» informace » články » cz-sk týden
nekonečný Česko-Slovenský týden
7.2018 - 06.2021
Původně týdenní postupná ochutnávka 16 českých a slovenských whisky (a jedné skotské), kam stále doplňuji nové a nové ochutnané whisky. Protože toho ale přibývá už docela dost, tak jsem "týden" již ukončil a české whisky z hlediska ochutnávání zařazuji stejně jako whisky ostatní.
Potkal jsem v obchodě českou whisky, kterou jsem neznal (což vzhledem k delší pauze, co jsem měl, není až tak překvapivé) a tak jsem se rozhodnul udělat opět ochutnávku českých whisky co mám a přidám i zástupce ze Slovenska.
I když je v názvu článku stále datum 2018, tak je postupně dále doplňován. Už ten "týden" trvá přes tři roky a vypadá to, že jsme zatím tak v úterý, takže bude trvat ještě dlouho. A tak se původně týdenní postupná ochutnávka 16 whisky stala nekonečnou.
Jen pro zajímavost 25.7.2021 tu už bylo ochutnáno 57 kousků (a to zde neobjevují vzorky, které mám soukromě).
10.2018 - doplněno o "českou whisky" Starou mysliveckou.
01.2019 - doplněno o novou Printer's
05.2019 - znovu na whisky do Třebíče
06.2019 - výlet na Slovensko
11.2019 - Whisky Life! Prague 2019
12.2019 - prosincové dohánění restů - Old Well
07.2020 - návštěva Svachovky
09.2020 - nová whisky King Barley
10.2020 - Gold Cock Peated a 20y
10.2020 - Opilí kocouři na cestě ze Svachovky
11.2020 - online ochutnávka whisky Old Well
11.2020 - whisky Stará myslivecká
11.2020 - nejmladší Gold Cock co jsem pil
12.2020 - online ochutnávka whisky Gold Cock
02.2021 - whisky Martin´s Barrel CS
03.2021 - Gold Cock 12letá Single Grain
04.2021 - Old Cock a Gold Well
06.2021 - Old Well Me & Whisky Gang
Podrobnější (případně doplněné) informace k jednotlivým whisky najdete většinou přímo u té značky (většinou to sem nedávám celý, záleží v jakém kontextu to píšu).
Tady jsou popsané většinou první dojmy, přeochutnání, další dojmy, doplnění, aktuální či změnu hodnocení hledejte u jednotlivých značek.
Ochutnávka určitým způsobem navazuje na tu před 4 roky. Je ovšem rozšířena o další láhve a tím by se měl podstatně zvednout výsledný průměr hodnocení. Zvažoval jsem, zda tam zařadit whisky, o kterým jsem psal minule, ale nakonec jsem se rozhodl, že to udělám jako Česko-Slovenskou ochutnávku (opět s jednou skotskou) a tak tam patří i ty, co jsem tam měl minule.
Základní část ochutnávky byla opravdu během jednoho týdne, ale postupným přidáváním dalších ochutnaných whisky se ten "týden" nakonec hodně protáhnul.
První otázkou bylo čím začít, pokud chci zahrnout všechny. Nakonec jsem se rozhodl pro variantu - to nejlepší nakonec. Těžko by se člověk těšil na další ochutnávání, když by věděl, že teď už to bude jen horší, zvlášť když vím, co mě u některých českých čeká.
(se mi vůbec nechce začít, případně ještě přemýšlím, zda ty z minula přece jen nevynechat)
Tento úvod do české whisky není moc lákavý, sešly se tu samé známé staré tváře: GWC Whisky, King Barley a Printer's. Oproti minule tam přibyla aktuální podoba české whisky Printer's. I když mě to moc neláká, tak je zde hodně vysoká šance, že to bude lepší než verze z roku 2000. Horší už to snad být nemůže.
GWC Whisky z Likérky Fleret je stále nepitelná, dojem se nezmněnil. Aroma je lihové, ředidlové a s whiskovou trestí a i když se snažím, tak v ředidle moc jiných vůní nenajdete. Chuť i dokončení je takové prostě nijaké, když se chuťové buňky vzpamatovaly ze šoku, tak tam identifikovali lehký náznak dřeva, vůbec se nedá poznat, co to vlastně má být za alkohol. S trochou nepříjemné štiplavosti, kterou chcete hned zapít vodou.
King Barley 6letá z Likérky Dolany působí o poznání lepším dojmem. Aroma je jemné, lehce sladké, trochu ovoce, citrusy. Celkem příjemné. Chuť je sladká, trochu ovocná, nijak výrazná a nezajímavá. Chudší než aroma. Závěr je lehce štiplavý, lehce sladký a nezajímavý.
Printer's Whisky (cca z roku 2000) od Stocku. Aroma je celkem jemné whiskové, trochu sladkého obilí, ale v pozadí mi tam připadá levná lihovina. Ničím zajímavé, ničím urážlivé, ničím výrazně rušivé. Chuť jemná nevýrazná, lehce sladká, závěr štiplavější a pocit nic moc. Celkový dojem prostě nijaký, spíše špatný. Není špatná ničím konkrétním, je špatná tím, že je nijaká a nezanechá vůbec žádný dojem. V základu to whisky samozřejmě je, ale připadlo by mi rozumnější, kdyby se Stock věnoval, tomu co umí lépe. Pít se to dá, ale težko se hledá důvod proč pít zrovna tuto.
Printer's Whisky 6letá (koupeno v roce 2018) od Stocku. Tady se jednalo hlavně o zvědavost, zda drží stále stejnou whisky nebo zda se to nějakým způsobem vyvíjelo. Ta starší zrála cca 3 roky, tato by měla zrát 6 let. Aroma je celkem jemné whiskové, trochu sladkého obilí, trochu hořké čokolády. Ničím zajímavé, ničím urážlivé, ničím výrazně rušivé. Chuť je sladká, lehce sladová, závěr lehce štipavější a krátký a nevýrazný. Celkový dojem nijaký. Rychleji zapomenuta než dopsána. Oproti verzi z roku 2000 je taková usedlejší, srovnanější. Ale prostě stále nijaká bez zanechání dojmu. Ani zde není důvod ji kupovat nebo se k ní vracet. Svojí chutí nikoho neurazí, ale také nic neřekne.
Druhý den vypadá na kohoutí zápasy a to přímo zlaté - dorazil Gold Cock. Kohouti jsou už staří, dobře známí, žádné nové tváře není mezi nimi vidět. V této nižší soutěži nastoupili pouze staří kohouti z Dolan, odpovídající zástupci od Jelínka tu nejsou (není to zase až tak levné, abych si koupil jen tak ty dvě aktuálně plněné whisky z této řady, jen pro porovnání, když to pak stejně nebudu pít). Pokud jste se dívali dobře na fotky nastoupených whisek, tak tam jsou vidět ještě dva kohouti, ale ti nastoupí až v závěru, protože se od nich očekávají jiné výsledky. Dnes se očekává stejné pořadí, co minule.
Jako první začínal Gold Cock (bez udání stáří - whisky řezaná). Popis má nejhorší, což mu předem sráží body, ale třeba překvapí. Aroma je jemné, lehce sladké, ovocné, lehce dřevo, docela příjemné. Chuť je primárně celkem sladká, lehce obilná, v závěru pak zůstává sladkost a cítím lehké ovoce. Celkově mi ale připadá docela chudá a nezajímavá. Dá se pít celkem dobře, ale ničím nezaujme, opět zmizí v davu fádních whisky.
Kolem roku 2000 dostala kohoutí whisky z Dolan nový kabát, novou řadu a lepší označení. Začínalo to Gold Cock Red Feathers - 3 letá (blended). Aroma jemné, sladově sladké, lehké ovoce, celkem příjemné, ale nijak zvlášť bohaté a zajímavé. Chuť je lehce sladká, po medu, s rušivým tónem "něčeho" (nepovedlo se mi pojmenovat), a to "něco" doznívá i v závěru. Jak kdyby cestou protekla, kudy neměla a "něco" navíc, co tam nepatří nese dále sebou. Možná, jako by si vzala pozůstatky ze slivovice, která se tam pálila předtím. Občas se tam vynoří chuť švestek. Kazí mi to celkový dojem z whisky. Ani bez toho ani s tím mne nijak nezaujala.
Další v řadě je Gold Cock Black Feathers - 6letá (malt). Aroma je výraznější, sladové, trochu vřesu a ovoce, lehce trpké. V chuti převládá sladová sladkost, trochu tráva, zaoblenější a vyváženější. V závěru trochu štiplavosti a hořkosti. Ale stále nezapamatovatelná whisky. Po krátké chvíli si nevybavím žádnou z chutí a to ani když to po sobě čtu.
A řadu uzavírá Gold Cock Green Feathers - 12letá (malt). V aroma je stále sladová sladkost, vřesový med, přidalo se dřevo a lehký kouř. Z pohledu celé řady to má vzestupnou tendenci. V chuti jemná, sladká, medová táhlost, uzený med, v závěru lehká hořkost a dlouhý táhlý uzený med stékající do krku. Docela slušné pití, ale ničím zvlášť zapamatovatelné. Z Gold Cocků zatím nejlepší a jediná zapamatovatelná (z nich).
Půlku máme za sebou a tak ji lehce shrnu. Zatím tu byly levné české whisky. Z osmi degustovaných aktuálně (2018) zakoupíte tři (Printer's, Gold Cock Red Feathers - 3letá a Gold Cock Green Feathers - 12letá). Všechny tři se dají pít a dá se říci, že jsou i pitelné. Ale moc slávy ani zážitků (myslím chuťových, nikoliv opici a bolehlav) s nimi neuděláte. I na to běžné popíjení bych se asi koukal po jiných.
Na druhou půlku se ovšem těším (snad nebudu zklamán). Čekají mne tam whisky, které jsem zatím nepil (i když je doma už delší dobu mám).
Třetí den ochutnávání přišli na řadu zahraniční hosté: Wyzour a Nestville. Jedno je skotská míchaná whisky, která se sem dostala díky českým etiketám. A byla i v minulé ochutnávce. Další zástupci jsou ze Slovenska a to z palírny Nestville Distillery.
Wyzour je skotská míchaná whisky vyrobená pro český trh na jejíchž etiketách jsou kresby Honzy Vyčítala. Aroma sladké, med, zpočátku působí jemně a celkem příjemně. Později začně být cítit trochu alkohol. Nijak hluboké či zajímavé. Chuť velmi jemná, sladká, med, nudná, nezajímavá. Chudá whisky. O tom se nedá ani nic napsat. Na celé whisky je asi nejlepší ten obrázek.
A konečně se přesuneme na Slovensko. Prvním zástupcem je základní míchaná whisky Nestville. V aroma nejdříve upoutá ovoce. Přímo mísa čerstvého ovoce, dřevo a vanilka. Působí jemným a příjemným dojmem. Dřevěná mísa (ještě vonící po dřevě) a v ní čerstvé ovoce a vanilka u toho. V chuti výrazné dřevo, tolik nevadí, ale nemuselo by tam být. Buď si vzala ze sudu víc než měla nebo tam měla zůstat déle a ještě se uležet. Dále pak hořká čokoláda s trochou toho ovoce. Závěr je celkem krátký, suchý, doznívá tam to dřevo a ta hořká čokoláda, až torchu do trpkosti. Ale rychle to odezní. Celkově je to na základní whisky a ze Slovenska (kde se whisky zrovna moc nevyrábí) příjemné překvapení. Je pitelná, ale ještě lépe čuchatelná.
Po příjemném překvapení se základní whisky jsem docela zvědavý na míchanou whisky Nestville 6letou. Aroma si mě v prvním dojmu celkem získalo. Jemné, "vánoční" - vanilka, droždí, máslové cukroví, sladkost. V pozadí lehké dřevo. Velmi uhlazené aroma. V chuti už "vánoce" bohužel nepřišly. Chuť mi přišla celkem nevýrazná. Taková matná, bez ničeho, čeho by se dalo chytit a dále to rozvíjet a současně nemá tu komplexnost a celkovou vyváženost, aby to člověk vychutnával a nevadilo mu, že to nemůže pořádně rozeznat. Úvodní nástup chuti je lehce sladký, po vřesovém medu(?), lehké ovoce a dřevo, následované hořkou čokoládou. Závěr do hořké čokolády, pak se ozve i ta úvodní vanilka, ale jen lehce a úplně na konci mi zůstala v puse nepříjemná štiplavost. Pro mne je to celkově trochu zklamání, vůně ve mně vzbudila velké očekávání, ale v chuti jí prostě něco, co by jí dalo charakter chybí. Čuchatelná je ještě lépe než ta základní verze.
A zahraniční okénko uzavírá Nestville Single Barrel 7letá 5.2009/20.4.2017.Aroma je příjemné a celkem komplexní. Lehká vanilka, dřevo, ovoce, hořká čokoláda. Trochu sladkosti. Nic tam nevyčuhuje, nic tam nepřebývá. Současně ale nemá nic, z čeho by člověk padnul na zadek. Aroma lze určitě hodnotit kladně. Chuť se nese v duchu aroma. Lehká, celkem příjemná, lehké dřevo a ovoce, trochu sladkosti. Pak nastupuje hořká čokoláda. Opět nic nevyčnívá, nic nepřebývá. Ale taky nic zapamatovatelného, proč bych se k ní měl vracet. Závěr celkem krátký v režii hořké čokolády. Čekal jsem od ní podstatně více. Nenašel jsem v ní nic, proč se k ní vracet.
Když se podívám na whisky Nestville celkově, tak vlastně nevím. Základní verze se mi líbila, voněla mi a dala by se docela dobře jen tak popíjet. Od starších a dražších verzí čekáme vždy trochu více. Ale nenašel jsem to v nich. Je to dobře udělaná whisky, nemá nic, co by se jí dalo vážného vytknout, ale současně nepřináší nic, proč jí dále sledovat. (zatím jsem ji i textu a přemýšlení nad ní věnoval nejvíce prostoru) Palírna je velmi mladá, takže za pár let můžeme zvláště u Single Barrel ochutnávat i zcela jinou whisky. (Což už asi nezjistím, protože nemůžu pořidit každou láhev co potkám a nevidím důvod zkoušet tuto whisky za pár let.)
Poslední den byly na řadě značky: Hammer Head, Trebitsch a Gold Cock
Na závěr jsem si nechal to nejlepší (z toho co tu mám), nebo alespoň to v co doufám, že bude nejlepší. Tentokrát nedodržím pořadí na fotce a první na řadu přišel Hammer Head 1989 23 letá Single Malt. Whisky se zajímavou historkou a stářím, které slibuje, že ví co a proč stočili. Aroma je voňavé až převoněné. Působí umělým dojmem, parfémovité. Jinak je v něm cítit sladkost, lehká vanilka, trochu dřevo, připomíná bourbon. V chuti je závan dřeva, následovaný trochou sladové sladkosti, ovocem. Trochu působí dojmem umělosti, navoněnosti i v chuti. Závěr trochu nahořklý. Celkově zklamání. Od 23 leté single malt whisky bych čekal větší komplexnost, menší umělost a navoněnost - v aroma i chuti působí oboje tak trochu uměle. Kdybych ochutnával naslepo, tak bych ji zařadil mezi průměrné Speyside. Za ty peníze jde v pohodě koupit lepší láhev skotské single malt. Až se nabízí otázka, zda není škoda, že na ní zapomněli, možná by kratší doba zrání byla ku prospěchu.
Druhou ochutnávanou byla Trebitsch Single Malt (stáčená únor-březen 2018). Aroma je příjemné. Cítím bohatou vůni ovoce v ovocném sadu. Je bohatá a prolíná se v ní několik vůní. V pozadí tam lehce přizvukuje vanilka a dřevo. Chuť je jemná, sladká, sladově sladká, ovoce zůstává, lehké dubové dřevo. V závěru trochu lehké hořkosti hořké čokolády, ale jinak závěr rychle dozní a celkový dojem je jemný a sladký. Celkově mě whisky celkem příjemně překvapila. Na novou a velmi mladou (měla by být 4 letá) si vede velmi dobře, ovšem na novou a mladou whisky je celkem drahá.
A celou ochutnávku uzavře Gold Cock dvěma aktuálně běžně nabízenými whisky. Jsem na ně zvědavý, protože jsem už několikrát četl, že se Gold Cock novými whisky rapidně zlepšil. Nejdříve obilná Gold Cock Single Grain 2008. Aroma je celkem lehké. Květiny, ovoce (do švestek), trochu dřeva, lehká sladkost. Chuť začíná sladkým nástupem, přidá se kořenitost a dřevo. V závěru lehká sladkost, dozvuk ovoce, pak se zvýrazní dřevo a trochu štiplavosti. Celkově trochu jednodušší whisky, ale dobrá. I když mě moc nenadchla, tak nemám pocit, že se jedná o špatnou whisky.
Uzavírá to Gold Cock 8letá Single Malt. V aroma je cítit sladkost sladu, ale velmi výrazně se tam objevuje ovoce, řekl bych slivovice. Lehké dřevo a lehká zatuchlost. Chuť je jemná, lehká. Zpočátku lehce sladká, trochu ovoce (švestek - slivovice). Nijak moc výrarazná a zajímavá, uzavírá ji lehce štiplavá dřevitost. Závěr je středně dlouhý, lehce nahořklý. V úplném závěru doznívá lehké ovoce. Celkově mě také až tak nenadchla, ale jinak je to dobrá whisky. Je taková jednodušší, pokud to má být nová základní místo dřívější barevné řady, tak je to určitě velký posun vpřed, ale stále to není k tomu, abych u sebe zařadil Gold Cock mezi své oblíbené značky.
Druhá půlka týdne byla zajímavější. Čekaly mě whisky, které jsem zatím neznal a o některých z nich se hovořilo velmi dobře. Když jsem pak dával svoje poznatky i ke značkám a doplňoval odkazy na názory ostatních, tak jsem zjistil, že až tak dobře mezi lidmi hodnocené nebyly. Ale to jsem zjistil až po ochutnávání. Možná bych byl méně zklamán, ale zase bych se asi méně těšil. Slovenská Nestville je celkem pitelná, ale největší zajímavost má tím, že je ze Slovenska. Česká, a velmi marketingově vychvalovaná, Hammer Head má určitě nejzajímavější historku, ale to bohužel na dobrou whisky nestačí. Od té jsem si sliboval skoro nejvíc a je v závěrečném dnu největším zklamáním dne. Tretbitsch si na novou a mladou whisky vede dobře, ale sama sebe (tedy palírna) ji přeceňuje. Je to taková mladá hezká holka s nosánkem trochu nahoru, co toho ještě moc nedokázala, ale myslí si, že na ni čeká celý svět. Může vyrůst v krásnou ženu, ale také se může rozmělnit do mnoha verzí a zaniknout v nepřehlednosti. Cenou ze sebe dělá něco víc než je, ale určitě má na to, aby dorostla v krásnou ženu, za kterou se každý chlap otočí. Gold Cock jde určitě nahoru, ochutnávané whisky byly lepší než dřívější produkce. Ale stále je tam co zlepšovat, pít se to však dá stále lépe a lépe.
A tímto skončil původně plánovaný týden.
Jednou při pohledu do letáku nějakého obchodu mne trklo, že jsem při ochutnávání české whisky zapomněl na nápoj, kterému se vlastně kdysi říkalo "česká whisky" - Stará myslivecká i když parametry whisky nesplňuje (uváděné složení: žitný destilát, přírodní macerát z ovoce dle originální receptury Stará myslivecká, karamel.) a také jsem si vzpomněl, že ani nevím, zda jsem ji vlastně někdy ochutnal. Což byl už jen krůček, aby se do toho přehledu dostala také (ostatně, když tu mohl být Wyzour, tak proč ne i Myslivec).
A než si jí naleji, tak ještě pár slov k ní. Palírna U Zeleného stromu, kde se Stará myslivecká vyrábí, o sobě píše, že byla založena v roce 1518. I když. Oficiálně byla zapsána v roce 15.3.1848 a k tomu roku 1518 se váže udělení práva várečního domu U Zeleného stromu Vilémem z Perštějna. Na láhvi 4 leté Staré myslivecké Reserver najdeme údaj Anno 1518, na láhvi Staré myslivecké Original najdeme Anno 1847. A nebo taky oba dva :) A všechny tyto tři roky (1518, 1847, 1848) najdeme na webu výrobce. Jistě 500 let v roce 2018 zní podstatně lépe, než pouhých 170 let. Ale probůh proč? (Tohle jsem už někde viděl a komentoval, tohle kouzlení z rokama, jedna irská whiskey to byla. A jen tak mimochodem, zrovna tuto značku tato palírna také distribuuje.) A aby tam nedělaly bordel jen roky, přibereme i zeměpis. Jak jsem se dočetl na etiketě: Vilém z Perštejna udělil roku 1518 právovárečné domu U Zeleného stromu a tím nastartoval ojedinělou a v Evropě nevídanou pět set let trvající tradici výroby žitných destilátů v Prostějově. Na webu také najdeme: V současné době se vyrábí český originál v legendární Palírně U Zeleného stromu v Prostějově, která je nejstarší palírnou v Evropě. A na etiketě jsem se dočetl, že výrobce Palírna U Zeleného stromu a.s. má adresu: Ústí nad Labem. To je sakra skoro nějakých 300 kilometrů od Prostějova.
Původně jsem chtěl psát něco k výrobě a historii tohoto nápoje, ale nějak mě to přešlo a to jsem se nedostal dále než k založení (třeba dopíšu později). Nic dopisovat nebudu, jejich sebeprezentace je podle mne šílená a zcela nedůvěryhodná, tím je pro mne zcela nedůvěryhodná celá firma (přidávají se k tomu další informace a mlžení ze strany výrobce). Přidám pouze pár dalších nalezených zajímavostí. Můžete si je porovnat s jejich sebeprezentancí dnes. Názor si na to udělejte sami.
Na stole mi k ochutnání stojí Stará myslivecká Reserve 4 letá. Pokud jsem vše dobře pochopil, tak se jedná o láhev a etiketu přímo z roku 2018. Výrobce o ní říká: "Originální ryze český nápoj whiskového charakteru dle původní receptury. U této značky zlidovělo označení „česká whisky“. Ten, kdo mysliveckou ochutnal, tak jí spontánně zařadil do kategorie whisky." Tak uvidím, kam ji zařadím já. Na první pohled je vidět krásně tmavě zlatá barva. Ovocné aroma evokující Speyside whisky, sladké, ovocné, vřes, jemné, příjemné, lehké dřevo a hořká čokoláda. Chuť je jemná, komplexní, sladká, ovocná, ničím konkrétním výrazná, ale příjemně ucelená. Dokončení nasládlé, ovocné, hřejivé. Tedy za mne je to příjemné překvapení a souhlasím s tím, že bych ji při ochutnávce na slepo zařadil mezi whisky (nejspíše Speyside). Musím řici, že velmi povedené pití. Pokud bych se rozhodoval co levně jen tak popíjet, tak by to oproti levným supermarketovým whisky zcela určitě vyhrála.
4letá Reserve mě navnadila a tak tu stojí i Stará myslivecká Original. Ale té už bych "česká whisky" neříkal. A tak ji nebudu ani psát. To už je prostě ten klasický hospodský Myslivec. Nejzajímavější na ní nakonec je ten "blázinec" s rokama. Na etiketě a víčku je rok 1518, na láhvi je ještě rok 1847 (jak byla na dřívější edici). Těch 500 let prostě bylo neodolatelný :)
Myslivec na etiketě se zmenšoval a zmenšoval, až je úplně mrňavý (asi se stydí). A taky mu nejdříve sebrali fajfku, časem i panáka a pušku a nakonec dostal mladší zcela neutrální vzhled. Etiketa základní Staré myslivecké se změnila do stejné podoby, jako je 4letá Reserve, jen je tam uveden 1 rok (koupeno 10/2020). A chuťově? Asi stejné. Nechutnalo mi to předtím, nechutná mi to ani teď. Není to ale whisky, stojí to trochu jiné peníze, tak do toho nebudu zbytečně rejpat.
Začátkem roku 2019 se objevil další kandidát, který by se sem hodil i když sem vlastně nepatří. Ale už tu jeden v podobné logice je. Česká skotská whisky nebo tedy přesněji skotská whisky s českým názvem - Printer's. Whisky stejného jména o několik více řádků výše byly české whisky vyráběné v České republice. Tato nová Printer's je vyráběná ve Skotsku, lahvována v ČR a název přebrala po svých českých předchůdkyních. Výroba české whisky byla ukončena a nahradí ji skotská míchaná whisky.
Zvědavost zvítězila a tak jsem se rozhodl se smíšenými pocity zkusit novou Printer's (blended scotch whisky). A byl jsem překvapen. Příjemné whiskové aroma, lehce sladké, lehké ovoce, hořká čokoláda, lehké dřevo. Aroma je příjemné, působí jemným dojmem, celkem vyvážené a komplexní. Neobsahuje sice zapamatovatelnou charakteristickou vůni, ale ani v dobrém a hlavně ne v tom špatném. Prostě první dojem z něj je - příjemná whisky. V chuti trochu sladkosti, ovoce, lehké obilí, jabloňový strom, kdy si uvědomujete chuť a sladkost ovoce a také dřevo toho stromu. V závěru lehká štiplavost s lehkou rašelinou, celkem rychle odeznívající a ničím rušící.
Podstatně povedenější whisky než její dřívější verze. Za mě palec nahoru za tuto změnu. Až je skoro škoda, že si ponese hned od začátku pošramocenou pověst. Za ty peníze je to celkem povedená whisky pro nenáročné popíjení. Nečekejte, že vám něco dá (to nelze čekat u žádné levné blended whisky), ale hlavní je, že vám nic nevezme (myšleno třeba chuť ještě někdy whisky vůbec ochutnat). Původně jsem měl v plánu ji porovnat s původní českou Printer's, ale nechtěl jsem si kazit chuť.
Koncem dubna 2019 jsem měl možnost potkat se s panem Kratochvílem z Trebitsch Old Town Distillery. Popovídali jsem si o whisky jak obecně, tak o whisky Trebitsch. Dostal jsem také jednu láhev Trebitsch Single Malt, která je jejich hlavním produktem. První myšlenka, která se mi mihnula hlavou - tu už přece mám, vždyť jsem o ní psal. Jako by to na mně viděl (snad ne), tak mi bylo také hned vysvětleno, že se od té, co mám liší. A ten rozdíl můžete vidět na fotkách výše. Obě pochází ze stejné destilace, ta vpravo ale byla v sudu o cca půl roku déle. To mojí zvědavost podnítilo natolik, až jsem se na to několikrát ptal (musím vypadat, že neudržím myšlenku). A také natolik, že k ochutnávání a také porovnávání došlo hned začátkem května.
Na jednu stranu z mého pohledu špatný dojem - jak ty láhve od sebe poznáte? Jak poznáte kterou kupujete? No, nepoznáte, alespoň v obchodě ne. Na druhou stranu z mého pohledu - zajímalo vás, jak whisky v sudu postupně zraje? Tak tady to máte a to bez nějakého plánování, aby to vypadalo (chutnalo) co nejlépe a lidi nám za každé plnění hezky zaplatili. A ještě je tu věc, kterou běžný člověk vůbec nevidí a to, že whisky zrající v sudu je z daňového pohledu jiná whisky, než whisky v okolkované láhvi.
Nejdříve přišla na řadu Trebitsch Single Malt (stáčená říjen-listopad 2018) (tedy ta novější). Příjemné, sladké, jemné aroma, bohaté, trochu sladké sladovosti, trochu ovoce, lehké dřevo mísící se v vůní sena, lehká hořká čokoláda. Příjemně navnaďující. Chuť jemná, s jemnou dřevitou štiplavostí, doplněnou nádechem hořké čokolády, lehce sladká, lehce ovoce, lehká letní louka, když se sladkost smíchala s lehkým nádechem hořké čokolády, tak jsem dostal chuť na čokoládový bonbon. Zpočátku jsem ale prožíval trochu chuťově zklamání, protože vůně mě navnadila více. V první chvíli mi v té chuti chyběla bohatost, kterou podle vůně mé chuťové pohárky očekávaly, s postupným ochutnáváním jsem toho objevoval více a dojem se zlepšoval. Začíná být rafinovanější, komplikovanější, ale stále příjemně jednoduchá. V závěru hořká čokoláda, po jejím odeznění mi zůstal lehký pocit dřeva a sladkého ovoce. Při prvním dojmu jsem si ho nevšimnul, ale při druhém, kdy už se nenecháte ovlivnit prvním dojmem, jsem začal přemýšlet, co stále cítím a že je to dobré. Je tedy opravdu dlouho doznívající. V průběhu jsem se již očekávání z vůně oprostil a celkový dojem je dobrý, jemný, sladký, dlouho doznívající. Máte-li rádi styl klasické Speyside whisky, tak jí zkuste.
A teď jejich vzájemné porovnání.
Rozdíl v barvě je viditelný na první pohled. Nečekal bych, že jedno léto (půl roku přes léto) se na barvě whisky projeví tolik. Asi sudy přes léto více pracují. Slečna se nám trochu opálila. Léto 2018 bylo již od května a většinu doby hodně slunečné a teplé.
Rozdíl je i v aroma. U té starší (vlastně mladší - na trh šla dříve, ale zrála o něco málo méně), dále budu raději používat světlejší, je aroma jemnější, bohaté rozmanitostí, ale v porovnání s tou tmavší (to je ta mladší, tedy vlastně starší :) je velmi jemné. U tmavší je aroma znatelně intenzivnější, také bohaté, na whisky jemné, ale podstatně důraznější. Za aroma: stále tu máme tu hezkou mladou holku, tedy už spíše mladou slečnu, jen už nesedí v koutě, kde se usmívá, ale začala vystrkovat růžky a svůdně občas hodí okem, čímž vzbuzuje očekávání. Ona s náma prostě flirtuje.
V chuti je to podobné. Světlejší je ještě tou mladou holkou, ještě je nesmělá, trochu pasívní. V chuti jemná, sama se tolik neukazuje, má svoje přednosti, ale nechává vás je objevovat. Tmavší už trochu pochytila ženské zbraně a své přednosti už umí správně žensky ukázat. U žádné nemáte pocit, že vám ji vnucuje, ani že to přehání.
Už se také naučila, jak zanechat dojem. U světlejší si pamatujete hezkou holku, ale tak obecně. Prostě to byla hezká holka, ale vlastně si ji přesně nevybavím, rád ji uvidím znovu, ale nevím. Tmavší zanechala silnější dojem, při každém pohledu na ní objevujete něco nového, co vás zaujme. Když se díváte po páté s tím, že už nic nového nenajdete, opět vás něčím překvapí.
Jednoznačně dospěla, překvapuje mě, že až o tolik. Ještě jí chybí ta komplexnost. To, kdy z prvního dojmu máte pocit, to se fakt povedlo a pustíte se do prozkoumávání jednotlivých nuancí. (Byla by škoda, kdyby spadla do toho povrchního světa, kdy první dojem je dobrá komplexní whisky a druhý - sakra, pod tou hezkou slupkou nic není. Už jsem to u pár "komerčních" whisky potkal. Ale myslím si, že to u této značky nehrozí.)
Když si je dám vedle sebe, tak ta světlejší je pro mladé holky, ta tmavší už pro mladé slečny.
Jednu podstatnou výtku ze své strany mám - jsou to dvě rozdílné whisky. Dost bych se přimlouval za to, aby byly rozlišitelné. Dopít jedno plnění a jako spokojený si jít koupit stejnou láhev a dostat to druhé plnění, tak bych mohl být jako zákazník dost zklamán. Hlavně z toho pohledu, že to není to, co jsem šel koupit.
A já si budu muset dát přístě pozor, abych se mi to s přibývajícími vzorky nezvrhnulo směrem, který už bude mládeži nepřístupný. (Jsem si trochu naběhl s tím prvním přirovnáním, ale bylo by škoda ho nyní opustit.)
Začátkem května jsme si udělali výlet na Slovensko. Neplánoval jsem tam shánět nějakou whisky, ale stejně jsem se v obchodě podíval a našel tam opět značku Nestville, tentokráte se zelenou etiketou, kterou jsem neznal a protože byla za pár euro, tak jsem ji koupil. Neměl jsem v tu chvíli tolik času, abych zjišťoval o jakou se jedná. Což byla chyba, protože je to základní míchaná Nestville, pouze s jinou etiketou. Nečekal jsem novou etiketu a zmátl mě ten jejich údaj - 7 times distilled. No nic, stane se. Ale více prostoru tomuto nepovedenému nákupu dávat není důvod. Ochutnal jsem ji, porovnal s výše ochutnávanou a podle mne se jedná o stejnou whisky. Už před ochutnáním, když jsem hledal info na webu, jsem to tušil.
1.-2. listopadu 2019 proběhl pražský whisky festival Whisky Life!. Ochutnal jsem tam další české whisky.
Na delší dobu jsem zakotvil u stánku české whisky Trebitsch, kde jsem dostal možnost ochutnat vše co tam měli vystavené. Jsou to fajn lidé, dobře se s nimi povídá, je vidět, že dělají to čemu věří, snaží se to dělat co nejlépe a taky se stále ještě učí, překonávají problémy (i když ty úplně počáteční již mají za sebou), plánují budoucnost značky. Dozvěděl jsem se tam spoustu věcí, které mi z té druhé strany skleničky kolikrát nedocházejí. Ale k jejich whisky. Vědí, že jsem spíše na ty kouřové, tak mi byla nabídnuta Trebitsch Fortythree. Mělo by se jednat o lehce kouřovou, tak uvidíme. Aroma byl lehký sladký kouř, dřevo a vůně zemitosti lesa. Chuť jemná, lehce sladová, mladá, nevyzrálá, chybí jí charakter. Dokončení suché a lehce štiplavé na patře. Dobré je, že tento názor můžu klidně přímo na místě říct i jim, neberou to osobně, berou to jako názor někoho, kdo to ochutnal, jako zpětnou vazbu. Další jsem vyzkoušel Trebitsch dozrávající v sudech po koňaku. Je to ta základní whisky, která pak ještě dozrávala v sudech po koňaku. Ten se také na výsledné whisky projevil. Řekl bych, že velmi dobře. Aroma na whisky nezvyklé, míchá se tam sladkost a koňak, lehká tráva, lehká sladová sladkost v pozadí. Chuť je smetanově zjemnělá, krásně zaoblená, jemná, pohladí, naplní ústa, na mladou whisky příjemně komplexní, mladost je tam poznat, ale tím dozráváním po koňaku se krásně a příjemně zabalila. Dokončení s koňakovým tónem, lehce sladkým závěrem, trochu do sucha. Tohle bylo příjemné popíjení. Takové mlsání. Koňak to zajímavým způsobem zjemnil. Tohodle bych si asi lahvinku koupil, jenže to není v prodeji. Musím přiznat, že jsem si byl přidat. Tohle se povedlo dobře. Tím jsem byl zvědavý i na Trebitsch dozrávající v sudech po rumu. Opět ta základní whisky, která dozrávala v sudech, kde byl předtím 25 let nikaragujský rum. Nejsem rumovej, takže to tolik neocením. Co jsem ale chvíli poslouchal reakce některých návštěvníků, tak se jim to líbilo. Uzavřela to whisky The Trebitsch Monk, která nevychází z té základní a dozrávala v sudech po bourbonu. Ta se dobře čuchala, výrazné, sladké ovocené aroma, je znát vliv bourbonu. A i se dobře pila, vedle bourbonových tónů jsem tam našel i lehkou rašelinu a kouř. Dobrá závěrečná tečka na místě.
Další moje zastávka na WLP2019 zůstala v naší republice, tentokrát na jihu čech. Ano, whisky z destilérky Svach Old Well. Tato whisky byla v době WLP2019 na trhu teprve týden, takže o ní byl pochopitelný zájem, také jsem byl zvědavý, jaký je nový přírustek v rodině české whisky. Z lidí na stánku čišela radost, nadšení pro věc a ochotně každému vysvětlovali o co se jedná. Na webu mají hodně informací, takže jsem dopředu dostatečně nastudoval a věděl, že chci ochutnat všech jejich sedm různých whisky. To samozřejmě nejde najednou, takže jsem se rozhodnul dnes ochutnat jednu a ostatní navzorkovat. Nakonec místo vzorků jsem koupil zbylé whisky (až na jednu) v miniaturách a tu jednu ne proto, že bych nechtěl, ale tu v miniatuře neměli. Takže jejich ochutnání si nechám v klidu na doma. A protože tíhnu ke kouřovým whisky, rozhodl jsem se zkusit ten slabší (myšleno z hlediska alkoholu) Old Well, který zrál v sudech po Laphroaigu (42,4%). Pro mě teda velikánské zklamání. Vonělo to lehce jako Laphroaig, ale spíše jako něco navoněného Laphroaigem. A současně tam byla dezinfekční lihovost. Chuť do lihova, silná alkoholová, prázdná, nevyzrálá. Aroma navnadilo více. Dezinfekční lihovost, ostrá. V dokončení malinko štípne a rychle zmizí, odpovídá prázdnosti chuti.
Na stánku Svachovky jsem se stavil i následující den ochutnat ještě ten silnější Old Well, který zrál v sudech po Laphroaigu (46,3%). Ten totiž v miniaturách nebyl. Aroma - výrazná lihová jódová nemocnice, to voní jak čistý destilát, ten sud už neměl kromě Laphroaigu co dát, nelákavé aroma. Chuť za aroma moc nezaostává, je znatelně silnější než ta verze s méně procenty alkoholu, je to jak hodně naředěný Laphroaig říznutý lihem, díky síle a menší naředěnosti (oproti té druhé verzi) má ty zbytky Laphroaigu výraznější. Víc kouře a rašeliny, méně nemocnice. V chuti lehce sladký nástup. Jinak prázdná, naředěná a okolo toho protékající nicota. Tvrdit mi někdo, že je to 1letý naředěný Laphroaig, tak mu na to i skočím. Dlouho doznívá.
Jak můžeme na různých whisky vidět, co všechno si vzaly při zrání ze sudu - ze dřeva, z vypalování dřeva, z bournonu/sherry/porta/rumu/.. a tak různě co tam předtím zrálo, vidíme rozdíly, když stejný základ dozrával v sudech po různých věcech. Tak tady vidíme, že si ta whisky předtím vzala ze sudu všechno, že ho vycucala do poslední chutě a v pórech dřeva už zůstaly jen zbytky té whisky. Ten sud jí už neměl co dát a když vám nikdo nic nedá, tak prostě nemáte nic a vaše kapsa zůstane prázdná. A tak ani tato whisky už od sudu nedostala nic a dostala z něj jen pár kapek Laphroaigu. Škoda. I 5letý Laphroaig lahvovaný od Signatory pod názvem Islay pro italský trh byl zajímavější, bohatší a živější. Tohle shrnutí platí v základu bohužel pro obě plnění.
Ale jak se říká: jedna vlašťovka jaro nedělá nebo jedna ruská vlašťovka zimu ještě nedělá. Ani dvě. To že se mi jedna/dvě jejich whisky nelíbily neznamená, že odsoudím šmahem všechny, takže ostatní (kromě těchto dvou) jsem zakoupil v miniaturách k pozdějšímu ochutnání doma. Až ochutnám všechny, tak teprve můžu vynášet nějaké soudy o značce, tedy přesněji řečeno, můžu říct svůj názor.
Druhý den WLP2019 jsem objevil malý stánek, který jsem v pátek zcela přehlíd. Byl schovaný v rohu a málem jsem ho přehlédl i v sobotu, ani na videu není, protože až tam jsem kamerou nedotočil. I když byl název Prádlo, tak mi bylo jasné, že zde manželce nic k vánocům nevyberu. Je to název palírny a pokud máte alespoň trochu přehled o české whisky, tak byste ho měli znát. Whisky zde vystavené jsou zcela nové, zatím nejsou ani na trhu, ale chtěli by uvedení trh stihnout ještě letos. O této whisky jsem neměl ani tušení. Zajímavé také je, že jako první produkty mají 17letou a 30letou. Vzorky k ochutnání byly velmi malé, spíše symbolické, takže se z nich bohužel špatně hodnotí. 30letá je přejmenovaná whisky Hammer Head, která pod tímto názvem již končí. Kdysi ji vyrobili v palírně Prádlo, Hammer Head šla na trh jako 21, 23, 25 a 28letá. Zbytek sudů již použili pro svoji novou značku a stočili jako 30letou single malt czech whisky Prádlo. 17letá je z destilace z roku 2002. Od příštího roku by se na thu měla objevit také 10letá verze, která by měla být základní whisky z palírny. 17letá byla dobrá, příjemné pití, aroma po sherry, ovoce, těžká sladkost, v chuti ovoce v hořké čokoládě, pendrek, celkem zaoblená. To jsem vyčetl z poznámek, ale z paměti o ní nevylovím nic, což znamená, že to bylo celkem dobrý, ale zase žádný velký zázrak ze kterého bych padnul na zadek to nebyl. Vzorek byl ale hodně malý, takže moc prostoru k ochutnání nebylo. 30letá (opět velmi malý vzorek) měla v aroma krásně voňavé dřevo, ovoce, jemně zaoblená, hladivé. V chuti byla cítit tříslovitost dřeva, bohatost ovoce, pak hořká čokoláda. Je cítit, že je vyzrálá, v chuti zaoblená, ale také už trochu dřevitá. 30 let v sudu už možná začíná být moc.