» informace » festivaly, akce » 2018 

Festivaly, akce 2018

Whisky Life! Praha 2018

Pražský Whisky Life! 2018 (2.11.2018) píšu s velkým zpožděním. Prostě jsem ho nemohl napsat hned, protože by byl ovlivněný mým negativním subjektivním pohledem. Tento můj pohled nebyl takový na základě Whisky Life, ale prostě se ten den nepovedl. Už od rána mi ten den nesednul, ten pocit, kdy víte, že by bylo nejlepší z té postele nevylézt, ale stejně musíte. Navíc ten den byl i celkem náročný. Když jsem se ve volných chvílích snažil naladit na večerní whisky, tak jsem zjistil, že spoustu svých poznámek jsem na WOL ještě nenapsal a změnou domény (ne u mě) hodně odkazů nefunguje. A vzhledem k tomu, že jsem na to měl vždy jen krátkou chvíli a ještě pouze na mobilu, tak mi to moc nálady nepřidalo. Na Whisky Life jsem neměl moc štastnou ruku při výběru whisky, kterou jsem neznal a to jsem se naučil odprostit se od očekávání, tak abych si dojem nezkazil je tím, že něco nesplňuje moje představy, které taky mohou být zcela mimo. A aby ten večer byl zakončený totálně, tak jsem zmoknul (docela dost), před nosem mi ujela tramvaj, pak metro a nakonec ještě autobus. Kdybych tam měl v plánu i loď, tak ta by určitě ujela taky a když ne, tak by ztroskotala. A domů jsem dorazil s pocitem, že i když muž, tak se cítím jako zmoklá slepice.
A na pozadí se mi v hlavě stále připomíná Whisky Live! 2014, na který jsem z osobních důvodů nemohl dorazit. Což mě dost mrzí a prostě mi to nejde zapomenout. :( Když se podíváte na pozvánku z toho roku (napovím, že vlevo dole), tak vám asi dojde proč. (pozvánka na Whisky Live! 2014)
Tak to byl takový neveselý úvod (ale prostě jsem ho chtěl napsat).

Prostory Novoměstské radnice jsou hezké a celkem velké na takovou akci. I když občas jsem měl pocit, že je tam moc těsno, moc lidí, vydýchaný vzduch a vedro. Podle fotek na webu pořadatele to vypadá jako komornější akce, až jsem měl trochu strach, zda tam nebude málo lidí. To se nepotvrdilo, zájem lidí o akci je velký a to je dobře. Je tu možnost ochutnat whisky jak známé a běžné až po whisky, které běžně nepotkáte. Člověk ovšem nesmí zapomenout, že je do určitého množství skleniček whisky (byť malých) je to ochutnávání, pak už se z toho stane popíjení.

Najdete tam výstavní stánky zástupců a dovozců různých značek, stánky obchodů, stánky palíren a stánky kde můžete ochutnat mnoho zajímavých ruzných whisky (např. Glentyn(e)). A všude a všude můžete ochutnávat, samozřejmě po zaplacení za vybraný degustační vzorek. Pokud o whisky zatím moc nevíte a máte strach, že by vás to vyšlo moc draho, protože tam přece budou jen speciální, vyjímečné a hlavně drahé whisky jen pro znalce, tak se nebojte, to není pravda. Ano jsou tu i takové, ale jsou tu i whisky bežné či méně známé nebo exotické, které pořídíte v ceně 30 nebo 60 Kč za degustaci. Nenechte se odradit představou, že to vyjde strašně draho. Ani pocitem, že tomu nerozumíte a tak tam budete za blbce - nebudete, nikdo se vás na nic nebude ptát, nikomu nemusíte nic říkat, zas tak malé, aby jste tam byli jediní a všichni čekali na váš názor to není. A ani určitým negativním vyzněním mého článku (pokusil jsem se v úvodu vysvětlit, aby ho lidi nevztahovali k akci, ale pouze k mému osobnímu hodnocení a pocitu).

A už dost bylo úvodů a jde se ochutnávat. (Teda vůbec nevím, které prase psalo ty moje poznámky :)

Jak jsem psal výše, můžete zde ochutnat opravdu různé whisky. Některé jsem měl v plánu, ale nechtěl jsem s nimi začínat a tak jsem pro začátek zkusil Kavalan z Taiwanu, o které jsem kdysi slyšel chválu. Vybral jsem Kavalan Solist Port Cask Single Malt Cask Strength 57,8%. Jak jsem taky psal, tak jsem neměl při náhodném výběru moc štastnou ruku. Nevím proč jsem zrovna začínal whiskou v sudové síle, ale možná jsem to jen přehlédl. Aroma bylo celkem příjemné - sladkost, pomeranč, čokoláda, portské a tráva. Sudová síla z něj nebyla cítit a vůbec mě nepřipravilo na to, co mne čeká. V chuti byl nástup velmi silný, asi jsem opravdu přehlédl tu sudovou sílu a tohle jsem nečekal. První dojem byl, že je velmi hutná, až by se dala kovat, na mě až moc. V tom prvním dojmu jsem zaznamenal trochu hořké čokolády a štiplavost v závěru. Když se mé chuťové buňky (a nejen ony) probraly z překvapení, co jsem jim přichystal, tak už jsem byl schopen v chuti vnímat i trochu té sladkosti, ovocnosti, portského, prostě to co slibovalo i aroma, s trochou dřevité štiplavosti. Ale i tak jí zůstával ten silný "zabíjející" nástup. Celkový dojem byl ten, že je dobře, že ji můžu takhle ochutnat, ale láhev bych si nekoupil.
Že bych se tedy raději vrátil ke skotské whisky? Ale ne, zkusím rakouskou. Jen přemýšlím, zda ten název nevznikl jako přepis výkřiku člověka, co ji první ochutnal - Uuahouua. Moje němčina je dost slabá na to, abych zkoušel podobné dotazy v ní říkat a pak vysvětlit, že to bylo myšleno jako nepovedený dobrý vtip. Ale třeba bych se dozvěděl, zda to byl pochvalný výkřik a nebo hrůzný. A taky je tu možnost, to ochutnat a udělat si vlastní názor. A tak přišla na řadu Wieser Uuahouua Single Malt WIESky Sherry Wood 7-mi letá 40%. Aroma měla velmi lehké, až slabé a nevýrazné. Připomínalo nevýraznou whisky ze Speyside. Louka, květiny, sladkost, vše slabé a nevýrazné. Chuť odpovídá aroma, opět nevýrazná, ale navíc rušivě parfémová a i trochu alkoholového dojmu. V závěru lehce štípnula. Tohle byla zcela nezajímavá, nezáživná a zbytečná whisky, zajímvavá jen tím, že je z Rakouska. Pokud dělali ten název podle této, tak jsem na to už přišel - je to rakouské citoslovce unuděného zívnutí. Možná jiné jejich whisky jsou zajímavější, ale nenašel jsem důvod, proč bych to měl zkoumat. Ani zde jsem neměl štastnou ruku.
Ale stejně ještě zůstanu chvíli mimo Skotsko. Tak schválně - do třetice. Naproti rakušákům byla francouzská whisky Michel Couvreur, ona je to vlastně skotská, ale zrající ve Francii a tak už se nesmí označovat skotská whisky. Povídání o tom tam měli vystavené hezčí, než já napsal tady (bude u značky této whisky na WOL). Jak jsem si to tam tak četl, tak jsem i zaslechl jejich povídání o whisky a udělalo to svůj dobrý dojem. A to takový, že už jsem neplánoval zkoušet neskotské whisky, ale rozhodl jsem se tomu dát ještě jednu šanci. Na výběr k ochutnání tam měli větší množství láhví, byli schopní poradit a vysvětlit v čem se liší. A taky mi dali možnost vše očuchat :) Podle vůně bych řekl, že mají whisky snad pro každého. Od jemných dámských, přes tu bohatou a rozmanitou klasiku, až po medicínský kouř. Což je na jednu stranu hezké, že si v řadě vyberete, ale já jsem víc zastáncem určitého charakteru značky, kdy mám představu jaký směr mohu očekávat a s různými láhvemi si vychutnávat různé variace na podobné téma. Kdy mi dokážou, že to samé se dá vyrobit desetkrát, dvacetkrát, ... jinak. Vrátíme se zpátky k Michelovi. V tomto případě se nejedná o palírnu, ale o výrobce, který kupuje skotskou single malt whisky a následně ji ještě nechává dozrát ve Francii, proto již nemůže být označená jako skotská whisky. A protože nakupují v různých palírnách, tak mají velké rozpětí chutí. Všechno aroma bylo lákavé a nejvíc mě zlákal Michel Couvreur Overaged Malt Whisky 52%. A dobře jsem udělal. Aroma bylo bohaté, příjemné, ovoce, květiny, takové povedené Speyside. Příjemně navnadilo. První dojem z chuti byl horší než očekávání z vůně, ale stále natolik dobrý, abych byl zvědavý na druhý doušek a mohl nad ním více popřemýšlet. V chuti byla ovocnost, lehká dřevitost, sladkost, krátký lehce štiplavý závěr. V základu dobrá whisky, jenže bez výraznějšího dojmu, bez jasného výrazu a ten jí podle mne chybí. Je dobrá, působí komplexně a to tím správným dojmem, prostě víte, že jste pili dobrou whisky, že se jí rádi znova napijete, jenže si na ní nevzpomenete. Když vám ji někdo naleje, tak vám udělá radost, že to dobré pití, rádi si necháte dolít, ale když budete stát před barem, tak si ji nevyberete. Je to taková modelka, je hezká, jako všechny modelky, na první pohled jí nemáte co vytknout, ale taky si ani jednu z nich nezapamatujete. Nakonec si pamatujete jen tu s tím velkým frňákem, která sice nebyla nejhezčí, ale byla jiná. Čímž ovšem neříkám, že by nestálo za to v klidu celou tu jejich řadu ochutnat a určitě by to udělalo hezký večer plný zajímavých zážitků (myslím tu whisky, pokud bych si měl vybrat mezi řadou této whisky a řadou těch modelek, tak beru whisky).

Tak tihle frantíci mi sedli a spravili náladu. Bylo načase se podívat dál, co zajímavého by se dalo ochutnat. Zabrousíme do Skotska. Na výběr je toho velké množství, ale nakonec jsem se rozhodl pro celkem drahé plnění whisky Glen Keith destilované v roce 1997 a stáčené v roce 2017 firmou Samaroli. A nelitoval jsem. Aroma bylo velmi příjemné, komplexní, jemné Speyside aroma, ovoce, letní louka, sladová sladkost, lehké vánoční cukroví. Vůně příjemně naladila a připravila očekávání, co předvede chuť. A ta nezklama, odpovídá vůni. Příjemně komplexní whisky, jemná, příjemná, ničím výrazná, ničím rušivá. S příjemným závěrem. Chuť odpovídá vůni, jako by zkapalnili a stočili. Nepodařila se mi tehdy popsat si podrobněji, což je škoda, ale byla tím správným způsobem komplexní, kdy vychutnáváte tu povedenou souhru a nechce se vám detailně pitvat v jednotlivých chutích.
Ale protože jsem více na ty kouřové a rašelinové, tak jsem nabral jiný směr. Na Glen Keithu jsem si pochutnal, ale v plánu jsem měl i whisky z druhé strany. Ty jsem navíc nechtěl dávat na začátku, abych neměl tolik ovlivněnou chuť při ochutnávání dalších whisky. A volba padla na Port Charlotte 10y Heavily Peated 50%. Oproti minulým whisky jsem zde už měl lepší představu, co bych měl a chtěl očekávat. V aroma dominuje rašelina a kouř ovšem silně, ale příjemně, neštípavě. Trochu v něm jsou cítit citrusy. První doušek přinese příjemný pocit, kdy se tělem rozlévá příjemné teplo, jak protéká tekutá hořící rašelina postupem tělem dolů, ovšem velmi příjemným způsobem. Přes všechnu tu rašelinu se tam zpočátku objevují sladké tóny, jak z hodně nakouřeného sladu, přecházející do hořké čokolády a následně zpět do té rašeliny, která se v závěru připomene štípnutím, aby ještě ukázala svou síli a pak už jen doznívá to rašelinné teplo rozlévající se po celém těle.
A zatím co, o Port Charlote se říká, že je to velmi nakouřená whisky s 40ppm (podobné číslo jsem myslím viděl i u Laphroaigu), tak následující whisky má 170ppm. A pokud se mluví o takto vysokých číslech ppm, tak lze očekávat, že to bude značka Octomore. Ano, jednalo se o Octomore 8.4 Edition 58,7%. V aroma jsem možná čekal větší ránu, ale s tím, co jsem cítil, jsem byl spokojenější. Krásně komplexní kouřová rašelina, slanost, v pozadí lehká medicína a sladkost. Hřejivá kouřová chuť rašeliny rozlévající se do nitra, v chuti stejně dobrá a komplexní jako v aroma. Vše uvozuje lehká sladkost, jak v chuti, tak v aroma. Závěr v podobném duchu. Je komplexní od začátku do konce a nevybočí z toho. Žhavá láva příjemně protéká vnitřnostmi. Zajímavé je, že k tomu, jak je mocně nakouřená, tam je sladkost, která se stejně jako kouřovost nese celou whisky. Je to velmi dobrá whisky a taky bohužel dost drahá.

Silně nakouřenou whisky jsem si nechal na závěr záměrně, nevěděl jsem, jak budu potom schopný hodnotit ostatní jemnější whisky. Nevýhodou nechání si whisky nakonec je ovšem to, že už začínáte v hlavě i v těle již ochutnané whisky pomalu cítit. Proto se ochutnávají pouze 2cl vzorky, mezi nimi vypiju celkem dost vody, dávám si pauzy, případně i něco málo sním pro neutralizace chutí a aby tělo více vydrželo. Takže i po posledním vzorku jsem byl celkem v pohodě, ale řekl jsem si, že v nejlepším se má přestat a Octomore byl dobrý závěr.
No bohužel nápad dobrý, realizace horší. Zjistil jsem, že venku prší, tak jsem se rozhodl chvíli počkat. Součástí vstupenky byl i jeden vzorek Tullamore Dew. Já tyhle iry nemusím, ale řekl jsem si, že na přečkání to bude použitelné. K ochutnání dávali Tullamore Dew Carabbean Rum Cask Finish 43%. Ani na přečkání to nebyl dobrý nápad. I když dozrávala v sudech po rumu, tak si drží z mého pohledu svůj standard. Je totiž stále o ničem. Aroma velmi lehké, až nijaké. Chuť trochu sladká, moc neslibující. Ona totiž nemá co slíbit. Je to nuda, ani nestála dál za to, snažit se o to tam něco hledat, ani za dopití nestála. Ona mě vlastně nezklamala, já jsem vůbec nic neočekával, měla tedy hodně dobrou pozici zapůsobit, ale nemá čím.
Pak jsem zjistil, že mám v kapse poslední dramík (místní festivalová měna), což mi udělalo radost, že bych tu poslední chuť v puse mohl přecejen něčím napravit. Váhal jsem, zda vsadit na jistotu a dát si něco, o čem vím, že to zachrání nebo využít široké nabídky a zkusit ještě něco nového. Navíc za jeden dram toho moc nepořídíte, ale rozhodl jsem se dát ještě šanci Kavalanům. A zkusil jednu z jejich základních whisky King Car Conductor Single Malt 46%. Také to nebyl nejlepší nápad. Aroma je celkem jemné, ale také obecně whiskové, bez nečeho, co by příjemně zaujalo, za to s nepříjemně tam vykukuje něco, co připomíná ředidlo?, levný výčepní umělý alkohol?, syntetiku?, no prostě nic moc. První dojem v chuti je štiplavost, pak i lehká sladkostm lehké ovoce, lehké dřevo, ale ta štiplavost/kořenitost to dost přebíjí, těžko se mi v ní ty chutě hledají. Tahle whisky prostě štípe.

To je teda zase román :)
V úvodu píšu jak mi to nesedlo a půl roku poté si s pomocí svých poznámek vybavuji kde co.

I přes ten lehce negativní tón, přesto, že jsem neměl štastnou ruku na výběr a začátek i konec se moc nepovedly, cesta domů také ne, tak už se těším na příští ročník.

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 29.08.2022