» home
[tomintaul] 
TOMINTOUL
Palírnu Tomintoul založila v roce 1965 spoelčnost Hay & MacLeod. Od roku 1974 byla v majetku Invergordon Distillers, od roku 2000 jí vlastní společnost Angus Dundee. Vodu bere palírna z Ballantruan Spring.
Whisky zraje v sudech po sherry, částečně i v nových sudech a je součástí všech míchaných whisky společnosti Invergordon.
Typy
Standardně se v palírně vyrábí 8-mi, 10-ti a 12-ti letá. Velmi omezeně také 24 letá a 30-ti letá.
V palírně je také vyráběna whisky Old Ballantruan.
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1179241093005775/:
Zdeněk CZ napsal (12.10.2022):
Kde najdeme skotskou palírnu Tomintoul?
V centru oblasti Speyside, ve vesnici Ballindaloch, kterou uvádí Tomintoul jako svoje administrativní sídlo, ji nenajdete a nenechte se zmást ani potom. Cesta do palírny totiž připomíná únikovou hru plnou úskoků. Můžete vyrazit na jih podél řeky Avon po státní silnici 9008 s nadějným názvem Tomintoul Road, ale budete překvapeni, když po necelých 10 km dorazíte do vesnice Glenlivet, nikoliv Tomintoul. Nebo můžete vyrazit východněji po turistické značené cestě nadějně pojmenované Speyside Way (Tomintoul Spur), která taky směřuje na jich a po mírném obchvatu Glenlivetu vás dovede skutečně do vesničky Tomintoul. Jenže z palíren potkáte jen Glenlivet, ale žádný Tomintoul! Lepší je totiž skutečně použít silnici Tomintoul Rd, ale přestoupit z ní v obci Glenlivet na silnici A´anside Rd, která vás povede kolem zříceniny hradu Drumin k velké palírně Tomintoul, vykukující v údolí poblíž statku Ballantruan s přilehlými usedlostmi, pojmenovaného dle pramene vody stejného jména. Do vesnice Tomintoul s pouhými sedmi stovkami obyvatel vám ještě chybí dalších víc jak 10 km, tak to nepřehlédněte. Nacházíte se také kousek od vstupu do Cairngormského národního parku, který se rozprostírá na ploše 23 tis. ha.
Vesnička Tomintoul byla vystavena již v r. 1776 a dodnes patří k nejvýše položenými vesnicím ve skotské vysočině a stačí ji na to nějakých 350 m.n.m. Počasí je tady spíše chladné a sníh umí vydržet až do pozdního jara. Samotná licencovaná palírna Tomintoul však byla založena až výrazně později, krátce před okupací Československa ruskými vojsky, přesně v r. 1964. Neznamená to však, že do té doby v kraji nebyla žádná whisky. Regionální místodržící napsal koncem 18 století zápis, že "Tomintoul obývá 37 farmářských rodin a není zde žádný průmysl. Všechny do jedné pálí nelegálně whisky a také ji konzumují". Nelegální palírny a pašeráctví se tenkrát vyskytovalo ve velkém počtu z důvodu vyhýbání se placení daní. Místní terén se skvěle hodil pro palírny skryté v údolí obklopeném kopci a přístupném jen omezeným počtem stezek (v tomhle regionu prý byla dokonce jedna schovaná v jeskyni u vodopádu kousek od dnešní palírny). Podle dobových odhadů tenkrát bylo ve Skotsku zabavováno ročně neuvěřitelných 14 tisíc domácích palírenských zařízení. Je tak pochopitelné, když se Gordon Smith z nedaleké palírny Glenlivet rozhodnul jako první v oblasti přihlásit k placení daní a získat v r. 1824 oficiální licenci, nebyl v kraji oblíben.
Palírna Tomintoul začala destilovat relativně pozdě (1965) a ještě promarnila první tři desetiletí, když se na ní vystřídalo 6 různých majitelů z různých končin světa, včetně kontroverzního podnikatele a syna bývalého fašistického sympatizanta Tiny Rowlands, zastupujícího společnost Lonrho (London and Rhodesia mining company). Lepší časy nastaly, když palírnu zakoupil v r. 2000 Angus Dundee, plc, který také vlastní palírnu Glencadam. Investoval a začal propagovat značku jako single malt kategorii. Dle mého názoru se kvalita výsledného destilátu stále zlepšuje a mladá značka zůstává jako méně známý brand ve velmi rozumných cenových hranicích i pro našeho konzumenta.
Nový majitel začal produkovat jak mladé whisky (první 10yo vydaná 2002, později přibyly NAS tj. bez udání věku Seiridh a Tlath a mírně nakouřený Peaty Tang), tak zkušenější kousky. Běžně dostupný je 14yo a 16yo, 12-ti leté plnění začalo dozrávat jak v sudech po sherry oloroso tak po portském a postupně začaly přibývat starší 21yo, 25yo, 30yo k 30-tému výročí Fleminga a v r. 2015 byla vydaná 40yo. Za úspěchem stojí zkušený manažer palírny Robert Fleming, který představuje čtvrtou generaci palírníků v rodině a začínal kariéru jak je v kraji zvykem v palírně Glenlivet (1974). Kultivaci whisky bere vážně a osobně si třeba vybírá španělské sudy v Andalusii a neváhá ani zaletět osobně do Ameriky vybrat ty bourbonové. Nejnověji se základní řada rozrostla o starší, 15-ti letou verzi jak Peaty Tang, tak Portwood a palírna zkusila namíchat speciální edici Cigar Malt. Slaví s ní velké úspěchy na soutěžích a letos si přivezla zlatý hattrick (Wine & Spirits Competition, World Whiskies Awards 2022, San Francisco World Spirits Competition 2022-double gold). Palírna dnes produkuje hodně slušnou porci 3,3 mil. litrů alkoholu ročně (cca 2/3 do míchaných whisky).
Palírna sama označuje svoje lahve přídomkem Gentle Dram (něžný doušek), ale charakter destilátu není extrémně lehký, je spíše středně těžký a doplněný hutnější obilnou vrstvou, takže sbírá opakovaně ocenění na soutěžích jak za šťavnatou, mladou, ale nikoliv nezralou whisky, tak za vyzrálé kousky od 16yo výš, které přecházejí do tónů tropického ovoce a sušených rozinek. Tak mě napadá z čeho asi Couvreur tvoří Intravaganzu?
S koncentrací alkoholu palírna docela experimentuje, takže zatímco 12yo sherry a 16yo mají ABV "jen" 40%, tak 12yo porto a 14yo mají ABV 46%. Většina destilátů se produkuje z nenakouřeného sladu, ale v malých sériích se produkuje také těžce nakouřený destilát (55 ppm) pod značkou Old Ballantruan a čtenáři tohoto textu asi tuší proč.
Poměrem cena/výkon doporučuji stále cenově dostupnou 16-letou zrající v americkém dubu po bourbonu, která již naznačí kvality svých starších sestřiček a reprezentuje také oblíbený dram svého tvůrce, Roberta Fleminga.
