Report z výledu na Islay (5/2022)
Text Jirky Šnogla z FB:
8.5.2022
dám sem malý report z nedávného výletu na Islay, je to bez korekce, spoustu chyb, ale psal sem si to spíš pro sebe ale třeba to bude někoho zajímat :)
Islay 2022
1. Den
Odlet z Glasgow na Islay byl v 8:00. Čekali jsme v gate a najednou přišel Jim McEwan s maželkou. Poletí s náma, no to je super, to nám to pěkně stylově začíná. Před letadlem jsem ho požádal o fotku, milerád se nechal vyfotit a ptal se na pár věcí, když jsem mu řekl že jsme z čech tak říkal že si vzpomíná na jednu ochutnávku tady, prý to mělo být na hodinu, 6 vzorků a češi neměli co pít :) Každopádně nevím zda byl někdy v Čechách dělat ochutnávku ale bylo úžasné s ním aspoň chvilku promluvit. V letadle nás bylo půlka i když Loganair hlásil let vyprodanej. Místo v 8:00 jsme startovali až o 25 minut později, byl sem nervózní jak stihneme Laphroaig, ale let trval cca 25 minut takže přílet celkem na čas. Každopádně do letadla je vhodné si vybnrat sedadla u okna na pravé straně při cestě na Islay. Pilot nalítává na letiště podél jižního pobřeží Islay a tak když je vidět máte velkou trojku a Port Ellen jako na dlani. Současně bylo vidět staveniště (skrytá ornice) nové palírny Elixir Distillers od majitele TWE Sukhinder Singh a Rajbir Singh. Jméno a podoba prý bude odhalena při letošním Feis Ile. Na tudle palírnu se mimořádně těším jelikož je příslibem návratu k tradicím, vlastní sladovna, červ, dunnage warehousy a další. Přílet na Islay je skutečně vzrušující a bylo vidět že i legenda Jim McEwan, byť to letěl jistě stovkakrát, při příletu zvedl oči od novin a ožil a manželce cosi ukazoval, podle mne novou palírnu. Výstup z letadla, ukázat pas a člověk je na Islay. Půjčení auta zamluveného dopředu na letišti bylo jako si koupit zmrzku, týpek si zapsal něco z řidičáku, jeden podpis a se slovy černej Ford Fiesta PETROL !!! nás propustil.
• Laphroaig
eu.zonerama.com/nidan/Album/8386048
Palírna: Naše první zastavění směřovalo do nejoblíbenější palírny na Islay. Jen co letadlo přistálo tak jsme půjčili auto a za nacelých 15 minut už jsme stáli před palírnou v 9:20, palírna otvírala v 10:00 a byli jsme tam první a tak byl čas si projít okolí, udělat fotky bez lidí a dojít k moři. Příjezd k palírně je pořád nic pořád nic, pak se objeví komín a člověk už tuší, následujou monstrózní rackové warehousy z nichž jeden se právě nový staví. Palírna se okrývá až při odbočení vpravo k parkovišti. Palírna byla čerstvě natřená, částečně ještě lešení na sladovně a čilé natěračské práce panovali v jiných palírnách, před Feis Ile musí být vše tiptop. Palírna leží v krásném zálivu, s krátkým molem do moře odkud se krásně fotí warehouse s nápisem.
Tour: Vybrali sme si nejdelší tour Experience Tour pokud nepočítám tu 5-6 hodinovou, tour začala v muzeum, krátkou historií, pak se šlo o patro výš kde se sladoval ječmen, byl už řádně naklíčený. Pak patro výš kde byla také humna, ale prázdná, ale zejména vstupy do 2kilnů, jeden byl zavřenej ale druhej otevřenej a právě bez práce. Při vstupu do udírny to byl opravdu zážitek, stejně jako vidět Doigův ventilátor zevnitř. Pak rychle dolu, kde už pod jednou z pecí zatápěli, plamen byl čerstvý, a jistě se chystali zastavit klíčení ječmene ve 2. patře. Rašelina vedle pece byla ručně těžená a celkem ještě vlhká, bylo nám vysvětleno že tím že je ručně těžená jim vydrží dlouho se správnou vlhkostí a nemusí jí před házením do pece kropit. Přešli jsme přes dvůr do mash house kde jsme si prohlédli mash tun a nerezové wash backy. Koukal jsem na jeden z kvasných listů a zaujalo mne tam že do sladiny na cca 17,3 st. naperou kvasinky s teplotou 3 st., moc se s tím nemažou a holt jich dají víc a počítají že jich dost umře. Pak nám paní průvodkyně vytáhla z jednoho washbacku produkt a měli jsme možnost ochutnat. Většině to nechutnalo, mne celkem jo. Následovala prohlídka still house, nějaké kotle pracovali. Cestou do warehouse okolo poloprázdného skladu rašeliny, který již byl připraven na léto na navou porci natěžené rašeliny. Warehouse u moře byl zakončením tour. V předsálí warehouse na nás čekali 3 sudy na ochutná. Samotný warehouse byl za ocelovou bránou a nebyl přístupný. Následovala ochutnávka třech sudů:
- Laphroaig 2004, a.o. barrel, pak a.o. QC a následně opět a.o. barrel
- Laphroaig 2007, 4 roky a.o. barrel a pak zbytek v Manzanilla sherry
- Laphroaig 2005, 8 let a.o. barrel a pak zbytek Madeira hogie
Všechny whisky byly skvělé, čistej bourbon asi nejvíc. Vybrali jsme si bourbon a Madeiru, a tu si člověk mohl sám vytáhnout valinchem ze sudu, naplnit 250 ml láhev, zašpuntovat, popsat a zapsat se do knihy.
Paní průvodkyně byla zkušená, pěkně mluvila, fotit se mohlo všude. Tour trvala lehce přes dvě hodiny. Pokud řeknete že jste řidič, whisky Vám rádi nalejí do vzorkovnic.
Visitor centrum: shop moc pěknej, menší ale vybavenej víc než na internetu. Koupil sem si placatou čepici v barvách tartanu Laphroaigu a Zuzka tričko a vyzvedli sme si miniaturu pro členy FoL. Z whisky zajímavé že měli CS batch 11, 13 a 14 a měli u nich napsáno kolik jich bylo vydáno kusů (13-7500 ks a 14 taky). Za ochodem je malý bar kde si může dát člověk whisky, výběr celé core + nějaké starší, 25,28yo. Druhé dveře vedou do muzea, kde jsou fotky z histori, nějaké nářadí a také místnost s gumovkama pro FoL kde členové najdou vlaječku své země a tu pak můžou zapíchnout do „své“ stopy na pozemku palírny. Česká nechybí, byť je méně obvyklá a proto je třeba hledat v šanonu jako samolepku a pak si vlaječku vyrobit. Stopy nejsou u palírny, člověk musí zpět na hlavní silnici a přes silnici je pozemek kde si člověk dle svojich gps souřadnic může najít svou stopu a zapíchnout vlaječku.
• Lagavulin
eu.zonerama.com/nidan/Album/8386112
Palírna: Po zážitku z Laphroaigu jsme zamířili do vedlejšího Lagavulinu . Palírna leží také v krásném zálivu, možná více uzavřeným zálivem s delším molem do moře odkud se krásně fotí warehouse s nápisem. Není to ale nejhezčí pohled, pro ten se člověk musí vydat kousek po silnici směr Ardbeg a pak odbočit ke zřícenině hradu Dunyvaig Castle, kde přes moře je krásný pohled na palírnu a když je moře klidné tak se warehouse s nápisem krásně zrcadlí na hladině.
Tour: Jasná volba padla na Warehouse Experience a legendu jménem Ian McArthur. Před nedávnem jsem se dozvěděl že Ian letos končí tak to bylo o to zajímavější. Celá tour probíhá jen ve warehouse kde je udělané předsálí se židličkama, sudama jako stolečkama a sudama na zemi určených ke konzumaci. Samotný warehouse je za mechanickým plůtkem. Ian nám dal postupně ochutnat z několika sudů a nebo plněná v láhvích:
- Lagavulin 10 refill
- Lagavulin 12 2nd e.o.
- Lagavulin Feis Ile 2021- white port
- Lagavulin 25 2nd e.o.
- Lagavulin distillery only (vat 8,12 a 15yo)
- Lagavulin jazz 2021 (vat 8,12 a 25yo)
Celkově mne kvalita whisky přišla nízká, půlka byla z flašek a nikoliv ze sudů, což mi moc warehouse nepřijde. Na otázky co je to za evropský dub Ian krčil rameny a na přímou otázku zda je to virgin nebo sherry pokrčil rameny a řekl že to může být cokoliv, klidně i cognac. Těšil sem se ale zejména na Iana, ten občas prohodil nějaký vtípek, pak několik minut mlčel a nechal asistentku roznášet a nalávat whisky. Je na něm vidět že už toho má plné brejle, zejména když letos končí tak se ho Diageo rozhodlo vytěžit na maximum a absolvuje každý den 2 tour, mi ho měli odpoledne a možná se to podepsalo ale působil unaveně a celkově to bylo i s kvalitou lahví trochu smutné. Na otázku zda letos končí říkal že ho Diageo tlačí do listopadu, ale on že by chtěl před létem a na otázku zda opravdu končí odpověděl se silným výrazem v očích že ano a pak dodal že doufá. Při tour měl i několik narážek na Diageo, zejména byl smutnej že se jim tam mění manageři jak na běžícím pásu a dále láteřil nad cenami. Dosloval se ptal zda jsme viděli cenu za 16yo a za 25yo. Ian říkal že v Lagavulinu zraje 7000 sudů, 6000 v Port Ellen a zbytek kdesi u Glasgow. Současně Ian říkal že na Islay zraje Lagavulin rychleji než na mainland, ale lidi nic nepoznají jelikož se prý 16yo míchá 50:50 toho z Islay a toho z Glasgow. Padla otázka proč má přezdívku Pinky. Ian řekl že když před více než 50. lety nastoupil do palírny byl tam jeden kolega který se jmenoval Perky a Ian s ním chodil na zácvik a celkově dost pracovali spolu. Tou dobou v televizi běžela show Pinky and Perky o dvou malých loutkových prasátkách. Loutky mají české kořeny neboť je vytvořili dva loutkáři z bývalého Československa. A tak se stalo že mladý Ian dostal přezdívku která se sním táhne po zbytek života. Jsem rád že jsem zažil Iana v akci, byť to byl asi již jen stín jeho slavných let, stejně jako současná produkce Lagavulinu. Tour trvala hodinu. Pokud řeknete že jste řidič, whisky Vám rádi nalejí do vzorkovnic.
Visitor centrum: celkem maličké ale moc dobře vybavené, člověk by nevěřil že Diageo s mizerným eshopem bude mít takový množství brandu v obchodě. Z flašek šlo koupit i ostatní z portfolia Diagea ale zejména novej Lagavulin 13 po mezcalu, pak Lagavulin jazz 2018 a distillery exklusive. Výběr byl opravdu bohatý. Za obchodem je vstup do chodby kde doprava je to do dvora palírny a doleva je to do odpočinkové místnosti s krbem a koženými křesly. Ze dvora se člověk dostane do budovy zavřené palírny Malt Mill kde nahoře je udělaný bar a dole velká místnost pro degustační příležitosti. Bar se hodně orientuje na drinky, vlastně i shop kde bylo hodně barových nástrojů. Lze si tam samozřejmě koupit i nějaký ten Lagavulin což jsem využil a koupil si vzorek 13yo mezcal. V tomto baru pozor, s řidičema nepočítají takže kdyžtak vzorkovnice s sebou.
Po Lagavulinu byl hlad, v Laphroaig ani Lagavulinu nic není tak sme vyrazili do palírny Ardbeg na oběd. Protože bylo hezky tak jsme využili čas a udělali pár fotek zvenku, dali si skvělou rybí polívku (smoked haddock chowder) a zajímavej burger s houbama a kouřovou omáčkou z výdejního karavanu kterej stojí na náměstíčku.
Prohlídka nás čeká až pozítří tak jsme se rozhodli odjet se podívat na slavnej 1300 let starej Kildalton kříž na místním hřbitově. Kříž je kříž a spíš ho proslavil Ardbeg se svou limitkou než jeho vzhled, ale cesta k němu je pěkná, vede okolo zátočiny kde se líně povalují tuleni. U kříže jsme měli čas a tak sme si řekli že uděláme krátkou procházku a vydali jsme se směrem k zátoce PortMór která leží pod farmou Ardmore, jestli todle je to místo kde kdysi stávala nyní již zbouraná stejnojmenná palírna, kdo ví. Někdo tvrdí že na místě dnešní Lagavulinu, ale mne se líbí že by mohla být na místě farmy která nese jméno Ardmore dodneška.
Jelikož už bylo později tak jsme odjeli na ubytko, byli jsme ubytovaní přes záliv naproti Port Elen na poloostrově Oa, příjezd tam nebyl nic moc tak sme tím strávili víc času než jsme chtěli. Ono z těch ubytek nebylo moc co vybrat, sice začátek května ale hodně ubytek bylo vybookovaných a že jich na Islay je. Po ubytování jsme se rozhodli že si do Port Elen sjedeme do restaurace Sea Salt Bistro na jídlo, restaurace byla kompletně zarezervovaná a tak volba padla na fish and chips s pivem a sjeli jsme si to sníst k moři před palírnu Laphroaig, prostě zážitek, panák Laphroaigu nemohl chybět. Následně jsme šli své dvě vlaječky zapíchnout na místo které se nám líbilo, žádné gps se nekonalo, a chtěli se jít projít do Port Elen po stezce která vede od Port Elen až k Ardbegu, jenže někde na úrovni warehousů se spustil velkej déšť tak sme to vzdali a vrátili s e k autu. Cestou na ubytko byla nutnost se zastavit u nové palírny Elixir Distillers, kde je vybudovaná nová křižovatka a dále od cesty je provedená skrývka ornice a je tak patrný hrubý obrys pozemku palírny, který je mimochodem veliký. Déšť neustával a tak jsme jeli spát, z výhledů na Port Elen a Laphroaig v pozadí z ubytování nebylo ten den nic.