Tomáš Hradec - Report z Irska
Report z Irska I.
Slíbil jsem, že se s vámi podělím o zážitky z pětidenní cesty po Irsku. První palírna byla velká klika. Když jsem si plánoval cestu na jih, tak jsem oslovil několik palíren o prohlídku. Některé mě odmítli, jiné měli tour ve špatný čas. Z Ballykeefe se mi ozvali, že pondělí je možné, ale ve čtyři odpoledne. To už jsem věděl, že nedám a omluvil se. Za dva dny přišel email, že se majitel rád potká a bude na mě mít hodinu čas.
Přesně v 9:00 se otevřela brána jen pro mě! Společně jsme zašli do malého baru, ochutnal jsem jejich single malt, pot still, gin i 100% ovesnou (ta chtěla čas a pak se krásně otevřela), na oplátku jsem jej pohostil Svachovkou a to bylo překvapení. Teprve poté jsme šli do palírny, dobrá taktika, u drinku se nejprve poznat.
Palírna je malá a velmi dobře promyšlená a Morgan ji obsluhuje sám. V době mé návštěvy nepálil a tak jsem si jí mohl kompletně projít. Veškerý ječmen má ze své farmy, sladovnu nemají a na vaku byla sladovna Minch Malt. Zda jim sladují jejich ječmen nebo kupuje jiný jsem se neptal. Mimo toho ještě pálí z žita a zmíněného ovsa.
Tři italské kotle mají každý svůj vlastní parní generátor a wash still je o objemu 1200litrů a zbylé dva 800litrů. Grain whisky nedělají ani nekupují, ale pálí gin a překvapivě dobrou vodku, kterou staří v sudech po žitné. Dokáží vypálit 450 – 600 sudů za rok a aktuálně mají ve dvou skladech 1000 sudů. Vše si sami plní na malé lince i pro miniatury. Mají už celkem zajímavé odběratele v USA a Asii.
Přístup Morgana byl super, nakonec se mu nechtělo moc končit, protož jsme ještě chutnali giny a jejich vodku. Lahev jsem si koupit nemohl, prý mi jí musí věnovat a k nim ručně broušené sklenky z křišťálu ze sklárny v Kilkenny.
Jejich whisky je velmi mladá, je to cítit, ale za pár let se tam velmi rád vrátím a až si lahev otevřu, určitě první dram bude právě z tumbleru z Kilkenny.
odkaz na původní příspěvek na FB, kde je i video (z 19.5.2023):
Report z Irska II.
Ranní překvapivá návštěva v Ballykeefe nasadila laťku vysoko. Prohlídka ve Waterfordu byla standardní bez jakékoliv domluvy předem. Nic zvláštního jsem nečekal, jejich whiskey jsem pil jednou a kde jinde si najít vztah než v palírně. Zaklínadlo ATEX platí i ve Waterfordu, videa tudíž nečekejte, přitom je to velká škoda. Je zajímavé podívat se do staré části kde jsou vidět mash tuny i starý řídící panel, ale funkční palírna je něco jiného. Při vstupu do nové části procházíme kolem původního kotle z Bruichladdichu a následně musíme odevzdat mobil a všechny elektronické hračky.
Působivý je vstup do provozní části, kde procházíme přímo pod kotlem (dovolil jsem si vypůjčit foto z whisky.com) a po schodech vystoupáme do výšky druhého patra. Zde je perfektní výhled na netradiční wash filtr, který popíšu v rámci příspěvku o Midletonu. TÉIREOIR se prolíná celou prohlídkou, i u kotlů nemůže chybět interaktivní mapa farem. Na kotlích jsou cedulky, kdo zrovna destiluje. Po přechodu do kontrolní místnosti si můžeme prohlédnout ovládání celé palírny – reálně jsme potkali v palírně jen dva lidi. Na závěr nás čeká degustace třech lahví s podrobným popsáním TÉIREOIR. Pro whisky geeky jak dělané, ale kvalitu whiskey to podle mě neovlivňuje. Degustovali jsme 3-4 roky staré whisky a můj názor se nezměnil – velmi mladé a drahé. Přesto jsem si lahev koupil a v rámci chystané degu bude k mání plnění jen pro irský trh.
Palírna Black of Kinsale je ve fázi výstavby nové budovy a stará je už rozebrané, ale zaujala mě možnost koupit si 1/8 sudu (https://www.blacksbrewery.com/pieces-of-eight/), to byl důvod mé odpolední návštěvy. Ale sami víte, že potkat se přímo s lidmi je nejvíce. Jejich fešná ambasadorka mě přesvědčovala, že lepší bude večer bar v Corku, ale naléhal jsem, že v Kinsale je to lepší. Ani zde foto nečekejte, ono nebylo co fotit :). Sedli jsme si společně ve stavební buňce začali degustovat jejich produkty. Vlastní whiskey ještě nemají, ale velmi experimentují se stařením nakoupených destilátů. Zaujali mě jejich grain pro tropical IPA a Stoutu i jejich nakouřené je výborná. Po chvíli přijel majitel Sam Black a společně jsme podegustovali Svachovku, vyměnili lahve a vyrazili podívat se na staveniště nové palírny. Místo je nádherné, v zálivu pár metrů od moře. Sam popisoval co kde bude a chtělo to dost fantazie si představit hotovou palírnu. ( https://www.irishwhiskeymagazine.com/news/latest-news/blacks-of-kinsale-expansion/ )Mají velmi dobře našlápnuto a držím jim moc palce. Slibuju, že video z Midletonu vynahradí na multimédia chudší příspěvek.
odkaz na původní příspěvek na FB (z 23.5.2023):
Report z Irska III.
Midleton Academy byl můj primární cíl výletu do Irska. Už jsem o tom přemýšlel delší dobu, ale covidová opatření mi výlet stále odkládala a on-line mi nepřišlo jako dobrý nápad. Akademie je více vzdělávací než praktická, neplést se Springbank school, je to úplně jiný koncept.
Ráno jsem dorazil do palírny, kde probíhá rekonstrukce ikonické časti budovy s kotlem v popředí, taktéž nádvoří je jinak postavené a návštěvnické centrum s obchůdkem je přesunuto. Cílem nebylo dělat kýčové fotky, kterých jsou mraky, ale dostat se do zákulisí palírny. Po chvilce si mě vyzvedl lektor Tommy, přidal se ještě jejich budoucí ambasador a že můžeme jít. Jsme jen dva? „Ano je to dost drahé a nikdo se nepřihlásil“. To je super, budu to mít v tempu mé angličtiny a vždy méně je více.
V perfektně vybavené učebně jsme se věnovali nejprve surovinám a tomu jak je používají v Midletonu, odkud vše berou, zpracovávají. Na obrazovce jsme měli možnost vidět místa kam se nedá podívat, jako je třeba sladovna v Corku, nebo plnící linka poblíž Dublinu. Další částí je destilace, kde mě zejména zajímala jejich kolona. Kdo jste někdy viděli budovu palírny, tak je to ta veliká zelená věž. A kdo ne, zajeďte se mrknou na rafinérku do Kralup :). Kotlíková destilace se nikterak neliší, mají celkem 12 kotlů ve dvou budovách. Aby dokázali plně uspokojit hladové kotle využívají 42 washbacků o objemu 200 000litrů. Podrobnosti o tom jak se destiluje, jak se pracuje se surovinami, či několik druhů pot stillu si nechám na připravovanou degustaci.
Po teorii bylo třeba se podívat, jak kotle z tabule vypadají ve skutečnosti. Navštívili jsme novější still house s třemi páry stejně velkých kotlu, kdy každý měl dva kondenzátory. Spirit safe jak známe tu nahradila plechová krabice kde po stisknutí tlačítka vyteče vzorek. Všude kolem kotlu konstrukce, a tak ATEX je dobrá záminka pro nefocení. Obzvlášť když jeden kotel měl údržbu kondenzátoru a poblíž běžících kotlu vesele jeli vrtačky a brusky. Prošli jsme část areálu a zpátky do učebny.
V učebně je funkční model trojí destilace, který vydestiluje new make a ten jsme rovnou změřili podle tabulek spočítali ABV. Pak už nás čekala první degustace. Dva druhy new make pro začátek. Medium pot stil s 85% a kolona 94,5%. Na tu jsem neměl odvahu se napít, ale líznout si mi nedalo. Peklo na jazyku :) Po rozkapaní se MMP otevřel, kolonový trochu zeslábl, ale pořád to byla síla. Pak už jsme přechutnali grain a pot still 10yo a nakonec sherry a virgin oak. Musím říct, že Irové ten virgin umí, a to byl i vzorek, který jsem si mohl stočit. Vzorek v podání školy je krásných 70ml.
Co bylo k obědu vás stejně nezajímá, takže po obědě jsme si prošli starou palírnu a vrátil se zpět do učebny. Odpoledne se vezlo ve znamení dřeva. Od teorie výroby sudu, odkud bere palírna sudy, jaké druhy, jaké se používají pro kterou značku až po návštěvu skladu. Přímo v Midletonu je 72 skladů a každý má 16800 sudů. Areál jsme projížděli golfovým vozíkem a je to neskutečná podívaná. Projíždíme skrz celý areál a nebýt výkladu, tak vůbec netuším, co k čemu slouží. Cestou míjíme vymontované původní kotle z roku 1975 až dojedeme do vzdáleného skladu. Zde už výbuch nehrozí a můžeme fotit :) Průchod středem skladu je impozantní a na konci čekají dva 500l sudy po portském. Tommy obratně jeden otevře se slovy „ Náš poslední 28 let starý sud“ Poslední určitě nebude a whiskey je vynikající. Tomu říkám Dream Cask. Návrat je zase skrze novou palírnu, potkáváme cisterny vezoucí whisky na lahvovaní k Dublinu a končíme u původních skladů kde jsou nejvzácnější sudy. Ale proč nás tam nepustí…. Závěr dne už patřil degustaci v Midleton Very Rare 1825 Room. Pili jsme téměř core range zástupců jednotlivých druhů o kterých jsme celý den povídali. V první chvíli jsem si říkal, že se moc nevytáhli, ale v kontextu celého dne to pěkně zapadlo.
Druhý den na mě Tommy čekal před micro distillery. Pokud si jako já představujete laboratoř, budete mít pocit, že jste se ocitli v běžné skotské palírně. Kamenná budova, tři krásné kotle, všechny trubky perfektně popsané. Aby ne, palírnu využívají i výuce. Opodál je už připravena degustace MaM a vysvětlení, které destiláty opravdu jsou destilovány v micro distillery a které pochází z hlavní. Jako zpestření jsem připravil degustaci Svachovky a jaké byli reakce si nechám na samostatný článek.
Jedna z pro mě nejlepších částí teprve přišla. Netušil jsem, jak perfektní bude strávit něco přes hodinku s místní bednářskou legendou Gerem Buckleym. Ger je pátou generací bednářů a prošel s námi celou výrobu sudu od kmene po sud. V Midletonu není klasické bednářství, opravuji zde vzácné sudy. Začali jsme od toho, jak se řeže prkno na sud, opracuje do požadovaného tvaru, jaké nástroje je k tomu třeba.
Následně Ger přivalil sud a začal rozebírat a popisovat. Když vyrazil víko, šli jsme si přičichnout a doposud jsem tak intenzivní vůni necítil. Sud byl po Jameson Black Barrelu, vůně byla stokrát intenzivnější než samotná whiskey. Během chvilky zbývala na sudu poslední obruč a jedním pohybem nahoru se celý sud rozpadl na kousky. Neodmítl jsem nabídku zkusit si sud doskládat. Ještě před odchodem jsem dostal kousek dřeva a již brzy poputuje jedna z tužek zpět do Midletonu.
Stojím před palírnou v ruce tašku s výslužku, neboli krásná učebnice, lahev Academy whiskey, vzorky ze sudů a lahve MaM. Kurz je za mnou, vzpomínky zůstávají a pár zajímavých setkání mě ještě čeká.
odkaz na původní příspěvek na FB, kde je i video (z 26.5.2023):
