Sbírám veškerou odvahu (kecám, ta se schovala), zahazuji pud sebezáchovy a jdu to zkusit ochutnat. No ty vole. Jako nějakou chuť to má, nedá se říci, že ne. A určitě se nedá říct, že dobrou. Durianový bonbon byl lepší (a to jsem je furt (tak 2 roky) nedojedl a to bonbony, co mi nechutnají zvládnu za večer, ty co chutnají naposezení). Začátek odporně sladký, pak přijde trpkost trávy, hořkost mandlí a vše samozřejmě zalité UČSO. Dokončení má pár základních plusů - je krátké a oproti všemu jemné a doznívající, ořechy a zbytek sójové omáčky na kari.
Pro nalití další skleničky moje tělo odmítlo poslušnost a dalo jasně najevo, že tohle ne. Jako bylo to zajímavé, ale nesmí se to přehánět.
Dodatek k těm durianovým bonbonům - Durian: Nepříliš známé ovoce proslavené vynikající chutí, ale také šíleným zápachem, který je cítit na metry daleko. S durianem v tašce nemůžete v Asii cestovat veřejnou dopravou nebo si ho přinést do hotelového pokoje. Pro milovníky ovoce, které neodradí nechutný smrad, je dužina durianu nejlahodnějším požitkem. Kvůli zápachu se durian nesmí převážet v taxících, půjčených autech nebo ve veřejné dopravě v celé jihovýchodní Asii. Odér ovoce často přirovnávají k zápachu přezrálého sýra, kanálu, mrtvého zvířete nebo veřejných záchodků. Spisovatel Anthony Burgess řekl, že jíst durian je "jako jíst sladké maliny v záchodě." (3.11.2020)
Moutai Yingbin
text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 20.08.2021