» whisky » skotsko » single malt » campbeltown
GLEN SCOTIA
Palírnu Glen Scotia založila v roce 1832 společnost Steward, Galbraith & Co. Založila ji pod názvem Scotia. Palírna měla postupně velké množství vlastníků. V roce 1979 koupila palírnu společnost Gibson International Inc, která ji za téměř milión liber zrekonstruovala. Nyní ji vlastní Lomond Distillery (Glen Catrine). Palírna byla v letech 1994 až 2000 mimo provoz a nevědělo se zda bude vůbec znovu otevřena. Vodu bere z Crosshill Loch.
Vypráví se, že v palírně straší duch jednoho z bývalých majitelů, který se utopil v jezeře Campbeltown Loch.
Palírna Springbank, která zdůrazňuje svojí oddanost oblasti Campbeltown, poskytla prý palírně Glen Scotia při jejím znovuotevření i svůj personál, aby jí pomohla v novém rozjezdu a to i přesto, že je jejím konkurentem v oblasti Campbeltown.
Typy
Známými produkty z palírny jsou 12-ti, 14-ti a 17-ti letá, které jsou zajímavé také tím, že etiketu mají stejnou a stáří mají napsáno na obalu hrdla. Vedle toho palírna také produkuje 8-mi letou a 21 letou. V palírně se také plnili ročníkové 5-ti až 8-mi leté Vintage Campbeltown Malt, 14-ti letá Campbeltown Malt a 8-mi letá vatted Royal Culross.
Článek na PoznejWhisky.cz:
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1068699940726558/):
Zdeněk CZ napsal (9.5.2022):
Opomíjené skotské perly
Poloostrov Kintyre se může mylně jevit jako ostrov. Je obklopený dalšími ostrovy dobře známými whiskymilcům (Arran, Jura, Islay), má dobrý přístup k moří a je směrem do vnitrozemí velmi členitý se spoustou zátok. Ne náhodou zde sídlí jedna z důležitých britských ponorkových výcvikových základen. Navíc díky průplavu Crinan ho lze obeplout dokola.
Na jihovýchodním cípu se vnořuje hluboko do vnitrozemí zátoka Campbeltown loch s významným přístavem stejného jména. Městečko Campbeltown s méně než 5 tis. obyvateli se původně jmenovalo Kinlochkilkerran (v galštině znamená 'head of the loch by the kirk of Ciarán') a později v 17th století dostalo současné jméno podle hraběte z Argyle Archibalda Campbel . "Campbelovo město" se stalo rušným přístavem a centrem whisky dění.
Podle některých pramenů zde byl poprvé na skotské půdě vypálen předchůdce dnešní whisky, tehdy jako lékařská medicína. Je doloženo, že zde okolo roku 1300 přistála a po sňatkovém zpříznění s tehdejším pánem Kintyre, Ogem se zde usadila lékařská rodina MacVea/Beth, která byla od arabských učenců obeznámena s principem destilace. Přechod whisky z lékařského nápoje na mok potěšující smysly asi ještě chvíli uzrával a nemyslím, že by nám původní prapředek whisky příliš chutnal.
Dle různých pramenů bylo "Campbelovo město" doslova prošpikováno velkým množstvím palíren, nejmenší udávaný počet je 30. V praxi musela být palírna téměř v každé ulici městečka. Množstevní boom byl v osmdesátých letech minulého století vystřídán krizí odbytu, na kterou třeba rodina Mitchellů, od nepaměti vlastníků palírny Springbank, reagovala inspirujícím poučením z historie. Odklonila se od navázanosti na zbytek whisky průmyslu (přestala dodávat "cizím" blenderům), věnovala se původním tradičním postupům a individuálnímu přístupu produkce, která upřednostňuje kvalitu před množstvím. Jinými slovy, maximální produkční kapacita palírny je využívána zlomkově, což ostře kontrastuje s úsilím většiny palíren vlastněných nadnárodními korporacemi, které soutěží v množství vyrobené/prodané lihoviny.
Rodinná firma navíc uspěšně produkuje hned 3+1 různé obchodní značky, které se zásadně liší postupen přípravy i vlastností destilátů (tradičně Springbank, Hazelburn, Longrow a nově Kilkerran, produkovaný palírnou Glengoyle, roku 2000 zpět zakoupenou palírnu, kterou původně rodina Mitchellů založila).
Palírna Glen Scotia zažila smutné časy, napočítal jsem že změnila 10x (desetkrát !) majitele, aby pak sladce spala s uzavřenými prostorami až do r. 1999, kdy si ji koupila skupina Loch Lomond Distillery. Ta také provozuje palírnu stejného jména u jezera Loch Lomond, jednoho z nejnádhernějších míst co se týče rozmanitosti flory i fauny vč. vzácných živočišných druhů od sladkovodních po tradiční obyvatele slaných moří, kteří sem cestují jako do sladkovodních lázní.
Pod novými majiteli se palírna Glen Scotia odvážně vrhnula do práce, aby se vyrovnala tempo se svým slavnějším sousedem, od kterého ji dělí sotva půl km vzdušnou čarou. Snad proto ji byl na první rok rozjezdu zapůjčen i personál sousedního Springbanku.
Pouhých 13 let po zahájení provozu uvedli noví majitelé Glen Scotia na trh odvážný počet nových lahví s ještě odvážnějším a vyzývavým designem inspirovaným hlavou skotského "chlupatého" býka (místní mu říkají hairy cow). První core range obsahoval 10-12-16-18 a 21-leté destiláty, lahvované při 46% bez filtrace za studena a byl doplněn o 2 roky později těžce kouřovou limitovanou verzí 10-ti leté, vydanou ke stému výročí budovy Picture house. Bystří počtáři si hravě spočítají, že starší lahve asi ještě nepocházejí z obnovené výroby. Nový core range byl představen jen o 3 roky později ve složení NASky Double cask a Victoriana lahvovaná v sudové síle doplněná o 15yo. Oproti první řadě již svoji roli začali hrát taky sudy po sherry, které se objevily později také v rozšíření řady o 18-letou a zejména 25-ti letou. Travel retail přišel s novou verzí 16-leté, která se zásadním způsobem liší od původní "šestnácky". A právě nejstarší z citovaných dosáhnula výrazného úspěchu, když vloni získala titul nejlepší skotská whisky roku 2021 a titul dokonce získala i palírna. Nemusím připomínat, že potom cena produktů raketově vystřelila nahoru.
Chuťově se jedná o hutnou whisky, založenou na zrání v amerických sudech po bourbonu, novější řada začala přidávat i zrání po sherry. Za mě poskytuje velice zajímavý a od většiny jiných palíren odlišný zážitek, který alespoň mě osobně dost připomíná kontrastní povahu skotského chasníka či bojovníka podobně jako toho mohutného býka na obrázku. To je ale samozřejmě velmi individuální vjem a nemůžu ho nikomu vnucovat. V případě zájmu se můžu pokusit popsat svoje dojmy a jak moc se liší jednotlivé lahve.
Terminologický koutek pro zamezení omylů:
Palírna Glengoyle prodává pod značkou Kilkerran, protože dříve byla zaregistrována značka GGoyle jako míchaná whisky produkovaná Glen Scotia. Kilkerran Rd patří mezi nejdelší ulice ve městě, vede až k okraji podél zříceniny stejnojmenného hradu, ale nevede k palírně Glengoyle :). Ta si však může užívat snadno zapamatovatelné adresy ve stejnojmenné ulici Glengoyle Rd. Palírna Springbank "svoji" ulici nemá i když její jméno zní také zajímavě (Well close). No nevadí, obě provozovny k sobě mají blíž, než se zdá na první pohled, sousedí totiž přes provozní dvůr a parkoviště, takže jsou na pohodlné pěší dosažitelnosti :)
Pro úplnost ulice Long Row také existuje poblíž, ale nevede přímo okolo palírny Springbank, ale jaksi "za roh." Ani Glen Scotia nesídlí na "svoji" adrese, ale jeden z jejich z prvních majitelů a provozovatelů Duncan McCallun, svoji uličku má. Dokonce se traduje, že po údajné tragické smrti, kdy spáchal sebevraždu kvůli opakovaným finančním problémům utopením v sudu s destilátem (dokážete si to představit?), stále jeho duch straší v palírně.
I po redukci počtu fungujících palíren z několika desítek na tři, platí pro Campbeltown, že jsou zdejší palírny "namačkané na sebe" :)
Další díly Opomíjených skotských perel najdete v článcích.
Odposlechnuto na FB (www.facebook.com/groups/760003438262878/posts/1072920443637841/):
Zdeněk CZ napsal (15.5.2022):
Tasting notes rozvíjející se řady Glen Scotia
První základní řada (2012) byla založena pouze na zrání v americkém sudu po bourbonu a v celém svém rozsahu dokázala vytvořit překvapivě odlišné kousky, na kterých je možné pozorovat vliv roků strávených v sudu. Všechno lahvováno při 46%, nefiltrováno za studena.
Charakter palírny vykazuje lehkou nakouřenost, hutnou masitost a pro Campbeltown typickou slanost při potlačeném vlivu sladovitosti.
10yo - rebel, post-new make, zajímavě nezkrocený sudem, štavnatý a svěží, dozvuk krátký (přiletí, udělá rozruch a odletí)
12yo - více cítit americký dub, přibývá lehká olejnatost (máslovitost), vytratilo se rošťáctví 10yo, objevuje se náznak ušlechtilé zatuchlosti, delší dozvuk
16yo - největší překvapení, ve střední části chuťového zážitku přichází příjemná, luxusní zatuchlost, takže delší osobní pocit na konci tohoto textíku.
18yo - otáčí se zpět ke zralé burbonové šťavnatosti (broskev?), odlehčuje se překvapivě ve vůni i chuti, v dozvuku se vrací více starého dřeva (zatuchlost)
21yo - komplexní a vyvážená, pod oparem ovocnosti se snáší na patro jazyka americký dub, máslovitost, obsahuje všechno co mladší sestřičky, ale nic nedominuje, vrstvy se harmonicky prolínají a vytvářejí barevný harmonický vjem, velmi dlouhý a zajímavý dozvuk, záporem je vysoká cena
Nová základní řada (2015) začala používat kombinaci bourbon-sherry či speciálně vypálených sudů a přinesla cenově příznivou nabídku ve 3 případech: kvalitní hutná NAS, slušná 15yo a cenově přístupná lehčí sudová síla. Doplněna o "novou" 16yo, nepoužívající sherry zrání, která ale ztratila výjimečný charakter své předchůdkyně a 18yo s vyšší cenovkou. Opět ABV 46% (kromě "sudovky" s ABV 51,5%.).
GS Double Cask - jak název naznačuje, kombinuje se zrání po bourbonu i sherry, které zjemňuje charakter a hraje si s kontrastem hutné slané vrstvy a ovocně sladké polevy. Vyvážení se povedlo, obě vrstvy jsou detekovatelné ve vůni i chuti, přechod vyvážený a nerušivý. Dozvuk překvapivě delší než krátký, příjemný. Na lahev pod 1 tis. Kč dobrý počin.
GS 15 yo - dle mého cenová bomba v poměru cena/výkon (pamatuju 1,3 tis. Kč), kráska vyzrála v sudu do významně větší hloubky, senzorický vjem řízen americkým dubem, takže kořenitost z evropského dubu není výrazná a neruší celkový harmonický dojem. Tahle láhev neboduje intenzitou (silou), ale sametovou hloubkou a dlouhodobostí. Dle mého adeptka oblíbenosti u dámského auditora. Nastupovala na trh za cenu velmi dobré Glenfiddich 15yo (sherry solera metoda), proti které nasazuje sherry vjem kombinovaný s dalšími "pánskými" složkami (lehká nakouřenost, slanost, hutnost).
GS 18yo - delší finiš v oloroso sherry dále zjemňuje vjem za zesilování "pepřovitosti" z evropského dubu po sherry, více vůně, máslovitost, celkově se přibližuje nesladkému likéru, kterému nehádáte sílu 46%, překážkou je vysoká cena a za mě už to se zjemňováním přehnali a přetlačují přirozený charakter palírny.
GS Victoriana - při 51,5% se jedná o jemnější "sudovou" variantu, která na rozdíl od předchozích necílí na délku zážitku/vjemu, ale na zvýšení jeho intenzity, když přidává speciálně vypálené sudy ve kterých zraje destilát. Výsledkem je karamelová sametovost propojená vlivem amerického dubu, která se lepí na jazyk a pak přichází vanilka pronásledovaná slaností. Velice zajímavý, ne úplně obvyklý zážitek u destilátů mimo Campbeltown.
Na trhu či přímo na místě se dají vcelku levně sehnat mladší verze (NAS nebo 10yo), které jsou odvozeny od výše popsaných, takže třeba existuje jemnější 10-letá verze "sudovky", která taky používá intenzivně vypálené sudy apod.
Glen Scotia je neprofláknutá, ale nadějná palírna, kterou se vyplatí sledovat každému, komu nevadí ramenaté, svalnaté, masité whisky s nepřehlédnutelnou slaností v zážitku.
16yo (2012)
Je uprostřed řady, mezi sexy nevybouřeností 10yo a "nudnou" harmonickou dokonalostí 21yo. Jako jediná z prvního i druhého core range je doprovázená jakousi luxusní starobylou zatuchlostí, v chuti cítíte vůni starého uschlého dřeva, dub již dokonale zharmonizoval new make a vymazal jakékoliv stopy počáteční nezralosti nebo nevyváženosti, ale nepřevažuje do suchosti, díky americkému dubu necítíme ani náznak štiplavosti. Mě vyhovuje, že tam není ani náznak přehnané sladovitosti nebo tlačící se vanilky, je to taková chlapácká whisky, která jede jedním směrem, není komplikovaně vrstevnatá. Usaďte se večer ve staré kožené sedačce (aspoň jednu generaci), vypněte telefon a vyžeňte děti, nekombinujete s žádnou jinou whisky. První vjem z vůně na jazyku ztuhne do jakéhosi gelu, který postupně uvolňuje další a další pocity a já miluju whisky, ze kterých se z prvního pocitu vynoří další převládající, příjemný vjem, který dlouho přechází do dozvuku, během kterého si můžete rozmyslet, jestli tohle je směr, který vám vyhovuje, nebo ho nechcete ani vidět. GS není pálivá. Je sice mohutná, lehce nakouřená, ale kouř slouží jako luxusní obal, který nepřehlušuje žádný vjem a zřetelná slaná chut hraje hru s náznaky sladkosti, vanilky a přebírá řídící roli, která nedovolí potlačení robustního a přitom jemného charakteru.
A já si nemůžu odpustit srovnání s mohutným býkem, který používá palírna na některých lahvích a vlastně i s celou podstatou skotského chasníka. Na pohled oba vypadají drsně a hrůzně, ale obrovský býk vám jemně slízne pochoutku z dlaně a stejně tak ze skotské historie můžete načerpat dojem, že Skotové jsou neuvěřitelná kombinace drsné osobní statečnosti (skotské vojenské regimenty, povstání proti Britům) a jemné lidské citlivosti, kde vyslovený slib platí víc než železné okovy.
