» informace » ochutnávky » archiv 2021 

Ochutnávky whisky 2006

13.12.2006 - Ochutnávka whisky v Praze - Macallan

13.12.2006 se v prostorách Starého purkrabství na pražském Vyšehradě uskutečnila ochutnávka whisky The Macallan. Ochutnávka byla zajímavá jak výtečnou whisky, průvodním slovem Václava Routa, zajímavým prostředím Starého purkrabství a tóny keltské harfy zahrané Seanem Barrym. Ochutnávali se: The Macallan 12y Fine Oak 40%, The Macallan 18y Fine Oak 43%, The Macallan 25y Fine Oak 43% a The Macallan Replica 1876 40,6%.

Macallan je dobrá whisky, můžu říct, že jsem vlastně nikdy nepil špatný Macallan. Ovšem i mezi jednotlivými Macallany jsou velké rozdíly. 12-ti letý Macallan nebyl moc zajímavý, byl až moc jemný a zařadil bych ho spíše do dolní části žebříčku Macallanů. Ovšem i takto hodnocený Macallan by se v celkovém žebříčku whisky umístil dobře. 18-ti letý Macallan byl podstatně zajímavější a chutí upoutal již na první ochutnání, přesto musím říct, že od Macallanu čekám více.

25-ti letý Macallan již předvedl, jak má správný Macallan vypadat. Hodnocení Macallanu je vždy náročné v tom, že všechny ostatní potom srovnávám s jejich nejlepšími kousky. Hodnotit Macallan Replicu 1876 je těžké, protože neodpovídá dnešní chuti Macallanu. Byla to dobrá a zajímavá whisky. Kdyby mi ji ovšem někdo dal naslepo a tvrdil, že je to Macallan, tak bych mu nevěřil. Sice opravdu dobrá, ty peníze bych za ni ale nedal.

13.11.2006 - Ochutnávka whisky v pražské restauraci Sonora

13.11.2006 se v restauraci Sonora uskutečnila ochutnávka whisky. Na této ochutnávce mám rád, že můžu přijít v klidu dlouho před začátkem, najíst se, vše si nafotit a nehlídat přitom čas, abych náhodou nestihl. Druhou výhodou této ochutnávky je, že ochutnávané whisky si člověk určuje sám, tedy ne úplně doslova, ale z ochutnavaných 20 whisky si každý sám určí, které ochutná a které ne. A abych jen nechválil, tak jedna výtka je - je zde vždy k ochutnání tolik zajímavých whisky, že to není možné ochutnat všechno. Ale raději vybírat z mnoha zajímavých než z pár nezajímavých.

A z čeho bylo možné tentokrát vybírat? Prvních 17 kousků byly skotské single malt whisky, potom 2 irské whiskey a uzavíral to bourbon. Whisky jsou psány ve stejném pořadí jako na seznamu z restaurace (při ochutnávce bylo několik změn v pořadí): Benromach Finished in Hungarian Tokaji Wine Cask 45%, Knockando 1989/2001 43%, Glenglassaugh The MacPhail´s Collection 1986/2000 40%, Highland Park 13y Signatory Vintage 1990 The Un-chillfiltered Collection 23.4.1990/23.1.2004 46%, Rosebank 15y 1990 Blackadder Raw Cask 30.7.1990/2.2006 59,5%, Aberlour 1990 Blackadder Raw Cask 7.5.1990/3.2003 60%, Tamnavulin 16y Blackadder 60,2%, Imperial 1976 Limited Edition 8.10.1976/8.1996 43%, Balvenie 12y DoubleWood 40%, Mortlach 1983 Gordon & MacPhail Reserve 1983/2001 46%, Banff 1974 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1974/1998 40%, Brora 24y Rare Malts Selection 1977/10.2001 56,1%, Glenturret 16y Signatory Vintage 1985 12.7.1985/12.2.2002 58,4%, Caol Ila 16y Signatory Vintage 1990 The Un-chillfiltered Collection 30.1.1990/26.4.2006 46%, Port Ellen 21y Douglas Laing Old Malt Cask 9.1979/2.2001 50%, Teaninich 27y Rare Malts Selection 1972/10.2000 64,2%, Glen Garioch 29y 27.4.1968 55,5%, Redbreast 15y Pure Pot Still 46% (irská whiskey), Midleton Very Rare 40% (irská whiskey), Booker´s 63,2% (bourbon).

Jako obvykle byly mezi vybranými kousky velmi zajímavé whisky. A jako obvykle je dilema, které ochutnat a které vypustit, tak aby člověk zvládl vychutnat i ty poslední vybrané vzorky. Bohužel ty nejzajímavější whisky bývají většinou až ke konci. Vyplatí se ale dobře vybírat, protože zde ochutnáte whisky, které už možná jinde nepotkáte. Zvláště whisky, které byly stočené z jednoho sudu, už nemusíte potkat ve stejné chuti a vůni nikdy.

Z 20 vzorků není možné ochutnat všechny a tak je potřeba vybírat. A tak jsem vynechal whisky co již znám a nezískaly si mne.
Benromach po tokajském jsem ochutnával již dříve a vůbec mne nezaujal, spíše zanechal špatný dojem. Knockando je dobrá klasická whisky ze Speyside. Glenglassaugh znám z dřívějška, ale ničím zvlášt nezaujal. Highland Park v tomto plnění od Signatory není špatný, ale originální plnění mi přijde lepší. Blackadder dělá zajímavá plnění. Rosebank Raw Cask v plné síle je velmi dobré pití, které si nese charakter Rosebank a procenta alkoholu nejsou cítit. Přidání vody mu podle mne moc neprospělo. Aberlour Raw Cask to měl zase obráceně, v plné síle nebyl ani moc zajímavý, kdežto po přidání pár kapek se otevřela a stala se velmi dobrou. Tamnavulin na to byl stejně, bez pár kapek nezajímavý, po přidání vody se otevřela a stala opravdu zajímavou. Imperial jsem ochutnal dříve a ničím zvlášt mne nezaujal. Balvenie je dobrá whisky ze Speyside, kterou znám a tak jsem ji při této ochutnávce vynechal. Mortlach jsem ochutnal dříve a ničím zvlášt mne nezaujal. Banff znám z dřívějších ochutnávek a protože mi celkem zachutnal, tak jsem si ho dopřál opět.

Brora je skvělá whisky, kterou mám rád a protože ji mám, tak jsem si ji při ochutnávce vypustil. Glenturret v tomto plnění od Signatory je můj "miláček". Začínám mít dojem, že toto plnění asi vůbec neodpovídá jejímu standardnímu charakteru, ale zcela si mne získalo. Zkoušel jsem sehnat stejnou whisky, ale z jiného plnění a zatím se mi nedaří sehnat stejný charakter (i když některé náznaky tam jsou). Tato konkrétní láhev byla bohužel při této ochutnávce dopita. V rámci "našeho citového vztahu" jsem si odnesl alespoň prázdnou láhev. :) Caol Ilu jsem vzhledem k dalším plánovaným whisky vypustil, obecně se jedná o dobrou whisky z Islay, kterou si vždy dám rád, ale další plánované whisky mi v tuto chvíli připadly zajímavější. Port Ellen splnil svoji pověst výborné whisky z Islay. Teaninich z Rare Selection bylo třeba doplnit o pár kapek vody. Bez nich nevynikla chuť a síla vše přebíjela, pár kapek ji umožňulo se zajímavě rozvynout a ukázat, co předtím skrývala. Závěrečný mezi skotskými single malt byl Glen Garioch. 29 let v sudu již bylo na whisky znát a že se jednalo o sud po sherry bylo jasné po prvním doušku a že byl ze dřeva bohužel také. Whisky to byla zajímavá, ale musím říci, že za tu cenu podle mne nestojí. Již v tom sudu byla moc dlouho a svá nejlepší léta zaspala. Poslední trojlístek - 2 irské a 1 bourbon jsem už vypustil, protože bych si je asi ani moc neužil.
Celkově musím říci, že jsem byl s ochutnávkou velmi spokojen a příští se plánuji zůčastnit znovu. (Tak mne napadá, jestli vůbec byla nějaká ochutnávka ze kterou bych byl nespokojen, asi ne. Ale tahle se zařadila mezi ty lepší.)

A stejný dodatek co v popisu minulé ochutnávky (asi ho napíšu tučně nahoru, protože platí pro všechny ochutnávky). Při čtení nezapomeňte na to, že chutě jsou individuální, takže whisky, co jsem já označil za skvělou, vám nemusí vůbec chutnat a obráceně. Posouzení chuti a celkového názoru na whisky ovliňuje také spousta různých věcí, od jídla, které jste jedli před ochutnávkou, přes předtím ochutnávanou whisky, dříve ochutnávanou whisky a vzpomínkou na ní, až po náladu a celkové rozpoložení. Také trvá několik let, než se člověk naučí whisky ochutnávat, takže první dojmy zapsané před několika lety se mohou výrazně lišit od dojmů aktuálních. Navíc ochutnávkové množství není zcela ideální, protože whisky která neupoutá na první dojem, se může po druhém doušku stát vaší oblíbenou. Nelze ale od každého plnění koupit celou láhev a tak whisky dostanou většinou jen jednu šanci.

22.9.2006 - Ochutnávka whisky v Brně - whisky a sýr

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 22.9.2006 v Brně

22.září se v Brně v kavárně Reduta uskutečnila další tématická ochutnávka, tentokrát zaměřená na whisky a sýr. Whisky shop poskytl čtyři druhy whisky: Teaninich 18yo, Aberlour 12yo, Bruichladdich 14yo, Lagavulin 16yo (první tři z nezávislých ročníkových plnění, z toho první dvě v sudové síle) a pět druhů originálních skotských sýrů. Přítomno bylo pětadvacet účastníků, ke každé palírně byly předneseny základní informace.
Po ukončení oficiální části se ještě někteří účastnící přesunuli z kavárny Reduta do prostor Whisky shopu, kde pokračovali v neformální ochutnávce. K dispozici zde byla i „whisky této chvíle“ za zvýhodněnou cenu (Longmorn 1988, 14yo, plnění The Coopers Choice) a čtyři druhy skotských uzenin, z nichž tu obalenou v pepři nebylo záhodno zapíjet skotskou. Také si zde přítomní mohli zakoupit dovezený originální kalendář zaměřený na významné palírny.

Oficiální charakteristiky jednotlivých sýrů:
1. Brucklay: Vyrábí jej poblíž Aberdeenu holandská rodina z ovčího mléka. Je tvrdý, jemný, trochu nasládlý s ovocnou a slanou příchutí.
2. Orkney Grimbister: Má svěží, citrónové příchutě, je kompaktní a drobivý.
3. Dynsire Blue: Je zpočátku smetanový, pak se náhle objevují chutě modrého sýra, ajkoby šumivá příchuť moštu.
4. Isle of Mull: Krávy z ostrova Mull spásají zdejší trávu, ale krmí se i zbytky z místní palírny. Sýr je smetnový, silný, štiplavý.
5. Criffel: Vyrábí se poblíž Dumfries. Je smetanově hutný, přitom má zemité a květinové příchutě.

Závišovy poznámky a Petřiny komentáře k jednotlivým vzorkům whisky:
1. Teaninich 18 let, 55,5%, říjen 1983 - leden 2002, Cask Strength, láhev č. 032, MacKillop´s Choice
Tahle whisky na mne neudělala žádný zvláštní dojem, ať už v dobrém nebo špatném. Může to být i tím, že jsem na ochutnávku kde byla k dispozici přišel později a lil jsem ji do sebe dost pod tlakem. Nicméně na ní nebylo nic rušivého, je v podstatě v pořádku
Komentář: Tenhle kousek byl dost ostrý, štiplavý. S kapkou vody ztratil úplně vůni a dost zhořkl.

2. Aberlour 12 let, 59,5%, listopad 1992 - červenec 2005, Cask Strength, sud č. 101692, láhev č. 82/448, Whisky Galore
S Aberlourem z nezávislých plnění nemáme zatím moc zkušeností, takže tato nás samozřejmě po výborných zkušenostech s pův. plněním hodně zajímala. Takže: původní plnění jsou lepší. Zase ale nic špatného, i když zde dělá dost velkou část dojmu těch 59,5%. Ale klidně budiž.
Komentář: Na rozdíl od Záviše, já tam cítila čokoládu. Whisky měla delší chuť a trocha vody ji prospěla.

3. Bruichladdich 14 let, 46%, 1992 - 2005, Coopers Choice
S Bruichladdichy se v poslední době snad roztrhl pytel, už jich je trochu moc. Tento patří do jeho lepší (tzn. nejódové) části. Slušné pití.
Komentář: Tohle byl pro mě zatím nejhorší Bruichladdich co jsem měla. Strašně mdlý, nudný.

4. Lagavulin 16 let
Další slavná značka, další těžká “jodovka”. Nechutná mi.
Komentář: Krásně tmavá barva, vůně rašeliny, kouře. Krásně to i chutná. Mňam.

28.7.2006 - Ochutnávka whisky v Brně - Macallan

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 28.7.2006 v Brně, článek napsal Záviš a Miles

28.7. pořádal v Brně The Whisky shop ve spolupráci s Cafe-Restaurantem Reduta ochutnávku whisky. Tentokrát šlo o vzorky whisky z jedné z nejslavnějších pálenic – Macallan z oblasti Speyside. Ochutnávalo se celkem pět vzorků, dva z různých nezávislých plnění a osmnáctiletá spolu se dvěma zástupci ze série připomínající 20. až 50.léta, konkrétně Thirties a Forties (a v chuti repliky se skutečně projevilo jaký vliv měla třeba občanská válka ve Španělsku a tedy nedostatek tradičních sudů po sherry). Třicátá a Čtyřicátá léta napodobovala chuť whisky Macallan, jak se vyráběla v oněch letech minulého století a byla v půllitrech, ostatní běžně dostupné v sedmičkách.
Ze všeobecných poznatků ty nejdůležitější: přestože Macallan budí dojem, že se ve světě prodává jako single malt už dávno a dávno, tak ve skutečnosti je to kupodivu teprve od roku 1980. Palírna už jako skoro jediná (další je Glengoyne) používá určitou odrůdu ječmene, a to “Golden Promise”. Nikdo jiný jej prakticky nepoužívá, takže palírna spotřebuje cca 3/4 světové produkce odrůdy. Třetí poznatek - na ochutnávce nebyl špatný vzorek, takže tohle je pokus je aspoň nějak rozlišit. Kromě jedné to byly typické whisky zrající v sudech po sherry, sladké chuti a ovocné vůně, ale právě ty odlišné detaily, o kterých se píše níže, rozdělovaly ochutnávané kousky na dobré, lepší a vynikající.

Macallan 10 let, 1994 - 2005, 46%, Whisky Galore
Záviš: První vzorek z Whisky Galore byl 10letý, měl světlou barvu, výrazně ovocnou příchuť (typické pro všechny Macallany), ale nebyl v sudech po sherry. Tento vzorek mi nechutnal.
Miles: Barva tmavé zlato, vůně ostrá s náznakem čpavku a čerstvých okurek, chuť ostrá po dubu, dojezd krátký, ale dobrý. Tak na 70 procent.

Macallan 11 let, 46%, 1993 - 2005, Coopers Choice
Záviš: Tento vzorek už byl v sudech po sherry. Připadal mi sušší a ovocnější. Dobré.
Miles: Barva zlatožlutá, vůně sladká, chuť klasická sherry a ovoce, dojezd dlouhý, sladký i trpký zároveň. Můj favorit mezi 5 Macallany, 100 procent.

The Macallan Thirties, 40 %, původní plnění
Záviš: Tohle byl můj osobní vítěz ochutnávky. Whisky je na Macallan nečekaně rašelinová, má nádhernou kouřovou vůni “tak akorát”. Ovocná chuť zůstává, ale vliv sherry je potlačen. Je to napodobenina stylu 30-tých let. Vynikající, naprosto špičková věc.
Miles: Barva bronzová, vůně těžká, sladká až povidlová, chuť ovocná s příchutí kouře, dojezd na tu hutnou vůni a chuť překvapivě krátký a slabý. Výborná, ale nevydrží. 80 procent.

The Macallan Forties, 40%, původní plnění
Záviš: Ještě trochu kouřová, ale méně výrazná, jemná, bezproblémová. Na ochutnávce padl pojem “cukrátko”. Na mne moc bezvýrazná, takové “babské” pití.
Miles: Barva tmavé zlato, vůně sladová s trochou ovoce, chuť sladká, sherry, dojezd ještě kratší než u Thirties. Docela dobrá, vedle ostatních zanikne, 70 procent.

The Macallan Fine Oak 18 let, 43%, původní plnění
Záviš: Prvotřídní špičkový vzorek s perfektní vůní i chutí. Byla v sudech nejen po sherry, ale i po bourbonu. Tato whisky snad vůbec žádnou chybu nemá, má vyváženo snad úplně všechno. Za rok 2004 vyhrála v seznamu o nejlepší whisky v ceně pod 100 liber. Já starý šťoural jsem našel snad jedinou chybu. je dokonalá snad až příliš. Mám rád whisky, které se občas trochu liší. Doporučuji.
Miles: Barva medová, vůně těžká sherry, chuť vyvážená - slad, sherry, stopa kouře, dojezd hodně dlouhý, sytý a sladký. Moje číslo 2 z pěti, 95 procent.

23.6.2006 - Ochutnávka whisky v Brně

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 26.5.2006 v Brně, článek napsal Miles a fotky nafotila Petra

23.6. se v kavárně Reduta na Zelném trhu v Brně uskutečnila další pravidelná ochutnávka whisky. Její výjimečnost tkvěla v účasti šéfa edinburghské pobočky Scotch Malt Whisky Society (SMWS) Dougha Macfarlanea, který celou ochutnávku řídil a moderoval, v simultánním překladu paní Lady. On i majitel Whisky shopu pan Burda byli ve skotských kiltech, Macfarlane dokonce v barvách svého klanu. Foyer Reduty s asi šesti stolky pro čtyři bylo zcela zaplněné.
Speciální byla tato ochutnávka i tím, že se porovnávaly vždy dva druhy stejné značky od dvou různých nezávislých stáčíren (jednou originální plnění), přibližně stejného stáří. První byly dva vzorky Rosebank, pak Glenturret, potom Glen Grant a nakonec dvakrát Bowmore. Můj vítěz je první Glen Grant 1977 od Coopers Choice, ale přesné hodnocení až nakonec.

Kolem půl deváté jsme dopili poslední doušky, a jelikož měl pan Burda rezervaci v restauraci Pegas, pomohli jsme odnést sklenice do Whisky shopu, zaplatili ochutnávku a vyrazili do Pegasu, abychom už obsadili stoly. Bylo to v nekuřáckém výklenku, a protože jim dobře fungovala klimatizace, dali jsme si jídlo i pití a vydrželi až do půl jedenácté. Jen osazenstvo Whisky shopu a host přišli později, pan Burda dokonce jako poslední, protože někteří ochutnávači neměli dost a dali si ještě v obchodě pár skleniček, ač by jim mohlo dojít, že už je dávno po osmé, kdy se v pátek ve Whisky shopu oficiálně zavírá. Osobně jsem si ještě dal v sobotu v deset dopoledne malou Serendipity, což je omylem namíchaný Ardbeg s Glen Moray, stručně zajímavý na jedno ochutnání, celou láhev bych neriskoval, a stejně ji ani nelze běžně koupit, protože je to limitovaný omyl; tuhle láhev přivezl sám Macfarlane.

A nyní k hodnocení ochutnávky:

Vzorek 1A – Rosebank 1992 Coopers Choice, 12yo, 46%: Barva světle slámová, spíš seno, Vůně lehká, Chuť ostřejší, peprná s dlouhým dojezdem, S vodou se ještě zostří, ovšem srovnají se chutě, zploští se
Vzorek 1B – Rosebank 1990 Gordon Macphail, 15yo, 40%: Barva totožná, seno, Vůně totožná, lehká, Chuť trpká až hořká, zároveň sladší, jemnější nakyslý dojezd, svíravý, S vodou se nijak nezměnila
Vítězí 1B

Vzorek 2A – Glenturret 10yo, originální stáčení, 40%: Barva zlatá, o stupínek tmavší než 2B, Vůně sladká s trochou suchého sena, Chuť jednolitá, sladová, trochu sladká, dojezd se ztrácí brzy, Bez vody
Vzorek 2B – Glenturret 12yo, Signatory, 43%: Barva zlatá, Vůně sladká, plnější, Chuť bohatší, vyvíjí se od sladu po zvláštní chuť, připomínající slanou okurku, Bez vody
Vítězí 2A, ve 2B mi nesedí chuť

Vzorek 3A – Glen Grant 1977 Coopers Choice, 46%: Barva tmavě hnědá s červenými tóny, Vůně sytá, těžká, sladká, těžce švestková, v podstatě horká povidla, Chuť velmi příjemná sherry, sladká a zároveň překvapivě ostrá, dojezd dlouhý a hluboký, S vodou nic neztrácí
Vzorek 3B – Glen Grant 1970 Mackillop´s Choice, 43%: Barva tmavě oranžová, Vůně sladká, ale spíše sladová, ovocná, asi ryngle, Chuť trpčí, velký rozdíl proti 3A, africké tmavé dřevo, odchází dlouho a rovnoměrně, S vodou stejná
Vítězí 3A (podle mne i celkově)

Vzorek 4A – Bowmore 1989 Mackillop´s Choice, 15yo, 59%: Barva tmavé zlato, Vůně jemná rašelinová, na tolik procent skoro žádný alkohol ve vůni, Chuť malého doušku pálí na rtech, větší doušek ožehne patro, jednoduchá rašelina, Po vodě se zvýrazní sladkost, rašelina zůstává
Vzorek 4B – Bowmore 1987 Duncan Taylor (Whisky Galore), 17yo, 46%: Barva tmavé zlato, Vůně rašelinová, doplněná sladkou trávou, čerstvě posečenou, Chuť rašelinová, ostrá, Bez vody
Vítězí 4A

Dodatek – Serendipity – omylem vzniklá vatted malt whisky smícháním Ardbegu a Glen Moray: Barva zlato, Vůně spíše po sladu a po Glen Moray, Chuť více „ardbegovitá“, tedy s rašelinou, avšak ne dominantní, s příchutí sladu a lehce hořkým závěrem.
Resumé: zajímavá zkušenost, avšak nehodí se k delšímu popíjení.

14.6.2006 - Setkání zakládajících členů Single Malt Whisky Clubu

Ve středu 14.6.2006 se konalo setkání zakládajících členů Single Malt Whisky Clubu. Setkání proběhlo ve velmi příjemném prostředí v klubových prostorech hotelu se zajímavým jménem - Dům u velké boty. Prostředí klubu, který se nachází ve sklepení hotelu, navozovalo i tu správnou a odpovídající atmosféru. Protože se jednalo o setkání zakládajících členů, nebyla očekávána masová účast davů lidí. Díky právě probíhajícímu fotbalovému mistrovství a příchodu léta do našich končin (odpolední teploty se pohybovaly okolo 30 stupňů) byla nakonec účast menší než se předpokládala. To se ovšem ukázalo jako výhoda, protože takto bylo vše komornější, nemuseli jsme se navzájem překřikovat, bylo možné se navzájem seznámit a probrat v klidu vše možné - whisky počínaje a všemi možnými i nemožnými tématy konče. A také na nás zbylo více whisky. :)

Setkání bylo jako ochutnávka whisky, což asi nikoho nepřekvapí. Na stole stály připravené k ochutnání tyto whisky: Isle of Jura 10y Legacy, Arran Malt, Bowmore 12y Enigma, Glen Scotia 14y a Glen Scotia 14y v plnění Scotch Malt Whisky Society (5.1991/2.2006 60%). Všímaví také jistě nepřehlédli jednu láhev, která jakoby se tomu všemu vymykala - Sherry oloroso. Zdání ovšem klame, opravdu nebyla určená pro ty, kteří whisky nepijí - takoví se tam ani nevyskytovali.

Zatímco Juru již znám, Arran je pro mne zatím novou palírnou, ze které jsem sice již pár vzorků ochutnal, ale je pro mne stále určitou novinkou. Bowmore Enigma je skvělá záležitost a právě k této whisky byla určena ona láhev sherry. Enigma právě dozrávala v sudech po sherry a tak bylo možné porovnat, jak se chuť sherry projevila v této whisky. Projevila se opravdu velmi dobře a po chvíli střídavého ochutnávání jsem měl chvílema až pocit, že piju slabší a silnější sherry. :) Druhou velmi zajímavou dvojičkou k porovnávání byly 14-ti leté whisky Glen Scotia - originální plnění se 40% a plnění od Scotch Malt Whisky Society se 60%. Zatímco originální Glen Scotia mi nepřišla moc zajímavá, tak plnění SMWS, které bylo třeba trochu naředit vodou, bez toho zůstalo skryto mnoho vůní a chutí, bylo podstatně zajímavější i ten velký rozdíl mezi neředěnou a ředěnou whisky stál za to. Ochutnávalo a diskutovalo se ještě po půlnoci, kdy už také všechny whisky byly dopity. Doufám, že další setkání SMWC budou takto zajímavá a vzhledem k tomu, kdo za tímto klubem stojí, je jisté, že budou.

7.6.2006 - Ochutnávka whisky v Praze - Po skotských ostrovech bez lodi či letadla

7.6.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Stejně jako minulé dvě ochutnávky měly nějaké hlavní téma, tak i tentokrát tomu tak bylo. Podtitul ochutnávky byl: Po skotských ostrovech bez lodi či letadla - Tématem této ochutnávky budou whisky ze skotských ostrovů Skye, Orkneje, Arran, Islay, Jura a oblasti Cambeltown. Díky tolika ostrovům a oblastem bylo více ochutnávaných vzorků než tradičně. A co přesně se ochutnávalo - Arran 1996 Vintage Collection 1996/2005 46% (ostrov Arran), Isle of Jura 10y Legacy 40% (ostrov Jura), Bowmore 12y Enigma 40% (ostrov Islay), Glen Scotia 14y 40% (oblast Campbeltown), Scapa 14y 40% (ostrov Orkney) a Talisker Distillers Edition 1992 Double Matured 1992/2005 45,8% (ostrov Islay).

Téma ochutnávky bylo zajímavé a slibovalo whisky z velmi odlišných oblastí. Whisky Arran mi připadla jako celkem dobrá whisky, spíše relativně jemnější, ale nijak zvlášt mne nenadchla. Dobré pití, ale pil jsem i lepší. Isle of Jura znám i jiných plněních (standardní 10-ti letá, 10-ti letá Legacy (plnění na ochutnávce), Superstition a 12-ti letá v plnění od Gordon & MacPhail) a zde ochutnávaná 10-ti letá Legacy mne z nich zaujala nejméně. Bowmore Enigma je podle mne velmi dobré pití z Bowmore a řadím ji poslední dobou (od té doby, co ji znám) mezi své oblíbené a vyhledávané whisky. Na této whisky předvedli v palírně Bowmore, že umějí dělat nejen dobrou whisky, ale i skvělou whisky.

Glen Scotia mi připadla spíše jako nezajímavá a zapomenutelná whisky. Největším přínosem bylo, že jsem ochutnal whisky, kterou jsem zatím nepil (těch je ještě stále velmi mnoho), nezapamatoval jsem si ovšem žádný důvod, proč ji ochutnávat znovu (i když chutě se pokaždý liší a ovlivňuje je mnoho věcí). Ani z whisky Scapa ve mne nezůstal žádný výrazný dojem. Talisker byl druhým vrcholem této ochutnávky, je to velmi výrazná a bohatá whisky ve které je radost hledat všechny vůně a chutě. Vždy když se naskytne dobrá příležitost, tak tuto whisky budu rád znovu vychutnávat.

26.5.2006 - Ochutnávka whisky v Brně

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky a rumů, která proběhla 26.5.2006 v Brně.

V pátek 26.5.2006 uspořádal Whisky shop v Brně další z řady pravidelných ochutnávek whisky, opět ve spolupráci s AIR Cafe Brno. Akce proběhla ve foyer Moravského zemského muzea na Zelném trhu a byla zaměřena na neobvyklý způsob dozrávání whisky – v sudech po rumu - a pro srovnání se podávaly i dva vzorky karibských rumů.
Přítomní se dozvěděli něco o dozrávání whisky v sudech po jiných alkoholických nápojích a o základních druzích rumů. U jednotlivých vzorků byl podán ještě výklad o samotné palírně. Začalo se limitovanou sérií The Balvenie - Rum Wood, 14yo (47,1%), následovala Glenfiddich - Havana Reserve, 21yo (40%) a tento dosti unikátní výběr zakončovala Caol Ila - Demerara Rum Finish, 15yo (45%, Private Collection – Gordon & MacPhail).
První vzorek mi připadal poněkud štiplavý, více než bych očekával dle síly. Druhý vzorek byl jemný a velmi příjemný, ovšem s dosti krátkým koncem na tak vysoký věk. V třetím vzorku rašelina nekompromisně zakryla jakékoli znaky rumu, snad jen byl spíše sladce rašelinový, bez nějakých tónů moře. Já mám ovšem Caol Ilu rád, takže jsem nebyl nijak zklamán.

Následovaly rumy – řada guayanských rumů El Dorado zde měla jako zástupce Special Reserve 12yo (40%) a Dominikánskou republiku reprezentoval Ron Barceló – Gran Anejo (37,5%). Mám doma další rumy obou značek: El Dorado – Special Reserve 15yo a 21yo, Ron Barceló – mladší Anejo a starší Imperial, takže mohu říct, že oba rumy na ochutnávce byly typičtí reprezentanti svých značek, Ron Barceló je lehčí zlatý rum, cenově dostupnější, a El Dorado je bohatší jemný zlatý rum. Ovšem po whisky chutnal první doušek rumu hlavně velmi sladce a karamelově.
Účastníci se poté přesunuli do Whisky shopu, kde pokračovali v ochutnávání, já už se k whisky nevracel a zůstal u rumů - byl zde k dispozici opravdu mimořádný Ron Zacapa - Centenario 23 Anos z Guatemaly, pravidelně oceňovaný zlatou medailí na soutěžích v posledních letech.

3.5.2006 - Ochutnávka whisky v Praze

3.5.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Zatímco minulá ochutnávka byla výletem do historie, tato ochutnávka měla název Poklady Speyside. Jak název napovídá, ochutnávali jsme whisky ze Speyside. Sice jsem již některé z ochutnávaných whisky již ochutnal, ale protože whisky je pokaždé jiná (tedy ona jiná není, ale člověk ji různě vnímá, ať podle svého rozpoložení, podle předtím ochutnaných whisky (teď nemyslím množství, ale chutě), postupný vývoj chutí člověka a jeho schopnost se v nich orientovat apod.) není nidky na škodu se k dobrým whisky jadnou za čas vrátit.

A ochutnávané whisky dobré opravdu byly. Mezi poklady Speyside byly zařazeny (a oprávněně): Glen Grant 10y 40%, Glenlivet 12y 40%, Glenfarclas 12y 43% a Glenrothes 1987 43% 6.7.1987/11.3.2002. Neplánovaně potom byla ochutnávka ještě rozšířena o Bowrmore Darkest 43%, kterou přinesl Gordon a Ardbeg 10y 46%. Tyto neplánované whisky narušily řadu názvů obsahující slovo "Glen" a také jemný tón této ochutnávky. Také ostatně nebyly ze Speyside. :)

Ten kdo to zde čte pravidelně, tak ví, že preferuji spíše whisky z Islay. Musím také říci, že mne neplánovaný závěr příjemně potěšil. Tím ovšem nechci říci, že by ochutnávané whisky ze Speyside nebyly dobré. Glen Grant bylo také relativně příjemné překvapení. Jeho cena není vysoká, značka také není moc známá, 10 let je sice už přijatelné stáří, ale většinou tíhneme ke starším. Nepřekonat počáteční nedůvěru by ovšem bylo škoda a člověk by se ochudil o jemnou whisky ze Speyside, jejíž charakter odpovídá oblasti. Sice trochu jednodušší, ale příjemná, jemná možná až moc, asi by se dala úspěšně použít pro první seznamování žen se světem whisky - jemná, příjemná, lehce sladká, trochu ovocnosti. Glenlivet již své jméno ve světě whisky má, dokonce tak velké, že si ho musí i chránit. K této whisky vlastně není pořádně co říci - skvělá, s charakterem Speyside, bohaté a komplexní chuti. Glenfarclas stejně jako Glenrothes nejsou také neznámým pojmem, obě velmi příjemné, se sladkým charakterem Speyside a samozřejmě vzájemně nezaměnitelné. Sice whisky ze Speyside nepreferuji, ale to neznamená, že si je rád nevychutnám. Po takovýchto ochutnávkách mám někdy pocit, zda jsem tuto oblast nezanedbával.

Neplánovaným pokračováním ochutnávky byla whisky Bowmore Darkest, kterou přinesl pozdě dorazivší Gordon. Pro mne to bylo příjemné vytržení z příjemného Speyside. Je to prostě Islay a přestože Bowmore není moje nejoblíbenější palírna z Islay (i když po Enigmě ji začaly přibývat plusové body), je to skvělá whisky, kterou si rád vychutnám. Těsně před odchodem jsem se ještě posílil douškem Ardbegu a vyrazil směrem domů. Co se dělo dále nevím, odešel jsem před koncem (jak jsem říkal minule, popřát liškám apod).

24.4.2006 - Ochutnávka whisky v pražské restauraci Sonora

24.4.2006 se v restauraci Sonora uskutečnila ochutnávka whisky. Velkou výhodou ochutnávky v restauraci je, že se můžete předem v klidu najíst a i když se cokoliv zpozdí, tak vám ochutnávka neuteče. Během jídla se ovšem špatně ochutnává. Ovšem hlavní výhodou této ochutnávky je velké množství různých whisky a velmi často se nejedná o bežné whisky, ale o různá nezávislá a ročníková plnění. Některé z ochutnaných whisky byste nyní už velmi těžko sháněli. Ochutnávka byla řízená, k jednotlivým whisky byl podány informace, jak o whisky, tak o palírně. Whisky Benromach zde dokonce představil přímo člověk ze společnosti Gordon & MacPhail, která tuto palírnu vlastní, pan Neil Urquhart s překladem od pana Kratochvíla.

Určitým rysem ochutnávek zde v Sonoře je velké množství ochutnávaných whisky, tedy whisky, ze kterých si můžete vybrat. Whisky, které byly určeny k ochutnávce: Aberlour A´Bunadh 59,9%, Glenesk 1985 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1985/2000 40%, Old Pulteney 1989 Gordon & MacPhail Reserve 1989/2001 46%, Balmenach 1974 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1974/1999 40%, Benromach 22y Port Pipe Finish 45%, Ardmore 1987 1987/2001 40%, Glenlivet 21y 40%, Glenfarclas 25y 43%, Mortlach 1983 Gordon & MacPhail Reserve 1983/2001 46%, Banff 1974 Gordon & MacPhail Connoisseurs Choice 1974/1998 40%, Brora 24y Rare Malts Selection 1977/10.2001 56,1%, Glenturret 16y Signatory Vintage 1985 12.7.1985/12.2.2002 58,4%, Bladnoch 1991 Gordon & MacPhail Reserve 1991/2001 43%, Bowmore 12y Enigma 40%, Peat Reek Cask Blackadder 46%, Laphroaig Quater Cask 48%, Highland Park Blackadder Raw Cask 62,3%, Lagavulin 12y Cask Strenght 58,2%, Port Ellen 21y Douglas Laing Old Malt Cask 9.1979/2.2001 50%, Macallan 18y 1983 43%, Glen Albyn 26y Rare Malts Selection 1975/5.2002 54,8%, Auchentoshan 31y 196646,4%, Connemara Pure Pot Sill Peated Single Malt Irish Whiskey 40%, Green Spot 40% (irská whiskey), Midleton Very Rare 40% (irská whiskey).

Výběr whisky určených pro ochutnávku je vskutku uctihodný a zajímavý. Tento způsob má ovšem své výhody i nevýhody. k výhodám patří to, že zde může být mnoho zajímavých whisky, které by se do bežné ochutnávky (4 až 5 vzorků) asi nedostaly, každý si sám může určit které a kolik whisky ochutná, pravděpodobně nehrozí, že by si nevybral, ochutná jen ty whisky, které chce, což u ochutnávky z 4 až 5 vzorků je sice možné také, ale tam budete platit vše. Nevýhodu potom je časová náročnost, rychlý sled za sebou, takže někdy málo času ke sledování informací a ochutnávání, až se mi vytvořila na stole fronta, člověka láká více vzorků, než je pro ochutnávku vhodné.
No, tak jako tak, mám tuto ochutnávku rád. :) Právě díky té rozmanitosti a možnosti ochutnat zajímavé a málo se vyskytující whisky.

Vzhledem k množství není možné ochutnat vše a tak jsem musel vybírat. Některé whisky jsem již ochutnával na minulé ochutnávce zde v Sonoře, některé jinde. U těch, které mám v poznámkách jako relativně nezajímavé to bylo jednoduché, ty jsem vynechal, horší (ovšem v uvozovkách) to je s těmi o kterých vím, že mi chutnaly či jsem je ještě nepil. Pokusím se stručně vyjádřit k whisky, které byly na této ochutnávce.

Aberlour A´Bunadh znám odjinud a je to skvělá whisky, Glenesk je velmi lehká whisky a nijak zvlášť mne neoslovil, u Old Pulteney mne nejvíce překvapil ten velký rozdíl oproti originálnímu plnění, které mne zaujalo podstatně více, Balmenach znám z dříve a nijak mne nezaujala, Benromach je skvělá whisky ze Speyside se sladovou sladkostí, Ardmore mne vůbec ničím nezaujala, kdyby ji nestočili, tak by mi nechyběla, Glenlivet znám odjinud a je to taková kvalitní klasika, Glenfarclas mě už kdysi překvapila (jiné stáří) a mám u nich pocit, že se jim daří dělat velmi dobrou whisky jakéhokoliv stáří, Mortlach na mne sice působila příjemným dojmem, ale kromě toho jsem si z ní nic nezapamatoval, prostě dobrá, ale zapomenutelná, Banff je velmi dobrá whisky, tentokrát jsem ji ale musel z taktických důvodů vynechat (bylo mi smutno, ale prostě 20 vzorků se ochutnat nedá), Brora totéž, znám ji, je to skvělá whisky, ale musel jsem vynechat, Glenturret byl minule můj osobní objev, podle mne skvělá whisky, sice s trochu netypickou chutí (připomíná mi nádech droždí, možná spíš vanilka, či vanilkové rohlíčky), ale zachutnala mi natolik, že jsem si půlku sklenky nechal nakonec, abych měl cestou domů na co vzpomínat, Bladnoch mi připadla spíše nezajímavá (nemyslím, že to bylo jen vlivem Glenturret).

Bowmore Enigma je skvělá záležitost, změnila můj pohled na whisky z Bowmore (k lepšímu) a snížila moje hodnocení ostatních whisky z Bowmore (v porovnání k Enigmě k horšímu), Peat Reek jsem ochutnával již dříve jinde a vůbec jsme si nerozumněli (slušně řečeno, že mi spíše nechutnala), o Laphroaig Quater Cask platí podobné, co o Bowmore, skvělá záležitost, obecně mám Laphroaig rád, ale Quater Cask ještě víc, Highland Park bylo plnění od Blackadder - Raw Cask, je nefiltrované s lehkými zbytky sudu v láhvi (na etiketě je napsáno, že ten "bordel ze sudu" tam má opravdu být, že se nejedná o chybu (pardon za to označení, ale neznalému to tak musí připadat)), je to dobré a zajímavé pití, Lagavulin jsem ochutnával již jinde a velmi dobré pití, Port Ellen je obecně velmi dobrá a zajímavá whisky z Islay, tohle plnění ovšem neznám, Macallan pamatuji z minule a je velmi dobrý, při výrobě byl tehdy použit převážně ječmen Golden Promise, což jí dodávalo ještě více, nevýhodou bylo, že mi potom některé bežnější Macallan tolik nechutnaly :), Glen Albyn také velmi dobré pití, pamatuji z dřívejších ochutnávek, Auchentoshan mne zas tak moc neoslovil, z irských co byly na ochutnávce neznám žádnou, ale všechny tři jsou prý velmi dobré.

Zatímco zpočátku jsem některé whisky vynechal z taktických důvodů, abych byl schopen si vychutnat i whisky v závěru. Závěrečné whisky (od Lagavulinu (včetně) dále) jsem musel vynechat z časových důvodů. Nebydlím přímo v Praze a tak si dopravu musím buď zařídit nebo využít služeb hromadné dopravy. Řízení vozidla nepovažuji za dobrou variantu. Svůj odchod jsem tedy musel přispůsobit jízdnímu řádu, tak abych stihl poslední autobus směrem domů a také cestou dát liškám dobrou noc. (na toto téma jsem nedávno dělal vtipy, které jsem myslel na svojí osobu a doufám, že si je dotyční nevzali osobně)

Při čtení nezapomeňte na to, že chutě jsou individuální, takže whisky, co jsem já označil za skvělou, vám nemusí vůbec chutnat a obráceně. Posouzení chuti a celkového názoru na whisky ovliňuje také spousta různých věcí, od jídla, které jste jedli před ochutnávkou, přes předtím ochutnávanou whisky, dříve ochutnávanou whisky a vzpomínkou na ní, až po náladu a celkové rozpoložení. Také trvá několik let, než se člověk naučí whisky ochutnávat, takže první dojmy zapsané před několika lety se mohou výrazně lišit od dojmů aktuálních. Standardní whisky se většinou neliší :), kdežto ročníková a nezávislá plnění ano (tedy různé ročníky a plnění). Nevýhodou ročníkových a nezávislých plnění může být to, že whisky, která vám zachutnala, už nikdy nekoupíte a třeba ani podruhé neochutnáte, protože už prostě nebude. A jiné plnění, ať originální či nezávislé může chutnat zcela jinak.

21.4.2006 - Ochutnávka whisky v Brně

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla 21.4.2006 v Brně.

V pátek 21.4.2006 proběhla další z řady pravidelných ochutnávek whisky pořádaných Whisky shopem, tentokrát ve spolupráci s AIR Cafe Brno. Kvůli větší kapacitě a také nedávnému požáru kavárny v Domě pánů z Lipé se místo konání přesunulo na Zelný trh, do foyer Moravského zemského muzea.
Ochutnávala se tentokrát whisky z ostrovů (konkrétně šlo o ostrovy Mull, Orkneje, Jura a Arran): 1) Tobermory, 10 y.o., originální plnění, 40%, 2) Highland Park 12 y.o., originální plnění, 40% 3) Isle Of Jura, 16 y.o., originální plnění, 40% 4) Arran, Cognack Cask, originální plnění, 58,2%. Před každým vzorkem byli přítomní seznámeni s historií ostrova a jeho palírny. Účastníků bylo o něco méně než obvykle, kolem dvaceti. V průběhu degustace pak Záviš ochutnal dle svých záznamů 200. vzorek single malt skotské, což bylo oceněno potleskem. Po oficiální části se většina přítomných ještě přesunula na neoficiální část do Whisky shopu, kde je čekala Enigma (výborná 12letá Bowmore).

Závišovy poznámky k jednotlivým vzorkům:

1) Tobermory, 10 y.o.: Ostrovní whisky z ostrova Mull (Tobermory je na něm přístav). Je ukládána do sudů po bourbonu. Dost štiplavá, ostrá chuť a ne moc pěkná vůně. Velice krátká dochuť. Ta whisky mi nechutnala.
2) Highland Park 12 y.o.: Highland Park je nejsevernější skotská palírna. Špičková jednosladová whisky. Silné, opravdu dobré pití.
3) Isle Of Jura, 16 y.o.: Název Jura pochází z norštiny - znamená Jelení ostrov. Při pálení dochází k dvojí fermentaci v důsledku toho, že záparová káď je větší než kotle, takže do kádě postupně natéká obsah několika kotlů a každá dávka fermentuje v jinou dobu. Tento postup je dost kuriózní. Whisky je to kvalitní, dobrá vůně, dobrá chuť, trochu sladší. Zdařilý kousek.
4) Arran, Cognack Cask: Tahle whisky byla v průběhu zrání uložena v sudech po sherry a potom po koňaku (neobvyklé). Díky tomu je tato whisky poměrně hodně sladká a také silná (58,2%), ale vlastně mi velice chutnala, dá se to bez problémů pít. Dobrá věc.

Dodatek Petra Komárka: Závišovi také tleskám. Budu se muset ještě hodně snažit, já jsem nedávno překročil zatím pouze první stovku.

19.4.2006 - Ochutnávka whisky v Praze - Macallan: Cesta do minulosti bez stroje času

19.4.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Tato ochutnávka mohla nést směle podnázev - Cesta do minulosti bez stroje času. Ano, opravdu jsme navštívili dobu již minulou a to dvacátá léta minulého století. A přes léta třicátá, čtyřicátá a padestátá jsme se opět vrátili do současnosti. Dobře, přiznávám, že tento výlet do minulosti absolvovaly pouze naše čichové a chuťové buňky a jejich prostřednictvím i náš mozek. Ochutnával se totiž Macallan a jeho série Decade. Jedná se o whisky, které byly vyrobeny tak, aby odpovídaly duchu doby, kterou reprezentují, tedy tak jak tehdy vyráběná whisky Macallan chutnala. Součástí série Macallan Decade jsou: Macallan Twenties 40% (dvacátá léta, 1920 a dále), Macallan Thirties 40% (třicátá léta), Macallan Forties 40% (čtyřicátá léta) a Macallan Fifties 40% (padesátá léta).

Macallan je skvělá sladová whisky ze Speyside, to lze říci obecně a máte-li rádi whisky z oblasti Speyside, tak vás Macallan asi nikdy nezklame. Já mám v oblibě spíše whisky z Islay, některé ostrovní, zjednodušeně tedy řečeno, whisky velmi výrazné, rašelinovité a kouřové. Navíc jsem ochutnal jak skvěly Macallan, tak i Macallan o kterém nemůžu říci, že byl špatný, ale ničím mě zvlášt nezaujal. Proto tedy k Macallanu přistupuji vždy trochu nedůvěřivě, což má tu výhodu, že můžu být pouze velmi příjemně překvapen. I jsem zvažoval, zda na tuto ochutnávku vůbec jít, ale jen samotná možnost ochutnat whisky, takovou, jako ji pili naši dědové a otcové a ještě celou Decade najednou, byla jasnym důvodem, proč se ochutnávky zůčastnit.

A musím říci, že jsem opravdu nelitoval. Opět se jednalo o vytečný Macallan. Jsem rád, že nežiji ve čtyřicátých letech (z hlediska whisky, nikoliv historické a politické). Ne ovšem proto, že by mi Macallan Forties nechutnala, ale protože tehdy nebyla možnost ochutnat léta padesátá a pravděpodobně ani léta minulá a současné whisky také ne. Každá z těchto whisky chutnala a voněla jinak a byl to velmi zajímavy historicky vylet. Mé osobní pořadí bylo přesně opačné, od nejvyších let k nejnižším - 50, 40, 30 a 20.

Někteří využili možnosti ochutnat i nějaké další whisky, které jsou v obchodě k dispozici a "vrátit se takto do současnosti". Já k "návratu použil" whisky Arran Malt Limited Edition, Single Cask, Finished in a Bordeaux Wine Cask. Tato whisky si mne ovšem nezískala. Ostatní, kteří zvolili stejně si ji ovšem velmi pochvalovali. Každý máme naštěstí rozdílné chutě.

5.4.2006 - Ochutnávka whisky v Praze

5.4.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Jako vždy byl výběr whisky zajímavý, ale tentokrát lze říci, že velmi zajímavý (bráno z pohledu běžné ochutnávky, ne ochutnávky specialit). Whisky pro ochutnávku byly tentokrát spíše výraznější, doplněné jednou příjemnou ze Speyside. Ochutnávány byly tyto whisky: Balvenie 12y Double Wood 40%, Highland Park 18y 43%, Talisker Distillers Edition 1992 Double Matured 1992/2005 45,8% a Ardbeg 10y 46%.

Balvenie je příjemná sladová whisky ze Speyside, sladké vůně i chuti. Já na Speyside tolik nejsem, takže mi sice připadla dobrá, ale brzy ji zase zapomenu. Je to whisky na takové příjemné sladké mlsání v podvečer na zahradě. V paměti mi ovšem brzy splyne s ostatními dobrými ze Speyside. Highland Park je skvělá bohatá whisky, zatím jsem snad nepil špatnou Highland Park. Ovšem díky vysoké konkurenci v ochutnávnaných whisky skočila na pomyslném druhém místě.

Zlatou medaili večera dostal Talisker. Talisker je silná whisky s bohatou chutí. Stejně jako o Highland Parku i zde můžu říci, že jsem zatím nepil špatný Talisker. Závěrečnou whisky byl Ardbeg. K této whisky jsem si kdysi hledal cestu, zprvu jsem jí byl zklamán a po několikerém ochutnání jsem ji zařadil mezi své oblíbené. I přes tuto mojí náklonost k ní skončila až na třetím místě. Její trochu zvláštní chuť mám rád, ale Highland Park a zvláště Talisker byly prostě lepší. Je navíc trochu pravdou, že po ochutnání Ardbegu Uigeadail u mne 10-ti letá trochu bodů ztratila (což se projevilo v mém vztahu k ní, nikoliv na jejím třetím místě při ochutnávce).

17.3.2006 - Ochutnávka irských whiskey v Brně - u příležitosti oslav svátku sv. Patrika

Od Zdeny a Tamary jsem dostal článek o ochutnávce irské whiskey, která proběhla při příležitosti oslav svátku sv. Patrika v Brně.

17. březen je ve světě známý jako St. Patrick´s Day, den, kdy si Irové připomínají úmrtí svého patrona. Naše ambice byly mnohem skromnější než ambice pořadatelů průvodu v New Yorku, ale počet přátel whisk(e)y byl mimořádný. Kolem 17 hodiny se začala kavárna pozvolna zaplňovat a několik minut před oficiálním začátkem se už musely přinést další stoly a židle. Celkem se na ochutnávku dostavilo bezmála padesát účastníků a dostalo se jim odborného výkladu jak o svatém Patrickovi, tak o pohnuté historii výroby irské whiskey, včetně současnosti všech zde zastoupených palíren.

Prvním vzorkem byla Knappogue Castle 1994 - single malt whiskey z palírny Old Bushmills ze Severního Irska. Barvou připomínala The Tyrconell, která svého času byla spolu s Bushmills 10 yo jedinou single malt, kterou mohl milovník irské koupit v Brně. Obecně byla příjemná, leč nijak výrazná. Druhým vzorkem byla whiskey Magilligan Single Malt - zrající 5 let v sudech po bourbonu - z palírny Cooley. I zde se našla podobnost s jinou irskou. Chutí trochu připomínala Green Spot, ale i tato whiskey byla klasická, nijak zvláštní. Třetí vzorek byl midletonský Redbreast 15 yo - jedna z mála pure pot still whiskey. Ochutnávka patnáctiletého Redbreastu byla první veřejnou ochutnávkou v Česku (pokud je známo). Ti, kteří znají Redbreast 12 yo, tvrdí, že je dvanáctiletý lepší než patnáctiletý, který je ovšem velmi dobrý. Ti, kteří se s Redbreastem seznámili poprvé, tvrdí, že je vynikající, a jejich slova potvrzuje fakt, že ze zásob Whisky Shopu zbyla poslední láhev a další jsou už objednané. Posledním ochutnávaným vzorkem byla irská skotského typu, tj. vyrobena ze sladu sušeného nad rašelinou, Connemara Cask Strength, a to v síle 60,7%. Pro mnohé královna dne. Bohužel zásoby této whiskey byly zdecimovány ještě téhož večera.

8.3.2006 - Ochutnávka whisky v Praze

8.3.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Jako vždy byla s odborným výkladem. Whisky pro ochutnávku byly vybrány z různých oblastí. Ochutnávány byly tyto whisky: Glenrothes 1987 14y 43%, Glenmorangie Cellar 13 43%, Glenfiddich 18y Ancient Reserve 40% a Caol Ila 1990 Signatory Vintage Un-chillfiltered collection 16y 30.1.1990/30.1.2006 46%.

Tentokrát jsem sice měl rámcovou představu, co mne přibližně čeká, ale už mnohokrát se mi stalo, že jsem byl překvapen a ochutnávaná whisky se odlišovala od mého očekávání, ať v dobrém či špatném. Žádnou z ochutnávaných whisky jsem dříve nepil (značku ano, ale tato konkrétní plnění ne) a proto jsem se na každou také těšil.
Mé chuťové buňky i můj stav byly ovliněné mým nachlazením, ale whisky na vše měla jednoznačně kladný účinek (pivo následující den nemělo :).

I přes mé nachlazení jsem si dojmy z whisky odnesl, ale jsem si vědom, že při jiné ochutnávce stejné whisky se může můj názor lišit.
Tentokrát mne žádná z nich nenadchla natolik, abych pronášel hodnocení jako "vrchol večera" apod., ovšem o žádné z nich se nedá říci, že by byla podprůměrnou. Glenrothes je příjemná sladová (čímž myslím chuť a aroma, druhově byly sladové všechny) whisky s delším koncem a v hezké láhvi. Glenmorangie Cellar 13 by mne příjemně překvapila, kdyby se nejednalo právě o Glenmorangie. Jejich whisky mi chutnají, takže více mi u nich hrozí zklamání, než-li nečekané překvapení. Z první trojky nejlepší whisky.

První trojku uzavírá whisky Glenfiddich 18y Ancient Reserver, která je dobrým a kvalitním pitím, dobře vyvážená a taková jasná "whisky ze Speyside", až jsem v ní nenašel nic, čím by mne oslovila. Čímž nechci říci, že se nejedná o dobrou whisky, ale protože já mám raději whisky výrazné, nejsem často schopen whisky s "charakterem Speyside" spravedlivě ohodnotit. Pak následovala whisky Caol Ila. Neotvírala bohužel další trojku, byla už pouze tato, ale vzhledem ke své výraznosti jsem ji takto oddělil od prvních tří. Caol Ila je whisky z Islay, což nezapře ani ve svém aroma či chuti. Tato whisky mne nikdy nezklamala a přestože mi připadá méně výraznější než-li třeba Laphroaig, patří k whiskám, které si rád dám. Nižší výrazná rašelinovost a kouř této whisky umožní vyniknout dalším chutím a Caol Ilu mám jako příjemnou whisky z Islay pro pohodové popíjení. Nelze říci, že v Laphroaig nejsou další chuti, ale její charakter mi připadá podstatně výraznější a mám ji spíše pro vychutnání jedné skleničky, než-li pro popíjení na celý večer.

Opět bylo možné se blíže seznámit s rašelinou a sladovým ječmenem. Někteří si také neodpustili ochutnání - tedy ječmene, ochutnávat rašelinu jsem nikoho z přítomných neviděl.

17.2.2006 - Ochutnávka whisky v Brně - Narozeninová ochutnávka

Od Marwina jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla k 1. výročí otevření Whiskyshopu v Brně.

V pátek 17.2.2006 se v kavárně Amelie v Domě pánů z Lipé uskutečnila "Narozeninová ochutnávka" skotské whisky u příležitosti 1. výročí otevření Whisky Shopu v Brně. Kvůli velkému počtu lidí, bylo nutno sestěhovat do předsálí kavárny i stolky ze sousední terasy. Na programu degustace byly tyto whisky: 1) Edradour 12yo, originální stáčení, Highland, 58,4%, 2) Tomintoul 27yo, originální stáčení, Speyside, 40%, 3) Bowmore 12yo, stáčení SMWS číslo 3.109, 60,7%, 4) Laphroaig 15yo, stáčení Cadenhead´s, 46%. Třetí vzorek byl zajímavý i tím, že se jednalo o součást speciální kolekce, jejíž design byl na téma výtvarné využití písma. Osobně mně ta její krabice pokrytá výkřiky zjevně ne zcela střízlivých členů Scotch Malt Whisky Society moc nezaujala (a to prý patřila v této řadě k těm, které aspoň nebyly vyloženě ošklivé). Kromě inzerovaných značek přidal Whisky shop ještě narozeninový dárek - Glenury Royal (20 let, plnění Duncan Taylor v řadě Rarest of the Rare). Samotná palírna je už zbořená a na jejím místě vyrostly bytovky s parkovištěm, na jehož okraji zůstaly základy komína zabudované do obvodové zdi s pamětní plaketou jakou připomínkou. Podle některých byla Glenury Royal nejlepší vzorek večera. Na ochutnávku se nakonec dostavilo celkem 37 účastníků, takže kavárna i přilehlé prostory byly zcela zaplněné. Neformální část pak ještě pokračovala v nových, rozšířených prostorech Whisky shopu.

Závišovy komentáře jednotlivých degustovaných whisek:

Edradour 12yo - natural cask strenght, 58,4%, červen 1993 - prosinec 2005: Jedná se o nejmenší palírnu ve Skotsku. Whisky je dobrá, hodně silná, má chuť trochu po tmavém rumu, ale hlavně po dřevě. Máte skoro pocit, že se vám do jazyku zapíchla dubová tříska.
Tomintoul 27yo, 40%: Tomintoulu jsme si začínali v poslední době více všímat. Předtím jsme tak trochu neprávem opomíjeli 10letou, než jsme zjistili, že je to chyba. A 27letá jen potvrdila, že se jedná o slušnou značku. Sytá barva i chuť, dobré pití.
Sud č. 3.109 (Bowmore - 12 let), 60,7%, páleno 1992, single cask, SMWS: Další z kuriozit, prodávaná jen členům Scotch Malt Whisky Society, označená jen číslem sudu. Tato Bowmore je dost nezvyklá, není v ní tolik jódu a je na tento typ whisky poměrně sladká. Přesto slušný vzorek.
Laphroaig 15yo, stáčení Cadenhead´s, 1990 - září 2005, číslo láhve 180: První vzorek z řady nezávislého plnění Cadenhead´s, který jsme měli. Je to dražší kategorie. Na láhvi je zdůrazněno, že whisky plní pouze do prvně použitých sudů po bourbonu. I tady platí (stejně jako u Bowmore), že tento vzorek je poměrně dost sladký na to, co by se mělo od Laphroaigu čekat. Mně to ale celkem vyhovuje, já tam toho drsného jódu nemusím mít moc.
Glenury Royal, 20 yo, 50%, červenec 1984 - červen 2005, sud č. 3048, láhev 097/281, Rarest Of The Rare, Duncan Taylor: Tohle je těžký, bohužel pozdní objev. Mimořádně dobrá whisky, s parádní chutí, velice dobře se pije, člověk by to mohl mít pořád. Bohužel jsme to pili možná naposledy, protože palírnu v roce 1985 zavřeli a v roce 1993 definitivně zbourali. Paradoxní je, že provedení single malt se začalo prodávat až po zboření palírny. Takže se prodávají již jen zbytky z nezávislých plnění, tahle je z řady "Nejvzácnější ze vzácných" (Rarest Of The Rare). Pochopitelně i cena tomu odpovídá. Prostě škoda.

8.2.2006 - Ochutnávka whisky v Praze

Tento článek od Václava Routa jsem přebral se svolením ze stránek www.skotsko.net, kde byl vydán 9.2.2006. Článek je zajímavý jako pohled na tuto ochutnávku z jiného úhlu.

8. února 2006 proběhla v Informačním centru Klubu přátel Skotska další z pravidelných ochutnávek skotské whisky. Na následujících řádkách čtenáře seznámíme s tím, co jsme chutnali.

Jako první byla na pořadí whisky Tamdhu. Palírna Tamdhu leží leží v oblasti Speyside, mezi Knockandem a Cardhu. Byla založena v roce 1896 Williamem Grantem a jeho společníky a dnes patří skupině Highland Distillers. Voda používaná k výrobě whisky pochází z říčky Tamdhu (odtud má i palírna své jméno), která dodává výsledné whisky slabě květinovy nádech. Palírna, jako jedna z mála ve Skotsku, si vyrábí vlastní slad ve velmi působivé sladovně Saladin (jako první ve Skotsku začala používat tuto mechanickou výrobnu sladu v roce 1951). Přebytky sladu prodává okolním výrobcům whisky. Whisky Tamdhu, kromě vlastního plnění, je také součástí nejprodávanější míchané whisky ve Skotsku - Famous Grouse.

A nyní k ochutnávané whisky. Ochutnávala se whisky Tamdhu bez udání stáří. Jedná se o whisky zářivě zlaté barvy, která má příjemně květinové aroma, se slabymi citronovymi náznaky. Též je vní velmi příjemně rozvinuto vůně obilné zrno. První doušek whisky prozradí, že má lehké a měkké tělo. Chuťově se pak jedná o čistou, sladkou (jedna z nejsladších skotských whisek), v níž je slabě cítit karamela. Dokončení je opět příjemně květinové (zde se opět vrací první čichový kontakt s touto whisky), s lehkým náznakem rašeliny. Celkově se jedná o whisky, která je velmi jemná, sladká a jako taková je vhodná pro jedince, kteří dosud s whiskou nepřišli do styku, případně se setkali pouze s míchanymi a ne vždy kvalitními whiskami. Tato whisky jim ukáže, že whisky je chuťově pestrá.

Další z ochutnávaných whisek byla Dalmore Cigar Malt. Palírna, která již více jak 160 let (údajně pry byla založena roku 1839) vyrábí kvalitní whisky, leží v oblasti severních Highlands a patří společnosti JBB. Založena Alexandrem Mathesonem na břehu zálivu Cromarty, shlíží na ostrov, podle něhož dostala své jméno. V roce 1886 byla koupena rodinou Mackenzie, která na etikety "věnovala" část svého rodového znaku - jelení paroží (jsou součástí etiket dodnes). K výrobě whisky používá měkkou tělnatou vodu z řeky Alness. Destilační přístroje v palírně mají nezvykly tvar nejen kotlů (připomínají narcisy), ale i nezvyklou vrchní kónickou komoru, a lihové destilační přístroje se chladí vodou. Převážná část produkce (asi 85%) zraje v sudech po bourbonu, především po prvních náplních, menší část v sudech po olorosu a amontilladu. Vše následně dozrává v sudech po sherry, což dodává whisky z této palírny příchuť po sherry. Produkce palírny je přes 5,5 miliónu litrů, z toho se na trh jako single malt dodává asi 300 tisíc litrů.

A nyní charakteristika whisky Dalmore Cigar Malt. Jedná se o whisky hluboké, zlatě mahagonové barvy, která má měkké a vyzrálé, lehce kouřové aroma, se stopami tmavé čokolády a pomerančových krémů. Zavřu-li oči a nadechnu se této vůně, vybaví se mi návštěva u babičky, kde ve staromilském pokoji vytápěném krbem jsou na stole vyrovnány čokoládové pochoutky. Ochutnáte-li tuto whisky, již při prvním doušku ucítíte pevné a jemné tělo. Chuťově se pak jedná o vyraznou a vyzrálou whisky, s náznakem rumového krému a s probleskující příchutí tvrdé karamely či páleného cukru. A stejně jako u aroma, i zde je cítít lehky kouř. Dokončení je lehké, kouřové, kde je cítit jistou suchost.

Další z ochutnávaných whisek byla Macallan Elegancia - 12 let (Sherry Oak). Výrobky palírny Macallan jsou mnohými odborníky řazeny mezi klenoty skotské sladové whisky. Whisky se na tomto místě pálí pravděpodobně již od konce 18. století, nicméně vlastnípalírnu Macallan založil v roce 1824 Alexander Reid. Do roku 1892 byla známá jako Easter Elchies, podle lokality. V tomto roce ji koupil Roderick Kemp, značně rozšířil a změnil jméno na Macallan. Pojmenována byla podle kostela, ktery kdysi stával na místě palírny. Od roku 1996 vlastní palírnu Highland Distillers. Vodu bere palírna z potoka Ringorm Burn. Je známá svojí až puntičkářským lpěním na kvalitě. Velkou měrou se na tom podílí i používání nejkvalitnějších surovin. Stále u nejméně 30% produkce používá ječmen odrůdy golden promise (do roku 1994 jej používali u veškeré produkce). Palírna úspěch své whisky také přičítá používání tradičních velmi malých baňatych destilačních kotlů (jsou druhé nejmenší ve Skotsku) a také tomu, že všechny produkty zrají v sudech po sherry. Destilační kotle jsou vyhřívané plynovými hořáky. Používání přímého ohně karamelizuje slad, což parní ohřev nedokáže. Od roku 1966 nakupuje Macallan dřevo pro sudy ve Španělsku (druh quercus robur), kde je v Jerezu nechá vyrobit a pronájímá je místním vinařům, aby v nich jeden rok zrálo sherry a dvě sezony oloroso. Potom se dovážejí do Skotska, kde v nich zraje whisky z palírny. V hlavních verzích whisky Macallan 70% whisky zrálo v sudech po první náplni sherry, 30% v sudech po druhé náplni. Zbytek sudů po druhé náplni se používá pro stárnutí whisky pro směsi (Macallan tvoří součást nejprodávanější míchané whisky ve Skotsku - Famous Grouse).

A nyní charakteristika whisky Macallan Elegancia - 12 let (Sherry Oak). Jedná se o whisky světle zlaté barvy. Přičichnete-li. ucítíte lehký náznak citrusů se stopami vanilky, sladkého toffee, koření a dubu. První doušek odhalí pevné a velmi jemné tělo. Chuťově se pak jedná o whisky kořeněnou a citrusovou, vyváženou ořechovou sladovostí s nádechem sherry. Dokončení je dlouhé, uspokojivé s příchutí sladkého toffee, sherry, koření a lehce i dubu.

Jako čtvrtá se ochutnávala dvanáctiletá whisky Highland Park. Co říci o této nejsevernější palírně ve Skotsku (i když před pár lety prý začali pálit whisky i v palírně Blackwood na Shetladskych ostrovech , které jsou ještě severnější)? Narozena na nezapomenutelných Orknejských ostrovech, kde každý den máte jiné počasí, bičována divokým větrem, a mořskými vlani, vyrábí whisky již přes dvě stě let. Postavena byla v roce 1798 Davidem Robertsonem na okraji města Kirkwall, na místě dřívější ilegální palírny, kde shlíží na zátoku Scapa Flow (znalci námořních dějin si jistě vybaví její roli v posledních válkách). Nyní palírnu vlastní společnost Highland Distilleries a licenci vlastní James Grant & Co. Vodu bere palírna z pramenů Cattie Maggie´s Pool. Někteří odborníci se domnívají, že voda používaná v palírně, padá jako déšt na skotskou pevninu a prosakem pod mořem se dostává do podloží ostrova, kde vyvěrá. K sušení sladu používá místní rašelinu z povrchových vrstev Hobbister Moor a přidává se do ní vřes, což whisky dodává , kořenný a vlastní medově - vřesový charakter.

A nyní charakteristika dvanáctileté whisky Highland Park. Jedná se o whisky zářivě jantarové barky s vůní sladkého vřesového medu, jež se prolíná s vůní rašelinového kouře. Při prvním doušku ucítíte střední, zvláště jemné tělo a chuťově se jedná o šťavnatou, sladce vřesově medovou whisky, s plnou sladovostí a kouřovou suchostí. Dokončení je pak dráždivé, vřesové a lahodné.

Jako poslední se ochutnávala relativní novinka - whisky Laphroaig Quarter Cask. Co říci o whisky, o niž se všeobecně traduje že buď ji milujete, nebo nenávidíte. Nebudu zastírat, že patřím k té první skupině, neboť se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších značek. A Quarter Cask je skutečně povedená. Nejdříve však pár slov o palírně. Whisky Laphroaig pochází z palírny na jižním cípu ostrova Islay a patří společnosti Allied Distillers. Whisky z její produkce je pověstná svym vyrazně "medicínskym" charakterem. K sušení sladu používá vlastní rašelinu, ve které je obsažen i mech (podle některych je právě on původcem oné "medicínské" chuti). Vodu používá z přehradní nádrže na řece Kilbride. Palírna je pověstná i relativně malymi destilačními přístroji. Palírnu samotnou založili již v roce 1815 bratři Donald a Alex Johnstonovi, jméno jejichž rodiny se i nadále uvádí na etiketách . Oficiální provoz s licencí však zahájili až v roce 1826. V roce 1847 tragicky zahynul jeden ze zakladatelů palírny. Zemřel smrtí více než symbolickou pro majitele palírny - spadl do sudu s částečně zralou whisky. V letech 1954 - 1967 palírnu vlastnila velmi šaramantní dáma , slečna Bessie Williamsová, která ji v roce 1967 prodala společnosti Long John Distillers (palírnu však slečna Williamsová řídila až do roku 1972). Whisky Laphroaig patří mezi nejoblíbenější značky prince Charlese, který dokonce palírnu jmenoval dvorním dodavatelem svého dvora a propůjčil jí jako známku své přízně i vlastní znak (tři pštrosí pera, jejichž historii lze vystopovat až k českému králi Janu Lucemburskému).

A nyní něco o vlastní whisky Laphroaig Quarter Cask. Při její výrobě se palírna inspirovala velikostí sudů, jež se používaly v 19. století. Byly menší, nežli jsou dnešní a používaly se k přepravě whisky po skotské Vysočině. V pozdější době jejich používání prakticky zaniklo. Výhodou sudů malé velikosti je to, že u menších sudů dochází až k o 60% většímu kontaktu se dřevem, nežli u sudů běžné velikosti, což přispívá k intenzivnějšímu dozrávacímu procesu a whisky je poté ve svých základních charakteristikách podstatně vyraznější.
U značky Laphroaig Quarter Cask se jedná o whisky zářivě zlaté barvy. Zavřete-li oči a přičichnete, vybaví se Vám tradiční skotský kamenný dům krytý doškovou střechou na břehu mořského zálivu. Vy sedíte uvnitř s výhledem na moře, kde u břehu jsou navšeny hromady mořských řas. Uvnitř domku v krbu pomalu dohořívá rašelina a na stole vedle Vás leží v mističce pár kousků banánu a kokosu. Tak přesně takovy pocit získáte z jednoho vdechnutí omamné vůně této whisky. Při prvním doušku ucítíte pevné tělo a jazyk Vám omámí geniálně vyvážená hluboká, kompletní a kouřová chuť spojená s překvapivě jemnou sladkostí. Dokončení je skutečně dlouhé, suché s náznaky kouře a koření. Při ochutnávce doporučuji u této whisky dodat pár kapek vody, která zvýrazní buket a vytáhne všechny aromatické látky tak, aby byly "čitelné". Mám-li být upřímný, u whisky Laphroaig se u mne jednalo o skutečný vrchol oficiální části večera.

Oficiální ochutnávka skončila, večer však nikoliv. Většina návštěvníků odešla, nicméně někteří zůstali. Mezi nimi i spoluzakladatel Single Malt Whisky Club - Česká republika a můj přítel, pan Gordon Howell, který přišel později a ktery je pro mne něco jako WhiskyJezinka, neboť neustále svádí k ochutnávce starých a starších whisek (a že jeho zásoba je prakticky nevyčerpatelná). Jak jinak si vysvětlit, že nejdříve vyndal ze své kabely whisky Glenfiddich Ancient Reserve (18 let) a po její degustaci pokračoval kalibrem mnohem těžším whisky - Ardbeg Uigeadail. To však byla již skuttečně poslední degustovaná značka onoho večera 8. února a poslední účastníci se spokojeně rozešli domů.

8.2.2006 - Ochutnávka whisky v Praze

8.2.2006 se v obchodě Kilt uskutečnila ochutnávka whisky. Jako vždy byla s odborným výkladem. Výklad se zaměřil na informace o whisky, jejích druzích, výrobě, byla také možnost ochutnat sladový ječmen, používaný při výrobě whisky. Byly také podány informace k jednotlivým ochutnávaným značkám, jak z hlediska palíren a zajímavostí, tak i informace zajímavé při degustaci jednostlivých vzorků.

Whisky pro ochutnávku byly vybrány jako určitý průřez oblastmi, od nejjemnější po velmi výraznou. Ochutnávány byly tyto whisky: Tamdhu bez udání stáří 40%, Dalmore Cigar Malt, Macallan Elegancia 12y 40%, Highland Park 12y 40%, Laphroaig Quater Cask 48%.

Přestože jsem všechny ochutnávané whisky znal, nenechal jsem si ujít příležitost si je připomenout (zvláště ty, které nemám doma), protože výběr značek byl velmi dobrý. Tamdhu je velmi dobrá jemná whisky, na mne až příliš jemná, přesto si jí rád jednou za čas vychutnám. Dalmore Cigar Malt je zajímavá whisky s rozmanitým aroma a chutí (já tam nacházím ovoce, hořkou čokoládu, po delším odstátí mne překvapil asi ořech). Macallan Elegncia 12y mě kdysi dříve moc nenadchla, tentokrát byl dojem lepší, ale přesto u mne skončila z dnešních vzorků na posledním místě. Highland Park 12y je velmi dobrá a bohatá whisky, ke které se budu rád vracet. Laphroaig obecně patří mezi mé oblíbené whisky a Quater Cask je zajímavější a bohatší whisky, než známá 10-ti letá Laphroaig. Pro mne byla Laphroaig Quater Cask vrcholem večera.

18.1.2006 - Ochutnávka whisky v Brně - Burnsův večer

Od Marva jsem dostal článek o ochutnávce whisky, která proběhla v rámci Burnsova večeru v Brně. Fotky fotila Zdena a HT. Tímto jim všem také děkuji a zdravím je do Brna :)

Ve středu 18. ledna 2006 v podvečer, se v prostorách kavárny Amélie sousedící s Whisky shopem uskutečnil na počest skotského básníka Roberta Burnse večer s ochutnávkou jeho oblíbeného nápoje - whisky a skotské národní speciality - ovčího žaludku plněného směsí drůbků, krup a koření, známé pod názvem haggis.

Robert Burns (1759-1796) má ve Skotsku postavení našich obrozenských klasiků, srovnatelné asi tak s Máchou. Ovšem narozdíl od Máchy to nebyl žádný rozervaný romantik, ale oběma nohama na zemi stojící pragmatický sedlák, který se vlastní pílí vypracoval do lepších kruhů a stal se berním úředníkem. Jeho dílo pak tak trochu připomíná křížence mezi Erbenem a Sládkem. Vycházel z lidové poezie a naopak mnoho jeho básní zlidovělo, takže už jsou dnes vnímány jako národní, například Auld Lang Syne nebo My heart's in the Mountain - známé u nás jako Mé srdce je v horách. V dnešní době by byl zaručeně prohlášen za extrémního nacionalistu, ale jiná doba - jiné mravy. Takhle je z něj klasik. A jako všichni klasici, i on měl své slabosti. Učebnice jako příčinu jeho smrti uvádějí slabé srdce jako důsledek strádání v útlém mládí. Ovšem Burns měl také až příliš rád whisky a žen se rovněž právě neodříkal. Takže slabé srdce.

Ochutnávku zahájil pan Burda krátkým životopisem Roberta Burnse, k ochutnávce byly Whisky shopem vybrány vzorky pocházející z nezávislé plnírny Angus Dundee z řady Mackillop´s Choice, nazvané podle svého tvůrce. Jedná se o řadu, do níž jsou řazeny pouze jednosladové skotské whisky, a to tak, že lahvováno je vždy pouze tolik lahví, kolik se jich naplní z jednoho přísně vybraného sudu. Jedná se tedy o single cask plnění..
Jako první se podávala whisky z Lowlands, čili ze skotské nížiny, a to Linlithgow 19yo v sudové síle 62,6%. Dále přišel na pořad Blair Athol 30yo z Highland - 43%, a poté Tomatin 25yo ze Speyside. Ten byl opět v sudové síle 58,2%. Poslední ochutnávaná whisky byla z Islay - Ardbeg 13yo - 43%.

Aby se vzorky od sebe pěkně chuťově oddělily, mohli je účastníci prokládat ochutnáváním skotské pochoutky haggisu. Co to haggis je, naleznete na začátku textu. A chuťový dojem z prvního ochutnání? Inu, jelito to není, jitrnice taky ne a tlačenka už vůbec. Je to něco, co se částečně podobá všem těmto zabíjačkovým pochutinám. Odlišnost je dána jistě i tím, že pokrm nepochází z vepře, ale z ovce. Zvláště dochucení 62,6% omáčkou dodalo pokrmu nečekané chuťové nuance - ale ani 43% nebo 58,2% svlažení nebylo haggisu na škodu. Snad jen ten Ardbeg se k haggisu vůbec nehodí. Ochutnávky se zúčastnilo něco přes dvacet lidí, někteří z pánů byli dokonce stylově ve skotských kiltech.
Pak bylo vše dojezeno a dopito a neformální část ochutnávky pokračovala v prostorách Whisky shopu a večer byl uzavřen přáním všeho dobrého majiteli Whisky shopu na jeho chystané cestě do Skotska.

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 08.12.2011