Ochutnávky whisky 2012, 2014
24.5.2012 - Ochutnávka whisky v Praze - Whisky polární expedice Ernesta Shackletona
Ve čtvrtek 24.5.2012 se konala v příjemném prostředí hotelu Hoffmeister ochutnávka whisky - repliky whisky z výpravy polárníka sira Ernesta Shackletona (více o této výpravě a whisky najdete také na WOL v části zajímavosti). Ochutnávala se nejen tato whisky, ale také některé ze základních whisky, z nichž Richard Paterson, Master Blender společnosti Whyte and Mackay, tuto repliku vytvořil.
Vzhledem k velmi zajímavé historii této whisky, se úvod této ochutnávky nesl v duchu výletu do minulosti. Ale i informací z dnešní doby, týkajících se vyzvednutí této staré whisky, vzniku repliky a samozřejmě i dalších věcí okolo whisky. Ochutnávky se účastnili lidé, kteří již o whisky něco vědí a tak byla přeskočena pro všechny známá část, co vlastně whisky je a jak se vyrábí. Povídání o Shackeltonově whisky bylo doplněno i krátkým filmem, ve kterém bylo vše shrnuto. Ve filmu bylo vidět věci, které většina z nás na vlastní oči asi nikdy neuvidí - originální láhve, jejich rozmrazování i master blendera Richarda Petersona (ten sice žije v současnosti, ale většina z nás nebude mít možnost se ním někdy potkat). Na film se můžete podívat také, po kliknutí na níže uvedené odkazy (má délku necelých 5 minut, není to tedy ten krátký úvodní, musíte si ho tam najít, ale není to těžké).
Jako první se ochutnávala Glenfarclas 25-ti letá 43% (Speyside), následovaná ostrovní Isle of Jura 21 letá 44% (ostrovy), která je také nepřehlédnutelně označena číslovkou 200, dávající na vědomí, že výročí 200 let od založení palírny. Druhou půlku single malt whisky otevřela Dalmore 15-ti letá 40% (Highland) a následovala Bruichladdich 18-ti letá second edition 46% (Islay). Zlatým hřebem večera byla samozřejmě MacKinlay´s Rare Old Highland Malt Whisky - British Antarctic Expedition 1907 47,3%. Podle informace na láhvi jsem zjistil, že se jedná o Blended malt whisky, je tedy namíchána pouze ze single malt whisky. Ochutnávané single malt whisky byly vybrány podle dostupných informací přímo od master blendera Richarda Petersona, tak aby nám co nejvíce přiblížily některé z částí repliky této historické whisky. Přesné informace jaké tam jsou použité whisky nikde samozřejmě dostupné nebudou.
Jen doplním, abych zabránil občasnému nepochopení této repliky (i jiných) - whisky nebyla vyrobena přesně stejně jako ta historická, nejsou k dispozici tehdejší suroviny/whisky, postup se již také liší, nebylo by to možné časově, původní whisky zrála cca 10 let a i kdyby se o to někdo pokusil, tak výsledek by byl podle mne zcela jiný, než tyto nalezené whisky. Master blender na základě možnosti prozkoumat a ochutnat původní whisky, dokázal namíchat takovou whisky, která má stejnou charakteristiku (aroma, chuť a další) jako whisky původní. Mohou se objevit pochybnosti, zda to tak opravdu je, protože nalezené whisky ochutnalo absolutní minimum lidí, ale vzhledem k celosvětovému renomé Richarda Patersona, lze věřit, že to tak opravdu je.
Doufám, že mi dorazí slíbené Vaškovi poznámky k této ochutnávce, tak jim zde "držím místo". Budou určitě mnohem zajímavější, než těch pár mých stručných.
A pár mých poznámek k ochutnávaným whisky.
Měl jsem dlouhou pauzu nejen ve psaní WOL, ale i obecně ve whisky, takže teprve startuji buňky a pamět (ono to nikdy nebylo žádná velká sláva a teď ještě méně, tak mne jako vždy berte s rezervnou). Úvodní Glenfarclas jsem již pil, měl jsem tedy představu, co od něj očekávat a věděl jsem, že určitě nezklame (jako snad žádný z této řady Glenfarclasu). A nezklamal, příjemná komplexní Speyside whisky, sladké vůně, kde jsem našel med, trochu rozinek, oříšků a dřevo. I chhuť byla sladká, lehká sherry, s lehce výrazným nástupem a malou štiplavostí/kořenitostí a suchým dokončením.
Další byla Isle of Jura. K této značce mám kladný vztah, protože to byla jedna z mých prvních single malt (možná úplně první), na druhou stranu, u jejich whisky mám často problém pojmenovat nalezené chutě. Tato byla popsatelná i lépe než jiné, co jsem od nich pil. Aroma bylo Výrazně kořenité až trochu štiplavé, v pozadí jsem našel trochu sladkosti, ořechy. Chuť byla měkká, suchá, dlouhá suchost, celkem jemná, zvláště po tom, co člověk očekával po tom výrazném aroma, trochu štiplavosti tam bylo, závěr byl až slaný. Pár kapek vody štiplavost otupilo a zjemnilo whisky, asi bych je u této whisky doporučil. Whisky byla zajímavá, ale až moc štiplavosti v aroma.
Dalmore se mi celkem líbil. Byla to příjemně zabalená lehká hořkost hořké čokolády v tekutém stavu. V aroma jsem cítil hořkou čokoládu, lehkou sladkost, ovoce. Chuť byla hořká, ale v jemném a příjemném balení, objemná whisky, lehké dřevo a lehká sladkost, závěr byl dlouhý, lehce štípnul a dlouhý dozvuk sladkosti v pozadí.
Bruichladdich je tak trochu problém, tedy ne tato whisky, ale obecně jejich řady whisky. Co edice, to něco jiného, nevíte pořádně co čekat v dané láhvi, protože i u stejného stáří se od sebe liší jednotlivé edice. Tuto whisky bych osobně při ochutnání naslepo na Islay nezařadil, tím, že nevím co čekat, k ní člověk přistupuje trochu rozpačitě. V aroma jablka, karamel, citrusy, pomeranče, chuť měla mohutný překvapivý sladký nástup, po kterém se dostavila slanost, lehká kořenitost a možná trochu toho jódu, v závěru pak lehce doznívá směs všech chutí. Z určitého pohledu mi přišla zajímavá, ale současně taková neujasněná, jaká by vlastně chtěla být a to celé doplněné obecným pocitem z Bruichladdichu. Vlastně přesně nevím, jaký z ní mám celkový dojem, chtělo by to více času, abych si v ní buď něco našel nebo měl jasnější důvod, proč se příště podívat spíše po jiné.
Vrcholem večera byla MacKinlay´s Rare Old Highland Malt Whisky - British Antarctic Expedition 1907, kvůli té jsme tu všichni byli, kvůli té se ochutnávali předchozí whisky a dost možná už nebude příležitost ji znovu ochutnat. Necítím se na velké hodnocení této whisky. U všech těchto "významných a mimořádných" whisky se mísí očekávání "něčeho" a současně ji obklopuje určitá vyjímečnost (zde daná historií této whisky). S odstupem noci se můj dojem na ní zlepšil, získal jsem určitý odstup. Je třeba si uvědomit, že se nesnažili vyrobit vyjímečnou whisky, nějakou bombu, co nás posadí, ale udělat repliku toho, co se pilo před více než sto lety (dá se řici bez ohledu na to, zda nám to bude chutnat nebo ne, je to prostě okénko do historie, tak bylo, vemto to jako fakt). Celkový dojem je dobrý, byla to příjemná whisky s nádechem historie. Nedokázal jsem tedy v aroma ani chuti nalézt ty náznaky whisky, ze kterých je udělaná a to ani když jsem je chvíli předtím ochutnal. Aroma mi připadlo komplexní, trochu medu, hořké čokolády, ovoce. V chuti hořká čokoláda s lehkou kávou, lehká pepřovitost, lehká slaskost, lehké ovoce, závěr potom se dřevem a sladký. Nekoupil bych si jí. Jako investici to pro mne nemá význam, protože bych ji stejně otevřel a současně mne nevzala tolik, abych ji za ty peníze koupil. Pokud časem názor změním, tak budu mít bohužel smůlu.
