Ochutnávky whisky 2010
1.4.2010 - Ochutnávka whisky Ardbeg v Praze
Tato ochtunávka pořádaná Single Malt Whisky Clubem byla nezvyklá a z mnoha pohledů. Ochutnávkou neprovázel Václav Rout, ale Davinia Small, která je ambasadorkou palírny Ardbeg a protože ne každý ovládá angličtinu, tak do češtiny překládal (a překládal dobře) Sámer Selbak, který je ambasadorem palíren Ardbeg a Glenmorangie pro ČR (pro ty, co nevědí, tak palírna Glenmorangie kdysi koupila palírnu Ardbeg). Je to přece jen jiný zážitek z ochutnávky, kdy nejenže pijete výbornou whisky, ale současně ochutnávku vede krásná žena. (I když zaslechl jsem tam v pozadí nějaké Vaškovi úvahy o operaci a změně pohlaví. Měl bych ovšem obavy, zda by výsledek nevypadal jěště hůře než současnost a tak doufám, že si to ještě rozmyslí.)
Celá ochutnávka se nesla v duchu příměru palírny Ardbeg k rockové kapele. Podobně jako u rockových kapel, tak i v palírně Ardbeg najdete studio, kde se tvorba a nápady ladí k dokonalosti. Baskytaru, která dává kapele základní zvuk. Kapela i palírna mají svého maskota i věrné fanoušky. Těch podobností byste našli mnohem více.
Při ochutnávce zaznělo i mnoho dalších zajímavých informací o palírně a whisky Ardbeg. Palírna používá slad z Port Ellen, který jen silně nakouřený. Kdysi (do roku 1977) si palírna vyráběla slad sama, nyní již slad nakupuje. Kupovaný slad ovšem dosahuje parametrů požadovaných palírnou. Používaný slad je velmi kouřový a sušený nad rašelinou (dosahuje 54-65 ppm). Tento slad jsme měli možnost ochutnat a kouř poznáte nejen po čuchu, ale i v chuti. Nakouřenost sladu se při výrobě postupně ztrácí, při první destilaci až 60%, v láhvi tak nakonec zůstává cca 25% z původní nakouřenosti sladu.
Destilovaná whisky je ještě dočišťována a to pomocí Cooper Purifieru, kdy vydestilované těžké páry se vrací zpět do destilačního procesu. Můžeme tak skoro říci, že whisky je destilována 2,5 krát :)
Destilační kotle se musí pravidelně kontrolovat a při jedné z kontrol se také měří tloušťka měděného pláště. Při kontrole v roce byla 6mm. Například ale u již vyřazeného starého kotle byla necelý jeden 1mm. Nemusíte se ovšem bát, že by whisky obsahovala až tak velké množství mědi, abyste do sebe dostali měď obsaženou v jedné minci, tak byste museli vypít cca 7 tisíc lahví Ardbegu.
V palírně Ardbeg se vyrábí pouze whisky určená k prodeji jako single malt. Od roku 2004 se nedává k dispozici ostatním výrobcům whisky a tak se s ní nemůžete potkat v žádné aktuální míchané whisky.
Když byla palírna po dlouhé odstávce znovu zprovozněna po roce 1997 nastal samozřejmě problém s nedostatkem 10-ti leté whisky. Aby se nemuselo čekat přes 10 let na novou whisky, využila palírna starší zásoby 17-ti leté whisky, které dávala postupně do prodeje a používala ji i jako základ 10-ti leté whisky.
Pár kapkám vody do whisky se také říká "vypustit hada (ďábla)". Nejen proto, že pár kapek uvolní další vůně a aroma whisky, ale pokud se podíváte do sklenky, tak vidíte, jak se voda ve sklence kroutí, táhne, roztahuje do stran a postupně proniká do whisky.
Jako všude, tak i na Islay se nejdříve pálila whisky načerno, což se také jako všude nelíbilo výběrčím daní. A tak první písemné zmínky o pálení whisky v Ardbegu (tehdy to samozřejmě ještě nebyla palírna Ardbeg) jsou z roku 1794, kdy výběrčí daní zde zabavil nelegální destilační soupravu a udělal o tom zápis do příslušných knih.
V Ardbegu se používají sudy pouze 2x (první a druhé plnění), pak se prodávají dalším výrobcům whisky, kteří je ještě využijí. Když ovšem dříve (70. léta) vlastnila palírnu Ardbeg společnost Allied, tak se používali ke zrání whisky i sudy z palírny Laphroaig (která byla též ve vlastnictví Alliedu). Glenmorangie vrátilo zpět pravidlo používání sudů pouze dvakrát. Whisky Ardbeg měla tehdy velmi vysoké hodnocení a podle některých byla lepší než nyní. V té době si palírna také sama vyráběla slad. Vedle diskuse zda v této době vyráběná whisky byla lepší než nyní, lze také diskutovat o tom, že Allied vlastně porušil původní pravidla pro výrobu whisky Ardbeg a Glenmorangie vše zase vrátilo do toho správného stavu.
Ardbeg New Make 8.3.2010 69.1% není vlastně ještě whisky, ale čerstvě vypálený destilát ze kterého se teprve whisky postupným zráním stane. Přestože člověk má skoro pocit, že po druhé destilaci už musí z kotle vytékat snad jen čistý líh bez barvy, vůně a chuti, není tomu tak. Bezbarvý tedy opravdu byl, barvu získá až zráním v sudech, ovšem bez vůně a chuti nebyl. Aroma bylo až překvapivě bohaté, sladké, ovoce, grep, skořice, v pozadí kouř, ale opravdu až v pozadí. Chuť byla překvapivě sladká, ovocná a závěr ovocný až marmeládový, ovšem těch 70% tam bylo cítit a popravdě řečeno, podle mne se to teda moc pít nedalo. Musím přiznat, že jsem to čekal více bez chuti a vůně, takže jsem byl velmi a příjemně překvapen, kolik toho v sobě čerstvě vypálená whisky již má.
Ardbeg Blasda 40% je experimentem s nekouřovou whisky. Slad použitý při výrobě měl 25ppm. Ovšem se slovy "nekouřová whisky" je třeba zacházet opatrně. I tak je slad nakouřen více než v ostatních palírnách mimo ostrov Islay a i více než se uvádí u palírny Bowmore na Islay. Aroma je sladké, trochu ovocné, vanilka a lehký vzdálený kouř. Na Ardbeg je chuť velmi jemná, sladká, ovocná, trochu suchost, mentol a lehký kouř s rašelinou. V závěru lehce doznívá rašelinová chuť. S pár kapkami vody se aroma zjemnilo, více se projevilo ovoce a sladkost. Chuť to na jednu stranu trochu potlačilo a na druhou trochu rozvinulo a jednotlivé chutě byly lépe cítit. Celkově bych to ale označil za takový "dámský" Ardbeg. Oproti klasickému Ardbegu je jemný a nezvyklý, má v sobě ovšem jeho charakter a mohl by být zajímavou vstupní bránou do světa whisky Ardbeg.
Ardbeg Ten (10y) 46% je vlajkovou lodí palírny. Určitým způsobem se dá říci, že další plnění vycházejí z něj a snaží se více zdůraznit některý z jeho charakterů (a některá jiná plnění zase vycházejí z tamtěch plnění, takže toho raději necháme, než se do toho zamotáme). Aroma je sladké, slané, ovoce, kouř, rašelina, v chuti najdeme sladkost, trochu ostrosti, rašelinu, ovoce a závěr je spíše sladký, ovocný, s dlouhým postupným rašelinovým ocasem.
Ardbeg Uigeadail 54,2% byl vytvořen na základě podnětu Michaela Jacksona (jen pro jistotu - toho znalce whisky a piva, nikoliv té vyhaslé popové hvězdičky). Uigeadail je tvořen z whisky zrající ze 60% v sudech po bourbonu a ze 40% v sudech po sherry. Líbilo se mi přirovnání vůně k "vánocům ve skleničce", kdy tam cítíte rozinky, puding, skořici, kořeni a "hořící vánoční stromeček". Chuť je velmi lahodná, komplexní, vyvážená, sladkost, puding, kořenitost, rašelina a v závěru doznívá ta rašelina a sladkost. Skvělá to whisky.
Ardbeg Rollercoaster 57,3% je "výroční" whisky určená pro členy Ardbeg Committee (určená je sice pro všechny, ale je jich pouze omezené množství a je přednostně nabídnuta právě členům Ardbeg Committee a zatím se u podobných lahví nestalo, že by nějakých zbylo tak velké množství, aby byly nabízeny i jinak). Je vyrobena k 10. výročí Ardbeg Committee a obsahuje whisky z let 1997 až 2006, každý z roků je v této whisky zastoupen. Vůně je komplexní, jemná, čokoláda, vanilka, rozinky, lékořice, skořice a je natolik vyvážená, že tam tu sílu 57.3% necítíte. Chuť je bohatá, trochu pálivá, papričky, sladkost, ovoce, kořenitost, anýz, lékořice. Závěr je dlouhý s doznívající rašelinou.
Zajímavost závěrem:
Víte, že v jednom panáku single malt whisky je víc antioxidantů než ve dvou sklenkách červeného vína? A navíc má jen 55 kalorií.
Zazněly zde dvě zajímavé myšlenky na oblíbenou otázku "kdo vyráběl whisky dříve, zda Skoti nebo Irové?".
Výroba whisky přišla do Skotska z Irska. Nejblíže Irsku je ostrov Islay a proto se zde vyráběla první malt whisky ve Skotsku.
Irové možná whisky vymysleli, ale Skoty napadlo první to pít.
29.3.2010 - Ochutnávka whisky v Praze v restauraci Sonora
Tentokrát jsem šel na ochutnávku trochu s obavou. Minule mi připadla velmi nepovedená a tak jsem měl již předem docela strach. Hned při příchodu jsem zjistil, že bude opět dvoupatrová a navíc začala s více než půlhodinovým zpožděním. Docela obstojně jsem kolem sebe šířil paniku. Jak se ovšem následně ukázalo, tak jsem se zcela mýlil.
Ochutnávka sice byla dvoupatrová, ale udržovala si odpovídající tempo, takže to ani nebylo znát. Skoro by se dalo říci, že to bylo vyhovující. Dozvěděli jsme se informace k ochutnávané whisky, následně nám byla nalita a přednášející odešel říct stejné informace i druhé skupině. Vlastně tak vzniknul klid pro vychutnání dané whisky. Tempo bylo tak akorát, pokud jste ochutnávali dvě whisky jdoucí za sebou, tak se vám na stole netvořila fronta a pokud jste nějakou tu whisky vynechali, tak jste neseděli příliš dlouho nasucho.
Zatímco minule se ochutnávka do jedenácté hodiny dostala kousek za půlku, tentokrát se do jedenácti stihnulo vše. Minule jsem i kritizoval výběr whisky, což bylo ovlivněné jak tím, že mne tam žádná nezaujala, tak tím, že se vše nestihlo, tak nyní jsem si celkem nemohl stěžovat. Nebyly všechny whisky samozřejmě top-ten, ale alespoň já osobně jsem byl spokojený.
Co jsem se ptal i dalších lidí u stolu, tak hodnotili velmi podobně minulou i tuto ochutnávku. Tím, že trochu chybí zpětná vazba, tak jsem minule nevěděl, zda jsem nebyl se svým kritickým názorem osamělý. Pokud by se dnes zopakovalo to co minule, tak bych příště již nejspíše nepřišel, takhle přijdu znovu a rád. Vypadá to, že minule se zkusil nápad, jak umožnit ochutnávku více lidem a hned při té první se vychytaly všechny chyby.
Whisky představené na ochutnávce: Van Winkle 12y 45,2%, Tyrconnell 15y Single Cask cask no. 1852/92 46%, Bushmills 1608 Anniversary Edition 46%, Connemara Single Malt 40%, Macallan Twenties 40%, Linkwood 1985 The Secret Treasures Single Cask 26.11.1985/9.2007 Cask no.4548 Bottle no.263 (celkem 348) 43%, Macallan Fifties 40%, Teaninich 1984 The Secret Treasures Single Cask 15.11.1984/9.2007 Cask no.5950 Bottle no.583 (celkem 774) 43%, Edradour 13y Straight from the Cask Chardonnay Finish 30.1.1996/24.4.2009 56,1%, Edradour 11y Straight from the Cask Chateau Neuf Du Pape Cask Finish 19.11.1997/20.10.2009 56,6%, Laphroaig 18y 48%, Edradour 11y Straight from the Cask Bordeaux Finish 14.9.1998/12.10.2009 56,6%, Springbank 1970 The Secret Treasures Single Cask 26.5.1970/9.2007 Cask no.1344 Bottle no.354 (celkem 489) 43%, Port Ellen 22y Signatory VIntage Silent Stills 16.11.1979/9.11.2002 cask no. 6792 Bottle no. 489 (celkem 518) 59,3%
Pár mých poznámek k ochutnávaným whisky:
• americký bourbon a irská whiskey
Začínání bourbonem a irskou whiskey má svoji logiku, po závěrečných skotských whisky by nejspíše zcela zapadly a možná i propadly a člověk by jim nevěnoval tolik pozornosti, kolik si zaslouží. I když já osobně bych je klidně vynechal, rád ochutnám zajímavý bourbon, ale této oblasti se moc nevěnuji a tak se z mého pohledu nic nestane, ani když ho neochutnám. Irská whiskey to má u mě rozházený už dávno a s přibývajícím počtem ochutnaných irských whiskey se její pozice nezlepšuje.
Van Winkle 12y jsem vynechal, protože jsem ho ochutnával minule. I když jsem ho minule hodnotil celkem dobře, tak jsem si raděj nechal místo na jiné plánované vzorky. Je to celkem bohatý, vyvážený a příjemný bourbon.
Tyrconnell 15y Single Cask I když stále brojím proti irským whiskey, tak jim dávám šanci. A tento irský úvod byl opravdu podařený. Sladká, ovocná, jemná a příjemná whiskey, která by se dala nenáročně popíjet celkem dlouho. Takto bych si představoval základ irské whiskey, jak by ji měli prezentovat do světa.
Bushmills 1608 Anniversary Edition mě zase vrátila opět na zem. Tušil jsem, že se bude jednat nejspíše o běžnou Bushmills 1608 (tu jsem tedy předtím nepil, ale jiné Bushmills ano) a celé Anniversary Edition bude o etiketě a zdobené krabici a "oslavě 400 let něčeho", ale zkusil jsem jim dát šanci. Byla to obyčejná jednoduchá Bushmills, trochu nasládlá, trochu kořenité chuti, ale stejně jako jiné jejich základní (včetně 10-ti leté single malt) nezajímavá a oželitelná.
Connemara 12y Single Malt byla mnou očekávaná. Minule ochutnávané Connemary patřily k tomu nejlepšímu a tak jsem byl zvědavý a natěšený. Bohužel překvapení bylo spíše horší, oproti výbornému plnění Cask Strength, byla tahle Connemara celá taková v pozadí. Byly tam její správné chutě, ale tak nějak upozaděné a vpřed se prodíralo takové velké bezchuťové nevýrazné něco. Jako kdyby ji naředili více vodou než chtěli a ještě ta voda byla nějak divná.
• skotská whisky
Po úvodním bloku bourbonu a irské whiskey přišla na řadu konečně skotská whisky. Pohled na seznam plánovaných whisky byl opravdu lákavý a už první z nich udělala velmi vydařený úvod.
Macallan Twenties znám již z jiné ochutnávky, která se věnovala celé Dekádě. O to více jsem se na něj těšil a byl rozhodnutý ho nevynechat. Velmi příjemný, sladký, medový, lehce sladový a krásně vyvážený Macallan samozřejmě nezklamal a zahnal vzpomínky na nepovedené irské whiskey a rozjasnil mou tvář i vnitřnosti.
Linkwood 1985 v plnění The Secret Treasures Single Cask ve mně nevzbuzoval přílišné naděje. Již minule se whisky z těchto plnění ochutnávaly a dosahovaly tak maximálně průměru té značky. Aroma tohoto Linkwoodu slibovalo více, bylo příjemně sladové, sladké, klasické Speyside. Chuť už ovšem byla zcela nevýrazná a zabitá. Udělali by skoro lépe, kdyby to nestáčeli.
Macallan Fifties stejně jako Twenties znám a stejnětak jsem si ho nenechal ujít. Velmi příjemná whisky, tak komplexní a zaoblené chuti, že i když nenajdete žádnou vyčnívající chuť, kterou byste si zapamatovali, víte, že jste pili skvělou whisky.
Teaninich 1984 bylo opět plnění The Secret Treasures Single Cask a opět mi připadlo nepovedené. Svět by nebyl ochuzen, kdyby to nestáčeli. Samotné aroma bylo nevýrazné, ovšem chuť velmi kořenitá, která tvrdě přebyla ostatní chutě krčící se v pozadí, i když jste je tam cítili, tak nedostaly šanci se pořádně projevit.
Edradour 13y Straight from the Cask Chardonnay Finish byla první ze série připravených whisky Edradour. Aroma bylo velmi silné, ostré, trochu po víně a ovoci. Ovšem chuť přinesla pořádné překvapení, po krátkém vínovém úvodu dorazila velká vlna suchosti, celkem zajímavá, příjemná a překvapující, zůstalo mi po ní v puse úplně sucho, až bylo potřeba se před dalším douškem trochu napít vody. Vydestilovaná a zkapalnělá suchost. Opravdu mne zaujala, ale jinak přiznám, že neodpovídá mému vkusu a láhev do mého baru nepřibude.
Edradour 11y Straight from the Cask Chateau Neuf Du Pape Cask Finish byla pro mne také překvapením, ovšem trochu jiným. Aroma mi tak nesedělo, že jsem se musel hodně dlouho odhodlávat, než jsem ji ochutnal. Chutnala naštěstí lépe než voněla, chuť byla taková hutná a nepodařilo se mi jí popsat. Vím, že k tomuto plnění se vracet nebudu, aroma mne odradilo natolik, že jsem z chutě skoro nic neměl anebo tam nic nenašel.
Laphroaig 18y aroma ze sklenky Laphroaigu ovonělo celý stůl a to jsem byl možná jediný, kdo si ji u našeho stolu dal. Díky silnému, klasicky medicínskému aroma, kouřovému a lehce ovocnému aroma si ji alespoň nosem mohli vychutnat všichni. Vzpomněl jsem si na Vaškovo přirovnání - vůně hořícího ovocného sadu. Chuť mi při prvním ochutnání připadla až moc medicínská, při druhém se už objevila ta rašelina i v pozadí ovoce. Byla dobrá, ale 15y či Quarter Cask mi připadly lépe vyvážené.
Edradour 11y Straight from the Cask Bordeaux Finish mi nepřipadl jako whisky. Kdybych neviděl, že ho nalévali z láhve whisky, tak bych si myslel, že je to nějaký chyták - "Uvidíme, kolik lidí se ozve, že jsme jim nenalili whisky". Aroma mi připadlo spíše sherry (bordeaux ovšem neznám, takže jsem si musel vystačit s přirovnáním k něčemu co znám) a chuť spíše koňaku či těžkého sherry. Fakt to nebyl chyták?
Springbank 1970 byl opět plnění The Secret Treasures Single Cask a já neměl odvahu to anizkoušet, takže jsem ho vynechal. Z pěti lahví tohoto plnění mě pět zklamalo, tak proč to zkoušet po šesté.
Port Ellen 22y Signatory Vintage Silent Stills byl zlatým hřebem večera. Doufal jsem, že ho stihnu, že se to neprotáhne. Aroma bylo krásně rašelinové, ovocné, lehce sladké, lehký kouř, nijak rušivě silné. V chuti dominovala rašelina, takhle bych si představoval, že chutná, když by chutnala dobře, prostě jsem si trochu požvýkal rašelinu, následovanou lehkým kouřem a uzeností. V závěru jakoby mi zůstal ležet v krku kamínek (myšleno chuťově, nikoliv jako fyzický pocit), společně s pomalu odcházející rašelinou a kouřem. Opravdu krásný závěr ochutnávky. Nechápu proč zrovna u této palírny byl ukončen provoz, věčná škoda pro lidstvo. Copak to jde, abych ve svém mladém věku už teď říkal "jo, tenkrát se ale dělala skvělá whisky".
Pár doplňujících poznámek:
Rok 1608 je v Bushmills oblíbený. Mně tedy osobně uvádění tohoto roku spíše vadí. Není to rok založení palírny, ale rok kdy byla hrabství, ve kterém se palírna nyní nachází, tehdy ovšem ještě ne, uděleno povolení na pálení alkoholu. Budiž jim alespoň uznáno, že se snad už nesetkáme s údajem, že v tomto roce byla palírna založena a i datech uvedených na krabici k této edici to bylo správně. Kdyby Bushmills nepoužívala rok 1608 tak často, tak by se 400 let od udělení "nějakého" povolení dalo považovat za určitý důvod, proč udělat speciální edici.
Macallan a jeho série Decade - Jedná se o whisky, které byly vyrobeny tak, aby odpovídaly duchu doby, kterou reprezentují, tedy tak jak tehdy vyráběná whisky Macallan chutnala. Součástí série Macallan Decade jsou: Macallan Twenties 40% (dvacátá léta, 1920 a dále), Macallan Thirties 40% (třicátá léta), Macallan Forties 40% (čtyřicátá léta) a Macallan Fifties 40% (padesátá léta). Často samozřejmě zaznívá otázka - a jak vědí, že to bylo zrovna takhle a jak to vůbec dokážou znovu vyrobit. Nezbývá než věřit, že to vědí a zrovna Macallanu jsem ochoten klidně věřit i bez důkazů. Palírna má svoje staré zásoby z nichž se některé lahve občas objeví na trhu, případně koupí lahve z té doby na aukcích. A mistři v palírně, pak už dokáží připravit z aktuálních whisky takovou, aby vůní, chutí i charakterem odpovídala té historické.
The Secret Treasures Single Cask - vedle originálních plnění vyráběných přímo palírnou jsou na trhu i plnění nezávislá. Tato plnění mají na trhu s whisky veliký význam. Zatímco dost palíren se zaměřuje na přesně dané portfolio své značky, tak právě tyto nezávislá plnění přinášejí často zajímavé whisky, které by se jinak na trh nemusely dostat. Přinášejí i whisky, které by se na trh jinak vůbec nedostaly, protože palírna se věnuje výrobě single malt whisky pro míchané whisky a nemá zájem se starat o propagaci a prodej své whisky jako single malt jednotlivých zákazníkům. A existují i palírny, které si hlídají, abych jejich whisky nebyla nabízena v nezávislých plněních, protože ji tak nemají pod kontrolou a bojí, že by na trh mohla přijít whisky s jejich jménem, která by ovšem neodpovídala jejich představě. Existuje několik velmi známých nezávislých plníren, které si již své jméno na trhu vydobyly (např Gordon & MacPhail, Signatory, Cadenhead, Blackadder), existuje i ovšem mnoho dalších a nových, přičemž někteří nejspíše nemají tolik zkušeností a šťastnou ruku při výběru sudů, které nakupují. Právě do této druhé skupiny patří podle mně plnění The Secret Treasures Single Cask.
Edradour Straight from the Cask "něco" Finish - hodně palíren nechává své whisky zrát nejdříve v dubových sudech po bourbonu, kde získají ten správný základ a pak dozrávat v sudech po jiném nápoji, aby whisky získala další vlastnosti. Mám pocit, že Edradour aktuálně v těch experimentech vede. Tyto experimenty mohou přinést světu mnoho nových a zajímavých whisky, ovšem taky ukázat "tak tudy přátelé, tudy ne". Nepatřím mezi velké příznivce až tak velkého experimentování, kdy skoro co plnění to něco jiného a kdyby se některé z nich povedlo tak, že by svět volal po tomto jediném, tak je otázka, zda by se jim to povedlo znovu a tak dobře. Velkou zajímavostí je, že na etiketě se přesně dozvíte jak dlouho to zrálo v jednom sudu a jak dlouho v druhém.
Byli jste také na této ochutnávce? Nechcete se v diskusi podělit o své dojmy?
