, že jim sice říkáme, jak je to skvělé, ale nepijeme to, protože to není dobré. Když jdu s kůží na trh, tak bych sice rád slyšel pochvalu, ale musím akceptovat i kritiku.

Cena. To je takový těžký. Když si koupíte drahou whisky, tak očekáváte přiměřeně lepší zážitek. Čím má člověk větší očekávání, tím mu hrozí větší zklamání. A stejně obráceně, když koupíte levnou láhev a očekáváte něco podprůměrného, tak při příjemném překvapení by člověk neměl zapomínat, že hodnotí tu whisky, nikoliv poměr cena/výkon. Jo, je to občas těžké. Taky si uvědomte, že každý má cenovou hranici levné/přijatelné/drahé někde jinde. Každý asi pamatuje na svoje dávné hranice, kdy nechtěl dávat za láhev víc než tisíc, pak 1.500 atd a láhev za dva tisíce by označil za hodně drahou a očekával byl ten lepší zážitek.
U některých podobná hranice 1000/1500/2000 zůstává, jen už není za láhev, ale za malýho panáka :)
Já k nim bohužel nepatřím.

Stejně mi ta cena furt straší v hlavě. Když si prostě koupím dražší whisky, tak očekávám větší zážitek a když ho nedostanu, tak to prostě kazí celkový dojem. Ale stejně by cena prostě bodování ovlivňovat neměla i když se tam na pozadí asi trochu projeví, zvláště v tom bodování celkového dojmu. Očekávání/zklamání by výsledek ovlivňovat nemělo, ale těžko se s tím pracuje.

Vnější vlivy. A těch může být hodně. Od jídla či pití před ochutnáváním, včetně vlivu jiné whisky. Po skvělé whisky mi dobrá může přijít průměrná. Po podrůměrné můžu průměrnou považovat za dobrou. Jinak může chutnat whisky na degustaci v příjemném kolektivu, v palírně, správně seřazené a podané prezentaci a jinak v klidu doma.

Očekávání, závěry předem. To se vlastně promítá snad všema nahoře i dole zmíněnýma bodama. Když očekávám skvělý zážitek, tak můžu být zklamán nebo si to sám víc nadhodnotím. Když očekávám zklamání, tak už dopředu vím, že bude špatná, hledám na ní chyby a nebo obráceně "hele, ono je to lepší než jsem čekal, ono se to dá i pít".

Nechat se ovlivnit tím, kolik bodů dávají ostatní. Vždy napřed ochutnávám, recenzuji a boduji a pak se teprve dívám, co napsali ostatní a jak hodnotili. Když se s nima budu hodně a často rozcházet, tak začnu přemýšlet proč. Ale nebudu upravovat body jen proto, že ostatní dávají 90 a podle mě to je 85.

Experiment, kterým změříme tlak okolí. Nakolik jedince ovlivňuje kolektiv.


•  Naslepo? Ano nebo ne?

Já nevím. Ono je to občas dvousečný.

Těch důvodů, proč ochutnávat naslepo je hodně.

Např:

- U té značky něco očekávám. A i kdyby udělali úplně skvělou whisky, která ale neodpovídá zažitému charakteru značky, tak můžu být zklamán, protože já tam něco čekal/chtěl a ono to tam nebylo, či bylo něco jinak. Očekávání, prostě jsem si už dobře udělal představu a ta whisky ji nenaplnila. Je to chyba moje nebo té whisky?

- Tahle láhev je známá tím, že je bombastická. Už se těším, jak si pochutnám a vystřelí mě to do nebes. Nevystřelila, vlastně mě až tak nezaujala. No ale přece jim nedám málo bodů, to si pak všichni budou myslet, že tomu nerozumím.

- Inauguračka. Krásné to slovo mající velký vliv na cenu. Nová whisky z nové palírny. Tady prostě musím chápat, že je to ještě mladý a že se to ještě učím. Naslepo nemusím, protože mě tohle nesvazuje a klidně ji sestřelím. Žádná obhajoba, je to ještě mladý, ale je to jejich první whisky na trhu, takže je to pochopitelný. Poslepu to je prostě whisky, ze které stříká new-make na všechny strany, je to mladý, to ještě mělo dozrát.

- Porovnávání plnění. Když jsem si porovnával starší a nové plnění Taliskeru, tak jsem byl z nového zklamán. Když jsem si dal nové plnění po nějaké době samostatně, tak jsem ho viděl podstatně lépe.

A proč ne naslepo?

- Značka je prostě jméno a to budují i s nějakou charakteristikou. A zakládají si na ní. A vlastně i to patří podle mě k celkovému hodnocení. Obecně průměrná whisky značky, která jinak dělá nadprůměrné whisky je prostě podprůměr. Jenže oproti jiným to může být stále nadprůměr. To je skoro spíše argument pro naslepo.

- Sudovka nebo naředěná. Stáří. Sudovky i starší whisky potřebují svůj čas, aby se otevřely. Když nepočkám, tak se můžu ochudit a hodnotit ji hůře, než kdybych počkal. Jenže když to nevím, tak to nevím.

- Různě specifické whisky a finishe. Charakter některých se nedá obecně srovnávat, ale když vím, že je to ona, tak si ji více užiju a nepřemýšlím, proč mi připadá jiná.

- Drahé a vyjímečné whisky. Chci si prostě užít i ten pocit té vyjímečnosti.

Můžete píchat krásnou ženskou a můžete píchat krásnou známou modelku. Obě jsou krásné, takže vlastně žádný rozdíl. Ale u té známé modelky máte ještě ten pocit navíc oproti ostatním chlapům - oni nad ní slintají ve snech a vy ji pícháte. Budeme předpokládat, že jen vy a ne že jste jeden z více, kteří o sobě nevědí.
(A ne že budete argumentovat, že ve tmě je každá kráva černá.)

Chlápek ztroskotal s Claudií Schiffer na pustém ostrově. Jsou tam už půl roku, mají se báječně, živí se ovocem a láskou.
Jednou ji chlápek poprosí: "Claudie, mohla by ses chvíli tvářit, jako že jsi chlap?"
Claudie mu vyhoví. Dobře, tak teď jsem teda chlap.
Chlápek jí/ho plácne po rameni a říká: "Ty vole, nebudeš tomu věřit... já píchám Claudii Schiffer!"

Mně ochutnávání naslepo nesedí, takže ho nedělám. Ale uznávám, že je dost logických důvodů, proč ochutnávat naslepo. Určitě hodně lidí napadnou další.

Navíc, já si prd pamatuju. Ne že bych se pokaždé zrušil do němoty, ale prostě mi to v té hlavě nezůstane. Nevyskočí mi tam při ochutnávání, že mi to připomíná jinou značku. Neumím dát doporučení: když ti chutnalo tohle, tak zkus támhleto. Degustace naslepo s hádáním značky, let, procent a čísla láhve vypouštím. Prostě se nechytám. Zvládnul bych tak slepé hádání v logice: v jedné skleničce máš desetiletý Laphroaig a ve druhé dvanáctiletý Glenlivet. Zvládneš je poznat? To bych věřím dal.

Ale zase to má své výhody (i stejné nevýhody). Něco si naleju (když je to vzorek, tak si třeba ani nepamatuju, že jsem to pil a svoje recenze předem nečtu) a jsem unešen a nadšen. Z velkého nadšení začnu psát recenzi, abych pak zjistil, že je to již čtvrtá a pokaždé jsem byl příjemně překvapen. Bohužel jsou i láhve, kde je to naopak.

Ona se fůra těch postřehů netýká jen bodování, ale i celkového hodnocení whisky. Bodování je vlastně jen součástí komplexního hodnocení.

Z diskuse na FB:

V tých prvých odsekoch... aj tu som spočiatku dával veľmi dobré body, pričom mi napríklad prihodilo aj to, že mi to sedelo do nálady a tak. Čo by tiež nemalo byť, ani na skúškach nehodnotím tak, že ak mám dobrý deň, prejde aj škôlkar a pri blbej nálade vyhodím Einsteina.
Veľkým zlomom bol pre mňa bodovací hárok, ktorý ktosi zavesil do skupiny a tie body, celkom prekvapivo, zodpovedajú trendu pri konkrétnej whisky, s odchýlkami o dva až tri body. Sem-tam sa vyskytne prúser alebo výnimočná vec a presne, nebudem upravovať body, lebo ja dávam šťankám 70/100 ale na whiskybase to má 89/100, lebo sú to dvadsaťpäťročné šťanky, ktoré zreli v sudoch po bourbone.
Ochutnávky naslepo nerobím, po istom čase som sa ale naučil nedávať sentiment značkám. Ako so študentmi. Nie je to tak, že ak prídu moji študenti ku mne, majú lepšiu pozíciu. Všetci majú rovnakú štartovaciu čiaru a to isté je aj s whisky.
Často pri hodnotení preto dávam aj druhý dúšok, lebo sa môžu niektoré chute otvoriť, alebo sa ukáže, že bol zlý nielen prvý dojem, ale bude aj druhý, tretí, štvrtý, desiaty.

na začátek stránky


Učím se bodovat - díl pátý

Proč začínám bodovat až teď?

Psát recenze je relativně jednoduché. Člověk píše svoje dojmy a je to. Samozřejmě, chce to mít něco napito, člověk se tak naučí více vůní, chutí, vnímat rozdíly a další ty nepopsatelné věci/dojmy. Pak trochu (bujné) fantazie a nějakou tu výřečnost. Ale jak jsem psal na začátku, tak to zprvu jsou jednoduché recenze a jak se do toho člověk dostává, tak toho umí nacházet víc a víc. Tedy pokud je co. Kde nic není, ani smrt nebere a těžko z toho udělám dlouhou recenzi, ani se mi nechce.

A že tam cítím něco jiného než ostatní? No a? Když tam cítím zralá až přezrálá jablka, tak je tam prostě cítím. A když se mi k tomu napíše Jirka Šinogl, že on tam teda jabka neměl ani náhodou, ale hrušky to jo. Tak je to prostě můj dojem a jeho dojem. On se pak třeba přidá Vašek: "kluci, nemotejte tu hrušky a jabkama", podle něj to nejvíc připomíná něco, co ho kouslo při procházce v moři, on to zaplácnul, upek a pak sněd. A proč ne? Já to Vaškovo nikdy ani neviděl, takže mi to nemůže to jeho připomínat. Já tam prostě mám ty svoje jabka.

Ale bodování mi prostě přišlo nějak odpovědnější. Je to určité porovnání, co je lepší a co horší. A v tom byl asi můj největší omyl. Nemůžu si teď sednout a dopsat zpětně body k již ochutnaným a snažit se vyrobit nějaké pořadí. Bodování je prostě vyjádření celku jedním číslem. (Teda nějaká ustálená pravidla to chce, ale je to vlastně furt jen recenze, jen převedená do čísla.)

Před tímhle posledním dílem jsem si znovu pustil Andrejovu prezentaci, která mě vlastně znovu nakopla o bodování uvažovat, odpověděla mi na některé moje nevyřčené otázky a přivedla k tomuto přemýšlení nahlas. Zjistil jsem, že moje přemýšlení nahlas občas vypadá, jako kdybych přepisoval Andrejovu prezentaci do češtiny svými slovy. Ale není to tak, prostě to vidíme dost podobně. Díky.

Furt tu o ní mluvím a stále jsem tu prezentaci neukázal. Po prezentaci je i zajímavá diskuse.

Prezentace v pdf: andrej-ako_hodnotit.pdf

Příspěvek a diskuse na FB:
Bratislava Whisky Club (z 15.5.2023) - https://www.facebook.com/groups/BratislavaWhiskyClub/posts/2008435416169176/

Whisky CZ/SK (z 15.5.2023) - https://www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1321651882098028/

Tak konečně vzhůru na to:
Nejrozšířenější je Parkerova 100 bodová stupnice.
Ona je sice 100 bodová, ale vlastně není. Průměrná whisky nemá 50 bodů.
Teoreticky se dá říci, že na 50 bodech to začíná, má je prostě jen za to, že existuje.
Průměr je cca 80 bodů +/-, řekněmě přibližně 78-80. Každý ale tu hranici 80, hranici toho průměru může chápat jinak. Někdo tak, že whisky pod 80 už nestojí za to pít a průměrné se mu pohybují 80-85 a jiný zase má ty průměrné 75-80 a whisky nad 80 už jsou dobré. Je průměr dobrý nebo už je to vada?
Takže vlastně na podprůměrné máte k dispozici skoro 30 bodů (budiž 20, když nechci jet pod 60) a na dobré tak 15 (nad 95 už jsou sakra dobré a těch moc nebude).

Různé lidi, různé přístupy, jak se dostat k číslu.

Michael Jackson vychází z 50 bodů, že ta whisky existuje a přidává body, za to, co se mu líbí.

Jim Murray si to rozdělil na čtyři jednotlivé části, kdy každá je za 25 bodů. Whisky dá na začátku 100 bodů a ubírá body za "nedokonalost".

Michael Jackson: z knihy Kompletní průvodce světem whiskyJim Murray: z Whisky BibleAndrej Paholík: z prezentace Ako hodnotit whiskytabulka, co ukázali Hedonism Spirit při ochutnávcePoznejWhisky.cz - Jak hodnotím whisky

Z diskuse na FB k prezentaci:


100 bodů žádné whisky nedávejte, nikdy nevíte, jakou ještě lepší ochutnáte.
Takže celé to bodování je úplně nesouměrné. Sice 100 bodové, ale ty nad průměrem se pohybují od 81 do řekněme 95 (ať vám tam zůstane rezerva na ty ještě lepší), kdežto ty pod průměrem jsou mezi 50 až 79, někdy i pod 50.

A za tento průměr se bere třeba klasika klasik Glenfiddich 12letá.
Jasně. Jenže která, když se plnění za posledních 15 let od sebe liší? :) Jak jsem psal předtím, většinou se liší etikety. S tím už se nějak poperu/perete.

Glenfiddich 12-year-old - https://www.whiskybase.com/whiskies/whisky/206635/glenfiddich-12-year-old

Průměr 78,68 a hlasovalo 403 lidí. To už se dá.
A když se podíváme, kolik bylo nejvíc, tak uvidíte 93, pak 90 - beru názory ostatních, ale tohle je prostě už mimo, tohle podle mě není 90 bodová whisky.

A když se podíváme, kolik bylo nejmíň, tak 50, pak 58, pak 60 - to zavání tím, že mají průměr na 50 bodech, nikoliv okolo řekněme 75-80. Protože podle mě to není tak zvlášť podprůměrná whisky (když mám ten průměr těsně pod 80).
Celkový průměr okolo 78-79, s tím by se dalo souhlasit.

Nikdo nikoho nenutí bodovat stejně, ostatně vidíte, že ten rozptyl je velikánský, ale pro základní představu na čem se whisky svět shodne a kde jsou ty pevněji dané kotvy, které vám pak pomůžou v orientaci, je to dostatečné. Ne jen tahle jedna, najdete si i další běžné whisky z core-range, které znáte a máte o nich základní představu. Už jen tím, že budute přemýšlet nad tím, zda když dáte té GF12 78 bodů, zda jim dáte víc a o kolik.


A co mě čeká teď? Naučit se bodovat :)

Když jsem to předtím zkoušel, tak mi prostě nešlo dohromady moje vychutnávání a užívání si různých detailů a současně přemýšlení nad bodama. I když vlastně při celkovém hodnocení by to už neměl být problém. Chyběly mi vnitřně ty kotvy, ze kterých můžu vycházet. Vezmu si teď pár "základních" whisky, které znám, nemusím nad nima nijak nově přemýšlet, napíšu si recenzi a začnu bodovat. Jako malou berličku pak použiju WB, ale až potom, až budu mít za sebe hotovo, nakolik se shodnu s bodováním tam, u těch whisky, kde už hodnotilo pár stovek lidí.

A když se neshodnu? No a co? Tak jako to neřeším u recenzí, protože to tam prostě cítím já, tak body budou taky, jak to vidím já.

Vyzkouším na sobě pár těch používaných postupů a najdu si ten, který mi bude vyhovovat nejvíc. Vždyť vlastně o nic vážného nejde.

Dokud nejde o život, jde o ...

Uvidím, zda mi bude více vyhovovat udělat na konci celkové číslo nebo způsob podobný Jimovi a Jirkovi, zamyslet se nad každou částí (vůně, chuť, dokončení a pak celkový dojem/balanc) a pak sečíst.
Nejde o to, že se při bodování musím shodnout s ostatními, ale o to, abych bodoval stejným způsobem a stejnou logikou jako ostatní. Pak můžou jejich body mít význam pro mě a moje body pro ně.

Takže to je konec této série. Mně to přemýšlení nahlas pomohlo si to ujasnit. A doufám, že se něco z toho hodilo i někomu dalšímu nebo aspoň občas pobavilo. A i když nic z toho, tak díky za to, že jste to četli. (Kdo to nečetl, tak si nepřečetl ani tohle díky, takže vlastně vše ok.)

Z diskuse na FB:

Ja som už pred touto sériou viac-menej začal fungovať v štýle 25 + 25 + 25 + 25 a v podstate táto séria mi potvrdila, že až taký blbý nápad to nebude.
Ono, pamätám si, keď sme boli vo vinárstve neďaleko Brna a tam nám dávali vzorky vôní, ktoré sa učia someliéri. V pamäti mi utkvela hláška: "To, čo vám vonia ako pomaranč, je vlastne v skutočnosti ananás." :)
Aj ja som začínal s bodovaním a aj ja som to robil blbo - išiel som viac na pocity, podľa nálady a nemal som nejaké kalibrácie. Potom som si všímal, ako to robia iní, učil sa a tiež si zostavil rebríček, poprípade nejaké pevné fľaše, pri ktorých viem, koľko dám a vzorku porovnám, či bola lepšia alebo horšia.
Staršie hodnotenia prepisovať nebudem, je to ako tváriť sa, že som ako nemluvňa rovno vstal a nelozil po štyroch. Všetci sme mali fázu, keď to, čo robíme, sme robili blbo. Nie je to hanba, hanba je nepoučiť sa a robiť to tak naďalej a ešte sa tváriť, že sme objavili Ameriku, akurát ukazujeme na Indiu.
Dík za peknú sériu a určite budem rád, ak nás tu bude hodnotiť čo najviac. :)

Petr Komárek (já): Včera jsem si to zkoušel na obyčejnějších whisky a asi mě to začlo i bavit :)
střílet výsledné číslo od boku mi nepůjde, takže taky systémem 25+25+25+25
prakticky začínám, že whisky je dobrý průměr, tedy 20+20+20+20 a podle toho přidávám nebo ubírám
čekal jsem tam 3 kousky v průměru, ale vždy mi tam připadlo něco rušivého, takže se mi vešly do nižšího (ale furt pitelného) průměru 75-80
teď to chci zkusit na něčem, co by mělo být nad, tak uvidím, jak mi to vyjde
pokud ok, tak prohlásím učení za ukončené a dále se budu už jen zdokonalovat praxí :)
s jednou jsem se teda totálně rozešel s WB, kde mají průměr skoro 80 a já dal 64
v porovnání s těma dalšíma dvouma Benriachama to prostě nemůže být stejných okolo 80
(dělal jsem každou sólo, ne že bych je porovnával a pak rozděloval body)

Jiří Šinogl: já mám taky oproti Jimovi nastaven průměr 20+20+20+20 a ubírám nebo přidávám :)
jinak máš pravdu ten starý Benriach je hnus a taky sem mu dal nízké body :)

Pěkný počtení. Dal jsem si těch tvých 5 dílů hezky dohromady, když už žena spí a dítě spí a na TV se mi koukat nechce a musím říct, že jsem si procházel hodně podobným myšlenkovým pochodem. Akorát já hodnotil už skoro od začátku, dával jsem 1-5 bodů a pochopitelně naprosto neúměrně tomu, jak bych to dělal později, takže jsem prvních pár let nadhodnocoval průměrné whisky, pak jsem se zamiloval do Islay a zase nadhodnocoval kouřové nad Speyside atd. Až jsem po cca 5 letech dospěl k tomu, že moje záznamy jsou k ničemu. A tak jsem je v roce 2020 smazal a začal znovu. Měl jsem za sebou něco mezi 500 - 1000 různých whisek a řekl si, že je na čase přistoupit na whiskybase styl. A tak to poslední 3 roky jedu od znova. Ale mám pocit, že to bylo dobré rozhodnutí. Nejprve jsem měl v každé kategorii "referenční 80bodový mustr", který určoval z čeho se odpíchnout. Teď si napíšu tasting notes, zamyslím se nad všemi částmi a pak si rovnou přiřadím celkové body, nesčítám podsložky, ani nepřemýšlím nad jinými lahvemi, prostě mi k tomu panáku sedí 84 nebo 89 atd.


Učím se bodovat - díl "šestý"

Než to dostanu úplně pod kůži, tak nad tím budu muset občas víc přemýšlet.

Nemá smysl začínat těma nejlepšíma, ani těma, kde nemám jasný názor. Zkusím si napřed vytyčit nějaké body pro vzájemné porovnání. Nakonec mi asi nejlépe vychází způsob součtu bodů. Zatím jedu v logice: průměr je 80, tedy 20 + 20 + 20 + 20 a ubírám nebo přidávám.

Jak bylo v textu popsáno - určit si kotvy. S čím v duchu porovnat, když se nemůžu rozhodnout o bodech.
Jako základní průměr jsem vzal aktuální Glenfiddich 12letou a s ní jsem nastavil spodní hranici průměrné whisky - 75 bodů, whisky je v základu dobrá (obecně), takže průměrná je taky dobrá a spodní hranice je taky dobrá, jen nemám potřebu kupovat láhev, ani se k té whisky znovu vracet. Když mi ji ale někde nabídnou a nic lepšího nebude, tak proč ne. Tedy nebudu vymýšlet výmluvu "díky, ale nedám si, budu řídit". Horní hranice průměru je tak 80 bodů. Stále se to ale upřesňuje :)

Whisky pod 60 bodů se prostě nedají dopít. Taky jasná hranice. Když to postupně při psaní docucám, tak to má 60 a více. Pod fakt nedopíjím a vylévám.

60-68 - "povinnost je povinnost", když už jsem to ochutnal, tak to teda i napíšu

cca 68 až 75 bodů je u mně takový nižší průměr. Dalo se, ale nevím proč bych měl znova, případně, jako jo k táboráku a když tam tu láhev zapomenu nebo mi ji vypijou, tak se taky nic nestalo.

průměr mám 75-80 - tedy, proč si občas nedat, protože je to celkem dobrý, což není až tak špatné hodnocení, nemám problém si to nalejt znovu i když čím méně bodů, tím méně častěji

Whisky 80 až 85 bodů mi chutnaly, rád se k nim vrátím (pokud mám láhev), ale neuvažuji o nákupu další láhve. Pokud jsem měl jen vzorek nebo panáka, tak fajn, ale ani neplánuju zjišťovat, kolik by láhev stála a kde se dá koupit. Ovšem kdykoliv je rád znovu ochutnám. Tohle už je u mně dobrá whisky.

A 85 a více bodů už jsou láhve, kde bych přemýšlel o tom, zda si ji nekoupit, asi se podívám, kolik ta láhev stojí a zda se to dá koupit

Nad 90 bodů jsem zatím nedal. Ale také vím, že jsem ještě nebodoval některé z mých favoritů (třeba budu překvapen a na těch 90 mi nedosáhnou). Nejvíce mám zatím 89 a vím, že jsem pil lepší věci.

Nahoře jsem si nechal dost velkou rezervu, ale stále vím, že k bodování té whisky, kde jsem se rozplýval, jsem se ještě nedostal.

Samozřejmě se stává, že to jednou pochválím či zkritizuju a podruhé mám jiný názor, tak prostě napíšu druhou recenzi, případně upravím body. Prostě se občas něco nesejde s náladou, jednou se mi fakt nesejde, uvidím, jak dopadne jindy.

Bodově se asi nejvíce shodnu s tabulkou, co ukazovali kluci Hedonisti.

tabulka, co ukázali Hedonism Spirit při ochutnávce

Hodnotím teprve od června 2023. Na WOL mám přes 850 recenzí, ale obodoval jsem zatím jen 75 whisky.
Zpětně bodovat nebudu, takže to číslo se nikdy nedožene. Snažím se ale přeochutnat a obodovat vše co tu mám k dispozici v láhvích a vzorcích. Jen to nějaký ten čas ještě zabere.


Glenfiddich 12letá Our Original Twelve 40%Glenfiddich 12letá Our Original Twelve 40%:
(lahvováno 202x)
Aroma příjemné, hned po nalití se rozvine kolem jablečný štrůdl, hlavně ty jablka v něm. Postupně jablka ustoupí a dají prostor i ostatním vůním. Trochu si říkám, zda to není škoda, ne že by whisky měla vonět jako jablečný štrůdl, ale možná se mi to líbilo víc. Aroma je stále jemné, přidává se květinová sladkost, až trochu převoněnost a vlezlost. Když jsem jí nechal ještě chvíli, tak ten dojem trochu napravuje, sladkost čokolády, cistrusy, lehké tóny sherry a koření zastupuje skořice na tom štrůdlu. Jemnost a trochu nevýraznost. Aroma v základu příjemné, úvod trochu rozháraný, v závěru dojem vylepšuje, ale kdo má tak dlouho čekat. V chuti mi začla opět tím štrůdlem, k jablkům se přidaly banány, skořice, čokoláda, působí jemně až trochu naředěně. Lehká kořenitost, s ovocno-květinovou sladkostí. Jakoby se nesměle celá držela v pozadí. V aroma byla zajímavější než v chuti. V dokončení doznívá květinová sladkost, ovoce, lehce citrusy a lehké koření. Celkem fajn dokončení. Celkový dojem není až tak špatný, nezanechá špatný dojem, ale ani ničím zajímavý dojem. Je pitelná, občas si jí člověk může dát, ale nemá důvod ji vyhledávat.

Já jsem si jí dal jako úvod do bodování, že se jedná o takový cca osmdesátkový průměr, ale pocitově si průměr představuju jinak, takže jsem nakonec skončil na spodní hranici průměru - průměr, co se dá pít, ale není moc proč ho vyhledávat.
75/100

Benriach 10letá 43%Benriach 10letá 43%:
(lahvováno 200x - LL30297)
Hned po nalití zavoní sladkost ovoce na rozkvetlé louce. Jemně, ale příjemně. A pak mi ho někdo ukrad. Ať čuchám, jak čuchám, tak je pryč. Cítím jen lehké náznaky, že tu bylo, ale zbyl jen alkohol a zbytky těžší vůně pomerančů s trochou tmavé čokolády. Při tom ten úvod nebyl špatný, opatrně čuchnu k láhvi, abych si to nevyčuchal - sladkost ovoce na rozkvetlé louce, až trochu do medové sladkosti čokoládového bonbónu. Jenže to zní, jak když vykládám já o whisky někomu, kdo v tom nic necítí. Když se s ní lehce zakrouží, aby stékala po stěně skeleničky, tak něco malinko ukáže a hned je to zase pryč. To je hledání ztraceného času. V chuti mi nejprve přišla sladkost obilných sušenek, teď už jen ty obilné sušenky, které jsou bez chuti, protože je člověk jí pro zdraví a ne pro radost. A kdyby si to náhodou začal užívat, tak se na konci chutě objeví lehce hořká kořenitost, která se mi přelívá i do dokončení. Lehce nahořklý pendrek i s trochou sladkosti a perníku. Přijde, zavoní aby ukázala, že je tu a pak až do odchodu o ní nikdo neví. Vůně tak krátká, že se to ani snad nedá počítat, v chuti víceméně nuda, dokončení aspoň nečím trochu zajímavé, ale asi jen díky té nudě předtím.

Jsem se při hledání hranic bodování vydal špatným směrem, ale našel jsem cca hranici, kdy se to dá ještě pít, není třeba to vyplivovat, vyplachovat pusu a žádat o smazání posledních pěti minut z paměti. Tohle vysvětluje, proč o Benriachu (tehdy ještě s malým R) nikdo okolo roku 2000 pořádně neslyšel. A kdo slyšel, tak přemýšlel proč ochutnat ty nové plnění od Billyho Walkera. No, musí se uznat, že pracovat s tímto základem, určitě nebyl lehký úkol, co před ním stál.
64/100

BenRiach 10letá 43%BenRiach 10letá 43%:
(lahvováno 21.8.2018 - LM11335)
V aroma zprvu sladká ovocnost, rychle vystřídána kyselostí citrusů, teď se ukázala vůně dřeva. Vše v příjemné intenzitě, nic nepřevažuje. Chvíli se vydýchala a vrátila se sladkost, trochu medu, droždí, těsto na vánoční pečivo, v pozadí se vrací pomerančová kůra, jako doplnění aroma a opět i trocha dřeva. Celkem příjemně čuchatelné, nic nevyčuhuje, jemné. V pohodě aroma, ale tak nějak do průměrna, člověk si rád přivoní, ale není důvod se s tím dlouho zdržovat. V chuti působí na jednu stranu trochu naředěně a na druhou stranu se snaží výrazněji se ukázat. Sladká, trocha ořechů, sladkost se tam stále udržuje, ale chybí jí hloubka. Vše to klouže tak nějak po povrchu, ale přitom působí příjemně. Perník s trochou čokolády a levného marcipánu. Nevidím na té chuti nic výrazně špatného, ale chybí něco pod ní. V dokončení ořechy, až trochu hořkosti ořechů, dřevo a začínající suchost. Za mě příjemně popíjitelná whisky, jen se mi tam teď čím dál více ukazuje ta hořkost ořechů a to mi tam začíná vadit.

Celkově nezanechala špatný dojem, už jsem jí dříve pil a nepamatoval jsem si ji. Ani v dobrém, ani špatném. Aroma se mi líbilo víc, v chuti příjemná, ale trochu povrchní a v závěru mě tam ruší ta hořkost, ale ne natolik, abych měl problém si ji zase dát (když vynechám, že už je láhev prázdná). Kupovat ji znova ale nebudu. Úvod byl hezký náběh na průměr, ale v chuti mi to stáhla trochu dolů.
77/100

Benriach 10letá The Original Ten Three Cask Matured 43%Benriach 10letá The Original Ten Three Cask Matured 43%:
První dojem v aroma bylo dřevo s lehkými tóny okolo, zatím vše bylo schované v dřevěné bedničce. Postupně se bednička otevírá zevnitř voní ovoce, sladkost ovoce, ovocný med, máslové sušenky. Aroma působí příjemně, jemně a docela bohatě. Není až tak extra bohaté, ale působí tak. Začíná mi smetanovatět a přidává se i lehce vanilka. V chuti sladkost, ovoce, přes hořkou čokoládu k ořechům až po lehkou kořenitost. Jenže pak se mi to v té chuti mele a stává se z toho taková nezajímavá směs. Kdybych v tom nezkoušel hledat, tak je ten dojem příjemnější. V dokončení zase pohladí a koření už jen lehoučce doznívá. Závěrečné dopití, když už jsem jí nevěnoval moc pozoronosti nechalo dobrý dojem.

Celkově fajn pití, když se mu člověk moc nevěnuje. Aroma působilo dobře, postupně se rozvíjelo a dělalo lepší dojem než bylo. V chuti to zprvu nevypadalo špatně, ale pak se to nějak celé pomlelo a zkazilo úvodní dojem z chuti. Takový lehký podrůměr, jde to, dojem je dobrý, ale jako kulisa při pokecu.
77/100

Talisker 10letá 45,8%Talisker 10letá 45,8%:
(lahvováno 26.5.2021, L1147CM001)
V aroma hodně sladkosti opečeného ovoce načichlého kouřem z rašeliny, sladkost ovocno-rašelinového kompotu. Postupně se mi tam přidává ovocno-vinná-citrusová kyselost. Ovocný kouř se valí ven. Voní příjemně, jen mám pocit, že by si zasloužila více hutnosti a na svěžest je už zase těžší. Chvílema mi připadá, jak když tomu aroma chybí hloubka. V chuti nastoupí ovocná sladkost, doplněná kouřovou hřejivostí. Krásně hřeje. Přidá se příjemné koření, povedená kořenitost, která to nepřebije. Ukazuje ovocnou rozmanitost, lehkou kyselost citrusů, to vše s podtónem rašeliny a zemitosti. Kouř mi v chuti postupně zcela ustoupil. Opět trochu dojem z aroma o chybějící hloubce. V dokončení hřejivost příjemně vychládá, opět se ukáže kouř postupně chladnoucího ohniště a pak doznívající pečené ovoce - jablka a trocha citrusů.

Je to příjemně pitelná whisky, povedeně vyladěná, pro dobré základní pití. Chtěl bych říct, že jeden ze základních kamenů na kterých stojí whisky, ale při bližším zkoumání mi tam občas chybí hloubka. Ale určitě povinná věc pro každého.
84/100

Talisker 10letá 45,8%Talisker 10letá 45,8%:
(lahvováno 3.1.2019, L9003CM007)
První dojem v aroma ovocnopečený kouř, pak se ale více ukáže víno-ovocná kyselost. Na pozadí je znát, že se tam klubou další tóny a že chce chvilku počkat od nalití. Začíná se tam více prosazovat rašelina, sladkost a připeklost jablek opékaných na ohni, když už začínají chytat i spáleniny. Mám pocit, že mi tam v pozadí lehce probleskuje nemocnice, ale až když jsem se na to zaměřil. Aroma je krásně prouzené a propečené do hloubky, když z něj kousek odkousnete, tak i pod ním ho najdete. V chuti se ukáže úvodní sladkost, ovocná, bonbónová, ale to je jen na uvítanou. Pak se rozehřeje ta rašelina a s trochou pečeného ovoce, kdy se lávovitě rozlévá po celé puse. Ale přitom neničí, spíše hřeje a hladí. Přidal se mi tam nemocniční jód, takže vlastně léčí. Skvělé je, že při dalším doušku se to opakuje a chuť se stává intenzivnější. Chuťové pohárky si pomlaskávají a volají po dalším přídavku. Dokončení je dlouhé, hřejivé a ukazuje závěrečnou přehlídku hřející rašeliny, opečeného ovoce, kouře.

Celkově je hodně fajn. Krásně hřející ovocná rašelina. Aroma hned od začátku rozehraje koncert a v chuti vygraduje, v dokončení už spíše odpočívá, což nevadí, protože si sebou nesete stále ten dojem z chuti.

Jen co se tahle ženská objeví ve dveřích, tušíte, že to bude stát za to. Pod těsným černým oblečením se jasně rýsují její křivky. Nesnaží se je schovávat, ona s nimi útočí. A vy dobrovolně a rádi podlehnete. Necháte jí, ať si s váma dělá co chce a jen si to užíváte, všechny buňky těla křičí ještě, ještě. A některé u toho i štastně mrskají ocáskem. Když dozní ten výbuch, jak kočka se o vás otře svých tělem, ještě ho předvede ve své kráse a nechá vás usínat s příjemnou vzpomínkou.
88/100

Port Charlotte 10letá 50%Port Charlotte 10letá 50%:
(lahvováno 4.9.2018 - L162432)
V aroma citrusy, sladkost ovoce, vůně mladého jehličnatého lesa, kouř, rašelina, hořící dřevo. Výrazné, ale stále v rozumné intenzitě. Přidalo se mi trochu pečených hrušek a trocha slanosti. Aroma je dobré, ovšem v chuti se rozjíždí koncert. Úvodní sladkost, příjemný pepř, dřevo opět hoří a hřeje, rašelina ho trochu dusí. S dalším douškem opět bohatý koncert, ukazuje se lehce uzená medová sladkost, ovocnost, čokoláda, vanilkové tóny a aby to nebylo tak jemné, tak si tam lehce poštipuje pepřovitost. Dokončení nechává do krku sklouzávat všechny ty chutě najednou. V puse se stále převaluje ten rašeliný kouř s ovocným nádechem.

Největší síla téhle whisky je v chuti, kdy předvede koncert a člověk si ten prostředek chce projíždět znova a znova. Jako celek to působí hodně dobře a dává hodně vysoko laťku ostatním. A co říct závěrem, stejné co v předchozí recenzi této whisky - All we are, All we are, we are, We are all, all we need
88/100



psáno: květen/červen 2023
a občas pak doplňováno

na začátek stránky

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 30.10.2024