značky
ochutnávky
aktuality

skotská whisky, irská whiskey, americký bourbon      jednosladová, obilná, míchaná i žitná whisky

» whisky » skotsko » single malt » lowland 

  tisk textu

MAN O'SWORD

Lowland

Single malt whisky Man O'Sword je vyráběná v palírně Annandale. Patří k hlavním aktuálním (1/2020) produktům palírny. Man O'Swords je nakouřená whisky a v palírně vyrábí ještě nenakouřenou verzi s názvem Man O'Words.

Man O´Sword Vintage 2015 Cask 35 ex-bouron 61%Man O´Sword Vintage Rare 2014 Cask 102 ex-bouron 61,5%Man O´Sword Vintage 2015 Cask 471 ex-bouron 59,6%Man O´Sword 2015 Cask 577 ex-bouron 60%Man O´Sword Founders Selection 2016 Cask 544 Spanish Oak 61,1%

Jména jejich whisky jsou odkazem na dvě známé osobnosti skotských dějin - Roberta Bruce a Roberta Burnse.

Robert Bruce (1274-1329) soupeřil se svým bratrancem o královský trůn, svého bratrance zavraždil, cesta k trůnu již byla dále volná a stal se skotským králem. Ani v té době nebyla vražda (ještě navíc v kostele) považována za dobrý skutek, ale v té době lidé žili a umírali mečem. Jako král vedl Skoty do několika vítězných bitev za nezávislost, takže byl a stále je ve Skotsku velmi uznávaný.
Robert Bruce vládl mečem a Robert Burns vládl slovy. Byl to Muž meče - Man O'Sword. (Robert Burns byl Muž slov - Man O'Words.)

...........................................

První vítězství Roberta Bruce (překopírováno z: www.skotskysvet.cz/skotsky-blog/prvni-vitezstvi-roberta-bruce)

Postavil se na odpor anglickému králi a stal se psancem Během několika málo let ale dokázal od vetřelců osvobodit celé Skotsko a mnohem silnějšího soupeře zcela porazit. Prvním velkým úspěchem krále Robert I. Bruce bylo vítězství v bitvě u Loudoun Hill v květnu 1307.

Robert Bruce, hrabě z Carricku a 7. lord z Annandale, byl jedním z nejbohatších a nejvlivnějších skotských šlechticů s pevným legitimním nárokem na skotský trůn. Před několika lety se vzdal postu strážce Skotska, a i když dál bojoval proti anglickému králi, v únoru roku 1304 mu složil spolu s ostatními vlivnými lordy přísahu věrnosti. Po Wallaceově popravě již ve Skotsku neexistovala žádná relevantní opozice králi Edwardovi, který systematicky upevňoval anglickou moc budováním opevněných postů a usazováním anglických posádek.

Ačkoliv byl v zemi klid, král Edward Robertu Bruceovi nedůvěřoval, nařídil mu vydat hrad v Kildrummy a požadoval navrácení nedávno udělených statků. Tyto okolnosti, stejně jako pevné přesvědčení o právu na skotský trůn, vedly Bruce k tomu, aby se sešel s Johnem „Rudým“ Comynem, lordem z Badenochu, jenž byl nejmocnějším skotským šlechticem s mnoha vazbami na další důležité osoby. I Comyn měl oprávněný nárok na skotský trůn, na rozdíl od rodu Bruceů byl ale k Angličanům mnohem více nesmlouvavý. Tito dva adepti trůnu se v únoru 1306 setkali ve františkánském kostele v Dumfries. Zde Robert Bruce patrně Rudého Comyna seznámil se svým plánem na další vývoj skotských záležitostí. Co se stalo pak, nevíme, ale skončilo to smrtí. Robert Bruce svého rivala probodl dýkou, patrně po ostré výměně názorů.

O šest týdnů později, 25. března 1306, se stal Robert Bruce ve Scone králem Skotů. Tím se anglickému králi otevřeně vzepřel. Edward I. jej prohlásil za psance a nechal ho štvát jako před časem Williama Wallace. Rovněž Edwardovým přispěním byl za vraždu Johna Comyna na posvátné půdě Robert exkomunikován papežem. Anglický král však nebyl jediným Bruceovým problémem. Po Comynově smrti se proti němu postavila značná část Comynových přívrženců, zatímco sám mohl počítat jen s podporou několika málo věrných. Odveta přišla bez prodlení.

Anglické vojsko, jemuž velel Aymer de Valence, 2. hrabě z Pembroke, se vypravilo na sever a usadilo se v Perthu, kde se připojili přívrženci zabitého Comyna. Bitva, která nebyla pouze sporem Skotska a Anglie, ale také osobní záležitostí dvou skotských frakcí, byla nevyhnutelná. Bruce přitáhl k Perthu připraven svést bitvu a vyzval de Valence k boji. Ten však odmítl pravidla středověkého válečnictví ctít, bitvu odmítl a zůstal v bezpečí za hradbami města. Skotský král si to vykládal jako anglickou slabost, přestal být ostražitý a utábořil se západně od Perthu u nedalekého Methvenu. V domnění, že de Valence svému slovu dostojí, navíc s početní převahou, nepomyslel na možné nebezpečí a kolem tábora nepostavil stráže.

Nad ránem 19. června na skotské ležení Angličané zaútočili a než se Skotové mohli zformovat k obraně, většina jich padla do prachu bojiště nebo do zajetí. Robertu Bruceovi a zbytku jeho vojska, včetně jeho bratrů Alexandera, Edwarda a Thomase, sir Jamese Douglase či Neila Campbella, se podařilo uprchnout do oblasti Highlands. Zde se Robert střetl s klanem MacDougallů, podporovatelů zabitého Comyna, v bitvě u Dalrighu. Zde přestalo Bruceovo vojsko existovat, poražený král přišel o všechny koně a hrstka těch, kteří přežili, museli dál po svých.

Skotský král Robert I. byl nyní poraženým psancem, na útěku a v doprovodu jen několika málo věrných přátel a stoupenců. Záhadou zůstává, kde se v zimě na přelomu let 1306/7 zdržoval. Téměř bez spojenců v zemi, která se hemžila Angličany i mnoha Skoty, toužícími po jeho likvidaci. Nejpravděpodobnějším se jeví jeho pobyt na skotských ostrovech, kde hledal nejen azyl, ale i podporu. Patrně zamířil na Hebridy a také do Irska, vyloučit nelze ani jeho přítomnost na Orknejích. Během zimních měsíců se snažil postavit nové vojsko. Z předchozího neúspěch se poučil a zásadně změnil strategii. Začátkem roku 1307 pak zahájil guerillovou válku, ve skotském prostředí osvědčenou a pro nepřítele velmi nepříjemnou.

Král psanec se občas objevil, udeřil a zase zmizel. První zaznamenaný úspěch v Bruceově tažení představovala potyčka v Glen Trool, typickém úzkém skotském údolí s jezerem, kde si Bruce se svou pěchotou počkal na anglické oddíly. Ty musely tímto místem projít v řadě. Omezený prostor na břehu jezera nedovoloval žádné formace ani manévry, čehož Bruce využil. V pravý okamžik Skotové na Angličany svalili lavinu balvanů, poté je zasypali šípy a nakonec rozprášili v boji muže proti muži. První malé vítězství mělo posilující morální dopad a nebylo jediné.

O dva měsíce později, 10. května 1307, se král Robert rozhodl postavit Angličanům v otevřeném poli. Byl to on, kdo v bitvě u Loudoun Hill určil pravidla. Jeho silnou zbraní nebyla početní převaha, ani skvělá výstroj a výzbroj, ale cílevědomost, systematičnost, umění improvizace a dokonalá znalost terénu a skotské krajiny. Vybral tedy pečlivě místo, kde si počkal na sebevědomého Aymera de Valence s jeho těžkou jízdou. Měl k dispozici zhruba šest stovek pěšáků proti tří tisícovému vojsku Angličanů. Jako místo bitvy zvolil nevelkou planinu z obou stran ohraničenou hlubokou bažinou. Právě tudy vedla cesta a Bruce ji nechal přehradit třemi rovnoběžnými příkopy od bahniska k bahnisku. De Valence tedy musel útočit čelně, jiná možnost nebyla. Na stísněném prostoru, tváří v tvář skotským kopím (formace schiltronu) byla početní převaha k ničemu. Robert Bruce dokázal porazit mnohem silnějšího soupeře, zahnat jej na útěk a získat první skutečně významné vítězství.

Štěstěna se definitivně přiklonila na Robertovu stranu v červenci 1307, kdy zemřel Edward I., později zvaný Kladivo Skotů. Posledním přáním krále bylo, aby jeho kosti nesli v čele armády do Skotska, ale nepomohlo to. Vládu převzal méně schopný syn Edward II., který v boji se Skoty nedosáhl jediného úspěchu. Naopak král Robert v tlaku nepolevoval a Edwardova smrt pro něj byla darem štěstěny. Šoku, který nastal po králově smrti a porážce Aymera de Valence, využil k řešení problému s vnitřní opozicí, kterou stále představoval rod Comynů. Po bitvě u Loudoun Hill se vydal na sever a východ Skotska, kde dobyl prakticky všechny hrady obsazené nepřítelem. Některé vypálil, u jiných ničil opevnění. V květnu 1308 se v bitvě u Inverurie střetl s Johnem Comynem, 3. hrabětem z Buchanu, jenž byl vůdčí osobností odporu proti Bruceově vládě ve Skotsku. Vítězstvím v této bitvě a následnou odvetou zlomil moc Comynů na východě země. Nedlouho poté se na západě vypořádal v bitvě v Branderském průsmyku s klanem MacDougallů, což byl jeden z jeho povedených kousků. Zatímco Robert postupoval do svahu proti nepříteli, jeho věrný společník James Douglas s oddílem mužů nepozorovaně vystoupal do vrchu a překvapeným mužům z Argyllu vpadl do zad. Bruce si připsal další čisté vítězství, které pak zopakoval ještě několikrát, nejskvěleji v bitvě u Bannockburn roku 1314. Na konci Bruceovy cesty stálo svobodné a nezávislé Skotsko s respektovaným králem Robertem I.

na začátek stránky

Charakteristiky

Recenze na whisky.nethar.cz:

Annandale Man o'Sword

.

Webové stránky palírny:

Etiketa Man O´Sword Vintage 2015 Cask 35 ex-bouron 61%Etiketa Man O´Sword Vintage Rare 2014 Cask 102 ex-bouron 61,5%Etiketa Man O´Sword Founders Selection 2016 Cask 544 Spanish Oak 61,1%

na začátek stránky

text: petr komárek | web: fafík | datum poslední úpravy textu: 23.01.2020