» whisky » skotsko » single malt » speyside
LONGMORN
Palírnu Longmorn založili v roce 1894 John Duff, George Thomson a Charles Shirres. Palírna prý vyrostla na místě, kde stávala stará kaple. Od roku 1899 vedli palírnu James R. Grant a jeho synové, kteří bylo známi jako "Longmorn Grants". Od roku 1976 je palírna v majetku společnosti Seagram a licenci drží Chivas & Glenlivet Group. Název palírny Longmorn je odvozen z gaelského Lhanmorgund, což lze přeložit jako místo svatého muže. Vodu bere z pramenů v Mannoch Hill.
Dnes je to jedna z mála palíren, která úzkostlivě zachovává tradiční postupy, např. používá stará humna na sladování ječmene a malé kvasné kádě. Do roku 1993 se pod kotli topilo uhlím. Zaměstnávali pracovníky na prohrabávání ohně, kteří se starali o to, aby uvnitř kotlů nedocházelo k připalování.
I tato palírna přešla na efektivnější vytápění parou. Někteří odborníci se domnívají, že whisky odstraněním přímého ohřevu ohněm něco ztrácí. U whisky z palírny Longmorn se pomalu blíží doba, kdy bude možné změnu u této značky posoudit. Změna výhřevu kotlů proběhla v roce 1993.
Typy
Palírna dává přednost 15-ti leté a firma Gordon & MacPhail zase 12-ti leté. Jednou ze specialit je 25-ti letá Longmorn Centenary Bottling 1969 plněná v roce 1994.
Whisky z této palírny je prý oblíbená mezi blendery jako "top dressing" pro míchané whisky.
Článek na PoznejWhisky.cz:
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1046982282898324/):
Zdeněk CZ napsal (7.4.2022):
Opomíjené skotské perly
Palírna Longmorn zažila na "vlastní zdi" dva obrovské enthusiasty, nadšence s vizí budovat whisky palírny ve velkém a na oba můžeme vzpomínat s povděkem k jejich odkazu dodnes nad lahodným nápojem ve skleničce.
Prvním nadšencem byl John Duff, rodák s Aberchirderu, který již měl zkušenosti při zakládání palírny Glenlossie v r. 1876. V relativně krátkém čase pak rozvíjel whisky byznys jak v okolí skotského Elginu, tak v oblasti Cape Town v USA. V Americe se mu nedařilo, ale ve Skotsku realizoval ze začátku smělé plány. Jako druhou založil palírnu Longmorn - údajně na místě po kostelíku a odtud se odvozuje význam gealského názvu "místo svatého muže". Palírnu založil společně s dalšími dvěma společníky a na tehdejší dobu ve velkém stylu. Vybavenou 4 destilačními kotly za tehdy závratnou sumu 20 tis. liber. Již po pěti letech vyplatil své společníky a samostatně založil na malém kopečku (Ben) poblíž farmy Riach další palírnu. Nám velmi dobře známý Benriach. Tehdy nazvaný Longmorn 2.
Svůj rozlet však Duff přehnal a dohnal podnik ke krachu, takže ho insolvenční banka prodala a poté ho převzali Grantové (James R. Grant). Ti provozovali palírnu až do sedmdesátých let minulého století, kdy vzniknul společný podnik Glenlivet&Glen Grant Distilleries, aby na přelomu našeho tisíciletí přešla palírna do rukou Chivas Brothers ze skupiny Pernod Ricard. Současný majitel nahradil původní 15letou single malt novou vynikající 16letou, kterou si podrobněji popíšeme za chvíli a taky si vysvětlíme, proč single malt whisky z palírny s produkcí destilátu 7-8 krát větší než malinký Royal Lochnagar je na trhu stejně vzácný.
Další opravdový nadšenec a průkopník světa whisky, který prošel krátkým zácvikem v palírně Longmorn (1919), byl Japonec Masataka Taketsuru, pocházející z prefektury Hiroshima. Ten se sice brzy přestěhoval na opačný konec Skotska do Campbeltown (palírna Hazelburn) a po roce se dokonce vrátil do Japonska, kde položil základy dnes velmi oceňované japonské whiskové školy. Své vědomosti a zkušenosti ze Skotska chtěl využít k naplnění svého snu, vytvoření vlastní japonské whisky a údajně okopíroval i tvar původních kotlů palírny Longmorn při zakládání Yoichi. Na popis jeho začátků v Japonsku, úvodního spojenectví s budoucím zakladatelem skupiny Suntory Torim v palírně Yamazaki a následném názorovém rozchodu a založení vlastní whisky Nikka, se určitě najdou povolanější odborníci. Abychom se nevěnovali jen pánům, připomenu zde příběh jeho skotské manželky Rity (rodným jménem Jessie Roberta Cowan).
Manželství bylo uzavřeno přes výslovný nesouhlas jak japonských, tak skotských rodičů na skromném obřadu. Poznali se tak, že Rita se sestrou sháněli pro mladšího bratra instruktora japonského bojového umění Jiujitsu, v době kdy Masataka studoval chemii na Univerzitě v Glasgow. Rita ho následovala na všech jeho životních cestách a oddaně ho podporovala v naplňování jeho snu, vytvoření první japonské whisky. Odjela i do Japonska, kde získala občanství. Bohužel tady taky zažila druhou světovou válkou a japonskými sousedy byla vnímána jako špionka nepřátelského státu, takže čelila šikaně a vyšetřování.. Po válce ji začalo trápit onemocnění jater a tuberkuloza, zemřela již v 64 letech a Masataka ji přežil osamocen o 18 let ! Tak se naplnil tragický příběh oddané lásky těžce zkoušený válkou. Dnes je dům, ve kterém žila Rita chráněn japonským zákonem jako kulturní památka. Masataku Taketsuru můžeme s trochou nadsázky nazvat císařem japonské whisky, ambassador je totiž málo :)
A teď proč je single malt z Longmorn tak málo vidět u obchodníků, navzdory střední velikosti palírny? Produkovaný destilát je totiž velmi ceněný míchači whisky pro svůj charakter. Má skoro mytickou pověst. Je sladká, ovocná i voskovitá, má hloubku i šíři. Voňavá a přesto silná. Hodí se do míchané whisky. Tvoří charakteristické hutné jádro, které se přitom "nepere" s dalšími složkami mchané whisky a je významnou součástí luxusních blendů jako Chivas Regal 18yo nebo Royal Salute. O destilát jako složku do premiových blendů je takový zájem, že palírna nijak moc neinzeruje a nepodporuje nabídku single malt whisky. Zhruba za cenu CHR 18yo seženete Founder´s reserve single malt a za cenu prémiových blendů CHR Royal Salute a Ultis si můžete pořídit úžasnou 16-letou single malt, kterou navzdory její vyšší ceně doporučuji všem, kteří hledají luxusní whisky pro úspěšné muže. Po náročném dni pohodlně usedněte do kožené (!) sedačky, zbavte se rušivých elementů a vychutnávejte luxus se mnou.
Longmorn 16yo
Otevři si luxusní lahev s koženým dnem a kovovým límečkem. Jako první tě zasáhne atraktivní vůně, krémová s náznaky medu až toffee. Znatelných 48%.
Kdo čeká v chuti agresivitu, bude překvapen. První doušek nemá žádné ostré hrany, je pěkně zaoblený, není vtíravě laciný, ale dostatečně výrazný a postupně zesiluje. Obejmu doušek v ústech, provzdušním, tak se rozbalí a odevzdá víc a víc. Hutné tělo máslovitého charakteru s prvky ovoce obaleného v medu, mírná olejovitost vyvolává dojem lehce navoskované přírodní kůže. Polknu, ale přesto zůstává silný a harmonický vjem, chuťové vrstvy se prolínají, luxusně vyvážený vjem, nic nenarušuje senzorickou lahodnou vlnu, jde jakoby proti času - místo aby vjem ubýval v čase tak se zahušťuje. Tahle whisky vás neohromí jednorázovou provokací, pálivostí, pepřovitostí nebo naopak přehnanou sladkostí některých sherry bomb, nemá ani stopy po kouři, ale dlouho kráčí majestátně stejným směrem. Olej z rozmačkaných ořechů, ovocnost neutralizovaná lehkou travnatostí. Nemusíš často upíjet, tahle whisky vydrží v puse velmi dlouho a můžeš si vyvolávat druhou a třetí zážitkovou vlnu. Luxusní pohoda.
Na závěr přichází nekonečně dlouhý dozvuk, žádné náznaky hořkosti, jen sladká dřevitost přecházející do otázky: cítím víc kůži v ústech nebo z kožené sedačky?
Tahle whisky je prostě vynikající a je dobře, že nám ji blendeři trochu nechali.
Distiller´s choice:
Ve vůni je svěžejší, v chuti více ovocnosti a zážehy zázvoru. Bohužel chybějící roky a jen 40% alkoholu způsobují, že všechno je slabší a utlumené, přidává se více pepřovitosti, která trochu přebíjí lahodnou luxusní vyváženost, velmi se zkracuje chuťový dozvuk a vůbec nepřichází druhá a třetí vlna v ústech, jak působí starší sestřička. Takhle whisky není vůbec špatná. Když ale před ní ochutnáte 16yo, tak si teď říkáte: a co dál, kdy přijde pokračování?
Další díly Opomíjených skotských perel najdete v článcích.
